Napsat článek Průvodce Soutěže Kalendář Cestování Cykloturistika Horolezectví Snow Příroda Archiv Beskydy Jeseníky Krkonoše Tatry
Počasí Počasí Satelitní snímky počasí Satelit Webkamery Kamery Kontakty Kontakty Eshop Eshop
Treking.cz
Poslední aktualizace: 2.12.2015 , , svátek má
Treking > Treky, turistika > NP Gran Paradiso

NP Gran Paradiso

Pohoří, kde liška dává dobrou noc

5.11.2012 | Josef Franc

Na území Francie a Itálie, na jihovýchod od Mont Blanku se rozkládá horský celek Grajských Alp, jejichž součástí je i nádherný Národní park Gran Paradiso. Ten zaujímá území několika krásných, od sebe zřetelně oddělených údolí, která odbočují od údolí řeky Baltea k jihu a končí na nejvyšším italském skalním masivu - Gran Paradisu.

Cesta údolím Valnontey

Na území Valle d´ Aosta jsou to údolí Cogne, Val Savaranche a Val di Rhômes, další dvě údolí - Val dell Orco a Val Soana leží na území Canavesa. Všechna jsou snadno turisticky dostupná jako výchozí body do horského masivu Gran Paradisa, který je středem národního parku a je nejvýznamnějším horským celkem celých Grajských Alp. Masiv leží celý na italském území, zahrnuje několik významných vrcholů jako Herbetet, La Tresenta, Ciarforon, La Grivola, Gran Paradiso a pokrývá jej patnáct ledovců.

Říčka Valnontey

Území národního parku se rozprostírá od výšky 800 metrů až do 4 061 metrů vrcholu Gran Paradisa a má velký ekologický význam. Vyskytuje se tu velmi rozmanitá květena, velmi zajímavá je i zachovaná fauna, která se jinde v Evropě sotva najde. Lze tu spatřit stáda nádherných kozorohů i kamzíků, vyskytují se tu hojně svišti. Z masožravců tu žije liška, hranostaj, jezevec a kuna. Nejmajestátnějším ptákem parku je orel královský, kterého lze v evropských krajích spatřit jen ve vysokých horách.

Čtěte také: Gran Paradiso, výstup normálkou - Grajské Alpy

V očekávání nádherných koutů přírody, vyrážíme poslední červencový týden expedičním vozidlem směr Železná Ruda a Mnichov, abychom se pak během noci přesunuli po švýcarských dálnicích od Bodamského jezera přes Zürich a Bern až k tunelu St. Bernard.

Ranní slunce nás už vítá na italské straně; projedeme Aostou a údolím Cogne se dostáváme na okraj nádherného údolí Valnontey. Na odstavném parkovišti zanecháváme vozidlo, nahazujeme batohy a hurá do hor.

Bivak v salaši Casolari dell Herbetet - bývalé salaše

U rozcestníku před můstkem zjišťujeme, že turistické cesty jsou v Gran Paradisu značeny žlutými kolečky a trojúhelníky. Cesta údolím proti toku říčky Valnontey má číslo 23, 23a, a podle časového údaje na rozcestníku bychom odtud měli salaší Herbetet dosáhnout za 2,5 hodiny chůze.

Směr Casolari dell Herbetet

V pohodě, plni nadšení vyrážíme s plně naloženými batohy podél dravé říčky Valnontey, protékající stejnojmenným údolím. Cestou lesem míjíme staré kamenné lovecké chaty, romanticky zasazené mezi stromy v údolí, nad kterým se zvedají vysoké bílé horské štíty.

Prvních sedm kilometrů stoupáme mírně údolím po levém břehu říčky až k Erfauletskému mostku, od něhož se již začíná prudčeji stoupat do protilehlého svahu. Přestávky na oddech jsou častější, denní příděl müssli tyčinek už v nás také zmizel, nezbývá než se vyhrabat nahoru, k místu prvního bivaku.

Těsně před horní hranicí lesa docházíme k improvizovanému rozcestníku, sestávajícímu ze dvou žlutých šipek s čísly na kameni. Chvilkové váhání a diskuse o dalším postupu. "Pravdu má náčelník!" - pokračuje se tedy vpravo, pěšinou č. 23a, a je nutno dodat, že je to ten správný směr. Skupinky turistů, které jsme ještě v údolí poměrně často s pozdravem "bonžórno" míjeli, už dávno prořídly a tak jen občasně potkáme tu a tam někoho, kdo se pohybuje vzhůru do hor jako my.

Když se konečně kolem páté odpoledne vysápáme do výšky 2 435 metrů ke Casolari dell Herbetet, musíme konstatovat, že se jedná o náramně romanticky položené místo bývalých salaší ve svahu nad dolinou Valnontey, s překrásným výhledem na okolní horské štíty. Druhým důvodem, proč se rozhodujeme pro zabivakování v těchto místech je fakt, že máme dnes v nohách 13 kilometrů s výškovým rozdílem 800 metrů a po celonočním přejezdu 1 200 km z republiky již naše tělesná ústrojí vykazují známky značné vyčerpanosti a tudíž nechuti vystoupat dalších 500 výškových metrů k vyznačenému bivaku Leonessa.

Podvečerní oblačnost nad Torre del Gran S. Pietro Podvečerní oblačnost nad Torre del Gran S. Pietro

Jelikož místo plně vyhovuje našim potřebám, letí batohy s úlevou ze zad a naše plynové vařiče začínají hučet.

Později, to už sedíme s hrnkem kafe a pozorujeme oblačnost vytvářející se za horskými štíty Torre del Gran S. Pietro naproti přes údolí, navštěvuje naše tábořiště liška. Znalí pouček o ztrátě její plachosti při vzteklině se ji snažíme raději odehnat a ne krmit či dokonce hladit, jak to činí dvojice italských turistů.

Jakmile turisté odejdou, chápe se Pavel úkolu vyhnat lišku z našeho teritoria, neboť o její noční návštěvu u spacáků vůbec nestojíme. Ta němá tvář si však Pavlovu snahu rozhodně špatně vykládá a vše pojímá jako hru.

Nezvaná návštěva Stoupání do sedla Nord Colle dell Herbetet

Když konečně zmizí kdesi v kopcích, připravíme si spaní na podlaze kamenné boudy s dřevem, které jsme majiteli pečlivě porovnali do hraniček. Jsme už zalezlí ve spacácích, když kde se vzala, je tu opět nezvaná návštěva; liška nám přišla dát doslova dobrou noc až do boudy. Dvířka boudy pak proto před spaním raději pořádně zajistíme…

Bivak Leonessa a Nord Colle dell Herbetet

Probouzíme se do nádherného dne s azurovou oblohou a po vydatné snídani vyrazíme dál vzhůru do hor. Čeká nás výstup do sedla Nord Colle dell Herbetet, které se nachází ve výšce 3 263 metrů, tudíž od našeho tábora přes 800 výškových metrů po suti i sněhu. Časovému údaji na rozcestníku, který hlásá 2,5 hodiny do sedla, už po včerejší zkušenosti pro jistotu nevěříme.

Chvíli po opuštění základny se potkáváme s dvojicí Pražáků, kteří bivakovali nahoře u Leonessy. Dle jejich vyprávění i je večer navštívila liška a dokonce jim převrhla ešus s polévkou.

Bývalá salaš na louce Leviona, pod sedlem Herbetet Herbetet (3 778 m n.m)

Zprvu je pěšina, která klikatě stoupá travnatým svahem poměrně dobře značena a nese číslo 23a, potíže s orientací však nastanou po přehoupnutí se přes svah. Objevuje se rozlehlý kotel plný kamení, sutě, místy sněhu.

Ztrácíme značení a po několikerých špatných pokusech jej najít se vydáváme k sedlu podle směru, určenému z mapy. Ostatně směr bychom měli mít jasný, neboť překrásná hora Herbetet s výškou 3 778 metrů se tyčí jako pyramida vepředu před námi. A tak skáčeme po balvanech, lezeme sutí, brodíme vodou, traverzujeme firnovým svahem - až se dostáváme pod sedlo.

Nahoru se sápeme doslova po čtyřech, s pětadvacetikilovými batohy na zádech prudce vzhůru místy jemnou sutí, jinde přes kameny, s jejichž stabilitou se nedá příliš počítat. Pro jistotu se stále držíme podél skály při pravé straně, protože mít občas po ruce pevný chyt, není na škodu, zvláště když s námi batohy při šplhání občas docela slušně cvičí.

Zajištěná cesta přes hřeben

Poslední úsek ještě prolezeme sněhem a pak už s úlevou shazujeme bágly, vydechujeme a dojídáme denní příděl kalorické stravy. Při pohledu ze sedla se ani nechce věřit, že jsme takový prudký svah vysápali; ovšem výhled, který se nám otevře na druhou stranu, také stojí za to. Rozlehlý ledovcový kotel s rozsáhlými morénami ve spodní části, skalní hřeben, táhnoucí se od hory Herbetet, který vše zleva obepíná, a který budeme muset, jak bohužel zjišťujeme, ještě přejít, pokud chceme dojít na noc k chatě Chabod.

Bivak na louce Leviona

Jsou dvě hodiny po poledni, když začínáme slézat ze sedla do kotle a i když to zprvu vypadalo na drsňárnu, nakonec jsme v pohodě za chvíli dole a celí. Další sestup přes ledovec Gran Neyron volíme raději s mačkami. Žádná turistická značka není stále v dohledu a tak si určujeme směr k velké moréně pod skalním štítem po pravé straně. A opět skáčeme po kamenech, malých i velkých, až jsme konečně pod morénou u potoka, v němž si okamžitě zchlazujeme nohy.


Zobrazit místo NP Gran Paradiso, italské Alpy na větší mapě

Během dalšího postupu o něco později narážíme na značenou turistickou stezku, která nás dovede k nádherné horské louce Leviona, v jejíž horní části se nachází bývalá kamenná salaš. Při pohledu na vzdálený skalní hřeben, k jehož přelezení nás čeká ještě nějakých 600 výškových metrů, a na hodinky je jasné, že odsud už se dneska nehneme.

Zdravíme se se skupinkou Francouzů a Němců, která tu táboří ve stanech, a jdeme si obhlédnout salaš. Ta je pro přespání přímo stvořena; podlaha je pokryta dřevěnými deskami, před vchodem je improvizovaný dřevěný jídelní kout, takže na nic nečekáme a zabydlujeme se. Zdá se, že se stanem na zádech se tahám zbytečně. Ale jistota je jistota.

Horská chata Chabod

Místo je opravdu kouzelné; nad suťoviskem za salaší ční skalní štíty, salaš stojí na vyvýšenině nad horskými loukami, na nichž lze spatřit pasoucí se kamzíky a kolem protéká nádherný horský potok. Zde nám naše instantní polévky Vitana budou obzvláště chutnat.

Večer se od stanu našich sousedů linou tiché tóny francouzských lidových písní, při nichž spokojeně usínáme.

Ledovec Gran Neyron

Ráno je opět jako vymalované a dává tušit nádherný den. S vděčností vzpomínáme na kamaráda Vaška, který nám tuto parádní předpověď počasí na celý týden dopředu zjistil, ale sám s námi bohužel nemohl jet.

Loučíme se se sousedy a začínáme pomalu stoupat po č. 4 označené turistické stezce doprostřed rozlehlého kotle, ke spodní části ledovce Gran Neyron. Náhle spatříme vlevo ve svahu blízko nás pasoucí se stádo kozorohů - nádherných majestátných zvířat, která si už na přítomnost člověka zvykla a tak máme možnost tiše pozorovat, fotit i filmovat.

Horský potok před chatou Vittorio Emanuelle Odpočinek pod horou Herbetet

Pokračujeme dál po hřbetu morény, nad modrozelenou hladinou ledovcového jezírka, až se dostáváme na spodní část ledovce, kde si opět přijdou na své mačky a my se pomalu hrabeme ke skalnímu hřebenu v dáli. Očima propátráváme skály a hledáme místo, kudy by stezka měla překonat třistametrový výškový rozdíl přes hřeben.

Na cestě potkáváme dvojici německých trekařů, kteří právě slezli ze sedla a popisují nám výstup nahoru jako bezproblémový. Bezproblémový opravdu je, pro lidi, kteří jsou na "via ferratách" jako doma. Výstup do sedla je slušně zajištěn jak docela vzdušnými žebříky, tak lany či řetězy a nemít na zádech pětadvacetikilové popelnice, jsme nahoře za chvilku.

Cesta k chatě Chabod

V sedle jsme však odměněni výhledem na vzdálený skalní masiv Piccolo Paradiso i Gran Paradiso, pod námi se rozprostírá rozlehlý kotel plný jak sněhu a sutě v horní části, tak i zeleně a potoků v části dolní.

Jelikož se zásoby pitné vody při výstupu ztenčily, bereme zavděk tenkým pramínkem, vytékajícím z prasklé skalní stěny. Morálku mužstva posiluje to, že chata Chabod je již ze skalního hřebene na dohled, ale sestup do kotle i jeho přechod nám ještě nějaký čas zaberou. Zvláště, když se dostaneme do spodní části, mezi záplavu květin i nádherných potoků, kde pro nás nastává, dle Jirkova rčení "fotografický orgasmus".

Picollo a Gran Paradiso V pozadí ledovec Gran Neyron

U chaty Chabod jsme kolem páté odpoledne; chvíli odpočineme a ochutnáme něco z jejich pekařského umění a znovu se vydáváme dál, neboť chceme ještě dnes dojít na chatu Vittorio Emanuele. Ani se klukům nezmiňuji, že má cesta trvat podle popisu v mapě dvě a půl hodiny.

Je devět večer, když konečně po značce č. 1a dorážíme k chatě, po nekončícím stoupání i klesání přes množství sutě. Pokoj ubytovny ve staré chatě se stane na dva dny naším základním táborem; zklamáním jsou pro nás pouze "turecké WC", jimiž je chata zařízena, a tudíž některé úkony jsou pro naše unavené končetiny i klouby dosti vyčerpávající. Znaveni usínáme po večeři spánkem spravedlivých.

  • Použitá mapa: Kompass č. 86 Gran Paradiso 1:50 000

Další související články:

+ Tofana di Mezzo - via ferrata Giuseppe Olivieri
+ Indiánské léto v Parco Naturale Adamello - Brenta
+ Ortleské toulání, Ortles (1)
+ Ortleské toulání (2), Il Gran Zebrú neboli Königspitze
+ Rieserferner - Ahrn, přírodní alpský park v Itálii
Treking.cz - diskuze

Diskuse k tomuto článku

přidat názor


Výběr článků
Hory Sonda Dawn naprosto zásadně změnila naše znalosti o planetce (4) Vesta
Hory Karpatiatour 2011, kučeravá cesta Slovenskom (2)
Hory Hřebenem Malé Fatry až na Martinské hole, Fatransko-turčanský Karpattrek (9)
Reklama
Témata našich článků…
Slovenský ráj Barborka Sněžka Jeseníky, ubytování Karlštejn Téryho chata Říp Šumava, ubytování Praděd Propast Macocha Skalnaté pleso Čičmany Lysá hora Měsíc Mars Černé jezero Pieniny Šumava Velká Fatra Hukvaldy Lomnický štít Štrbské pleso Chopok
Reklama
Reklama
Reklama
Populární treky
1. Apeniny Monti Sibillini, nezapomenutelná apeninská hřebenovka - hory v Itálii
2. Vysoké Tatry Přechod přes Rysy aneb po stopách turistů císaře pána, Vysoké Tatry
3. Alpy Okolo Tre Cime a ferrata na Toblinger Knoten
4. Rumunské hory Přechod pohoří Rodna, rumunské Roháče
5. Kavkaz Kavkaz, reportáž psaná na Kavkaze (1) - Prielbrusí a Bezengi
Reklama
Reklama

Poslední diskusní příspěvky

Horolezectví a doping? Použití kyslíku
 22.11.2017 5 příspěvků
Smrk, túra na horu v Beskydech
 21.11.2017 7 příspěvků
České středohoří a sopečné vrcholy
 21.11.2017 5 příspěvků
České středohoří, turistika
 20.11.2017 4 příspěvky
Chata Frícka, Slanské vrchy a bivaky
 18.11.2017 1 příspěvek
Túra na Pravnáč a Lomné
 14.11.2017 2 příspěvky
"Změny" sezónních uzávěrů v Tatrách
 09.11.2017 4 příspěvky
Pik Topgrafov, Sajany na Sibiři
 09.11.2017 7 příspěvků
Černá Hora, trek v Černé Hoře
 08.11.2017 1 příspěvek
Šavlozubé kočky, lvi, levharti a "jaguáři"
 07.11.2017 2 příspěvky
Jakubiná, Západní Tatry
 06.11.2017 2 příspěvky
Chata na Grúni, Vrátna dolina
 26.10.2017 11 příspěvků
Góry Stołowe neboli Stolové hory
 24.10.2017 1 příspěvek
Slovenské opálové bane, štôlňa Jozef
 22.10.2017 1 příspěvek
Kamenná chata, Chopok
 18.10.2017 5 příspěvků
Koruna Himalájí, seznam horolezců
 17.10.2017 3 příspěvky
TKC - Transkarpatská cesta
 13.10.2017 3 příspěvky
Sopky v ČR, seznam
 13.10.2017 9 příspěvků
Muránska planina deštivá i slunečná
 06.10.2017 7 příspěvků
Chata pod Chlebom, Malá Fatra
 05.10.2017 29 příspěvků
Oblasti: Beskydy | Bílé Karpaty | Brdy | Broumovská vrchovina | Česká Kanada | České středohoří | České Švýcarsko | Český les | Český ráj | Doupovské hory | Drahanská vrchovina | Hanušovická vrchovina | Hornosvratecká vrchovina | Hostýnské vrchy | Chřiby | Javorníky | Jeseníky | Jevišovická pahorkatina | Jizerské hory | Králický Sněžník | Krkonoše | Krušné hory | Křivoklátská vrchovina | Litenčická pahorkatina | Lužické hory | Nízký Jeseník | Novohradské hory | Orlické hory | Pálava | Podyjí | Rakovnická pahorkatina | Ralsko | Rychlebské hory | Slavkovský les | Svitavská pahorkatina | Šluknovská pahorkatina | Šumava | Švihovská vrchovina | Vizovická vrchovina | Vlašimská pahorkatina | Vsetínské vrchy | Východolabská tabule | Zábřežská vrchovina | Zlatohorská vrchovina | Ždánický les | Železné hory | Žulovská pahorkatina | Branisko | Bukovské vrchy | Burda | Cerová vrchovina | Čergov | Čierna hora | Chočské vrchy | Kremnické vrchy | Krupinská planina | Kysucké Beskydy | Laborecká vrchovina | Levočské vrchy | Ľubovnianska vrchovina | Malá Fatra | Malé Karpaty | Muránska planina | Nízké Tatry | Ondavská vrchovina | Oravská Magura | Oravské Beskydy | Pieniny | Podunajská pahorkatina | Pohronský Inovec | Polana | Považský Inovec | Revúcka vrchovina | Roháče | Slanské vrchy | Slovenský kras | Slovenský ráj | Spišská Magura | Stolické vrchy | Strážovské vrchy | Súlovské skály | Šarišská vrchovina | Štiavnické vrchy | Tribeč | Velká Fatra | Veporské vrchy | Vihorlat | Volovské vrchy | Vtáčnik | Vysoké Tatry | Záhorie | Zemplínské vrchy
Home Page | Časopis | Průvodce | Ceník inzerce | Soutěže | Seznamka | Kalendář akcí | Outdoor testy | Horské chaty | Fotogalerie | Archiv
Treky, turistika | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Vesmír, astronomie | Turistická mapa online | Spolupracujeme
TOPlist