Ostrov Luzon

Manila - hlavní město Filipín příliš nezaujme, a tak ho rozeberu velmi krátce. Založili ho v roce 1570 Španělé (vládli souostroví do roku 1889, než je na necelých šedesát let vystřídali Američané), asi nejzajímavější část představuje čtvrť Intramuros s pár kostely a pevností Fort Santiago. Za zmínku stojí i čínská čtvrť a neopomenu ani nadzemní dráhu, kde při vstupu proklepnou každého návštěvníka policisté, zda náhodou neskrývá zbraň. Holt opatrnosti proti teroristům není nikdy nazbyt, přestože ti se vyskytují především na ostrově Mindanao.

Pinatubo - vulkán, který roku 1991 vybuchl a způsobil druhou největší erupci 20. století. My se na něj vydali a nikdo nelitoval. Nejprve jsme značný kus lávových polí překonali džípy a následně šli sopečným korytem, přičemž se pravidelně procházelo potůčky. Vrcholný zážitek se dostavil u kráteru. Strmé štíty dosahující 1780 výškových metrů obklopují kalderu zhruba tři kilometry širokou, již vyplňuje azurově modré jezero, v němž se dá vykoupat.

Jinak se také z města Angeles, kde jsme se krátce ubytovali a jemuž vládnou erotické podniky, dá zajet i k osadě Bacolor, již několik let po erupci Pinatuba zaplavil lahar, což je bahenní proud vzniklý ze sopečného popela. Ze země vykukují jen střechy domů a ani kostel nevidíme nad ztvrdlou půdou v celé kráse, pouze jeho horní část. Člověk jen žasne, co dokáží běsnící živly. Vesnice totiž leží od vulkánu pěkných pár desítek kilometrů daleko a zdá se až neskutečné, že marast dotekl tak daleko.

Sto ostrovů - jedná se o přírodní rezervaci v Lingajském zálivu, kde se dá na loďkách, které vyvažují vahadla z bambusových kmenů, proplouvat mezi ostrovy. Jestli je ostrovů opravdu sto, tvrdit bych se neodvážil, každopádně se však dá u několika z nich i přistát, koupat se a šnorchlovat, přestože jedinci vychovaní Rudým mořem by nad tamními korálovými útesy asi ohrnuli nosem. Nám to ale nevadilo.

Sagada - malé městečko v horské krasové oblasti, k němuž je zážitkem už jenom samotný přejezd. Z Baguia se jede autobusem po hřebeni Kordiller po cestě zvané Zig Zag Road a silnice, jež se klikatí mezi vysokými horami, mnohde přechází v bahnitou cestu.

U samotného městečka lze navštívit pár zajímavých míst. Jako první zmíním Údolí ozvěn. V něm na skalních stěnách visí zavěšené rakve, neboť místní lidé v minulosti, a navzdory španělskému pokatoličtění se tomu tak občas děje i dnes, pohřbívali tímto způsobem své předky. Další rakve nacházíme i v jedné ze dvou jeskyní, jež se dají navštívit, závěrem se v krátkosti mrkneme na blízké okolí. Rýžová políčka, skrze něž jsme se propletli k nádhernému vodopádu, nepůsobila vůbec špatně, přestože se jednalo o předkrm k dalšímu bodu putování.

Banaue - tohle město je samo o sobě pojem a snad ho není ani třeba představovat. Okolo něj a u blízkého Batadu se rozkládají rýžová políčka dva tisíce let stará, pročež je UNESCO v roce 1995 zapsalo na seznam světového chráněného dědictví. My jsme po hrázkách mezi rýžovými políčky chodili dva dny a naše nadšení nezchladil ani drobný deštík či bouřka, jež nás druhý den dočasně uvěznila v hospodě, zkrátka paráda, k níž se těžko dodává něco víc.

Pagsanjan - jedno z nejvíce navštěvovaných míst. Lodičkami se proplouvá kaňon, v němž točili film Apokalypsa, úzká soutěska nemá jedinou chybu. Strmé stěny, tropické rostliny, peřeje. Spíš zarazí způsob přepravy. Když se pluje soutěskou, přetlačují lodníci čluny i se "zhýčkanými" návštěvníky přes kameny a v místech s nedostatkem vody je přetahují přes natažené tyče, zkrátka slušná rasovina. Závěrem lze také za poplatek vplout na bambusovém voru pod vodopád.

Jezero Taal - pozůstatek gigantického prehistorického vulkánu, který se při jedné z explozí zřítil sám do sebe. Obrovitou kalderu o průměru zhruba třicet kilometrů zalila voda, přičemž v jejím středu vystupuje ostrov (Volcano Island), v němž se vyskytuje druhý, čili sekundární kráter. Na najaté loďce se dá k Volcano Island doplout a vystoupat k vnitřnímu kráteru, přičemž si člověk chvílemi připadá jako na Václaváku. Nahoru i dolů jezdí na koních zámožnější turisté, přestože výšlap netrvá ani hodinu. Kolona se však dá přežít a výhled na vnitřní kráter zaručeně stojí za vynaloženou námahu.

Nasugbu - přímořské město jižně od Manily, jež obyvatelé hlavního města využívají coby letovisko k lenošení. My zde trávili den před odletem a užívali si moře, víc netřeba dodávat.

Ostrov Marinduque

Gasan - městečko, v jehož okrajové části jsme pár dní bydleli u moře v kempu Sunset. Kromě nás neměli jediného hosta, a pokud vypustíme trajekt na ostrov, kde ve společnosti Filipínky pobýval jeden běloch, nespatřili jsme na Marinduque kromě nás jediného bílého turistu.

Voda v moři byla teplá, místní rum chutnal výborně a byl levný, také se často nestává, aby místní za vyfocení děkovali a nesápali se po penězích. Ono se to ale jistě brzy změní. Závěrem zmíním ještě karaoke, jímž místní doslova žijí a produkují ho na každém rohu, byť pěvecké kvality občas víc než pokulhávají.

Kašpar, Melichar, Baltazar - tři ostrovy jmenující se stejně jako tři králové, jejichž svátky se na Marinduque slaví. Nejznámějšími svátky jsou však Velikonoce, z nichž i k nám do vlasti chodí filmové záběry, jak se novodobí mučedníci nechávají přitloukat na kříž. Já se však vrátím k našim ostrovům. My učinili vyjížďku lodí ke Kašparovi, jejž jsme obkroužili, a také se vylodili na jeho korálové pláži. Samozřejmě došlo na koupání a šnorchlování, zkrátka pohoda.

Mt. Mailing - nejvyšší hora na Marinduque, na niž jsme chtěli vystoupit. Nejprve jsme šli palmovým lesem a posléze loukami, nakonec jsme skončili u vysílačů, kde nás zastavili vojáci a odmítli pustit dál. Vzhledem k dočasnému deštíku a následnému vyčasení, kdy se vše pářilo a bylo doslova na padnutí, ani jsme moc nelitovali. Přestože jsme odhadem zdolali nejvýš tři sta výškových metrů, byli jsme zcela vyčerpaní a celkem rádi se vydali zpátky za osvěžením, přece se nezchvátíme.

Toť v kostce vše, končím krátké představení dané země. Chtěl-li by ji člověk důkladněji poznat, musel by v ní setrvat aspoň čtvrt roku a ne jen tři týdny. Tolik času ale jeden nemá, a tak si nechme o dalších ostrovech jenom zdát.