Průvodce | Karpattreky | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Lyžování | Příroda | Soutěže | Aktuality | Kalendář akcí | Napsat článek | Více…
Kontakty  Cookies  Ceník inzerce  RSS 
Treking.cz Hledat
Poslední aktualizace: 9.11.2018 , svátek má
Reklama
Treking > Vesmír > Sopky - ohnivá Sluneční soustava

Sopky - ohnivá Sluneční soustava

Na nejméně 6 tělesech Sluneční soustavy existují či existovaly aktivní sopky!

2.5.2018 | Otakar Brandos, foto NASA/GSFC/DSFC/Arizona State University

Naše Sluneční soustava má řadu přívlastků. Je nazývána mokrá, neboť na řadě těles existuje voda v tuhém a nebo dokonce kapalném skupenství. Sluneční soustava je zvaná také kolébkou života, neboť je jediným známým místem ve vesmíru, kde existuje život. To je dáno, dle mého soudu, jen našimi nedostatečnými znalostmi. Sluneční soustavu bychom ale jistě mohli nazvat také ohnivou, neboť na minimálně šesti tělesech existovaly činné sopky a na nejméně dvou z nich aktivní sopečná činnost stále probíhá.

Olympus Mons na Marsu

Která tělesa Sluneční soustavy lze zařadit mezi sopečná tělesa? Země zřejmě nikoho nepřekvapí. K sopečným tělesům ale patří i zbývající tři terestrické planety - Merkur, Venuše a Mars a dokonce i dva měsíce Sluneční soustavy - měsíc Io a náš Měsíc, přirozená oběžnice planety Země. Na dvou z nich byla aktivní sopečná činnost přímo pozorována - jsou to planeta Země a měsíc Io a nepřímé důkazy máme i o možné probíhající sopečné aktivitě na Venuši.

Vulkanická aktivita probíhá ale i na řadě dalších těles Sluneční soustavy. Nejedná se však o "žhavý" vulkanismus, ale o tzv. kryovulkanismus. Tedy "sopky", které chrlí ledové krystalky, vodu či plyny a směsi solí. Jen namátkou byl kryovulkanismus pozorován na trpasličích planetách Ceres a Pluto, na měsících Enceladus, Triton či Europa.

Planeta Země a sopky

Naše rodná planeta patří k vulkanicky stále aktivním objektům Sluneční soustavy. Pásy sopek se na zemském povrchu obvykle táhnou podél hranic litosférických desek a nebo se zvedají v oblastech tzv. horkých skvrn.

Čtěte také: Jasné oblasti na trpasličí planetě Ceres vypovídají o geologické aktivitě

Kolik je vlastně na Zemi sopek? To asi nikdo přesně neví. V literatuře se zpravidla uvádí, že na naší modré planetě je asi 600 sopek. Jiné zdroje hovoří asi o 4 000 sopkách. Na stránkách http://volcano.si.edu vám vyjede seznam 963 sopek. Chybí tam ale takové sopky jako Komorní hůrka či Železná hůrka a další "pidi" vulkány, takže ten údaj o 4 000 sopkách nemusí být nereálný.

Planeta Merkur

Nejvyšší pozemskou sopkou je Nevado Ojos del Salado, která se zvedá do neuvěřitelné výše 6 893 m. Resp. se jedná o sopku vypínající se do největší výšky, neboť havajská Mauna Kea dosahuje celkové výšky asi 10,2 km. Ta se sice zvedá "jen" do výšky asi 4 200 m, avšak dalších asi 6 km je skryto pod hladinou oceánu. Na Zemi je známo celkem 21 sopek, jejichž výška přesahuje 6 000 metrů…

Sopečné erupce jsou nejefektnějším projevem vulkanické činnosti. Sopečné erupce mohou mít různý charakter. Některé jsou poklidné s výtoky tekutých láv, jiné jsou naopak velice bouřlivé, kdy je tělo sopky rozmetáno do širokého okolí i velkých výšek. Sopečné erupce se klasifikují podle dvou parametrů - podle plochy uložení vyvrhovaných vulkanických úlomků a podle stupně fragmentace pyroklastických produktů vyvrhovaných z jícnu sopky …více

Mezi další vysoké a nebo známé vulkány patří Cotopaxi (5 897 m), Paricutin (2 800 m), Crater Lake (Mazama, asi 3 700 m) či filipínská Pinatubo (1 485 m), která před poslední erupci měla výšku 1 745 m. Mezi další známé vulkány patří Svatá Helena (2 549 m), velice aktivní Kelut (asi 1 700 m) na ostrově Jáva, nebo Kilimandžáro (5 895 m), nejvyšší hora Afriky. Podle geologů Kilimandžáro naposledy soptilo před pouhými 360 000 lety.

Nechvalně proslulou sopkou je kolumbijská Nevado del Ruis (5 321 m), která si při silné erupci v roce 1991 vyžádala spoustu lidských životů. Známá je i sopka Fudži v Japonsku (3 776 m), nebo Ključevskaja (4 750 m). Ta patří k nejaktivnějším sopkám světa.

Planeta Merkur a vulkanismus

Sopky a sopečné struktury byly nalezeny i na Slunci nejbližší planetě Merkur. Až do roku 2008 se vědci mohli pouze domnívat, že i na Merkuru mohla probíhat sopečná činnost. Definitivní důkaz přinesla toho roku kosmická sonda MESSENGER, když sopky na povrchu Merkuru objevila. Díky mnohem slabší gravitaci mají např. štítové sopky byly nápadně nižší a plošší. Vyvrhovaný materiál by mohl létat až do výšky okolo 100 km…

Vulkanismus je jedním z nejúchvatnějších a nejdramatičtějších projevů aktivity žhavého zemského nitra. Podle moderních teorií za pozemský vulkanismus vděčíme (mimo jiné) pohybu litosférických desek (zjednodušeně řečeno pohybu kontinentů), jejichž zlomy umožňují pronikání žhavé magmy a plynů ze žhavého zemského nitra (zjednodušeně řečeno, neboť obecně vulkanismem rozumíme pohyb lávy nejen na povrchu zemské kůry, ale i hluboko pod ní). Vnitřní energie naší planety již několik miliard let pohání geologické procesy, které zabezpečují prodloužení jejího geologického mládí, ve srovnání s jinými terrestrickými (Zemi podobnými) planetami …více

Sopečnou aktivitu na Merkuru zřejmě nastartovala kontrakce povrchu planety, kdy se průměr tělesa snížil asi o 14 km. I to však mělo za následek silné zvrásnění a rozlámání kůry Merkuru. Podél zlomů začala na povrch vytékat láva a nebo se objevily sopečné kužely. Vrchol výlevné aktivity spadá do období mezi 4,1 až 3,55 miliardami let. Eruptivní sopečná činnost mohla na Merkuru probíhat zhruba v období 3,9 až 1 miliarda let.

Klíč k otázce sopečné minulosti planety Merkur nalezla výše zmíněná kosmická sonda v ohromné pánvi Caloris, ve které je zřetelně vidět mohutná prohlubeň obklopená výrazným prstencem světlých pyroklastických hornin. Některé z vulkánů na Merkuru patří dokonce k tzv. štítovým sopkám. Podobně jako např. Mauna Loa na Havajských ostrovech.

Po průletu kosmické sondy Mariner 10 kolem Merkuru (r. 1978) se mohli astronomové domnívat, že povrch Merkuru, jenž se nápadně podobá povrchu našeho Měsíce, je rozryt pouze impaktními krátery. Avšak dnešní poznatky říkají, že více než čtvrtina povrchu planety Merkur mohla byl přeměněna vulkanickou činností. Především v oblasti "hladkých" plání, které pokrývají asi 27 % povrchu planety. Jedna za takovýchto plání nese i příhodné pojmenování - Northern Volcanic Plain (zaujímá asi 6 % povrchu planety Merkur).

Planeta Venuše a důkazy aktivních sopek

Venuše je vulkanickou činností nejvíce přetvářenou planetou Sluneční soustavy. Některé studie uvádějí, že až 85 % povrchu Venuše bylo přetvořeno velice intenzivní vulkanickou činností. O možné dosud probíhající sopečné činnosti na povrchu Jitřenky alias Večernice však máme pouze nepřímé důkazy.

Maat Mons, nejvyšší sopka Venuše

Tyto nepřímé důkazy získala kosmická sonda Venus Express, která po šest let činnosti na oběžné dráze měřila koncentraci oxidu siřičitého v atmosféře této horké planety a zjistila silné kolísání jeho koncentrace. Jedním z možných vysvětlení je právě probíhající sopečná činnost, která do atmosféry planety vyvrhuje (může vyvrhovat) velké množství oxidu siřičitého.

Sopky v ČR? Kolik sopek u nás máme? A nebo kolik jich bylo v minulosti? Aktivní sopky dnes v České republice nemáme. Ani jednu jedinou. V geologicky ještě poměrně nedávné minulosti tomu ale bylo jinak. V některých oblastech vyrostlo množství lávu a popel chrlících sopek, které silně ovlivňovaly okolí krajinu. Např. v Doupovských horách. Dnes v naší krajině pozorujeme již jen dozvuky původní sopečné činnosti v podobě vývěrů horkých i chladných minerálních vod a nebo úniků teplých plynů. Např. v NPR Soos u …více

Venus Expres s pomocí přístroje Virtis objevila v infračerveném spektru řadu horkých skvrn a mezi nimi vytipovala devět oblastí s aktivními magmatickými krby pod povrchem. Starší kosmická sonda Magellan zjistila, že povrch Venuše je velice mladý a ne starší než 500 miliónů roků. Ta svým mapovacím radarem objevila na povrchu více než 1 000 sopek a dalších vulkanických struktur.

Nejvyšší sopkou Venuše je Maat Mons, která dosahuje neuvěřitelné výšky 8 km a její kaldera má průměr 31 × 28 km. Na jejich svazích se nacházejí ohromné lávové kanály. Podobně jako na některých sopkách na Zemi. Na Venuši jsou však tyto kanály mnohem delší. To je dáno extrémními podmínkami na povrchu planety, kde teplota dosahuje téměř 500 °C a tlak okolo 100 atmosfér. To má za následek pomalejší chladnutí a tuhnutí magmatu, který se tak může rozlít po mnohem větší ploše…

Planeta Mars a největší sopky Sluneční soustavy

Rudá planeta Mars je sice ve srovnání se Zemí přibližně poloviční, avšak toto měřítko rozhodně neplatí pro marťanské vulkány. Badatelé sice znají na povrchu Marsu "jen" 26 sopek, zato se jedná (obvykle) o pořádné obry. Největší sopkou na Marsu je Olympus Mons na planině Tharsis. Tato ohromná hora s průměrem základny přes 600 km a výškou okolo 25 km není jen nejvyšší a největší sopkou a horou Marsu, nýbrž celé Sluneční soustavy.

Olympus Mons

Dalšími významnými sopkami na Marsu jsou Arsia Mons vysoká 16 km a s průměrem základny 460 km, Ascraeus Mons (18 km / 375 km), Pavonis Mons (14 km / 375 km) nebo Tharsis Tholus (8 km / 150 km) a Alba Patera (7 km / 560 km). Za mohutným vzrůstem sopek Marsu stojí nejen nízká gravitace, ale i nižší hustota roztavené horniny.

Sopečná činnost hrála v geologii Marsu velice významnou roli. Vulkanické výlevy pokryly povrch rudé planety ohromnými lávovými proudy a vytvořila rozsáhlé sopečné pláně. Těmi nejvýznamnějšími jsou již zmíněná planina Tharsis a Elysium Planitia. Stopy vulkanismu byly objeveny i v oblasti Tyrrhena Patera na jižní polokouli planety Mars.

Měsíc Io jako geologicky nejaktivnější těleso

Dalším ohnivým tělesem Sluneční soustavy je Jupiterův měsíc Io. Kosmické sondy, které zkoumaly planetu Jupiter a jeho měsíce, objevily na povrchu tohoto podivuhodného měsíce asi 150 činných sopek. Celkem se jich na jeho povrchu může nacházet až 400.

¨ Měsíc Io, část vulkanického povrchu

Měsíc Io představuje geologicky vůbec nejaktivnější těleso ve Sluneční soustavě. A zřejmě i nejunikátnější, neboť jeho vulkanismus není hnán rozpadem radioaktivních prvků, ale neobyčejně silnými slapovými silami Jupitera. Vždyť měsíc Io obíhá okolo planety Jupiter ve střední vzdálenosti pouhých 421 700 km. Hnětení měsíce Io Jupiterem je tak silné, že slapové pnutí jeho povrchu činí asi 100 m! Můžeme-li mluvit u pevného povrchu o přílivu a odlivu, pak tento příliv může dosahovat výšky až 100 metrů! Opravdu nepředstavitelné…

Kosmické sondy podrobně zmapovaly povrch tohoto měsíce, na němž se nacházejí silné depozity síry a dalších sopečných materiálů. Nahromaděná energie v nitru měsíce je uvolňována při silných erupcích, které chrlí lávu a plyny až do výšky 500 km! Teplota lávy dosahuje asi 1 400 °C. Při takto silné aktivitě stačí zdejším sopkám k přeměně celého povrchu měsíce Io pouhý milión let. Z geologického hlediska nepatrný okamžik…

Sopky na Iu nejsou nijak vysoké. Ty nejvyšší nepřekračují dva kilometry. Jejich činnost má ale vliv na rozsáhlé oblasti. Např. mohutná erupce sopky v oblasti Pilan Patera pokryla v roce 1997 vyvrženinami oblast o rozloze 3 500 km2. Rovněž lávové proudy dosahují úctyhodných délek. Např. proud Masubu Fluctus dosahuje délky asi 500 km. Sopečnou činnost na měsíci Io poprvé zaznamenala kamera kosmické sondy Voyager 1 v roce 1979.

I náš Měsíc měl činné sopky

Ani náš odvěký souputník, bledá Luna, nebyl sopečné činnosti ušetřen. První nepřímý důkaz možné vulkanické aktivity (výronu plynů) zaznamenal ruský astronom Kozyrev v roce 1957 v kráteru Alphonsus. Nepředpokládá se, že by dnes na Měsíci existovala nějaká činná sopka, vulkanismus utichl již před asi 800 milióny lety. Analýza dat z LRO (Lunar Reconnaissance Orbiter) dokonce hovoří o období 100 miliónů let případně i méně (až 50 mil. let). Takže možná že ještě dinosauři mohli vidět na povrchu Měsíce aktivní sopky…

Vulkanický dóm na Měsíci

Na přímý objev sopečných kuželů si museli vědci počkat až do doby kosmických letů. Na snímcích kosmických sond bylo odhaleno na 70 tmavých skvrn sopečných plání, na kterých se vyskytují nevysoké a malé kužely o průměru ne více než 500 metrů. Největší koncentrace těchto dómů se nachází v oblasti Marius Hills s rozměry asi 200 × 200 km. Dosud objevené sopky na Měsíci tak spíše připomínají naší Železnou hůrku než aktivní vulkány jako Ključevskaja či obří Olympus Mons na Marsu.

Marius Hills Treking.cz - diskuze
Nejčtenější
Reklama
Turistické trasy a výlety podle pohoří
Hledej podle pohoří
Reklama
Na Trekingu dále naleznete
Naše rozhledny Skalní města
Naše vrcholy Vodopády
Ledovcová jezera Sedla a doliny
Jeskyně Památky
České hrady Slovenské hrady
Geomorfologie (ČR) Geomorfologie (SK)
Nejvyšší hory (SK) Nejvyšší hory (ČR)
Nejvyšší vrcholy Orografické členění
Karpaty Alpy
Reklama
Vyhledat ubytování podle pohoří

1. Beskydy, ubytování a horské chaty v Beskydech
2. Javorníky, ubytování a horské chaty v Javorníkách
3. Jeseníky, ubytování a horské chaty v Jeseníkách
4. Jizerské hory, ubytování a chaty v Jizerských horách
5. Krkonoše, ubytování a horské boudy v Krkonoších
6. Orlické hory, ubytování a chaty v Orlických horách
7. Šumava, ubytování a horské chaty na Šumavě
CZ / SK
1. Malá Fatra, ubytování a horské chaty na Malé Fatře
2. Nízké Tatry, ubytování a chaty v Nízkých Tatrách
3. Oravské Beskydy, ubytování a chaty na Oravě
4. Roháče, ubytování a chaty v Západních Tatrách
5. Slovenský ráj, ubytování a chaty ve Slovenském ráji
6. Velká Fatra, horské chaty a útulny na Velké Fatře
7. Vysoké Tatry, ubytování a chaty ve Vysokých Tatrách
Reklama
Témata našich článků…
Vesnuše Kmeťov vodopád Rýchorská bouda Cvilín Zámek Hluboká Chata Šerlich Bouda Jelenka Macocha Ceres Den Země Motýli Matterhorn Drahotuš Soumrak Konopiště Proton Cirrus Velhartice Bouřky Černá díra Batohy Ještěd
Regiony
Oblasti: Beskydy | Bílé Karpaty | Brdy | Broumovská vrchovina | Česká Kanada | České středohoří | České Švýcarsko | Český les | Český ráj | Doupovské hory | Drahanská vrchovina | Hanušovická vrchovina | Hornosvratecká vrchovina | Hostýnské vrchy | Chřiby | Javorníky | Jeseníky | Jevišovická pahorkatina | Jizerské hory | Králický Sněžník | Krkonoše | Krušné hory | Křivoklátská vrchovina | Litenčická pahorkatina | Lužické hory | Nízký Jeseník | Novohradské hory | Orlické hory | Pálava | Podyjí | Rakovnická pahorkatina | Ralsko | Rychlebské hory | Slavkovský les | Svitavská pahorkatina | Šluknovská pahorkatina | Šumava | Švihovská vrchovina | Vizovická vrchovina | Vlašimská pahorkatina | Vsetínské vrchy | Východolabská tabule | Zábřežská vrchovina | Zlatohorská vrchovina | Ždánický les | Železné hory | Žulovská pahorkatina | Branisko | Bukovské vrchy | Burda | Cerová vrchovina | Čergov | Čierna hora | Chočské vrchy | Kremnické vrchy | Krupinská planina | Kysucké Beskydy | Laborecká vrchovina | Levočské vrchy | Ľubovnianska vrchovina | Malá Fatra | Malé Karpaty | Muránska planina | Nízké Tatry | Ondavská vrchovina | Oravská Magura | Oravské Beskydy | Pieniny | Podunajská pahorkatina | Pohronský Inovec | Polana | Považský Inovec | Revúcka vrchovina | Roháče | Slanské vrchy | Slovenský kras | Slovenský ráj | Spišská Magura | Stolické vrchy | Strážovské vrchy | Súlovské skály | Šarišská vrchovina | Štiavnické vrchy | Tribeč | Velká Fatra | Veporské vrchy | Vihorlat | Volovské vrchy | Vtáčnik | Vysoké Tatry | Záhorie | Zemplínské vrchy
Reklama
Vybíráme z obsahu…
1. Rozhledny Bismarckova rozhledna: Rozhledna na vrchu Zelená hora u Chebu
2. Jeskyně Jeskyně Balcarka, na krápníky nejbohatší jeskyně Moravského krasu
3. Naše vrcholy Luční hora: 2. nejvyšší hora Krkonoš a České republiky
4. Památky Kuželov, větrný mlýn - technické a stavební památky v Bílých Karpatec
5. Vesmír Mléčná dráha neboli naše Galaxie - náš mateřský galaktický hvězdný ostrov
6. Horské chaty Masarykova chata: Horská chata v Beskydech, levné ubytování na Bumbálce
7. České hrady Karlštejn, jeden z nejznámějších a nejnavštěvovanějších českých hradů
Reklama
Home Page | Časopis | Průvodce | Ceník inzerce | Soutěže | Seznamka | Kalendář akcí | Outdoor testy | Horské chaty | Fotogalerie | Archiv
Treky, turistika | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Vesmír, astronomie | Turistická mapa online | Spolupracujeme
TOPlist