Průvodce | Karpattreky | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Lyžování | Příroda | Soutěže | Aktuality | Zajímavosti | Kalendář akcí | Napsat článek | E-shop | Více…
Kontakty  Cookies  Ceník inzerce  RSS 
Treking.cz Hledat
Poslední aktualizace: 17.8.2020 , svátek má
Treking > Blog > Klima v holocénu (starším, středním, mladším)

Klima v holocénu (starším, středním, mladším)

Klimaalarmistické předpovědi se zřejmě mýlí aneb neplatná skleníková hypotéza

17.8.2020 | Otakar Brandos

Klima v holocénu, tedy v období po skončení poslední doby ledové do současnosti, nebylo zdaleka tak neměnné a vyrovnané a s menšími amplitudami výkyvů, než jak se klimaalarmisté snaží vykládat. I v tomto teplém období, které je podle rozboru poměru izotopů kyslíku ve fosíliích získaných z oceánských vrtů (např. v Karibiku) nejteplejším za posledních 400 000 let, se střídala období teplejší s obdobími chladnějšími. I proto klimatalogové dělí holocén na několik období.

Starší holocén (preboreál a boreál)

Starší holocén, který se dále člení na preboreál a boreál, trval asi 2 000 let. Průměrné teploty byly zpočátku o 5 až 7 °C nižší než dnes, ale postupně se zvyšovaly. I tak ale oproti době ledové stouply červencové teploty asi o pět stupňů a lednové dokonce o 20 °C. Dochází k bouřlivé proměně krajiny, která v severnějších oblastech startuje doslova z bodu nula. Do krajiny přichází les, který postupně nahrazuje tundru. Zprvu hojné borovice, břízy či lísky postupně nahrazují náročnější dřeviny.

Klima v holocénu

Zajímavá je rychlost s jakou les osídluje krajinu. V kompendiu Ekologie - jedinci, populace a společenstva (Begon, Harper, Townsend, 1997, Univerzita Palackého Olomouc) uvádějí autoři na základě pylových analýz sedimentů z Rogers Lake v Connecticutu za posledních 14 000 let, že dřevinné druhy se objevují po řadě. Jako první se objevuje smrk a jako poslední kaštan.

Po ústupu ledovců a po smrcích se s asi tisíciletým opožděním objevuje borovice, která postupovala o 350 až 500 metrů za rok severozápadním směrem. Jako poslední se objevuje nejpomaleji se šířící kaštan s těžkými plody, který postupuje jen o asi 100 metrů za rok. Rychlost rozšiřování lesa je závislá na rychlosti šíření hlavních druhů.

Po poslední době ledové se pravděpodobně opakovalo to, co se odehrávalo v dřívějších meziledových dobách. O flóře z těchto starších interglaciálních období však přírodovědci nemají dostatek informací. Populace rostlinných druhů, které nestačily ustupovat před rychle postupujícím ledovcem nastupující doby ledové buď vyhynuly a nebo se uchovaly jen v izolovaných populacích na ostrovních horách, tzv. nunatacích.

Střední holocén (atlantik a epiatlantik)

Střední holocén, který členíme na atlantik a epiatlantik, je nazýván také jako období klimatického optima. Průměrné roční teploty byly o 1 až 3 °C vyšší než dnes, což mělo velice pozitivní vliv na další šíření lesa. Střední holocén je tak někdy nazýván také jako období lesního optima. Lesy středních šířek tvoří zprvu smíšené doubravy, které jsou později vytlačovány rychle nastupujícími bukovými lesy.

Úroveň srážek je mnohem vyšší než dnes. V některých obdobích atlantiku jsou srážky např. v naší kotlině až dvojnásobné oproti dnešnímu průměru. K tomuto závěru dospěli vědci na Klima v holocénu základě analýz vrstev pramenných vápenců aj. V epiatlantiku dochází k většímu kolísání teplot i srážek. Celkový úhrn srážek klesá a k tomu se navíc přidávají poměrně dlouhá období sucha trvající 100 až 200 let. Ta se v epiatlantiku opakovala nejméně 3×, jak dokazují změny ve vrstvách pěnovců např. v Polabí. Po těchto obdobích dochází k obnovení dešťových srážek i obnově tvorby pěnovců.

Mladší holocén (subboreál, subatlantik a subrecent)

Mladší holocén je typický poměrně pravidelným kolísáním teplot a srážek, tedy změnami klimatu. Je svým způsobem varovným obdobím. Zatímco během pouhých prvních tří tisíc let holocénu došlo k nárůstu teplot a dosažení klimatického optima, které přetrvalo velkou část středního holocénu (atlantiku), od epiatlantiku se začíná klima už jen horšit a být více nestabilní. Stejně jako v předchozích dobách meziledových, které v průměru trvaly okolo 20 000 let.

V těchto meziledových dobách (interglaciálech) také docházelo velice rychle k dosažení klimatického optima a pak se klima již jen horšilo, až se přehouplo do další doby ledové. Amplituda změn klimatických prvků mohla být v tomto období na kratších časových úsecích zachována, avšak docházelo ke zvyšování frekvence opakování náhlých změn klimatu.

Ať již na počátku letopočtu, kdy se klima mírně zhoršilo, na přelomu 1. a 2. tisíciletí, kdy bylo naopak tepleji než dnes a zazelenalo se dokonce i Grónsko, kde Vikingové mohli pěstovat obilí. A nebo ve středověku, kdy se během tzv. Maunderova minima výrazněji ochladilo, takže se o tomto období někdy hovoří jako o malé době ledové. Člověk nemusí být ani Einstein, aby se na mysl nevkrádaly otázky, zdali nespějeme k nové době ledové namísto "globálnímu oteplování".

Klimaalarmistické předpovědi nemají vědecký základ

Že předpovědi klimaalarmistů stojí na vratkých nohách a nepřesvědčivých vědeckých výsledcích naznačuje stále agresivnější mediální kampaň proti všem "popíračům" globálního oteplování, které jako neudržitelné bylo přejmenováno na "globální změnu". Pod ní lze zahrnout cokoliv. Třeba i globální ochlazování…

Ta míra mediální agrese proti odpůrcům "klimatického alarmu" je podobná, jako u jiných podobných patologických hnutí současnosti. Např. jako jsou hnutí "mí tú" či "black lives matter". A k tomu se přidává i manipulace z daty. Pomiňme to, že neznáme, na základě jakých dat byl sestaven "slavný" hokejkový graf, nepomiňme ale již podivné interpretace na základě tohoto "slavného" grafu.

Zarážející jsou i jiné nesrovnalosti. Např. v případě produkce CO2. Klimaalarmisté uvádějí, že dnes lidstvo produkuje asi 10× více CO2 než přírodní ekosystémy. Avšak v již zmíněném kompendiu (Begon, Harper, Townsend, 1997) se na stránce 708 uvádí, že lidstvo v roce 1987 vypustilo do atmosféry 5,1 - 7,5 miliardy tun uhlíku. Avšak přirozená respirace bioty celé planety uvolní do atmosféry každoročně asi 100 miliard tun uhlíku (Mooney et al, 1987). Že by lidstvo za posledních 30 let zvedlo emise uhlíku 150 až 200×? Odpovězte si sami.

Klima v holocénu

Pamětníci 70. let minulého století si možná vzpomenou na Římský klub. Tehdy se svět bál globální zimy. Snad i pod dojmem objevu následků možného atomového konfliktu a globálních prachových bouří na planetě Mars americkými kosmickými sondami. Někteří vědci tehdy vážně přemýšleli o tom, že bude nutné sypat z letadel na polární ledovce uhelný prach, aby došlo k absorpci slunečního záření a k ohřevu planety. Abychom nezmrzli.

Klima se ale za ani ne pár desetiletí přehouplo do opačných "poloh" a stejná "parta" dnes nastoluje agendu globálního oteplování (aktuálně přejmenovaného na globální změnu), která bez sebemenšího uzardění nahradila agendu globálního ochlazování.

Vzpomeňme na jaro letošního roku. Klimaalarmisté hlásali, že nastává ohromné sucho, nejstrašnější sucho za posledních 500 let. Nejenže to nebyla pravda, neboť ještě větší sucha než jaká sužovala naší krajinu v několika posledních letech byla v předválečném období, v poválečném období a nebo v 70. letech minulého století, ale ono do toho začalo navíc ještě pršet. Hodně pršet. A pršelo tolik, že vyjma malých oblastí v závětří Krušných hor, v Polabí a na jihu Moravy se zvedla hladina spodních vod k normálu a někde dokonce silně nad normál. Pršelo tolik, že to 500leté "sucho" vyplavovalo domy a z polí splachovalo úrodu…

Příznivci globální změny ovšem nehnuli ani brvou, že jejich předpověď ani tentokráte nevyšla. Téměř vzápětí přišli s tvrzením, že po tomto 500letém suchu, kdy nám pořádně napršelo, přijde ještě větší sucho. Ano, to určitě přijde. Otázkou je ale kdy. Zdali už "fčil" a nebo až za pár měsíců a nebo dokonce až za několik let, během kterých bude hezky pršet. Sucho, ať již nastane dříve či později, zcela určitě zase vystřídá deštivější období. Jenže i tady zůstává otázkou, kdy toto období přijde…

Neplatná skleníková hypotéza

Za tzv. globálním oteplováním mají stát skleníkové plyny. Především oxid uhličitý. Jedná se ale pouze o hypotézu, nazvěme ji skleníkovou hypotézou, kterou řada badatelů zpochybňuje (pozor!, nezaměňovat se skleníkovým efektem, který jakožto fyzikální jev nikdo nezpochybňuje a je trvale platný!). Skleníkovou hypotézu zpochybňuje i řada analýz, např. ledovcových jader. Existuje prý sice ve vědecké obci konsensus se závěry IPCC, avšak konsensus nemá ve vědě co dělat. Důležité jsou vědecké důkazy a replikovatelnost výsledků a ověřitelnost předpovědí.

Od roku 1850 (některé zdroje hovoří že za posledních 100 let) se globální teplota zvedla o 0,74 °C. Nejnižší vzrůst teploty je přitom pozorovatelný v rovníkových oblastech. V našich geografických šířkách činí vzrůst teploty 0,35 až 0,56 °C a v polárních oblastech dokonce 2,1 °C. Za toto období se koncentrace CO2 v atmosféře zvýšila z původních 280 ppm na dnešních více než 410 ppm. Proto byla přijata ona skleníková hypotéza.

Na změnu klimatu má však vliv nejméně osm dalších faktorů. Jsou to: 1. Milankovičovy cykly. 2. Sluneční aktivita, která se mění v cyklech od 11 až po 2 400 let (a patrně i delších). 3. Kontinentální drift ovlivňující vzdušné i mořské proudy. 4. Termohalinní cirkulace aneb globálně propojené mořské proudy. 5. Tepelné záření z nitra Země aneb geotermální energie, o jejíž stabilitě či změnách v čase nevíme prakticky nic. 6. Aerosoly. 7. Vegetační kryt na souši a mořský plankton. 8. Magnetické pole Země.

Obecně platí, že jednotlivé faktory nepůsobí na klima izolovaně, ale že mohou spolupůsobit a nebo že mezi jednotlivými faktory dokonce dochází k interakci. Jde o velice komplikovaný systém s nelineárními a těžko popsatelnými závislostmi. Klima není neměnné. Naopak je velice dynamické projevující se změnami nejen na časové škále desítek let, ale i stovek a tisíců let a nebo miliónů až desítek miliónů let.

Že je skleníková hypotéza jen hypotézou svědčí rozbor ledového jádra z vrtu Vostok v Antarktidě. V posledních asi 400 000 letech byla maxima či minima křivek koncentrace CO2 opožděná za extrémy teplot (stanovených na základě pylových analýz a koncentrací izotopů některý prvků ve fosíliích - obvykle kyslíku a uhlíku) o 300 až 600 let. Změna koncentrace CO2 byla vždy důsledkem změny teploty, nikoliv jejich příčinou.

Dokonce ani změny koncentrace CO2 neprobíhaly vždy podle schématu zvýšení teploty a po něm zvýšení koncentrace CO2 a nebo snížení teploty a po něm snížení koncentrace CO2. Z rozboru ledového jádra vrtu Vostok vyplývá, že za posledních 400 000 let došlo ve dvou případech ke vzrůstu CO2, přestože teplota zůstala konstantní. V jednom případě teplota klesla, ale koncentrace oxidu uhličitého zůstala konstantní a v jednom případě teplota výrazně stoupla, ale koncentrace oxidu uhličitého zůstala po několik tisíciletí neměnná.

Je zřejmé, že tyto klimatické oscilace byly zapříčiněny jinými faktory. Podtrženo a sečteno - v pleistocénu ani holocénu nebyl nalezen jediný případ, kdy byl vzrůst teplot zapříčiněn vzrůstem obsahu oxidu uhličitého v atmosféře. Ba právě naopak. Byly zjištěny klimatické oscilace, které dokonce probíhaly proti působení skleníkového efektu…

Treking.cz - diskuze

Diskuse k tomuto článku

přidat názor
01.09.2020, 07:10 -OB- | Hezký článek se spoustou grafů


Další články k tématu, může vás zajímat

Reklama

Z posledních článků vybíráme

12.8.2020 / Otakar Brandos
Tipy na výlet · Trojmezí na Hrčavě, tip na výlet na česko - slovensko - polském pomezí

Trojmezí na Hrčavě je oblíbeným turistickým cílem. Svědčí o tom skutečnost, že v okolí trojmezí u Hrčavy vyrostla řada nových objektů. Ať již na české straně a nebo na straně polské. Stavěno bylo především díky dota …

5.8.2020 / Václav Vágenknecht
Trek · Bradla a hrady Bílých Karpat, trek přes Bílé Karpaty a Javorníky do Pulčínských skal

Oblast Bílých Karpat se táhne v délce zhruba osmdesáti kilometrů po hranicích mezi Českou a Slovenskou republikou, přičemž v obou státech se jedná o chráněné území. Ačkoliv jsme tehdy tvořili ještě společný stát, na naší …

4.8.2020 / Martin Zapletal
Trek · Z Javorníku do Trutnova: 13denní vandr přes Rychlebské hory, Jeseníky, Orlické hory a Jestřebí hory (2)

Po odbočení z červené a sestoupení pod úroveň 1 000 m jsme se dostali z mlžného lesa. Hned bylo lépe, červená vedla dále po hřebeni v mlze. Dostali jsme se na asfaltovou úboční cestu vedoucí směr Horní Morava. Šli jsme po této …

3.8.2020 / Otakar Brandos
Hrady · Cornštejn, pozoruhodná ukázka středověkého fortifikačního stavitelství nad meandrujícím tokem Dyje

Hrad Cornštejn představuje pozoruhodnou ukázku středověkého fortifikačního stavitelství nad meandrujícím tokem řeky Dyje na jihozápadní Moravě a při hranicích s Rakouskem. Hrad Cornštejn byl postaven …

24.7.2020 / Otakar Brandos
Vesmír · Kometa C/2020 F3 (NEOWISE): Návštěva ledové krásky z periferie Sluneční soustavy a úžasná podívaná na noční obloze, která se bude opakovat až za 6 700 let

Noční obloze v současnosti kraluje jasná kometa C/2020 F3 (NEOWISE), která je nyní snad nejfotografovanějším objektem nad našimi hlavami. Kometa NEOWISE je neodolatelným lákadlem nejen pro profesionální astronomy …

21.7.2020 / Martin Zapletal
Trek · Ilha de Madeira - ostrov dřeva aneb cesta ostrovem tam a zase zpátky (1) / Fotogalerie k článku

Madeira. Na tento ostrov jsem se chtěl už dlouho podívat. Hornatý, srázný, plný kvetoucích rostlin, příjemných lidí a hlubokých lesů. Už dříve jsem z různých dokumentů zachycoval střípky o Madeiře, které se mi …

18.7.2020 / Otakar Brandos
Turistika · Česká Kanada: okruh ze Slavonic po stopách grázla - túra okolo pevností a rybníků ke Graselově sluji / Fotogalerie k článku

Česká Kanada představuje nevšední oblast se zachovalou přírodou, množstvím rybníků, skal a roztroušených balvanů i četných kulturních památek. Pojmenování Česká Kanada patrně použil jako první jindřichohradecký rodák …

12.7.2020 / Otakar Brandos
Turistika · Podél Dyje ze Znojma do Hnanic - říční turistika v NP Podyjí v jihovýchodním cípu Jevišovické pahorkatiny / Fotogalerie k článku

Jevišovická pahorkatina určitě není tradičním cílem pro milovníky horských túr. Vždyť nejvyšší hora zvaná Zadní hora dosahuje výšky pouhých 633 m. Avšak kdo má rád pestrou krajinu říčních meandrů, skalní vyhlídky …

6.7.2020 / Otakar Brandos
Trek · Z Vernířovic na Františkovu myslivnu, Dlouhé stráně a Mravenečník, dvoudenní túra v Jeseníkách v Desenské hornatině / Fotogalerie k článku

Ani ne po týdnu jsme v Jeseníkách opět. Tentokráte míříme do Pradědské hornatiny, resp. Desenské hornatiny (geomorf. okrsek) v jihozápadní části pohoří na Dlouhé Stráně a Mravenečník. Výchozím bodem nám je obec …

3.7.2020 / Otakar Brandos
Turistika · Lysá hora přes Čupel a Kobylanku - nejopuštěnější trasa na nejvyšší horu Moravskoslezských Beskyd / Fotogalerie k článku

Lysá hora, královna Beskyd, láká dennodenně na svůj vrchol turisty či výletníky. Pro někoho je Lysá hora vrcholem, na který nedá dopustit, já Lysou horu spíše nemusím a vyrážím na ni jen tu a tam. Tak jednou, dvakrát do roka. A …

Reklama, turistické trasy a výlety podle pohoří
Beskydy | Bílé Karpaty | Blatenská pahorkatina | Brdy | Broumovská vrchovina | Česká Kanada | České středohoří | České Švýcarsko | Český les | Český ráj | Děčínská vrchovina | Doupovské hory | Drahanská vrchovina | Džbán | Hanušovická vrchovina | Hornosvratecká vrchovina | Hostýnské vrchy | Chřiby | Javorníky | Jeseníky | Ještědsko-kozákovský hřbet | Jevišovická pahorkatina | Jizerské hory | Králický Sněžník | Krkonoše | Krušné hory | Křemešnická vrchovina | Křivoklátská vrchovina | Litenčická pahorkatina | Lužické hory | Nízký Jeseník | Novohradské hory | Orlické hory | Pálava | Podbeskydská pahorkatina | Podyjí | Rakovnická pahorkatina | Ralsko | Rychlebské hory | Slavkovský les | Slezské Beskydy | Smrčiny | Svitavská pahorkatina | Šluknovská pahorkatina | Šumava | Švihovská vrchovina | Vizovická vrchovina | Vlašimská pahorkatina | Vsetínské vrchy | Východolabská tabule | Zábřežská vrchovina | Zlatohorská vrchovina | Ždánický les | Železné hory | Žulovská pahorkatina | Belianské Tatry | Branisko | Bukovské vrchy | Burda | Cerová vrchovina | Čergov | Čierna hora | Chočské vrchy | Kremnické vrchy | Krupinská planina | Kysucké Beskydy | Laborecká vrchovina | Levočské vrchy | Ľubovnianska vrchovina | Malá Fatra | Malé Karpaty | Muránska planina | Myjavská pahorkatina | Nízké Tatry | Ondavská vrchovina | Oravská Magura | Oravské Beskydy | Ostrôžky | Pieniny | Podunajská pahorkatina | Pohronský Inovec | Polana | Považský Inovec | Revúcka vrchovina | Roháče | Slanské vrchy | Slovenský kras | Slovenský ráj | Spišská Magura | Beskydy | Stolické vrchy | Strážovské vrchy | Starohorské vrchy | Šarišská vrchovina | Štiavnické vrchy | Tribeč | Velká Fatra | Veporské vrchy | Vihorlat | Volovské vrchy | Vtáčnik | Vysoké Tatry | Východoslovenská rovina | Zemplínské vrchy | Žiar

Velký Roudný Úplňky Chata Horalka Strečno Beskydy, ubytování Soumrak Luční bouda Malá Fatra, ubytování Choustník Helfenburk Venušiny misky Hukvaldy Elbrus Afélium Zverovka Chalupská slať Šumava, ubytování Spacáky Mont Blanc Pluto Vosecká bouda Vysoký vodopád Cvilín Karlštejn Chata Šerlich Bouda Jelenka Pluto Jarní prázdniny Liška Matterhorn Hrad Lichnice Sirotčí hrádek Higgsův boson Opruzeniny Cumulonimbus Pohorky
Služby Horská seznamka Outdoor bazar Ztráty a nálezy Archiv článků Spolupracujeme Počasí Satelitní snímky Fotogalerie Turistická mapa Kalendář turistických akcí Treky České hory Slovenské hory Alpy Karpattreky Rumunské hory Ukrajinské Karpaty Asijské hory Severské země Turistika s dětmi Balkánské a evropské hory Ubytování Horské chaty, české hory Slovenské chaty Penziony, hotely Ubytování online Alpské chaty České kempy Slovenské kempy Chorvatské kempy Kempy, Slovinsko Ukrajina, Rumunské hory Výlety Skalní města a skály Naše vrcholy Rozhledny České hrady Slovenské hrady Jeskyně Vodopády Sedla a doliny Členění Slovenska Geomorfologické členění ČR Výlety Přehled našich pohoří Sopky v ČR Karpaty Alpy Ledovcová jezera Památky a zámky Větrné mlýny Čedičové varhany Viklany Bludné (eratické) balvany Ostatní Cestování, cestopisy Horolezectví Cykloturistika Snow Soutěže Příroda, fauna a flóra Vesmír, astronomie E-shop Testujeme Outdoor vybavení, poradna
TOPlist