Vesmír, Hubbleův zákon
Zákon všeobecné expanze vesmíru
Hubbleův zákon všeobecné expanze vesmíru odvodil v roce 1929 E. Hubble.
Podle Hubbleova zákona je radiální rychlost (V) vzdalování galaxií
přímo úměrná jejich vzdálenosti (R) od Země a je
vyjádřena jednoduchým vztahem
V = H × R
kde V je radiální rychlost galaxie (v km / s), R je vzdálenost v Mpc
(megaparsecích) a H je Hubbleova konstanta
vyjádřená v km / s / Mpc. Hubbleův zákon se využívá k výpočtu vzdálenosti galaxií či dalších
vesmírných objektů na základě měření jejich rudého posuvu.
Čtěte také: Rudý posuv, kosmologický
posuv optického spektra
Při velkých kosmologických vzdálenostech lineární závislost Hubbleova vztahu neplatí
dostatečně přesně. Výsledná závislost může mít složitější průběh a je silně závislá na
metrice prostoročasu, tedy na zvoleném kosmologickém modelu.
Další související články:
+ Hubbleova konstanta, jedna z nejdůležitějších konstant v kosmologii
+ Rychlost světla, nejvyšší rychlost šíření informace ve vesmíru
+ Světelný rok, nejpoužívanější jednotka vzdálenosti ve vesmíru
+ Planckova konstanta, univerzální fyzikální konstanta
+ Elektronvolt, jednotka energie používaná v jaderné fyzice a fyzice částic
+ Astronomická jednotka, jednotka pro měření vzdáleností ve Sluneční soustavě
+ Parsek, základní jednotka vzdálenosti ve vesmíru
+ Solární konstanta. Konstanta, která je proměnná - hodnota solární (sluneční) konstanty
+ Neutron jako nestabilní nukleon
+ Elektron je nejlehčí elementární částice
+ Neutrino, stabilní elementární částice
+ Proton jako baryon, fermion a hadron aneb elementární částice, která není zase až tak elementární
+ Otevřené hvězdokupy, seskupení relativně mladých hvězd
|
