Tenerife - výstup na Alto de Guajara (2 718 m), třetí nejvyšší horu ostrova

Původní cíl vystoupat na Pico del Teide jsem musel přehodnotit

V říjnu panuje na Tenerife, největším z Kanárských ostrovů, stále teplé a příjemné počasí na slunění i koupání. Ostrov však není jen rájem pro milovníky moře a vln, ale i pro vyznavače krásné přírody a horské turistiky. Jeden den v rámci rodinné dovolené proto mířím autobusem do národního parku Teide, pojmenovaného podle sopky a nejvyšší hory Španělska.

Původní cíl vystoupat právě na Pico del Teide (3 718 m n. m.) jsem musel přehodnotit, neboť výstup během dne vyžaduje mít vyřízené oficiální povolení od správy národního parku, avšak kapacita vydaných povolenek byla dlouho dopředu zcela naplněna. Alternativou může být noční výstup, příp. ranní výstup před devátou hodinou od chaty Altavista, ale na to jsem neměl časový prostor. Rozhodl jsem se proto pro výstup na horu Alto de Guajara (2 718 m n. m.), třetí nejvyšší vrchol ostrova. A rozhodně jsem nelitoval.

Na hlavním autobusovém nádraží v Costa Adeje (Estación de Guaguas) ráno nastupuji do autobusu č. 342 (jezdí nahoru 1x denně v 9:15 a zpátky dolů v 16:00) a během následující hodinu a půl dlouhé jízdy absolvuji panoramatickou cestu od moře do hor s převýšením více než 2 000 metrů. Cestou se kochám nejen výhledy na stále se vzdalující pobřeží, ale s údivem pozoruji, jak rychle se mění okolní krajina - od zastavěného pobřeží s palmami, přes malé osady v kopcích posázených borovicovými lesy, až po "měsíční" vulkanickou krajinu na "střeše" ostrova.

Z autobusu vystupuji na zastávce Parador Nacional, kde se nachází návštěvnické centrum s malým muzeem a kavárnou, a to přímo na dohled majestátní sopky. Naproti přes silnici se vypínají skalnaté útvary Los Roques de Garcia a zároveň zde začíná stezka na horu Guajara, jejíž vrchol je součástí 25 km dlouhého hřebenu, který obklopuje Pico del Teide.

Pro výstup volím nejkratší značenou trasu dlouhou přes 4 km s převýšením necelých 600 metrů. Po zhruba 800 metrech od startu procházím pod skalními útvary Piedras Amarillas ("žluté kameny"), kde zároveň opouštím dálkovou stezku GR 131 a začínám stoupat po kamenitých serpentinách do kopce. Každou chvíli se přitom musím otáčet za sebe a obdivovat okolní krajinu se všemi možnými odstíny hnědé a zelené. V sedle Degollada de Ucanca, které se nachází těsně za půlkou cesty, si udělám krátkou přestávku na svačinu, kochám se výhledem na majestátní Teide, zároveň však lze odtud již dohlédnout i na druhou stranu k oceánu.

Stezka pak odsud prudce stoupá až po vysokou skalní stěnu a nad ní se pak poslední kilometr již line po náhorní plošině jen s mírným stoupáním až na samotný vrchol. Poprvé na sebe kvůli studeném větru nasazuji mikinu, ale blankytně modrá obloha s teplotou okolo 10 stupňů na vrcholu jsou pro túru velmi příjemné. Za to pode mnou ve východním směru vidím hustá oblaka jako jednu velkou bílou peřinu, přes kterou sice nevidím na pobřeží, ale takovýto pohled na inverzní oblačnost se mi v životě snad ještě nepoštěstil. Na ostatní světové strany mám však výhled naprosto bezchybný.

Celému 360stupňovému panoramatu samozřejmě dominuje vulkán Teide, ale kromě něj se lze kochat pohledem na okolní hřebeny či skalnaté útvary Los Roques a také na okolní oceán a siluety dalších Kanárských ostrovů v dáli - La Gomeru, La Palmu či Gran Canarii. Na vrcholu se rovněž nachází pozůstatky první vysokohorské astronomické observatoře na světě z roku 1856 (jak tvrdí místní informační tabule).

Nahoře trávím skoro půl hodiny a rozhoduji se, jestli se dolů vrátím stejnou cestou, nebo o 2 km delší trasou z druhé strany. Byť nerad, tak z časových důvodů nakonec volím tu stejnou, to však neznamená, že bych si cestu zpátky díky úžasným výhledům přede mnou neužil. Navíc stejně jako po cestě nahoru potkávám jen pár jedinců, což by na Teide, i díky přítomnosti lanovky vedoucí až téměř pod vrchol, určitě nebylo možné.

Když za hodinu dorazím zpátky dolů, jdu se ještě podívat ke skalnatým útvarům Roques de Garcia. Tady je lidí o poznání více a parkoviště před ním je zcela zaplněné. Většina lidí se však přijede pouze vyfotit k vyhlídce Mirador de la Ruleta, odkud shlíží dolů na rozlehlou a pustou rovinu Ucanca, z níž vystupují skalní obři, kterým dominuje 100 metrů vysoká kolmá skála zvaná La Catedral.

I odtud lze absolvovat zhruba čtyřkilometrovou okružní túru okolo těchto bizarních skal, které se během milionů let formovaly účinkem vody a větru. Já měl čas alespoň na krátkou procházku po chodníku mezi těmito zajímavými skalami, z nichž tou nejfotogeničtější je tzv. Boží prst (Roque Cinchado), který je jedním ze symbolů Tenerife. Na závěr si sedám na terasu kavárny a při šálku kávy si užívám poslední výhledy na Teide a Los Roques, které mi připadají jako na dosah ruky.

• Alto de Guajara (2 718 m) na mapě