Klobouk bedly Rickenovy o průměru 50 až 120 mm, ty největší až 150 mm, je zprvu vejčitý, později sklenutý až zploštěle konvexní, světle hnědé až okrově hnědé barvy s mléčně-kávovou kutikulou. Tmavší, hvězdicovitě rozpraskaná pokožka zůstává v dospělosti pouze ve středu klobouku, oproti políčkovitě rozpraskané pokožce asi nejvíce podobné bedly Konradovy, která se táhne až k okrajům klobouku. Jinde je pokožka hustě šupinkatá, přičemž mezi šupinkami prosvítá světlejší podklad bílé dužniny.
Husté, u třeně volné lupeny jsou široké a pružné, mají zprvu bílou barvu, později jsou krémově nahnědlé. 100 až 150 mm dlouhý, válcovitý třeň je až 15 mm široký, na bázi hlízovitě ztlustlý, snadno vylomitelný, světle hnědavý, hladký nebo jemně vláknitý a je opatřen vzhůru stočeným prstenem s hnědými okraji a vespod s oříškově hnědým zbarvením. Dužnina je bílá až krémová, má lehkou houbovou vůni a příjemnou chuť. Elipsoidní výtrusy mají rozměry 5,5 až 7 × 4 až 5 µm, výtrusný prach je krémově bílý.
Bedla Rickenova roste v nížinách a pahorkatinách ve světlých listnatých i jehličnatých lesích buď jednotlivě a nebo v malých skupinkách, nejčastěji ji nacházíme pod buky a borovicemi podél lesních cest, na lesních okrajích a nebo prosvětlených čistinách v pozdním létě a na podzim, obvykle od srpna do listopadu.
