Africké čarodějnictví (2), Afrika proti Africe a současnost subsaharské Afriky

Africké čarodějnictví: současnost

Po předchozím ponoru do historie afrického čarodějnictví se posuneme do současnosti subsaharské Afriky. Mnozí Afričané míní, že čarodějnický útok má vždy osobní původ, pramení v osobě konkrétního čaroděje, který vysílá konkrétního zlého ducha proti oběti a nejedná se tedy o jakési neosobní zlo, které by nahodile postihlo oběť. Identita se zdá být klíčovým faktorem, a to jak identita oběti, tak identita čaroděje a onoho zlého ducha, který fakticky zabíjí.

Ne všichni ovšem chápou vnitřní sílu čarodějnictví jako spolupráci se Satanem, případně jiným zlým duchem. Například v západní Africe, konkrétně v Beninu, chápou vyznavači vodunu čarodějnictví jako využití okultní síly zvané azě k útoku na člověka nebo skupinu lidí. Zasvěcenec, který dokáže s touto silou magicky manipulovat, může azě využít jak k dobrému, pomoci druhému člověku třeba k léčbě, tak i ke zlému - k útoku, k zabití.

Zasvěcenec, který využívá azě k pomoci, je chápán jako léčitel, zatímco zasvěcenec manipulující azě k útoku, je chápán jako čaroděj. Zde tedy nejde o oslovení osoby zlého ducha (typicky Satana), ale o schopnost manipulování neosobní okultní silou. Přesto však původcem této síly je božstvo nebo duch. Čaroděj ovládající azě má být schopen distančního zabití oběti nebo pozření její duše. V jiných částech Afriky jsou pochopitelně rozličná označení pro takovou sílu. Dále je možné k útoku využít jisté posvátné rostliny, jejichž magická moc - v západní Africe nazývaná bo - dokáže přimět božstva například k přivolání nemoci na oběť. Je to božstvo nebo duch, který je jistou metodou povolán, aby ublížil. Slovo bo v Beninu znamená také kouzlo (kouzelné zaříkadlo), magickou formuli nebo magický recept.

Afričané interpretují "zlou smrt" - například zasažení bleskem, násilné zabití, náhlé úmrtí nebo utonutí - jako útok čaroděje. Psychické nemoci jsou povětšinou nahlíženy jako působení zlých duchů nebo rovněž útok čaroděje. U dalších nemocí se vždy zkoumá, jestli je nemoc běžná nebo nějak zvláštní, náhlá, bez zjevné příčiny. Potom se taková nemoc považuje za útok čaroděje nebo, v oblastech s kultem předků, působení rozlíceného zemřelého předka, jehož je nutné udobřit příslušnou obětí.

Čaroděj útočí buď přímo vysíláním zlého ducha na dotyčnou osobu nebo nepřímo, prostřednictvím magických předmětů s jistou mocí škodit tam, kde jsou schovány (v blízkosti domku, vesnice a podobně). Proto se často při podezření na útok čaroděje prohledává domácnost oběti a její blízké okolí. Může se také přizvat léčitel, který má za úkol zrušit kouzlo vyslané čarodějem a dotyčného nebo dotyčné od jeho působení očistit.

Z doposud řečeného je možné vytěžit tři zásadní skutečnosti: v africkém čarodějnictví hraje klíčovou roli identita zúčastněných osob, správně použité slovo a optio fundamentalis (tedy tzv. základní rozhodnutí) pro zlo. Není to tak, že by africký čaroděj jednoho klienta vyléčil, popřál mu pevné zdraví a pro následujícího klienta by vykonal útok s cílem zabít.

Tento typ čarodějů, o něž zde běží, se nezabývá dobročinností a rozhodně se nezabývá duchovním vedením nebo duchovní radou tápajícímu člověku; jeho základní nastavení je explicitně pro zlo. Za duchovní radou se v Africe chodí k jiným lidem. Tím nemíním africké čarodějnictví hodnotit, a už vůbec ne dehonestovat, jako spíše - co nejpřesněji je to pro vnějšího pozorovatele možné - popsat. Jak už ale bylo řečeno v úvodu, zlo není snadno uchopitelnou skutečností - vždy je vztažené, a tedy velmi záleží na úhlu pohledu. A zdá se, že africká společnost v mezních situacích institut čaroděje potřebuje.

Využití bylin a částí lidského těla

Jiná metoda užívaná některými čaroději je využití jistých bylin. Čaroděj z nich vytvoří jedovatý roztok nebo směs bylin pálí a dým s magickou destruktivní mocí vysílá směrem k vybrané oběti. Obranou před takovým útokem obvykle bývá očištění se léčivými bylinami, případně symbolické pohřbení (člověk si vykope hrob, položí se do něj a je symbolicky zasypán zeminou) doprovázené zvířecí obětí. Někdy léčitel používá zrcadlový protiútok, kterým odráží vyslané zlo zpátky na čaroděje. Tato metoda ovšem vystavuje samotného léčitele značnému nebezpečí a podle výpovědí Afričanů často končí smrtí jednoho z aktérů. Léčitel se ovšem může pomstít ještě po smrti, a tak mohou nakonec zemřít oba aktéři, kteří si zlo vzájemně vyměňovali.

Afričtí čarodějové mohou útočit na dálku bez znalosti oběti, ale podle přesvědčení lidí je útok efektivnější, když oběť zná a mnohem efektivnější, když objednavatel útoku čarodějovi doručí cokoli hmatatelného úzce spojeného s dotyčnou osobou: ústřižek vlasů, nehtů, obnošené prádlo nebo dokonce krev osoby (např. šaty potřísněné krví). Někdy do hry nevstupuje přímo čaroděj, ale útočník zakoupí magický předmět (připravený původně čarodějem), který schová v blízkosti své oběti. V Africe existují místa, kde lze podobné předměty, stejně jako části lidského těla (končetiny, genitálie, hlavy a podobně), zakoupit. Čarodějové používají tyto části lidských těl k magickým úkonům, zvláštní síla se potom přikládá částem těla černošského albína; z jeho žlutých vlasů a bílé kůže čaroděj připravuje předměty, které mají zákazníkovi přinést štěstí v podnikání nebo v politickém vzestupu.

Bohatí Afričané se díky čarodějným praktikám spojeným s obětováním člověka a využitím jeho genitálií nebo končetin snaží vyléčit z rozličných typů rakoviny nebo AIDS. Častěji však člověk není obětován, ale části těl se jednoduše kupují v pohřebních firmách. V praxi se také těla kradou ze země po pohřbech. V některých zemích je v případě pohřbeného albína více méně jisté, že tělo bude nedlouho po spuštění do země opět vyzvednuto, ukradeno a využito pro účely čarodějnictví.

Stává se, že při smrtelné autonehodě zmizí penis mužské oběti nehody dříve, než dorazí záchranka nebo policie. Intimní části lidského těla znamenají vysoký a rychlý výdělek a mějme na paměti, že jsme v nejchudších zemích světa, kde lidé často bojují o holé přežití. Cílovým příjemcem intimních partií těla je čaroděj a kupcem zákazník, který potřebuje mocnou magií zvýšit možnost úspěchu v rozličných životních situacích. Neznamená to, že každá nehoda v subsaharské Africe skončí takovou praktikou, spíše jen upozorňuji na skutečnost, že i toto se děje. Někteří autoři už také upozorňují, že efektivně začarované části lidských těl se na darknetu prodávají nejenom v rámci Afriky, ale z afrických zemí do celého světa a začíná jít o výnosný byznys.

Proces zasvěcení

Vyslechl jsem přednášku bývalého ugandského čaroděje, který byl uchvácen zlým duchem ve věku sedmi let a postupně zasvěcován do světa čarodějnictví. V osmi letech byl duchem nabádán, aby pro postoupení do další úrovně zavraždil starou ženu, což se údajně stalo. Bývalý čaroděj, který se v dospělosti obrátil ke křesťanství, později identifikoval ze své pozice onoho ducha, jenž jej zasvětil, vedl, vybízel k obětem a poskytl mu schopnosti, jako Satana. Své schopnosti velmi draze prodával klientům, vykonal mnoho "postupových obětí", zabíjel, útočil, ovládal temné umění a podle svých slov dokázal opouštět své tělo.

Čaroděj, původem z malé vesnice v Ugandě, pocházel z rodiny, kde byla dlouhá tradice čarodějů. Umění se ale nepředávalo učením, naopak, byl to duch, který obvykle dítě uchvátil a zasvětil do tajů temnoty tak hluboko, jak byl novic schopen. (Tento zdroj je samozřejmě silně ideově podbarven. Zároveň však poskytuje vzácný vhled do nitra problematiky.)

U jiných směrů čarodějnictví je tomu ovšem jinak: například v případě čarodějnictví azande ve Středoafrické republice je umění předáváno vždy z rodiče na dítě; není to duch, kdo zasvěcuje, ale rodič - čaroděj. Pokud je čarodějem muž, může zasvětit pouze syna a jemu předat své umění. Pokud je čarodějnicí žena, smí zasvětit pouze dceru.

Průvodní jev čarodějnictví - smrt

Čaroděj údajně často působí na svou oběť ve spánku a oběti se o čaroději - obvykle ovšem se skrytou identitou - zdá. Jsou to děsivé sny, které oběť nenechají na pochybách, že je na ně útočeno. Čaroděj údajně dokáže měnit svou podobu a zaútočit znenadání ve formě zvířete, a dokonce vstoupit do stromu a způsobit jeho pád na oběť. V Ghaně jsou čarodějnými schopnostmi nadány více ženy než muži a v této západoafrické zemi dokonce najdeme tábory pro rehabilitované čarodějnice, např. poměrně známý Gambaga Witch Camp v severní Ghaně založený v 18. století a stále fungující.

Pokud je - obvykle stará žena, která něčím vyčnívá z průměru - identifikována jako čarodějnice, může se v Ghaně podrobit očistným rituálům - musí ale chtít a být v tom sama aktivní -, které ji magických schopností a náklonnosti k ubližování lidem mohou zbavit. Léčitel nakonec specifickými tahy hladí čarodějnici živou slepicí, poté slepici smrtelně pořeže na hrdle a nechá ji odkráčet. Podle toho, na jakou stranu a jak specificky slepice padne, pozná léčitel, zda byla žena zbavena zlého ducha. Pokud se rituál opakovaně nezdaří, bývá čarodějnice zavražděna. Jestliže se rituál podaří a žena je považována za rehabilitovanou, smí žít, ale musí do smrti zůstat v táboře pro rehabilitované čarodějnice.

Jistě existují také takoví čarodějové, kteří žádnou reálnou sílu nemají a se zlem nijak nepracují, jen chytře a obratně využívají neznalost a často také pověrčivost lidí a za nemalé peníze předstírají útoky na vybrané oběti. Těmi se zde nezabývám.

Rituální vraždění se týká také těch dětí, o kterých se věří, že se narodily se zlým duchem, což se pozná podle nemoci rodičů po narození dítěte, sérii nešťastných událostí v rodině nebo když první zuby rostou z horního patra a tak dále. Stále také existuje rituální pohřbívání dítěte zaživa do základů velké, nově stavěné budovy, kupříkladu moderního obchodního centra, za účelem zdaru projektu.

Poměrně známý čarodějný směr je kamerunská společnost nyongo. Tamější čarodějové praktikují lidské oběti s cílem zotročit ducha obětovaného člověka, který poté pro čaroděje pracuje. Uvádí se také, že čaroděj svou činností dokáže jistým způsobem mrtvého oživit do stavu podobného zombie, ve kterém mu poté oběť rovněž slouží. Pokud v Kamerunu někdo dosáhne významného podnikatelského nebo politického úspěchu, předpokládá se, že je za tím činnost společnosti nyongo.

V Jižní Africe často čarodějové připravují mocné muti (přípravek, kouzlo nebo např. začarovanou část lidského těla) za použití lidské hlavy, genitálií, končetin, jazyka nebo krve.

K přípravě muti, které má zajistit hospodářský úspěch, politický vzestup nebo likvidaci konkurence není neobvyklé obětování dítěte, případně albína. Většinu muti ovšem připravují tradiční léčitelé inyanga za použití bylin, kostí zvířat, zeminy, krve zvířecí oběti nebo třeba lvího tuku a s čarodějnictvím jako takovým nesouvisí, jde naopak o tradiční léčbu. Jihoafrický čaroděj, který připravuje smrtící muti, se nazývá tagati.

V souvislosti s čarodějnictvím se ve Středoafrické republice hovoří o směru azande a v sousedním Kamerunu o kindoki, což je výraz jak pro tento druh čarodějnictví, tak pro posednutí oběti zlými duchy nebo duchem. Pokud je v Kamerunu někdo obviněn z kindoki, je obvykle zabit za účelem ochrany společnosti. Tento typ vražd je již zaznamenáván také v kamerunské a konžské diaspoře v Británii a Francii. Ve východní Africe je čaroděj zaměřený na zabíjení lidí nazýván murogo a jeho umění se říká burogo.

Afrika proti Africe: boj proti čarodějům

V Africe jsou každoročně popraveny tisícovky lidí obviněných z čarodějnictví. Velmi známý je případ Marylandských rituálních vražd ze sedmdesátých let v Libérii. Pro čarodějnické účely tam bylo v malé liberijské oblasti vykonáno kolem stovky rituálních vražd. Obětem byly odstraněny hlavy, končetiny a pohlaví, torza byla zohavena. Rituální vraždy byly organizovány vysokými státními úředníky, kteří byli nakonec odsouzeni a veřejně popraveni.

Aktéry boje proti čarodějům v současné Africe můžeme rozdělit do několika skupin, které se ovšem v reálném životě často prostupují a vzájemně si vypomáhají. Hlasitými bojovníky proti čarodějnictví jsou muslimové a křesťané různých denominací, kteří souladně věří, že jde o satanismus. Jak už bylo řečeno, tento boj má v Africe (v případě křesťanů) téměř dvoutisíciletou tradici. Další skupinou jsou kněží tradičních náboženství, např. vodunu, oriši nebo thronu a tradiční léčitelé, kteří často čaroděje stojící za nevyjasněnými úmrtími identifikují. Jindy je ovšem respektují nebo s nimi v mezních situacích spolupracují. V tom tkví složitost celé problematiky, neboť Afričané čarodějnictví zdaleka nenahlíží černobíle.

Další skupinou jsou politická hnutí, zejména ta, která se kloní k modernizaci euroamerického střihu nebo také ta komunistická, která jsou háklivá na jakoukoli sociální moc duchovních nezávisle na vyznání. Další skupinou jsou potom různé humanitární organizace, které se při své činnosti v boji proti extrémní chudobě setkávají se strachem z čarodějů, obchodem s částmi lidských těl, rituálními vraždami apod.

Skupiny, zejména zahraniční, které lidem horlivě vysvětlují, že čaroděj žádnou reálnou moc nemá, většinou u lidí nemají valného úspěchu, protože lidé se s reálnými dopady moci čarodějů běžně setkávají. Proto je jednou z nejvlivnějších skupin bojujících proti čarodějnictví skupina muslimů a křesťanů, kteří moc čarodějů nikterak nebagatelizují, naopak považují čaroděje za mimořádně silného a nebezpečného soupeře. Zjednodušeně řečeno, tito lidé nahlíží čaroděje jako osobu, která přivolává Satana a pobízí jej k útokům na vytipovanou oběť, případně k prostoupení magického předmětu jeho silou. Věří v reálnou a značnou moc čaroděje a v jeho veskrze zlou motivaci. V některých zemích (Malawi, Keňa a další) jsou rovněž ve společnosti etablováni profesionální lovci čarodějů.

Navzdory všem těmto skupinám a navzdory faktu, že se lidé čarodějů velmi obávají, zůstává institut čaroděje v africké společnosti živým. Zdá se, že v jistých mezních situacích je čaroděj pro společnost potřebný a jeho potřeba převáží lidské oběti. Navenek se dlouhodobě hovoří o potřebě čarodějnictví zlikvidovat, vnitřní přesvědčení lidí je ale zjevně odlišné.

Problematické propojování čarodějnictví a tradičních náboženství

Označování tradičních náboženství za čarodějnictví ze strany afrických muslimů a křesťanů není zcela objektivní, ale není z jejich pohledu ani nepochopitelné. Je jisté, že například vodunon, kněz náboženství vodun, ještě před sto lety - pravděpodobně ovšem i poté - pravidelně obětoval lidi, a to v některých významných dnech ve značných počtech. Muslimové a křesťané si takovou činnost jednoduše vyložili jako čarodějnictví.

V některých silně christianizovaných a islamizovaných oblastech Afričané explicitně spojují původní tradiční náboženství s čarodějnictvím, případně rovnou satanismem. Například masově sledovaná televize Kenya Television Network (KTN) věnovala poměrně vysoce sledovaný pořad fenoménu západoafrického vúdú (voodoo) - jak jej skutečně nazvala, nikoli tedy vodun, jak jej nazýváme my po vzoru jeho vyznavačů v západní Africe - a v tomto pořadu, který byl věnován ryze západoafrickému tradičnímu náboženství lokalizovanému zejména do Nigérie a Beninu, ztotožnila vúdú (vodun) s černou magií, a dokonce zde pozvaní afričtí odborníci ztotožňovali vúdú a juju, což jsou po mém soudu dvě nestejná, i když v mnohém podobná náboženství.

Nigerijský zástupce v pořadu naopak hovořil o skutečnosti, že bychom neměli hovořit o černé magii, ale mnohem spíše o africké magii, neboť podle jeho názoru může být tato magie skutečně využívána zle, útočně, destruktivně, ale také pozitivně, a proto ji nelze ploše identifikovat s čarodějnictvím, které je vždy útočné, destruktivní, smrtící. S čarodějnictvím se zhusta spojuje právě nigerijské náboženství juju, což neshledávám jako zcela objektivní, ovšem děje se to a jeden z důvodů přiblížím v samostatném článku.

Misionáři v minulých staletích často identifikovali vodunské božstvo Legba jako Satana a toto značně problematické leč etablované spojení mezi mnohými křesťany a muslimy v Beninu a Nigérii přetrvalo. Je třeba zdůraznit, že například vodun, oriša nebo thron jsou tradiční rozvinutá náboženství, nikoli čarodějnictví.

Africké čarodějnictví je značně komplexní fenomén. Je to fenomén velmi rozmanitý a jistě by zasloužil mnohem více prostoru. Představený pohled na vnitřní sílu čarodějnictví je pouze jeden z možných přístupů. Nečiní si nároky na výlučnost. Protože jsem se s čarodějnictvím v Africe opakovaně setkával a cítil jsem potřebu jej alespoň částečně nahlédnout, podnikl jsem tento letmý myšlenkový výlet, který snad vnese do problematiky pro našince alespoň základní črty.

• Předchozí (první) část článku