Babočka bodláková (Vanessa cardui) je další hojnou babočkou
u nás. Babočky bodlákové patří i k nejrozšířenějším a nejpočetnějším motýlům (Lepidoptera)
na světě. Vždyť tento druh babočky, létající rychlým třepotavým letem, osídlil nejen celý
Euroasijský region, ale i severní Afriku a Severní Ameriku.
Babočka bodláková patří k tažným druhům. Ano, i motýli, podobně jako ptáci,
se stěhují do (z) teplých krajin. A tento druh babočky patří k takovýmto migrujícím
druhům, které, na rozdíl od řady svých příbuzných (např. babočky kopřivové či
babočky paví oko) u nás přezimují v omezených počtech. Motýla lze u nás spatřit od
dubna do října, výjimečně listopadu.
Babočka bodláková k nám z jižních krajin přilétá obvykle v červnu, v teplejších
letech i v květnu, kdy již u nás nalezne dostatek potravy. Její šedočerné housenky
můžeme nalézt na kopřivách, bodlácích, podbělu, ale i na chmelu a dalších rostlinách.
Babočka bodláková u nás vyvádí obvykle dvě generace. Na jaře přilétavši jedinci představují
první generaci, druhá generace se objevuje v letních měsících. Během září se tato generace
stahuje do Středomoří, aby přečkala zimu.
Dospělí motýli dosahují rozpětí křídel 50 až 60 mm. Samičky jsou přitom mohutnější
než samečci. Motýl si oblíbil slunná nelesní stanoviště, zejména louky a zahrady.
Objevuje se od nížin až po nejvyšší hřebeny našich hor. Spatřit jej lze jak na hřebenech
Hrubého Jeseníku, tak
v Krkonoších.
Ne nadarmo se říká: "Jak si usteleš, tak si lehneš". A o odpočinku po celodenní
namáhavé túře v zimě to platí dvojnásob. Ke kvalitnímu odpočinku na zimním přechodu
nebo táboření přispěje nejen kvalitní spacák a dobrý stan, ale proto, že se největší
části těla stejně…
Mačky, nebo někdy také zvané stoupací železa (z německého Steige-isen),
jsou ozubení připevněné na boty pro zajištění opory na kluzkém sněhovém a ledovém
povrchu. K…
