Velká Fatra - hřebenovka malebného středoslovenského pohoří. Fatransko-tatranský Karpattrek (6)

Přechod Velké Fatry: Pekelný přechod z Velké Fatry do Starohorských vrchů, Fatransko-tatranský Karpattrek (6)

Noc na salaši pod Suchým byla skvělá, člověk občas potřebuje provětrat hlavu pěkně o samotě. Odpočatý po včerejší nenáročné etapě jsem vzhůru již v šest hodin a o necelou hodinu později byste mě již potkali s batohem na zádech a mířícího na Suchý vrch (1 550 m).

Ještě před odchodem vidím na hřebeni onu postavičku ze včerejšího večera, která neuměla říci ani bůůů… Tipuji to, že neznámý turista spal pod takovým malým převisem na kótě Biela skala (1 385 m), kde vystupují pěkná vápencová skaliska. Hvězdná noc nad hlavou je sice fajn, ale střecha útulné salaše také není (alespoň občas) k zahození.

Ráno je obloha jako vymetená a slibuje pěkný pařák. Sluníčko již pořádně hřeje i v tuto časnou hodinu. Ještě že jsem si včera něco nadešel a budu moci na hřebeni využít ranního "chládku". Na Suchém jsem za chvíli, ale první tady nejsem. Potkávám tady tři kočky (no, možná že jen dvě kočky…), které byly na Ploské již na východ sluníčka.

Čtěte také: Fatransko-tatranský Karpattrek (5), hřebenovka ze Strečna do Telgártu

Holní hřeben Velké Fatry

Pohledy nazpět jsou úžasné. Vedle Borišova, Ploské a řady dalších vrcholů Velké Fatry vidím i hřeben Malé Fatry, Velký Choč v Chočských vrších. Tedy celou dosavadní trasu. Nádhera. Ani další světové strany se ovšem nenechávají zahanbit a skýtají pohledy na řadu dalších krásných hor a pohoří.

Na Ostredok (1 592 m), nejvyšší horu Velké Fatry, je to již jen kousek. Stoupání na něj z plochého travnatého sedýlka je sice táhlé, ale mírné. Na chvíli na vrcholu usedám a oddávám se výhledům na úchvatné horské panorama. Karpaty jsou opravdu úžasné, žádné jiné horské pásmo se s nimi svou malebností a šťavnatostí sytě zelených luk a lesů rovnat nemůže.

Po krásném oblém travnatém hřebeni mířím přes Frčkov (1 586 m) vstříc vrcholu Krížna (1 574 m), na jehož vrcholové plošině je automatizované vojenské zařízení pro řízení a sledování leteckého provozu. Vojáčky tady dnes již ale nepotkáte. Před výstupem na samotnou Krížnou se ještě zastavuji u skromného pomníčku, jenž připomíná letecké neštěstí, které se na Krížne odehrálo 18.8.1961.

Na Krížne posedím trochu déle. Jednak čekám na Mira, zda-li mě nedojde (sliboval, že ráno přijde na salaš pod Suchým) a jednak jsem zhruba v polovině své trasy (105 km), která byla dosud sice hodně náročná, ale také neobyčejně krásná. Z převýšení jsem ale uždíbl větší polovinu, zhruba 7 540 m. Ještě necelých sedm výškových kilometrů a jsem u cíle…

Hřebenovka z Rybovského sedla do sedla Veľký Šturec

Největší slovenský treker není stále v dohledu, proto dále nečekám a něco po půl deváté vyrážím dále. Nejprve z vrcholu Krížna na rozcestí Pod Krížnou (1 530 m) a odsud vlevo (špatně značeno) po úzké pěšině strmě dolů až do Rybovského sedla (1 317 m).

Sešup je to strmý, odměněnou jsou mi ale neobvyklé pohledy na vrcholy holního hřebene Velké Fatry. Nalevo je ohrada pro ovce (dosud využíváno) napravo ve žlabu (neoznačeno) je pramen vody. Poslední pramen na hřebeni směřujícího na Donovaly.

Po travnatém hřebínku pokračuji k vrcholu Repište. Po pravé ruce mi společnost dělá Majerova skala (1 283 m) a Líška (1 445 m), kam z rozcestí Pod Krížnou míří modrá turistická značka. Já se dále držím červené, která je zároveň dálkovou trasou E8.

Před vstupem do lesa si zblízka prohlížím hlavní hřeben s dominujícím vrcholem Ostredok (1 592 m). Zrovna nějaká postavička tudy kráčí vstříc zážitkům v lůně hor. Třeba je to opozdilý slovenský treker Miro. Nu což, nevidím jej naposledy, na návštěvu přijde ještě na Čertovici v Nízkých Tatrách, tedy kousek před cílem Karpattreku.

Na vrchol Repište (1 239 m) je to kousek. Na paloučku pod vrcholem se krčí zbytky staré koliby, kterou však dnes již k bivaku využít nelze. Je v dezolátním stavu a ochranu před deštěm by vám neposkytla. Nebo spíše jen velice skrovnou a to maximálně tak dvěma pocestným. Proto jsem ji ani nepřidal do databáze turistických chat a útulen na našem webu.

Další cesta není dvakrát dobře značená a chodník není příliš prošlápnut. Je znát, že lidí tudy chodí vcelku málo. Budete-li ale pozorně sledovat značení a pěšinu (která se místy ztrácí), zabloudit nemůžete. Obecně platí, že je nutno se držet hřebene, stezka téměř věrně kopíruje jeho profil.

Na hřebeni převažuje bukový les se vzrostlými stromisky. Občas se z paseky či malého polomu objeví výhled, ale obvykle poměrně omezený. A obvykle jen směrem k vrcholu Majerova skala či k západu, takže směr dalšího postupu vidět není a člověk jde tak trochu naslepo, což může být hodně demotivující.

Co je ale na tomto hřebeni nejvíce nepříjemné? Nevím, zda-li neustále "houpačky" a nebo husté porosty mladého bukového mlází, kterým je potřeba se neustále prodírat. Za deště by to bylo opravdu zajímavé. Nyní je sice sucho a extrémní horko (fakt nesnáším ten pocit zpocených vrat od chléva), zato jsem ale "oblažován" mraky žlutavých mušek, které lezou fakt všude…

Sem tam se objevují skalky, sem tam padlé stromy, jinak je ale cesta bez překážek. Přes Prašnické sedlo a Veterný vrch (1 030 m) konečně přicházím do sedla zvaného Východné Prašnické sedlo (920 m), kterým prochází stezka mezi Suchou dolinou a osadou Prašnica (670 m) se žlutou turistickou značkou. Za sedlem následuje pěkný stoupák, na jehož vrcholu jsou menší skalky, miniaturní skalní vrata a za chvíli i malý výhled východním směrem.

Přes vrchol Šturec (1 075 m) a řadu dalších brdků, které v mapě vůbec nejsou zaznačeny ani podle vrstevnic zjistitelné, se dostávám do sedla, kterým kdysi vedla hlavní spojnice z Liptova do Banské Bystrice - do sedla Veľký Šturec (1 003 m). Široká šotolinová cesta je v dobrém stavu a podle kolejí v prachu je vidět, že i přes zákaz vjezdu se tudy vesele jezdí…

Přes Zvolen na Donovaly

V sedle Velký Šturec jsem opustil území druhého národního parku na své pouti a vstupuji na území již třetího národního parku. Přestože jsem ještě stále na území Velké Fatry, za sedlem Velký Šturec již korzuji v Národním parku Nízké Tatry. Ano, právě tímto sedlem procházejí hranice obou národních parků - NAPANTu a NAPAVFu.

Hned na úvod mě čeká poměrně prudké stoupání ke kótě 1 180 m. A díky velkým pasekám na prudkém poledním slunci. Fakt nesnáším ten pocit… Horko je k zalknutí, takže stoupák dávám nadvakrát. Alespoň jsem odměněn výhledy k hlavnímu hřebeni Velké Fatry. Následuje pár houpaček, naštěstí s nevelkým převýšením. Konečně se objevují pěkné louky, neklamný znak toho, že se blížím k vrcholu Motyčská hoľa.

Výstup k vrcholu sice není dlouhý, ale v poledním vedru, které se sápe odhadem někde ke třicítce, to jde fakt ztuha. Taková vedra opravdu nemusím. Alespoň že výhledy jsou odměnou za dřinu v potu tváře. Velká Fatra, Kremnické vrchy se vlní na západním a jihozápadním obzoru. Výšvih lesem, krásná louka plná kvetoucích upolínů a konečně je tady vrchol Motyčská hoľa (1 292 m). Vršek sice nevysoký, ale zatím mi dal paradoxně asi zabrat nejvíce.

Konečně se objevuje výhled na Zvolen (1 402 m), poslední vrchol v tomto bočním hřebeni Velké Fatry a na hřeben Nízkých Tater s vrcholy Prašivá a Veľká Chochuľa. Ty však budou na pořadu dne až zítra.

Scházím do plochého travnatého sedla, přehoupnu se přes další hřebínek s pěknými porosty mladých a krásně zelených smrků, další sedlo a konečně stoupání na Zvolen. A opět to jde ztuha, to dnešní sluníčko je opravdu vražedné. Na cestě na mne najednou hledí zmije, stíhám udělat dva snímky. Pak se mrštně odplazí do trávy, potvůrka jedna jedovatá.

Donovaly mám jako na dlani. Včetně těch hnusných paneláků, pardón, apartmánových bytů. Samozřejmě prázdných a k prodeji. Která chorá hlava dovolila výstavbu těchto hrůz by mě docela zajímalo. A také to, které další choré hlavy tady utopily milióny za výstavbu nevkusných nesmyslů…

Pařák na Donovalech a cesta k bivaku

Na Zvolenu (1 402 m) se chvíli zdržím. Z vrcholu se otevírají úžasné výhledy. A výhledy opravdu kruhové. Poľana, Kremnické vrchy, Velká Fatra, Malá Fatra s Chočskými vrchy, Tatry i Nízké Tatry. Opravdu nádhera. Nebe brázdí několik paraglidů, další se na zemi snad 10 minut pokouší (neúspěšně) také vzlétnout. No holt, asi zapomněl na rudého vola (redbull), jenž prý dává křídla. To ale nakonec, alespoň podle znalců, dodávají i lysohlávky. A ty rostou v lesích dokonce zadara…

Na protějším vrchu Nová hoľa je chumel výletníků, kteří se sem dopravili lanovkou. Jaj, ta turistika je ozaj náročný šport… Ale kurevs…y leze do peněz. Pod Zvolenem potkávám maníka od Bratislavy, se kterým scházím až na Donovaly, kde se loučíme. Cestou ještě nabírám vodu, první pramen (potůček) cestou od Rybovského sedla pod vrcholem Krížne.

Donovaly (980 m) mě vítají teplotou 26 °C. Ve stínu. Je něco před čtvrtou, nejvyšší čas dát něco k snědku a hlavně zlikvidovat pivní dluh. V Minimarketu dokupuji chleba a nějaké sýry, dvoulitrovku kofoly a trochu ovoce (jablka přijdou vhod vždy). Kofola do večera zmizí, stejně tak zmizí tři piva v příjemné restauračce u parkoviště. A stále nic nejde ven… Ta dehydratace je opravdu prevít!

Nespěchám, čekám na podvečer, kdy snad bude trochu chladněji. Ano, je. Po šesté hodině teplota "klesá" na 25 °C… Původně jsem chtěl jít až do Hiadeľského sedla, nakonec aktuálně měním plán a mířím jen k boudě pod Štrosy. Kečku a Kozí chrbát si nechám až na ráno, kdy bude chladněji. Přes rozcestí Vrchlúka (1 050 m) pokračuji po asfaltu, jenž pěkně sálá teplo, vzhůru. A opět si připadám jako vrata od chléva. Fakt nesnáším ten pocit…

Ale konečně jsem v lese, kde je přece jen trochu příjemněji. Překonávám několik brdků a již jsem na hranicích přírodní rezervace Štrosy s velkými kamennými moři. Kousek scházím a již jsem na louce, na jejímž jihozápadním okraji stojí na okraji lesa malá zděná bouda, kde jsem před několika léty již bivakoval. Kupodivu je tady jeden maník z Banské Bystrice. Nejprve jsem jej tipoval na uživatele lysohlávek či durmanu, nakonec se z něj ale vyklubal borec, jenž je momentálně nezaměstnaný a pobytem zde šetří prachy za ubytovnu… Těžký život je asi všude.

Během debaty u ohníčku se postupně setmělo a je na čase jít spát. Usalašil jsem se na povale (v podkroví), kde mě během noci akorát ruší myši či plch, kteří přišli na průzkum, co že dobrého k snědku jsem jim přinesl…

• Pokračování článku

Karpattrek pas, Fatransko-tatranský Karpattrek
Fatransko-tatranský Karpattrek a pas vás zavede na hřebeny Malé Fatry, Chočských vrchů, Velké Fatry, Starohorských vrchů a Nízkých Tater. Fatransko-tatranský Karpattrek osobně považuji za vůbec nejkrásnější a nejvelkolepější holní hřebenový přechod, který na Slovensku můžete absolvovat. Podotýkám ale, že se jedná o subjektivní hodnocení.

Co to vlastně je Karpattrek? Jedná se o náročnou vícedenní hřebenovou túru, kterou lze absolvovat buď na těžko a nebo také s poměrně lehkým batohem. Na trase každého plánovaného Karpattreku je totiž relativní dostatek turistických chat a…

Další související články:

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.