Šat budníčka lesního je vcelku nenápadný, svrchu šedozelený až hnědozelený, na břiše bílý. Nad okem má výrazný žlutavý proužek, který jej odlišuje od jiných druhů našich budníčků. Nejlépe jej však identifikuje jeho zpěv, jehož fonetický přepis by snad mohl znít nějak takto - "cip cip cip cip, si si si si sirr" a také "fíid fíid fíid". A jako jediný z našich budníčků si prozpěvuje i za letu. Žije všude, kde rostou lesy, preferuje však lesy listnaté s dostatkem buků a nebo dubů, od nížin až po horské polohy. Má rád klid a samotu.
Jedná se o skromného ptáčka, který si na zemi ze stébel trav splétá kulovité hnízdo s typickým postranním vchodem. Hnízdo pečlivě skrývá v hustém maliní, ostružiní a nebo třeba v porostech vřesu. Samička někdy v květnu snáší do hnízda šest až sedm bílých, rudě až rezavě hustě kropenatých vajíček. Na snůšce sedí sama, inkubační doba trvá asi dva týdny, avšak péči o vylíhlá mláďata zajišťují oba rodiče. Část samečků budníčka může mít i dvě partnerky, takže se pak v hnízdní sezóně má co ohánět…
Na jídelníčku budníčka lesního je hmyz, který loví v korunách stromů a nebo v hustých porostech keřů. Zejména v pozdním létě si s oblibou přilepší travními semeny a nebo sladkými bobulemi. Jedná se o druh tažný, který k nám přilétá během dubna a nazpět na jih do Afriky (jižně od Sahary), do pásma lesnaté savany, odlétá již koncem srpna a nebo na počátku září. Ve volné přírodě se budníčci lesní dožívají až 10 let.
