Průvodce | Karpattreky | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Lyžování | Příroda | Soutěže | Aktuality | Zajímavosti | Kalendář | Napsat článek | Reklama | Více… |
Treking.cz
Poslední aktualizace: 13.8.2023
Treking > Treky, turistika > Boržava, přechod hřebene poloniny na Zakarpatské Ukrajině ve Východních Karpatech

Boržava, přechod hřebene poloniny na Zakarpatské Ukrajině ve Východních Karpatech

Treking v ukrajinských Karpatech, přechod hlavního hřebene poloniny Boržava

19.8.2013 | Lenka Hanhur Fischerová

Z ukrajinského Chustu nás Saša, příbuzný mého muže, odvezl červeným žigulíkem do obce Volovec, která je jedním z výchozích bodů pro přechod poloniny Boržavy. Saša na poloninách ani ve Volovci, vzdáleném 90 km od jeho vesnice, nikdy nebyl, přestože jako řidič kamionu sjezdil všelijaké dálky. Rád se tedy zhostil úkolu být naším taxíkem. Jelikož byla neděle, vzal s sebou i svou ženu a dvě děti, že si tak udělají rodinný výlet.

Na vršcích Boržavy cítíte volnost a soulad s přírodou

Byla polovina září a předpověď na další dny byla příznivá. S ubývající cestou se však počasí zhoršovalo a čím více jsme se blížili k Volovci, tím větší byla obava z nadcházející noci a častější myšlenka, zda máme dostatek teplého oblečení.

Pocit nejistoty se ještě zvýšil ve chvíli, kdy jsme zahlédli část hřebene poloniny Boržavy, který se tyčil v dáli nad silnicí a byl zahalen do šedých mraků. Kousek za voloveckým nádražím jsme byli vysazeni se slovy: "Šťastnou cestu, vy blázni!" Chápu, že pro Sašu pohled na příbuzné mizící v temnu železničního viaduktu a vstupující do neznámého světa hor nebyl optimistický.

Čtěte také: Výstup na Veliký vrch a Stoj, nejvyšší vrchol poloniny Boržava

Náš pohled už byl daleko lepší, za viaduktem nás prašná cesta vedla kolem chalup a dále mírně stoupala mezi pastvinami, načež následovalo stoupání lesem. Nevyrazili jsme jako správní turisté brzy z rána, proto jsme byli kvůli ubíhajícímu času celí netrpěliví, kdy už na nás vykoukne polonina. K naší netrpělivosti přispívalo i lesní šero způsobené silnou oblačností.

Asi po třech hodinách stoupání jsme došli k velkému kříži, který jsme zahlédli již z Volovce, a jenž se nachází na vrcholu Temnatik (1 344 m). Před námi se rozprostřel tolik očekávaný pohled na nezalesněný travnatý hřeben, pohled na poloninu Boržavu, tedy její část s vrcholy Plaj (1 531 m), Velikij věrch (1 598 m) a sousední Stoj (1 681 m), což je nejvyšší vrchol Boržavy.

Obec Volovec je dobrým výchozím bodem pro přechod poloniny Boržava

K naší velké radosti se v pozdním odpoledni začalo vyjasňovat a dříve strašidelné hory se měnily v poklidné místo. Chtěli jsme strávit večer u ohně, proto jsme usoudili, že bude lepší pro tento den již nestoupat směrem k Velikijmu věrchu, ale naopak sestoupit o pár metrů níže k hranici lesa, kde bychom mohli nasbírat nějaké dříví.

Velikij Věrch (1 598 m n. m.) a Stoj (1 681 m n. m.) Polonina Boržava se klikatí jako had a láká k rozběhnutí

Našli jsme krásné místo, takový malý hřbítek kolmý k hlavnímu hřebeni a mizící v hlubokém lese. Postavili jsme stan, nasbírali dřevo, v nedalekém potoce doplnili zásoby vody a rozdělali oheň na přípravu večeře.

Vrcholky hor byly střídavě zahalovány do bílého závoje mraků a spolu s nekonečnými zalesněnými údolími pod námi a zapadajícím sluncem vytvářely úchvatnou scenérii. Všudypřítomná tráva vypadala ve večerních paprscích jako ze zlata. Seděli jsme u ohně a kolem nás byl naprostý klid. Nikde nikdo, jen my dva a pohled na překrásnou okolní krajinu ve večerním hávu. Tato atmosféra v nás probouzela pocit, že jsme toho všeho součástí, že jsme taky jedna část přírody.

Rozsáhlé svahy s borůvčím ústí do hlubokých údolí

Avšak s přibývající tmou sílil vítr a do naší mysli se pomalu vkrádaly představy o medvědovi a vlcích, kteří nás pozorují z nedalekého porostu, nepřibližují se jen kvůli ohni, ale čekají na náš spánek, aby mohli, v tom lepším případě, slídit kolem stanu a očichat, co jsme zač. Tyto myšlenky jsme se snažili rychle odehnat hovorem o čemkoliv jiném a hltem vodky zajedeným chlebem a špekem. Vichr a únava nás zahnaly do stanu. S přáním probudit se ráno v pořádku jsme záhy usnuli.

Když jsme se brzy ráno vzbudili, ihned jsem vylezli ze stanu plni napětí, zda nám nějaké zvíře nenahlédlo do zásob jídla, které jsme raději nechali dále od stanu a nedočkaví pohledu na poloninu v ranním světle. Slunce vycházelo na opačné straně hřbetu a bylo vzrušující pozorovat, jak svými paprsky postupně zalévá vrcholy naproti a i naši stranu poloniny.

Jezírko vybízí k zastavení a odpočinku Hořce jsou na poloninách snadno k vidění

Zrovna, když jsem přemýšleli o místě vhodném pro vykonání ranní potřeby, zjevil se v této pusté krajině mužíček s holí a psem, sestupující z hlavního hřebene k lesu asi 200 m od našeho stanu. Mysleli jsme, že zamíří k nám, aby si popovídal. Rozdělali jsme oheň na kávu, ale pán zmizel v hlubokém lese. Po nějaké době se z lesa ozýval neustávající psí štěkot, který zněl velmi nervózně a agresivně, co se tam mohlo dít, jsme si mohli jen představovat.

Nechtělo se nám opouštět zabydlené místo, ale Boržava nás volala dále. Po vystoupání na hlavní hřeben jsme zjistili, že krajina opravdu není tak pustá, jak by se mohlo zdát. Na cestě stál Zil a v okruhu 200 m se při zemi krčili borůvkáři. Celý den sbírají zde hojné borůvky a brusinky, aby si vydělali nějaké peníze. Pro některé z místních je sběr lesních plodů jediným zdrojem obživy. Dokonce jsou i takoví odvážlivci, kteří neváhají vylézt bez jakéhokoliv jištění na špici velkého smrku či jedle, kde trhají šišky, které pak zpeněží.

9. září na polonině Kuk - slunce pálilo a vody bylo málo

Po vystoupání na Velikij věrch jsme se kochali výhledem na sousední vrcholy, na prudké svahy vedoucí do nekonečných lesních údolí a na salaš pod námi, která se zdála miniaturní. Rozprostřela se před námi dosud nespatřená část poloniny Boržavy, táhlý holý hřbet s bočními výběžky, klikatící se jako had a doslova vybízející k rozběhnutí. Viděli jsme, kolik toho ještě máme před sebou.

Pokračovali jsme kolem malého plesa na vršek Gemba (1 491 m) a dále na Židovskou maguru (1 516 m). "Co je to tam v dáli, za ty černé nehybné sloupky? Á hýbe se to." Byla to skupina asi dvaceti českých turistů. "Ahoj!" "Ahoj," odpověděli jsme. Přičemž se ozvalo: "No jo, Češi, tady na Ukrajince nenarazíš.""Ale ano," odpovídá manžel zakarpatským přízvukem. "Aha, tak vy jste mix!"

S úsměvem pokračujeme dále. Je krásně jasno, sluníčko pálí, předpověď opravdu vyšla. Vybíráme si místo ke svačině, odkud sledujeme rozlehlé svahy s oblastmi barevného borůvčí, které vypadají jako část zemského povrchu vyfocená z družice. Svačinu zapíjíme posledními hlty vody.

Ráno v sedle Prislop nabízí pohled na mlžné jezero v údolí

Po několika hodinách hřebenové chůze pozorujeme, že slunce už je hodně nízko. Typická polonina již skončila a travnatá plocha se střídá s lesem. Stále jsme nenarazili na místo s vodou, kde bychom mohli přenocovat. Léto bylo velmi suché, proto je zde nedostatek vody. Mnoha domácnostem ve vesnicích vyschly studny a sucho se projevilo i zde v horách.

Najednou slyšíme motorovou pilu a spatřujeme kříž v sedle Prislop. Popovídáme s pánem, který tu řezal dřevo a sdělil, že se zde nemusíme ničeho obávat, vesnice už není tak daleko a voda tu je. Dali jsme s ním na pozdrav vodku a poté pospíchal dolů, než bude tma.

Rozložili jsme stan a prožili další klidnou noc. Třetí den jsme ještě nechtěli z polonin do civilizace, proto jsme pokračovali dále přes maličkou poloninu Kuk, která byla zbarvena dočervena, neboť hustý porost borůvčí a brusinek s přicházejícím podzimem měnil barvu.

Na úpatí velmi strmého kopce se nám zjevila chatrč z klacků a igelitů, z které vylezli dva postarší muži. Vypadali dost zanedbaně, chyběly jim zuby, ale rádi se s námi dali do řeči a nabídli nám vodu ze svých zásob. Bydleli zde jen na dobu sběru borůvek.

Po přejití poloninky Kuk jsme pány slibovanou odbočku do Mežhorje, města v údolí, nenašli, proto jsme pokračovali dále po cestě, která však byla nekonečná. Opět nám došla voda a kolem se kupily bouřkové mraky. Už bylo hodně hodin, a protože jsme se pohybovali v lese, kde se nám přespat nechtělo, rozhodli jsme se sejít z cesty, která stále neklesala a spustit se střemhlav lesem dolů do údolí.

Poslední kontrola, zda je žigulík připraven na cestu do Volovce

V jednom místě jsme narazili na opravdu hustý les, který jsme museli projít, a přitom se uklidňovali, že medvěda nepotkáme. Nepostupovali jsme zrovna moc podle pravidel, jak se nečekaně nestřetnout s medvědem. Byli jsme unavení a žízniví, takže jsme se mlčky prodírali houštinami. Poté jsme se brodili korytem potoka, ale byla to o něco lepší cesta než zarostlým lesem a navíc jsme se mohli konečně napít, lehli jsme si na zem, přiložili ústa k hladině a pili vodu rovnou z potoka.

Bylo to již únavné, ale věděli jsme, že tekoucí voda nás vede správným směrem. Najednou se před námi objevila cesta, která nás dovedla až na hlavní silnici ve chvíli, kdy se začalo stmívat. Stihli jsme sejít v pravý čas. Museli jsme přejít řeku přes lanový a velmi zchátralý most.

Všudypřítomná tráva vypadala ve večerních paprscích jako ze zlata Přechod řeky přes zchátralý most

Prvních lidí jsme se ptali, kde to vlastně jsme a kde je hospoda. Divili se, že jsme přešli ten most, který již nikdo nepoužívá, protože je nebezpečný a mají o kus dál nový. Sdělili nám, že jsme ve vsi Vučkove a hospoda je blízko.

S velikou chutí jsme dali dvě piva a shledali se opět se Sašou. Ten měl očividnou radost, že nás vidí, ale nechápal, že i když nás vše bolí, jsme unavení, máme poškrábané nohy od ostružiní, zdobí naše tváře šťastný výraz. Plni nadšení mu říkáme, že příště musí jít s námi, že to musí vidět. Naše nadšení nesdílí, protože si to neumí představit. To jen my víme, jak to tam nahoře skutečně vypadá, jaká je to krása, která se nedá slovy popsat, jak volný a zároveň malý se tam člověk cítí a jak v sobě nachází v dnešní době téměř zapomenuté spojení s přírodou.

Třetí přepracované a podstatně doplněné vydání oblíbeného turistického a trekového průvodce Zakarpatská Ukrajina i tentokráte nese název Ukrajinské Karpaty, neboť jsme do tohoto vydání podrobně zmapovali pohoří a regiony jako Horhany, Čivčiny, Bukovinu aj. Přestože objem informací oproti předchozímu vydání opět narostl, připravili jsme publikaci v jednom knižním bloku.

Turistický průvodce V první části průvodce naleznete podrobně zpracovánu oblast bývalé Podkarpatské Rusi, dnešní Zakarpatské oblasti Ukrajiny, do druhé části průvodce jsme zařadili hory v oblasti bývalé Haliče a Bukoviny.

Vedle velkého množství praktických informací tady naleznete podrobné popisy túr a treků, všech významných hřebenových přechodů, kterých oproti předchozímu vydání rovněž znatelně přibylo. Kniha je opět doplněna velkým množstvím fotografií, ale také digitálně zpracovanými mapkami a výřezy z turistických topomap 1:100.000 a zejména výřezy z turistické mapy 1:50.000 …více

Další související články:

+ Polonina Boržava, Tilak Treking 2006, soutěžní článek č. 3
+ Ťapeš (1 324 m) aneb koločavská Lysá hora
+ Výstup na Pikuj z obce Ščerbovec, Zakarpatská Ukrajina
+ Dvoudenní trek na Černou horu a Stoh dolinou Černého Čeremoše na pomezí Ukrajiny a Rumunska
+ Polonina Krásna s krumpáčem, Zakarpatská Ukrajina
+ Výstup na horu Topas a na hřeben poloniny Krásna
+ Putování po Verchovině a Siněvirském národním parku
+ Potulky poloninou Svidovec
+ Huculské Alpy aneb po hřebeni Rachovských hor
+ Na Vyškovský Horhan a k Siněvirskému jezeru
Treking.cz - diskuze

Diskuse k tomuto článku

přidat názor
20.08.2013, 11:04 Petr | závidím:-)
19.08.2013, 15:08 Lukáš Lenon | Článek
19.08.2013, 16:57 -OB- | Přidám
28.08.2013, 10:32 Lenka Hanhur Fischerová | autor


Reklama
Výběr článků
Hory Ostrovské skály alias Volské kameny a Tiské stěny, česká skalní města (9)
Hory Túra na Vtáčnik, nejvyšší horu pohoří Vtáčnik
Hory Fatransko-tatranský Karpattrek (10), hřebenovka ze Strečna do Telgártu
Reklama
Témata našich článků…
Ďumbier České středohoří Jeseníky, ubytování Kamenitý Hazmburk Chřiby Chata Smědava Javorový Šumava, ubytování Baranec Obrovský vodopád Maroko Jeřáb Venuše Tematín Galaxie Vihorlat Morské oko Železné hory Helfštýn Fáze Měsíce Tiské stěny
Reklama
Doporučujeme ke čtení

Vybavení na treky a turistiku; co sbalit do batohu na hory na vícedenní túru?

Tatry

Pro úspěšné a pohodové absolvování vícedenních treků je vedle psychické odolnosti a fyzické kondice důležité i vhodné…

Vysypáno z batohu anebo co s sebou na túru do Tater?

Jen si vzpomeňte, když jste s turistikou začínali vy. Možná jste také tápali, co s sebou na jednodenní túru vzít a co naopak nechat doma. Teprve zkušenostmi jste postupně nabírali potřebné znalosti a dnes vám vše připadne…

Populární treky
1. Slovenské hory Fatransko-tatranský Karpattrek (6), hřebenovka ze Strečna do Telgártu
2. Slovenské hory Strážovské vrchy, trek Strážovskými vrchy na sklonku léta
3. České hory Přírodní rezervací Račí údolí přes Čertovy kazatelny a zříceninu hradu Rychleby
4. Rumunské Karpaty Capatini, přechod dvou zapomenutých národních parků v Rumunsku
5. České hory Hřebenovka Jeseníků na sněžnicích trochu jinak, trek z Červenohorského sedla na Rejvíz
Reklama
Regiony
Beskydy | Bílé Karpaty | Blatenská pahorkatina | Brdy | Broumovská vrchovina | Česká Kanada | České středohoří | České Švýcarsko | Český les | Český ráj | Děčínská vrchovina | Doupovské hory | Drahanská vrchovina | Džbán | Hanušovická vrchovina | Hornosvratecká vrchovina | Hostýnské vrchy | Chřiby | Javorníky | Jeseníky | Ještědsko-kozákovský hřbet | Jevišovická pahorkatina | Jizerské hory | Králický Sněžník | Krkonoše | Krušné hory | Křemešnická vrchovina | Křivoklátská vrchovina | Litenčická pahorkatina | Lužické hory | Nízký Jeseník | Novohradské hory | Orlické hory | Pálava | Podbeskydská pahorkatina | Podyjí | Rakovnická pahorkatina | Ralsko | Rychlebské hory | Slavkovský les | Slezské Beskydy | Smrčiny | Svitavská pahorkatina | Šluknovská pahorkatina | Šumava | Švihovská vrchovina | Vizovická vrchovina | Vlašimská pahorkatina | Vsetínské vrchy | Východolabská tabule | Zábřežská vrchovina | Zlatohorská vrchovina | Ždánický les | Železné hory | Žulovská pahorkatina | Belianské Tatry | Branisko | Bukovské vrchy | Burda | Cerová vrchovina | Čergov | Čierna hora | Chočské vrchy | Kremnické vrchy | Krupinská planina | Kysucké Beskydy | Laborecká vrchovina | Levočské vrchy | Ľubovnianska vrchovina | Malá Fatra | Malé Karpaty | Muránska planina | Myjavská pahorkatina | Nízké Tatry | Ondavská vrchovina | Oravská Magura | Oravské Beskydy | Ostrôžky | Pieniny | Podunajská pahorkatina | Pohronský Inovec | Polana | Považský Inovec | Revúcka vrchovina | Roháče | Slanské vrchy | Slovenský kras | Slovenský ráj | Spišská Magura | Beskydy | Stolické vrchy | Strážovské vrchy | Starohorské vrchy | Šarišská vrchovina | Štiavnické vrchy | Tribeč | Velká Fatra | Veporské vrchy | Vihorlat | Volovské vrchy | Vtáčnik | Vysoké Tatry | Východoslovenská rovina | Zemplínské vrchy | Žiar
Túry a lokality podle pohoří
Hledej podle pohoří
Služby Horská seznamka Outdoor bazar Ztráty a nálezy Archiv článků Spolupracujeme Počasí Satelitní snímky Fotogalerie Turistická mapa Kalendář turistických akcí Treky České hory Slovenské hory Alpy Karpattreky Rumunské hory Ukrajinské Karpaty Asijské hory Severské země Turistika s dětmi Balkánské a evropské hory Ubytování Horské chaty, české hory Slovenské chaty Penziony, hotely Ubytování online Alpské chaty České kempy Slovenské kempy Chorvatské kempy Kempy, Slovinsko Ukrajina, Rumunské hory Výlety Skalní města a skály Naše vrcholy Rozhledny České hrady Slovenské hrady Jeskyně Vodopády Sedla a doliny Členění Slovenska Geomorfologické členění ČR Výlety Přehled našich pohoří Sopky v ČR Karpaty Alpy Ledovcová jezera Památky a zámky Větrné mlýny Čedičové varhany Viklany Bludné (eratické) balvany Ostatní Cestování, cestopisy Horolezectví Cykloturistika Snow Soutěže Příroda, fauna a flóra Vesmír, astronomie Produkty Testujeme Outdoor vybavení, poradna
TOPlist