Plejády (M45), jasná otevřená hvězdokupa v zimním souhvězdí Býka připomíná miniaturní Malý vůz

Plejády, jasná hvězdokupa v Býku připomíná Malý vůz

Plejády zvané také Kuřátka jsou velice mladou otevřenou hvězdokupou v souhvězdí Býka (Taurus). Věk Plejád se odhaduje na pouhých 20 až 100 miliónů let (střed okolo okolo 150 mil. let). Tato hvězdokupa připomínající malý vozík (čítá šest hvězd) se dostala i do známého Messierova katalogu jako 45. objekt dne 4.3.1769. Plejády v něm nesou označení M45.

Plejády dosahují zdánlivé jasnosti 1,4^m. Jsou tak druhou nejjasnější hvězdokupou na naší obloze (po otevřené hvězdokupě Hyády v tomtéž souhvězdí), která je tvořena celkem asi 250 hvězdami do 17^m. Celkem obsahuje tato hvězdokupa asi 500 až 1 000 hvězd. Včetně nedávno objevených hnědých trpaslíků.

Fyzický průměr Plejád činí asi 21 světelných let, od Země jsou vzdáleny asi 123 pc (parseků), tedy nějakých 390 světelných let (1 pc = 3,26 ly = 206 264,81 au).

Plejády jsou známy skutečně odedávna. Pravděpodobně první zmínka o této otevřené hvězdokupě pochází z Homérovy knihy Odysea z roku 750 př. n. l. Původ názvu Plejády je nejspíše nutné hledat ve starověkém Řecku v řeckém slově pleione (matka).

Čtěte také: Otevřené hvězdokupy, seskupení relativně mladých hvězd

Za dobrých podmínek rozeznáme v Plejádách pouhým okem 10 nejjasnějších hvězd. Jsou to Alcyone, Atlas, Celaeno, Electra, Maia, Merope, Pleione, Sterope I, Sterope II a Taygeta. Sedm z pojmenovaných hvězd Plejád jsou podle bájí dcerami matky Pleione a otce Atlase.

Pokud použijeme triédr, budeme moci pozorovat desítky hvězd. Plejády jsou tak skutečně vděčným pozorovacím objektem i pro amatérské dalekohledy. Hvězdokupa Plejády v současné době prochází prachovou mlhovinou, součástí Gouldova pásu, takže na snímcích z velkých dalekohledů jsou krásně vidět modře zabarvené reflexní mlhoviny.

Mapa otevřené hvězdokupy Plejády (M45)

Nejjasnější hvězdy v Plejádach

Nejjasnější z hvězd otevřené hvězdokupy Plejády (M45) je Alcyone (eta Tau). Alcyone představuje jednu z postav řecké mytologie. Hvězda je obklopena hustou a svítící plynoprachovou obálkou. Je to hvězda spektrálního typu B7III, zdánlivé jasnosti 2,96^m, která vyzařuje tolik energie jako 795 Sluncí. Podobné spektrum má i Celaeno (16 Tau) - B8. Její zdánlivá jasnost činí 5,45^m.

Hvězda Atlas (27 Tau) má zdánlivou jasnost 3,80^m. Rovněž je spektrálního typu B8 a třídy svítivosti III. Na obloze ve vzdálenosti 0,6´´ má vedle sebe průvodce zdánlivé jasnosti 8^m, který je spektroskopickou dvojhvězdou. Electra (17 Tau) je v pořadí jasnosti třetí nejjasnější hvězdou v Plejádách (3,81^m). Je to rovněž modrá horká hvězda spektrální klasifikace B6III.

Maia (20 Tau) dosahuje zdánlivé jasnosti 4,02^m. Je to modrá a horká hvězda spektrálního typu B7 a třídy svítivosti III. O něco hůře, co se svítivosti týče, je na tom Merope, další hvězda Plejád v abecedním pořadí. Merope (23 Tau) dosahuje zdánlivé jasnosti 4,25^m. Tato modrá hvězda je spektrálního typu B6 a třídy svítivosti IV.

Pleione (28 Tau) se z dosavadního přehledu hvězd otevřené hvězdokupy Plejády mírně vymyká. Jedná se o proměnnou hvězdu s měnící se jasností od 5,09^m do 5,50^m. Hvězda Sterope I (21 Tau) je modrou hvězdou hlavní posloupnosti (třída svítivosti V) spektrálního typu B8 a zdánlivé jasnosti 5,76^m. Podobně i hvězda Sterope II (22 Tau) je hvězdou hlavní posloupnosti. Sterope II (Asterope II) je spektrálního typu B9 a zdánlivé jasnosti 6,43^m.

A jako poslední hvězdu v Plejádách, kterou můžeme zahlédnout pouhým okem uvádím Taugetu. Taygeta (19 Tau) je hvězdou hlavní posloupnosti spektrálního typu B6. Její zdánlivá jasnost činí 4,37^m.

Další související články: