Noc na Medvědí hoře, Jeseníky a zimní turistika

Zimní túra z Koutů nad Desnou na Dlouhé stráně v Jeseníkách

Medvědí hora a Dlouhé stráně v Jeseníkách byly v plánu ještě letos před Vánoci. Počasí se však ne a ne umoudřit. Nakonec se v předpovědi počasí objevuje alespoň malilinkatá skulinka. Tak půl dne max. den pěkného počasí. Konečně má být alespoň na chvíli krásně. Nebo spíše tak středně pěkně…

Hodinu po poledni parkujeme v Koutech nad Desnou (565 m). Obloha je pokryta těžkými, olověně šedými mraky, které nenechají proniknout jedinému slunečnímu paprsku. Nic nás proto nehoní. V tomto počasí není kam spěchat. Jdeme do místní restaurace na polévku a startovní pivo. V tomto nečase se nikam nepoženeme, dnes máme v redukovaném plánu bivak již na Medvědí hoře (1 163 m).

Útrata zaplacena a konečně vyrážíme na hřebeny Jeseníků. Počasí je stále hnusné a je docela zima. Na červené značce, která se podél sjezdovky táhne strmě vzhůru, se ale brzy zahřejeme. Potvora protíná vrstevnice kolmo. Lesní svážnice nás konečně přivádí na rozcestí U Obrázku (822 m), od kterého nás stále sílící nepříjemný hukot provází na další cestě vzhůru. To se provozovatelé zdejšího ski areálu snaží zasněžovat.

Čtěte také: Nejkrásnější dvoudenní trek v Jeseníkách: Velká kotlina, Praděd, Dlouhé…

Za daných podmínek mi zasněžování ale přijde docela předčasné. Přírodní sníh leží až od tisíce metrů výše a výhled počasí nepřeje ani sněhulákům, ani lyžařům. Uvidíme. Přes údolí Desné se otevírají výhledy na Černou stráň (1 237 m) a Klínovou horu (1 187 m), jejichž vrcholky jsou těsně pod úrovní mraků. Na jihu se dokonce skrz šedivou clonu prodírá sluníčko. Tady je ale nevlídno.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Technický sníh je pěkně zmrzlý. Nafuněno je i na turistickém chodníku. Umrzlá ledová tříšť klouže jako pra…e, to je na mačky a ne na pohorky. Opatrně přecházíme sjezdovku a lesem se škrábeme vzhůru. Někam se nám zatoulal kolega David. I se svým hafanem velikosti středně vzrostlého telete. Vracím se, nestalo-li se něco. Hafan ani David nikde. Hm, asi to vzali vzhůru pod lanovkou. Kdyby měl alespoň zapnutý mobil…

Za rozhlednou u konečné sedačkové lanovky Medvědí hora (1 125 m) se můj předpoklad potvrzuje. Míříme tedy k větrníkům a k boudě na Medvědí hoře, která bude naším "hotelem" pro dnešní noc. U větrníků (farmy větrných elektráren, které se tady hodí opravdu jako pěst na oko) u Tetřeví chaty (1 163 m) se jako mávnutím kouzelného proutku roztahuje a nad námi je modrá obloha. Slunce zapadlo a obloha je stále temnější.

Objevují se první hvězdy a po chvíli i "naše" bouda. Výhledy na Králický Sněžník, Vozku a řadu dalších vrcholů utopených v inverzní oblačnosti jsou opravdu úžasné. Méně úžasným je, že noc bude hodně chladná. Nečekaně chladná. Plynový vařič od Trangie ale boudičku vytopí na příjemné cirka -2 °C. Venku je tak deset pod nulou.

Chystáme spaní, vytahujeme zásoby z batohů. Z toho piva by ale jednomu vypadly zuby. Takto studené se fakt nedá pít. Ještě že jsem vzal ten vařič. V ešusu ohřívané pivo jsem sice ještě nepil (vždy je něco prvně), ale bez toho bychom jej opravdu nedali…

Obloha je ale konečně pěkně tmavá, takže nočnímu focení nestojí nic v cestě. Beru stativ a jdu se podívat do té ledárny. Mléčná dráha jako vyšitá, nad západním obzorem Letní trojúhelník a nad západním souhvězdí Býka s nepřehlédnutelnou otevřenou hvězdokupou Plejády. Ty připomínají zdrobnělinu Velkého vozu. Později se zpoza Pradědu vyhoupne i krásné zimní souhvězdí Orion. O pár záběrů se s vámi také podělím, nebojte. Stačí si otevřít připojenou galerii.

Padesátka fotek je na kartě, paráda. Jen baterky slábnou, což je menší paráda. Zima zalézá až za nehty (proč jsem si vlastně nevzal rukavice?) a já zalézám do spacáku. Dočasně, neboť nad ránem se nad východním obzorem ukazuje Venuše a Jupiter. Nádherné divadlo, které nemohu nevyfotit. Stejně jako kuropění a východ Slunce.

Ze spaní pak již moc není. Následuje jen lehká snídaně a hybaj na Dlouhé stráně k horní nádrži přečerpávací lektrárny. Nechce se nám vracet, takže se vzhůru vydáváme po strmé silničce pokryté ledovou krustou. Na sluníčku je ale tepleji, takže se objevují i holé plochy asfaltu. Na nich to neklouže. Bylo by docela fajn, kdyby nedul tak studený severák. Bezvětří vypadá opravdu jinak.

Míjíme závoru pod Horní nádrží PVE Dlouhé stráně (1 260 m), obdivujeme Praděd (1 492 m), nejvyšší horu Hrubého Jeseníku, Petrovy kameny a Vysokou holi (1 464 m) a máváme Švýcárně. Po strmých schodech dorážíme poslední výškové metry k zábradlí horní nádrže. Silný severák čeří vodní hladinu, nás však vnitřně zahřívají krásné výhledy.

Navštěvujeme vrchol Dlouhých strání (1 353 m) a přes ploché sedlo Mravenečník (1 305 m) se vyhoupneme i na protější Mravenečník (1 343 m). Výhledy jsou opravdu nepopsatelné. Suchý vrch a Buková hora v Orlických horách, z inverzní oblačnosti nesměle vykukuje i Jeřáb (1 003 m), jediná tisícovka Hanušovické vrchoviny.

Obloha se ale začíná opět od západu zatahovat. Ten půlden pěkného počasí nám ale bohatě stačil. Na tuto krátkou podzimně-zimní procházku není potřeba mnoho času. Z Mravenečníku, kde se ještě zapisujeme do vrcholové knihy, nás již čeká jen sestup nazpět do Koutů. To za skvělých výhledů na Králický Sněžník.

Z Mravenečníku scházíme nazpět k farmě větrných elektráren a pak již cik cak po cestě a po sjezdovce i pod lanovkou scházíme nazpět k autu v Koutech nad Desnou. Na závěr této krátké túry děláme ještě zastávku v motorestu Zastávka pod sedlem Skřítek a definitivně míříme k domovu. A do práce.

Popsaná trasa je nenáročná a poměrně krátká, s přehledem se dá absolvovat za jeden den. Vždyť měří jen 15 km při převýšení 900 m. My si však chtěli užít noc v horách, vždyť spaní v horách je přirozenou a tou snad vůbec nejkrásnější součástí turistiky.

Další související články: