Labuť velkou snadno poznáme nejen díky vzrůstu, ale také díky charakteristickému sněhově bílému peří a obloukovitě prohnutému krku s oranžovým zobákem. Od jiných druhů labutí ji rozeznáme díky nápadnému černému výrůstku na kořeni zobáku. Mláďata s prachovým peřím mají zpravidla šedobílé zbarvení a černá zobák. U nás ji lze zaměnit snad jen s labutí zpěvnou (Cygnus cygnus), která má zobák černožlutého zabarvení.
Na hladině rybníka vypadá labuť velká vznešeně, ale jakmile se dostane na souš, tak na svých krátkých a široko posazeným nohám opatřeným plovacími blánami vypadá nemotorně. Podobně nemotorně vypadá její vzlet, kdy dlouho plácá křídly a "šlape" vodu, než se jí podaří své mohutné tělo dostat do vzduchu.
Labutě si oblíbily stojaté a nebo pomalu tekoucí vody. Areál rozšíření zahrnuje nejen mírný
pás Evropy, ale i Asie. Vysazena byla ale i na Novém Zélandu, v Austrálii a nebo v jižní Africe
a v Severní Americe. Její populace dnes čítá okolo 600 000 jedinců. V České republice jsou její
stavy odhadovány na 600 až 700 hnízdních párů. Naše labutě patří k částečně tažným ptákům.
Někteří jedinci migrují až 1 000 km do Středomoří, některé labutě tady ale díky mírnějším
zimám a přikrmování člověkem zůstávají celoročně.
Svá hnízda si budují v místech s dostatkem potravy. Labutě je stavějí z rákosí na okrajích jezer a nebo rybníků, ale také na březích pomalu tekoucích říček a řek. Samice do hnízda klade 4 až 8 vajec s průměrem přes 10 cm, která mají zelenavé zbarvení. Na snůšce sedí samice, samec však v okolí hnízda patroluje a odhání vetřelce výhrůžným syčením a nebo máváním křídel. Inkubační doba činí 35 až 38 dní.
Na rozdíl třeba od pěvců nemají rodiče labutí velkých při péči o potomstvo příliš práce - nemusejí mláďata krmit. Ta jsou po narození poměrně samostatná a své rodiče doprovázejí po dobu asi dvou měsíců. Labutě patří k monogamním druhům a pár si během svého života zůstává obvykle věrný. V době hnízdění (květen až červen) žijí labutě velké sice samotářsky (na rozdíl např. od příbuzné labutě černé), avšak mimo toto období se slučují do menších hejn.
Na jídelníčku labutí velkých jsou především vodní rostliny. Rády ale vylézají na břeh a spásají trávu okolo vodních toků a nebo břehů rybníků. Nepohrdnou ani pečivem, kterým je člověk mnohdy přikrmuje. Pečivo však nesmí být nikdy čerstvé, ale alespoň dva až tři dny staré. Občas si jídelníček zpestří hmyzem, plži anebo mlži. Však nakonec labuť patří mezi kachnovité ptáky…
Labutě jsou sice částečně krotké, ale nejsou to žádní domácí mazlíčci. Když se labuť cítí ohrožená (především v období, kdy vodí mladé), dokáže ostře vystartovat i po člověku. A nebo po čtyřnohých miláčcích, kteří své páníčky doprovázejí. Jednou jsem u nás v Poodří viděl jednoho takového protivně uštěkaného hafana, jak řádně pocuchán mohutným kačerem běžel tryskem, a se svěšeným ocasem, od rybníka… A vězte, že labuť má obrovskou sílu. Svým zobákem dokáže uštědřit pořádný štípanec a silnými křídly dokáže dospělému člověku přerazit i ruku…
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.