Výstup na horu Jof di Montasio (2 754 m) po žebříku
Jednodenní túra po visutém žebříku na nejvyšší kopec italské části Julských Alp
7.10.2016 | Aleš Neulinger
Využíváme stálého počasí začínajícího babího
léta a máme v plánu výstup na obra italských Julek - Jof di Montasio (2 753 m). Ze Slovinska přijíždíme
přes průsmyk Predil okolo stejnojmenného jezera do lyžařského střediska Sella Nevea, odkud stoupáme
prudce do kopce po lesní asfaltce na náhorní plošinu Altipiano del Montasio. Sklon
vozovky je hodně vydatný, takže případný výjezd na kole po této silničce musí být
zážitkem pro každého vrchaře.
Parkujeme a vydáváme se nejdříve k chatě Giacomo di Brazza (1 660 m),
odkud budeme pokračovat dále. Pořizujeme první fotografie okolních horských masivů
a pokračujeme do sedla pod masiv Montasio. Cesta není nijak náročná, jde se většinou
po trávě a pořádný stoupák nás teprve čeká. Po příchodu pod horský masiv končí tráva
a následuje pouze klasický vápenec.
Horský chodník začíná prudce stoupat nejprve po suťovisku, dále pak skalním žlebem.
Objevují se první ocelová lana, která slouží spíš pro bezpečnější chůzi v případě deště,
takže ferratové sety zatím zůstávají v batohu.
Po další, nepříjemně šikmé, suťové plotně přicházíme k "třešničce na dortu" této
túry - visutému žebříku Scala Pipan. Samotné lezení musí ještě chvíli
počkat, v těsné blízkosti si na pár trsech trávy pochutnává rodina
kozorožců alpských, a tak
přicházejí na řadu opět foťáky…
Samotný žebřík vypadá sice bezpečně, ale přesto nasazujeme úvazky a horolezecké přilby.
Trasa začíná nejdříve krátkou ferratou a pak přechází v samotný žebřík, který není na
skále úplně napevno, takže nechybí trocha adrenalinu. Vylézáme na hřeben masivu
a k samotnému vrcholu chybí pár desítek metrů.
Vítá nás otlučený kovový kříž a hlavně spousta výhledů na okolní velikány. Těm dominuje
nejbližší Jof Fuart (2 666 m), čili Wischberg, který je velkou výzvou
pro další výlet. Kopce jsou díky teplému ovzduší v mírném oparu, ale i tak je na panorama
Julek nádherný pohled. Po celou dobu nás doprovází skupina kozorožců, pro které nejsou
strmé vápencové stěny žádnou překážkou.
Doplňujeme energii a vydáváme se po hřebeni zpět k žebříku. Sestupujeme a stejnou
cestou se vracíme zpět k autu. Díky výjezdu na náhorní plošinu činí celkové převýšení
cca 1 250 m, což na Julské Alpy není moc, běžně se chodí přes 1 500 m. Výstup po žebříku
je opravdovým kořením výletu, který mohu všem návštěvníkům Julských Alp jen doporučit.