Amanita pantherina (muchomůrka tygrovaná). Houby ČR

Husté lupeny jsou u třeně volné, měkké a pružné, bílé. Válcovitý, bílý a hladký třeň je 60 až 150 mm dlouhý, 5 až 20 mm v průměru, naspodu hlízovitě rozšířený, snadno vylomitelný z odsedlé, bradavičnaté pochvy. V horní části nese třeň úzký a hladký prsten. Tenká dužnina je bílá, slabě zemitého až ředkového zápachu. Bezbarvé, hladké výtrusy elipsoidního tvaru mají rozměry 10 až 12 × 7 až 8 mikrometrů. Výtrusný prach je bílý.

Muchomůrka tygrovaná je podobná jedlé muchomůrce růžovce a také jedlé muchomůrce šedivce, kterým chybí pochva. Tyto jedlé muchomůrky bychom tak měli sbírat pouze tehdy, jestliže je dokážeme spolehlivě odlišit od jedovaté muchomůrky tygrované, která obsahuje toxické, halucinogenní látky jako muscimol a kyselina ibotenová. První příznaky otravy muchomůrkou tygrovanou, která jen málokdy bývá smrtelná, se objevují obvykle po dvou až třech hodinách. Otrava se projevuje halucinacemi, nevolností a zrakovými problémy. Podobně jako například u muchomůrky červené a některých druhů lysohlávek.

Muchomůrka tygrované roste od června / července do konce října / listopadu, především v listnatých lesích s velkým zastoupením buku a dubu, nalézt ji můžeme ale i ve smíšených a jehličnatých lesích. Od nížin až po horské oblasti. V horských oblastech se lze setkat s tmavohnědou odrůdou muchomůrkou tygrovanou jedlovou (var. abietinum), jejichž klobouk je na okrajích bez rýhování. Roste poměrně hojně, jak jednotlivě, tak v početnějších skupinách.

Použitá literatura

[1] Aurel Dermek, Atlas našich húb; Obzor 1979
[2] Kluzák, Smotlacha a Erhartovi, Poznáváme houby; Svépomoc 1985
[3] Baier, Hagara, Antonín, Velký atlas hub; Ottovo nakladatelství 2005
[4] Různé internetové zdroje