Bohinjské hory, Rjava skala a Šija turisticky

Rjava skala, Orlove glave, Šija - Julské Alpy (4)

Dnes vyrážíme do části Julských Alp, kterým se říká Bohinjské hory s tím, že nahoru pojedeme lanovkou Vogel. Bohinjské hory tvoří vrcholy při jižní hranici Julských Alp o výšce kolem 1 900 - 2 000 m n. m. Bohužel se začíná kazit počasí a tak váháme, jestli vůbec jet lanovkou ke Ski hotelu Vogel na vyhlídku a následující túru na hřeben Bohinjských hor, cílem by měl být vrchol Vogel.

Fotíme krásné Bohinjské jezero a jdeme se podívat k místnímu kostelíku sv. Jana Křtitele s malovanou fasádou. A pak se rozhodujeme přece jen pro cestu nahoru.

Zdá se, že na vrcholcích neprší a dokonce chvílemi prosvěcuje sluníčko. Jedeme tedy k nástupní stanici lanovky Vogel (Žičnice Vogel) do místní části Ukanc. Na rozdíl od lanovky v Bovci, tato je v provozu. Cesta k ní je dobře značená, parkoviště u lanovky zdarma. Zpáteční jízdenka stojí 13,50 Euro.

Čtěte také: Karavanky, přehlížený slovinsko-rakouský hřeben

Je pondělí a počasí nic moc, přesto je lanovka úplně plná. Jezdí jedna kabina s kapacitou 80 osob. O víkendech a za pěkného počasí tu musí být nával.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Horní stanice lanovky je u Ski hotelu Vogel na Rjave skale. Z lanovky jsme ven nic neviděli, byli jsme rádi, že dýcháme a hlavně okno směrem k jezeru ihned obsadili ti znalí a rychlí… Krásný výhled je ale hned z výstupní plošiny lanovky, především na Bohinjské jezero, které je odtud v hloubce více jak 900 m výškových.

Když obejdete hotel z druhé strany, tady je ještě lepší vyhlídka na hlavní hřeben Julských Alp, kterému vévodí Triglav, nejvyšší vrchol pohoří. Bylo zamračeno, ale přesto se nám tato majestátní hora mezi mraky ukázala.

Kousek od hotelu jižním směrem najdete informační tabuli Rjava skala, kde jsou popsány všechny vrcholy, které je odtud možné vidět. V místě jsou mimo hotelu další dvě horské chaty, které nabízí občerstvení a kozí produkty. Dále do kopců se můžete ještě svést sedačkovou lanovkou (Orlove glave) za 4 Eura nebo jednosměrná za 2 Eura na osobu. Tuto lanovku pouští asi jen za pěkného počasí, nám nejela.

Jdeme tedy dál pěšky jižním směrem k hlavnímu hřebeni Bohinjských hor. V této části pohoří je značení o něco lepší, než v jiných částech Julských Alp, jsou zde červené nebo dřevěné ukazatele směru a na nich také údaje o čase, který potřebujete k dosažení dalšího bodu. K vyhlídce Orlove glave by to mělo být od Ski hotelu Vogel cca půl hodiny chůze.

Označník k vyhlídce Orlove glave oznamuje stručně: Razgledna točka (View point), 1 665 m n. m. Ze stezky je to jen pár kroků do kopce, nahoře jsou dvě viklající se lavičky, železný kříž a zvláštní infopanel s popisem vrcholů, zřejmě vyrobený z bubnu, na který se namotávají kabely. Výhled je nádherný a kruhový. Stanici lanovky pod kopcem si na léto zabralo kozí stádo.

Krajina je zde zničená od sjezdovek a nově budovaných cest a ramp pro adrenalinové cyklisty. Je sem přístup lanovkou a je tu lyžařské středisko, tak se není čemu divit. Dál od lyžařského střediska Vogel jsou Bohinjské hory krásné a schůdné (bez ferrat), úplně jiné než je zbytek Julských Alp.

Jdeme dále k vrcholu Šija (1 880 m n. m.), který je z Orlovych glav tak 1 hod. chůze. Slibujeme si, že odtud uvidíme Kobilju glavu u Tolminu, na které jsme byli včera. Tady už potkáváme jen pár turistů, většina lidí jde pouze od lanovky k vyhlídce Orlove glave.

Doteď se počasí drželo, ale těsně před vrcholem bohužel začíná pršet. Vytahujeme pláštěnky z batohů, schováváme foťák a dál jdeme v dešti s tím, že se počasí třeba jen na chvíli umoudří a my se rozhlédneme na druhou stranu do údolí.

Nestalo se tak. Na vrcholu Šiji stojíme v dešti a není vidět vůbec nic. Nemáme odtud žádné fotografie. Chvíli ještě čekáme, ale žádná změna a tak rychle sestupujeme. Výstup na Vogel úplně zavrhujeme. U Orlovych glav přestává pršet a dokonce ještě na chvíli vysvitne Slunce. Šija je ale stále v mracích.

Sušíme pláštěnky, svačinka, a pak se vracíme k horní stanici lanovky, která jezdí každou půlhodinu denně od 7 do 19 hod. Mraky se opět začínají stahovat a jsou úplně černé. Lanovka zpět je ještě více nacpaná, jsme tam jak sardinky. Pustili dovnitř více než 80 lidí a jednoho velkého psa. Začalo znovu hodně pršet, tentokrát je to pořádná bouřka. Výstup z lanovky je do deště, jde se venkem kolem budovy.

Turistiku v Bohinjských horách lze doporučit těm, kteří nezvládají těžký terén zbytku Julských Alp, nebo těm, kteří si chtějí odpočinout od ferrat. Vlastně ji doporučuji všem, je tu moc pěkně.

Další související články: