Turistika: Túra podél řeky Dyje ze Znojma do Hnanic

Říční turistika v NP Podyjí v jihovýchodním cípu Jevišovické pahorkatiny

Jevišovická pahorkatina určitě není tradičním cílem pro milovníky horských túr. Vždyť nejvyšší hora zvaná Zadní hora dosahuje výšky pouhých 633 m. Avšak kdo má rád pestrou krajinu říčních meandrů, skalní vyhlídky, stepi, lesostepi či hluboké lesy, pak zklamán návštěvou Jevišovické pahorkatiny a Národního parku Podyjí rozhodně nebude. Tento rozsáhlý celek s rozlohou 2 007 km² totiž nabízí velice pestrou paletu přírodních zajímavostí, kulturních pamětihodností a krásných, byť spíše nenáročných túr.

Během letní návštěvy této zajímavé oblasti jsme s Michalkou neodolali procházce proti proudu řeky Dyje z historického královského města Znojmo do obce Hnanice. Po krátké návštěvě Znojma, které je prvně písemně připomínáno již v roce 1048, a prohlídce Znojemského hradu a románské stavby rotundy sv. Kateřiny, která byla postavena před rokem 1100, vyrážíme na asi 13kilometrovou túru po žluté turistické značce.

Přes městské vinice scházíme nejprve na rozcestí Pod Karolininými sady (212 m) a kolem Muzea motorismu na most přes Dyji. Řeka Dyje, která vzniká soutokem Moravské Dyje a Rakouské Dyje, pramení na našem území na jihovýchodním úbočí vrchu Hřeben (678 m) nedaleko obcí Stajiště a Panenská Rozsíčka a vlévá se do Moravy pod Lanžhotem na rakousko-česko-slovenském trojmezí. Dyje dosahuje délky asi 235 km (delší rakouská větev asi 311 km), rozloha jejího povodí činí 13 419 km².

Za mostem přes Dyji pokračujeme vpravo k hrázi vodní nádrže Znojmo, která byla dokončena v roce 1966 a má délku 115 m. Rozloha vodní nádrže, která v nejširším místě dosahuje pouhých 140 m, činí 45 hektarů. Objem vody této nádrže je asi 4,3 mil. m3. Celková délka nádrže činí asi 4,3 km.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Překračujeme hranici Národního parku Podyjí a podél břehu vodní nádrže Znojmo míříme jihozápadním směrem proti proudu řeky Dyje. Kamenitá pěšina se vine cikcak za neustálého nahoru a dolů po úbočí vrchu Kraví hora (347 m) a skrz kamenité Měsíční údolí do Trouznického údolí. Přestože výhledů je v této části túry málo, trasu okořeňuje blízkost vodní hladiny a množství skalních útvarů a kamenných moří s hustými koberci mechů. Co nás dost překvapuje, tak citelná absence hmyzu. U nás v lese na Ostravsku je v podrostu živěji…

Na rozcestí Trouznické údolí (262 m) odbočujeme doprava. Příjemný chodník nás vede vzhůru pod vyhlídku Sealsfieldův kámen (372 m). Z první vyhlídky se otevírají nádherné výhledy, které pak "dolaďujeme" ze samotného Sealsfieldova kamene. Pod sebou máme meandrující koryto Dyje, které má v této části charakter kaňonu, jako na dlani. Vyhlídka na vrchu Poustevny (374 m) je pojmenována po spisovateli Charlesi Sealsfieldovi, který zde rád sedával. Ch. Sealsfield se narodil 3.3.1793 v nedalekých Popicích.

Na vyhlídce je živo, množství lidí "okupuje" skalní vyhlídky. Dosud jsme potkali pár lidí, tady je to pravý opak. Dokonce potkáváme skupinu s batohy, která je zde na vícedenním přechodu. Krajina je zde sice malebná, ale vandrovat zde v letních vedrech by se nám opravdu nechtělo. Vandry okolo řek si necháváme spíše na brzké jarní či pozdně podzimní měsíce. A nebo na zimní období. Ale nezatracujeme to, pořád lépe letní vandr v Podyjí, než trávit čas v obchodním centru…

Ze Sealsfieldova kamene pokračujeme po chodníku Jaroslava Krejčího. Cesta nás opět vítá nápisem "náročná trasa". Ano, i v takto nevysokých kopcích se může náročná trasa objevit. Určitě nic vhodného pro rodiny s kočárky. Ani cyklisty. Sestup k rozcestí Pod Novou cestou (230 m) byl skutečně pořádně kamenitý. Přicházíme ke kamenitému korytu Dyje s průzračnou vodou. Osvěžit se v jejich vodách nebyl tak úplně dobrý nápad, protože voda je doslova ledová. No, alespoň se tady nemusíme zdržovat…

Další úsek kolem Dyje je snad ještě skalnatější, než ten předchozí. Objevují se překvapivě vysoká skaliska a rozsáhlá kamenná moře, která jsou domovem řady chráněných druhů rostlin a živočichů. Nám se postupně podaří nafotit roháčka kovového, pestrokrovečníka Trichodes alvearius, množství motýlů, ploštic aj.

Na chvíli se zdržíme u bývalého mlýna Papírna, který je hezky zakonzervovaný a osazen informačními tabulemi. Z nich se dozvídáme mnoho zajímavého o zdejší krajině před příchodem člověka, o zakládání prvních sídel během středověku i o geopolitických změnách po I. i II. světové válce. A také o zániku vodních mlýnů v lokalitě zvané odnepaměti Devět mlýnů.

Od mlýna Papírna s širokým náhonem a pěkně nebezpečným splavem vede široká lesní cesta na rozcestí Judexův mlýn (251 m) a dále na rozcestí Pod Šobesem (253 m). Tady je turistická mapa, velký rozcestník a lávka přes Dyji, po které se dostaneme k snad nejznámější viniční trati u nás. O Šobesu se na našich stránkách již komplexně rozepsal Theo Teshim.

Přes rozcestí Pod Dlouhým vrchem (312 m) a Vinice, hotel (301 m) přicházíme do cíle naší dnešní trasy. Původně jsme chtěli s Míšou, kterou dnešní túra překvapivě docela vyčerpala, dojít až do sousedního Šatova k místním betonovým pevnostem, ale kamarád Jarouš, kterému jsme "neprozřetelně" dali klíče od auta trval na tom, že nás do Šatova odveze. No, ušetřili jsme asi dva kilometry šlapání po asfaltu. Túra okolo Dyje byla podnětná, určitě se sem ještě někdy vrátíme.

• Trasa na turistické mapě

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie