Průvodce | Karpattreky | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Lyžování | Příroda | Soutěže | Aktuality | Zajímavosti | Kalendář akcí | Napsat článek | E-shop | Více…
Kontakty  Cookies  Ceník inzerce  RSS 
Treking.cz Hledat
Poslední aktualizace: 11.2.2021 , svátek má
Treking > Vesmír > Hranice Sluneční soustavy

Hranice Sluneční soustavy

Kuiperův pás, heliopauza, Oortův oblak aneb kam až sahají hranice našeho systému?

11.2.2021 | Otakar Brandos, ilustrace NASA a Wikipedie
Trpasličí planety

Od úsvitu lidských dějin byla jakousi pomyslnou hranicí Sluneční soustavy planeta Saturn. Jako bloudící hvězdu ji mohli pozorovat lidé již dávno před dobou dalekohledů. To ovšem téměř nic netušili o Sluneční soustavě a Země byla středem vesmíru. Kdo tvrdil něco jiného, končíval na hranicích "svaté" inkvizice.

Teprve v době osvícenství a především v době tak báječného vynálezu, jakým se stal dalekohled, začali badatelé zkoumající oblohu získávat jasnější představu o podobě nejbližšího vesmíru a charakteru naší mateřské hvězdné soustavy, kterou dnes nazýváme Sluneční.

Saturn byl ze svého odvěkého postavení sesazen 13. března 1781, kdy anglický astronom William Herschel objevil třetí největší planetu naší Sluneční soustavy - Uran. Hranice Sluneční soustavy se posunula z asi 10 au (astronomických jednotek) někam k 19 au. Uran se však na výsluní dlouho neohřál. Již v roce 1846 (23. září) objevuje J. G. Gall ještě vzdálenější planetu - Neptun. A hranice Sluneční soustavy se opět posouvá. Někam ke 30 au.

Planetky

Necelé století se pak "nic" neděje. Až teprve v roce 1930 (18. února) objevuje americký astronom C. Toumbaugh planetu Pluto. Hranice Sluneční soustavy se posunuly k asi 40 au. V době objevu a desetiletí po něm bylo Pluto považováno za planetu. Až v roce 2006 bylo Pluto "degradováno" na trpasličí planetu.

Jen dva roky po objevu Pluta přichází s hypotézou existence oblaku komet, který daleko za dráhou posledně objevené planety oklopuje Slunce, Ernst Öpik (1893 - 1985). S podobnou hypotézou přichází v roce 1950 Jan Hendrik Oort (1900 - 1992), který ji publikoval v odborném tisku. Vnější hranice Oortova oblaku činí asi 100 000 au, což je asi jedna třetina vzdálenosti k nejbližší hvězdě (vyjma Slunce). Oortův oblak je ale dodnes hypotetickým útvarem, neboť v něm nepozorujeme (nejsme schopni pozorovat) žádné těleso.

Asi 1 000× blíže ke Slunci leží tzv. Kuiperův pás. Jeho existenci jako první předpověděl v roce 1930 F. C. Leonard. Dalším kdo o možnosti existence tohoto pásu těles psal byl E. Edgeworthe v roce 1943 a třetím pak v roce 1951 G. P. Kuiper. Kuiperův pás představuje oblast planetek a kometárních jader nacházejících se za dráhou planety Neptun. Tento pás má vnitřní hranicí asi 30 au a vnější hranicí asi 55 au.

Tato vnější hranice Kuiperova pásu je však jen jakýmsi difúzním předělem, protože i za hranicí 55 au existuje řada transneptunických těles. Jejich množství však řádově klesá. Tyto objekty tzv. rozptýleného disku mají silně excentrické dráhy s velkým sklonem (až 30°). Afélia jejich drah mohou ležet řádově až stovky astronomických jednotek od Slunce. Asi nejznámějším příkladem tohoto typu TNO objektů (tzv. transneptunických těles) je v roce 2003 objevená planetka Sedna (2003VB12) pojmenovaná po inuitské bohyni žijící na dně chladného arktického oceánu.

První těleso Kuiperova pásu objevili Dawe Jewitt a Jane Luu 2,2metrovým teleskopem na Havaji v roce 1992. Těleso nese katalogové označení 1992 QB1 a nachází se ve vzdálenosti asi 44 au od Slunce. Další těleso Kuiperova pásu objevili astronomové jen o šest měsíců později. Byl jím objekt s katalogovým označením 1993FW. Dnes astronomové evidují tisíce takovýchto objektů za dráhou Neptunu.

A který z objektů Kuiperova pásu je nejvzdálenější? Ještě před pár dny to byl objekt Farout s katalogovým označením 2018 VG18. Jedná se o objekt s průměrem asi 500 km a oběžnou dobou 929 let. Afélium jeho dráhy leží ve vzdálenosti asi 125 au.

Jen před pár dny byl však Farout sesazen z pomyslného piedestalu jiným objektem, který je označován jako Farfarout s katalogovým označením 2018 AG37. Farfarout, jak píši v jiném článku, potřebuje k oběhu Slunce celé tisíciletí a afélium jeho dráhy leží ve vzdálenosti asi 175 au. Protože od jeho objevu v roce 2018 uběhla jen krátká doba, dráha tělesa o průměru asi 400 km se stále upřesňuje. Definitivní pojmenování se planetkám uděluje až v době, kdy je jejich oběžná dráha známá s dostatečnou přesností.

Heliosféra

V současné době je Farfarout vzdálen od Slunce asi 132 au, což je 132× dále než kolik činí vzdálenost Země od Slunce. I tak se jedná o nejvzdálenější známý (a pozorovaný) objekt Sluneční soustavy. Dalo by se tedy říci, že dnes hranice Sluneční soustavy leží ve vzdálenosti 175 au (astronomických jednotek).

Jenže tak jednoduché to až není. Protože se naše znalosti o Sluneční soustavě v posledních letech zásadně změnily, změnilo se i nahlížení na hranice planetárního a hvězdného systému. Hodně také záleží na tom, kdo a z jakého oboru astronomie o dané problematice píše.

Astronomové zabývající se pohyby hvězd a vícenásobných hvězdných systémů budou asi pokládat hranice Sluneční soustavy někam do vzdálenosti okolo dvou světelných let, tedy asi do půli cesty k nejbližší cizí hvězdě, kde se definitivní ztrácí gravitační vliv naší centrální hvězdy - Slunce.

Astronomové zabývající se výzkumem Sluneční soustavy a těles v ní obsažených budou pokládat vnější hranici někam do vzdálenosti okolo 100 000 astronomických jednotek, tedy na vnější hranici Oortova oblaku. Jiní zase budou za vnější hranici považovat hranici rozptýleného disku Kuiperova pásu, tedy nějakých 500 a možná že až 1 000 au od Slunce s tím že není jasné, zda-li vzdálenější Oortův oblak je s naší hvězdou dynamicky svázán.

Astronomové zabývající se Sluncem a slunečním větrem se na problematiku hranice Sluneční soustavy dívají zase úplně jinou optikou. Ti hranici Sluneční soustavy pokládají do míst, kde mezihvězdný vítr převáží nad slunečním větrem, proudem částic vyvrhovaných naší centrální hvězdou. Tedy za hranicí, kdy rychlost částic slunečního větru výrazně klesá a zpomaluje pod rychlost zvuku. Za hranici Sluneční soustavy tedy považují obal heliosféry, heliopauzu.

Heliopauza je obal heliosféry, která má nepravidelný kapkovitý tvar a může se v čase z řady příčin měnit. Heliopauza se nachází ve vzdálenosti asi 150 au. Podle měření sondy Voyager 2 ze srpna 2012 leží hranice ve vzdálenosti 121 au.

Jak plyne z předchozí textu, hranice Sluneční soustavy netvoří žádnou jednoznačnou linii. Její vzdálenost také hodně závisí na tom, podle jakých kritérií se hranice stanovuje. Velice obecně ale můžeme říci, že za hranice Sluneční soustavy můžeme považovat (v nejširším slova smyslu) sféru, na které se vyrovnávají gravitační vliv našeho Slunce s gravitačním vlivem okolních hvězd.

Treking.cz - diskuze

Diskuse k tomuto článku

přidat názor


Další nej o Sluneční soustavě, může vás zajímat

Reklama

Z posledních článků vybíráme

9.2.2021 / Otakar Brandos
Blog · Vítejte v době obnovitelné. Doba ledová skončila když neandrtálci opekli mamuta. A elektromobilita? Švédské elektrárny neutáhnou ani vysavače

Náboženství Green dealu (zeleného údělu) táhne technicky založenou civilizaci hodně ke dnu. Nejčerstvějším příkladem nepromyšlenosti celého zeleného údělu je Švédsko, které se po nedávném odstavení …

4.2.2021 / Otakar Brandos
Turistika · Pramen Ipľa, túra k památníku leteckého neštěstí z roku 1956 a k prameni řeky Ipeľ ve Veporských vrších / Fotogalerie k článku

Malebné Veporské vrchy jsou jedním z pohoří rozsáhlé geomorfologické oblasti Slovenské rudohoří, do které patří i taková pohoří jako Volovské vrchy u slovenských Košic a nebo Slovenský kras u Rožňavy. Veporské vrchy …

3.2.2021 / Marek Velechovský
Příroda · Viry a bakterie: život neživot virů, klasifikace bakterií

Toto téma je na většině základních škol probíráno hned jako jedno z prvních v přírodopise (po všeobecném úvodu a tak). Jde ale o poměrně složitou záležitost, a proto je třeba ho řádně zjednodušit a spíš poukázat …

2.2.2021 / Mladen Kaděra
Příroda · Ohrožení broučí obři - vodní druhy: vodomil černý a potápník široký

První příležitost vidět na vlastní oči velkého samečka roháče obecného je určitě pro leckoho až tak překvapivá, že si na chvilku vůbec nedovede představit ještě mnohem větší druhy brouků. Některé z nich, žijící v nejteplejších …

2.2.2021 / Václav Vágenknecht
Trek · Po hřebeni Strážovských vrchů, trek z Fačkovského sedla přes Čičmany na Strážov, Vápeč a hrad Uhrovec

Naším výchozím bodem pro cestu přes Strážovské vrchy se stalo Fačkovské sedlo, do něhož jsme sešli (lépe vyjádřeno sklouzali - bahnitá cesta připomínala spíš než turistickou stezku tobogán pro vepře) minulý den z …

29.1.2021 / Pavel Čížek
Cykloturistika · Zapomenuté Frýdlantsko, dva podzimní cyklovýlety na krásném konci světa

Velmi rád objevuji zapomenuté kraje. Jsem o to radši, když se taková místa najdou v Česku, které mám křížem krážem proježděné, tedy spíše prochozené. Frýdlantsko má většina lidí spojené se strmými severními svahy Jizer …

25.1.2021 / ESO2102
Vesmír · Systém šesti exoplanet se synchronizovaným pohybem je výzvou pro současné teorie formování planet

Astronomům se podařilo pomocí řady kosmických i pozemních přístrojů včetně dalekohledu ESO/VLT nalézt soustavu s šesti exoplanetami, z nichž pět se kolem své mateřské hvězdy pohybuje vzácně synchron …

22.1.2021 / Miloslav Růžička
Turistika · Dvě tváře Hekly: výstup na divokou islandskou sopku na druhý pokus

Celý den prší nebo pro změnu jemně mží. Letošní Island nám na konci srpna ukazuje svoji skutečnou tvář. I v tomto počasí má však tato ostrovní země své kouzlo a dnešní den nám v jižní části Islandu, kde se nyní …

21.1.2021 / Václav Vágenknecht
Cestopis · Filipínské střípky: ostrov Luzon a sopka Pinatubo, ostrov Marinduque

Jak jistě každý ví, Filipíny leží v Asii a jedná se o souostroví v Tichém oceánu, jež se skládá z více jak sedmi tisíc sta ostrovů, ostrůvků a skalisek vystupujících z moře. My sice z onoho počtu navštívili jen dva ostrovy, Luzon a …

14.1.2021 / Otakar Brandos
Turistika · Velký Javorník 17. listopadu; okruh přes pramen Jičínky, Malý Javorník a Kýčeru / Fotogalerie k článku

Těsně před devátou parkujeme ve Veřovicích. Na posledním volném místě. To bude na Velkém Javorníku asi pořádná nátřesk. Naštěstí máme naplánovánu část trasy do míst, kde bude lidí minimum. Alespoň v prostoru …

Reklama, turistické trasy a výlety podle pohoří
Beskydy | Bílé Karpaty | Blatenská pahorkatina | Brdy | Broumovská vrchovina | Česká Kanada | České středohoří | České Švýcarsko | Český les | Český ráj | Děčínská vrchovina | Doupovské hory | Drahanská vrchovina | Džbán | Hanušovická vrchovina | Hornosvratecká vrchovina | Hostýnské vrchy | Chřiby | Javorníky | Jeseníky | Ještědsko-kozákovský hřbet | Jevišovická pahorkatina | Jizerské hory | Králický Sněžník | Krkonoše | Krušné hory | Křemešnická vrchovina | Křivoklátská vrchovina | Litenčická pahorkatina | Lužické hory | Nízký Jeseník | Novohradské hory | Orlické hory | Pálava | Podbeskydská pahorkatina | Podyjí | Rakovnická pahorkatina | Ralsko | Rychlebské hory | Slavkovský les | Slezské Beskydy | Smrčiny | Svitavská pahorkatina | Šluknovská pahorkatina | Šumava | Švihovská vrchovina | Vizovická vrchovina | Vlašimská pahorkatina | Vsetínské vrchy | Východolabská tabule | Zábřežská vrchovina | Zlatohorská vrchovina | Ždánický les | Železné hory | Žulovská pahorkatina | Belianské Tatry | Branisko | Bukovské vrchy | Burda | Cerová vrchovina | Čergov | Čierna hora | Chočské vrchy | Kremnické vrchy | Krupinská planina | Kysucké Beskydy | Laborecká vrchovina | Levočské vrchy | Ľubovnianska vrchovina | Malá Fatra | Malé Karpaty | Muránska planina | Myjavská pahorkatina | Nízké Tatry | Ondavská vrchovina | Oravská Magura | Oravské Beskydy | Ostrôžky | Pieniny | Podunajská pahorkatina | Pohronský Inovec | Polana | Považský Inovec | Revúcka vrchovina | Roháče | Slanské vrchy | Slovenský kras | Slovenský ráj | Spišská Magura | Beskydy | Stolické vrchy | Strážovské vrchy | Starohorské vrchy | Šarišská vrchovina | Štiavnické vrchy | Tribeč | Velká Fatra | Veporské vrchy | Vihorlat | Volovské vrchy | Vtáčnik | Vysoké Tatry | Východoslovenská rovina | Zemplínské vrchy | Žiar

Velký Roudný Úplňky Chata Horalka Strečno Beskydy, ubytování Soumrak Luční bouda Malá Fatra, ubytování Choustník Helfenburk Venušiny misky Hukvaldy Elbrus Afélium Zverovka Chalupská slať Šumava, ubytování Spacáky Mont Blanc Pluto Vosecká bouda Vysoký vodopád Cvilín Karlštejn Chata Šerlich Bouda Jelenka Pluto Jarní prázdniny Liška Matterhorn Hrad Lichnice Sirotčí hrádek Higgsův boson Opruzeniny Cumulonimbus Pohorky
Služby Horská seznamka Outdoor bazar Ztráty a nálezy Archiv článků Spolupracujeme Počasí Satelitní snímky Fotogalerie Turistická mapa Kalendář turistických akcí Treky České hory Slovenské hory Alpy Karpattreky Rumunské hory Ukrajinské Karpaty Asijské hory Severské země Turistika s dětmi Balkánské a evropské hory Ubytování Horské chaty, české hory Slovenské chaty Penziony, hotely Ubytování online Alpské chaty České kempy Slovenské kempy Chorvatské kempy Kempy, Slovinsko Ukrajina, Rumunské hory Výlety Skalní města a skály Naše vrcholy Rozhledny České hrady Slovenské hrady Jeskyně Vodopády Sedla a doliny Členění Slovenska Geomorfologické členění ČR Výlety Přehled našich pohoří Sopky v ČR Karpaty Alpy Ledovcová jezera Památky a zámky Větrné mlýny Čedičové varhany Viklany Bludné (eratické) balvany Ostatní Cestování, cestopisy Horolezectví Cykloturistika Snow Soutěže Příroda, fauna a flóra Vesmír, astronomie E-shop Testujeme Outdoor vybavení, poradna
TOPlist