Turistika s malými dětmi: Říkám vám, jde to!Turistika a výlety s malými dětmi29.7.2009 | -OB-
Jmenuji se Míša a jsem malá. Je mi totiž teprve půl roku. Přesto ráda jezdím do přírody i na hory. Již jsem byla na Pálavě, na Sitně ve Štiavnických vrších, na Martinských holích na Malé Fatře, v Orlických horách na Šerlichu i na Velké Deštné. Také jsem byla nejmladším účastníkem pochodu Novobělská patnáctka. Takže až někdy od svých známých uslyšíte, že s vámi na výlet nemohou, protože mají malé děti, nevěřte jim. Kecají. Věřte mi, JDE TO! Jen se jim nechce a svou pohodlnost omlouvají námi prcky… Taťka s mamkou mě brávají s sebou na hory pravidelně a odmalička. Občas křičím, hrozně nadělám do plínek (nejvíce se mi to povedlo u Janova hradu na Pálavě a na Hvězdě v Broumovských stěnách), ale na horách se mi přesto líbí. Posledně jsem létala jako čmelák mezi kytičkami na Bzovíku. Řeknu vám, paráda. Však také vidíte, jak jsem vychlamaná, pusa od ucha k uchu. Jen večer jsem málem dostala na zadek, protože jsem nechtěla jít spát v osm, ale až v deset večer. No ale co kdyby mi něco zajímavého uteklo? Jsem přece strašně zvědavá ženská. Taťka říkal, že když budu hodná, pojedu s ním i na Šumavu a do Tater. Heč. Už teď nemohu samou nedočkavostí usnout. Mé kamarádky říkaly, že s rodiči prosedí celé víkendy doma, maximálně jedou na výlet do nějakého supermarketu. Nebyly dále než na okraji Ostravy. A nebyly ani v nedalekém Poodří na rybnících, kam já jezdívám pravidelně! Do supermarketu. Pchá, tam mě taťka s mamou nedostanou. No a když už, tak v obchodě strašně ječím, jen ať již jsme někde venku. Obchody nemám vůbec ráda. Taťka říkal, že mám výdrž jako moje kamarádka v Norsku, kterou viděl pod Romsdalshornem během sněhové vánice. A také ji bylo kolem půl roku. Takže říkám vám - JDE TO! Diskuse k tomuto článkupřidat názor zobrazit celou diskusi
Jen je třeba brát ohled na nejmenąího a nejslabąího člena týmu a podřídit se mu. Nehnat se za kaľdou cenu za pochybnými cíly a naąimi vlastními sny. Nespěchat. A obrnit se nejen trpělivostí, ale také nápady na spoustu zábav a her. S naąí dcerkou jsme v jejích 6 měsících procestolvali Skandinávii (autem) a v 15 měsících jsme společně proąli Pou» svatého Jakuba (ze St-Jean-Pied-de-Port), a to pěąky. A celou dobu jsme si to vąichni uľívali. Zaběhaný denní rytmus z domova udrľujeme i na cestách. Dobu bdění potom dcerka plně vyuľívá na nácvik svých dovedností, oblíbené hry (např. s kamínky nebo přítomnými dětmi) a nácvik souľití s daląími poutníky nebo jinými kolemjdoucími. Vľdy se najde čas na písničku, říkanku, povídání nebo pohádku, stejně jako na klidné jídlo, by» někde na mezi. S manľelkou nesouhlasíme s těmi, kdo tvrdí, ľe malé děti nemají cestovat, ľe jim to nic nepřináąí. Nemyslíme si, ľe mají pravdu. Dítě, pokud má oporu v rodičích a denním řádu, podle nás můľe profitovat ze spousty nových podnětů, situací, setkání...
...uľ slyąím ty spousty výhrad a nesouhlasů... S tím se ale kaľdý, kdo chce s malými dětmi cestovat (ne s CK k moři), vyrovnat. Předsudky ve společnosti jsou hluboce zakořeněny. Ale odměna za tu nejistotu, pochybování, sarkasmus i nesouhlas okolí a nakonec nekončící ąichtu i na dovolené stojí skutečně za to. Ale je to jen Vaąe rozhodnutí a svobodná volba. Takľe pokud vyrazíte - hodně ątěstí a buen camino!
Další související články:+ Proč nejezdím TEŽ aneb dobrou chuť přeje Štrbské Pleso+ Taková normální "špecifiká" + "Turista" na lavičce + Quo vadis slovenská přírodo? + Asi brzy vyrazím na golfové hřiště. Na čtyřkolce a nebo motorce! + Hlavní problém slovenského cestovního ruchu? Zlatokopectví a neochota … |
|