Chřiby na jaře, třídenní putování kouzelnými horami v Středomoravských Karpatech (1)

Bunč, rozhledna Salaš a Buchlovský kámen

Na konec dubna mám u svatého Petra objednáno hezké počasí. A rovnou tři dny hezkého počasí, protože plánuji vandr v Chřibech, malebném pohoří (zhruba) na pomezí Hané a Slovácka. Pohoří sice nevelkém a nevysokém, ale velice malebném, které patří do geomorfologické oblasti Středomoravské Karpaty. Společně s Kyjovskou pahorkatinou, Ždánickým lesem a Litenčickou pahorkatinou. Přestože rozloha Chřibů činí pouhých 335 km² a nejvyšší Brdo měří jen 587 metrů, nudit se zde určitě nebudeme. Naopak, již během prvního dne putování tady plánujeme další toulky, tentokráte na podzim.

Za start a cíl okružní túry vybírám Bunč (475 m). Známý penzion a velké lesní parkoviště na hřebeni Chřibů, ideální výchozí místo na nejvyšší vrch Brdo s rozhlednou. Naše trasa měří pouhých 45 km, převýšení činí asi 1 000 metrů. Není to mnoho, ale půl dne se zdržíme na Buchlovském kameni, na kterém je naplánováno 43. setkání na vrcholech. Nakonec mám i "příkaz" od parťáka Romana, že denní etapy nesmějí mít více než 15 km. Odpovědí na otázku, co budu při tak krátkých etapách dělat odpoledne, je mi vždy mlčení… Ale budiž, rozkaz zněl jasně, 15 kilometrů…

Bunč, Zlacká studánka a rozhledna Salaš

Je docela chladno, pofukuje studený vítr. Na konci dubna však nic překvapivého. Zapadneme do penzionu Bunč, který prošel rozsáhlou rekonstrukcí. Původní starou chatu nepřipomíná téměř nic. Žrouti zase mají hlad. No co s nimi, u Michalky ani Romana mě to nepřekvapuje. Startovní pivko nakonec přijde vhod i mně. Pak již jen dobalit, bágly na záda a kolem památníku partyzánského oddílu Olga a Kubitovy studánky míříme dolů do údolí po modré turistické značce. Krásným a právě se zelenajícím světlým bukovým lesem.

Dole v údolí nás "vítá" asfaltka, z čehož nejsme moc nadšení, ale nic se nedá dělat. Přes rozcestí Vápenky míříme ke Zlacké studánce (262 m) na úpatí vrchu Hrušová, kde je nejen možnost dobrat vodu, ale také turistický přístřešek. V případě nouze by mohl přijít vhod. My však pokračujeme dále, kolem hezkého rybníka k rozhledně Salaš nad stejnojmennou obcí.

Rozhledna Salaš v lokalitě Paseky (asi 365 m) je sice trochu utopena pod hřebenem vrchu Dobrá Leč (476 m), ale i půlkruhové výhledy jsou fantastické. Jako na dlani máme okolní chřibské vrchy a hřebeny, k jihovýchodu se otevírají daleké výhledy až k Bílým Karpatům a ke známému poutnímu Velehradu. Odpolední sluníčko a modrá obloha s bílými mráčky podtrhují úžasnou atmosféru.

Buchlovský kámen a XLIII. setkání na vrcholech

Pod rozhlednou Salaš je velký altán, který by se dal využít k bivaku. Jde patrně o oblíbené výletní a piknikové místo, takže tady bude během sezóny zřejmě stále plno. Po krátkém oddechu scházíme do obce Salaš a přes rozcestí Salaš, horní (262 m) zamíříme k hospodě. Žrouti mají opět hlad… Pak následuje stoupání na protější hřeben, po zelené turistické značce a po celkem hezké pěšině. Les se začíná barvit do zlatavých tónů, sluníčko se blíží k obzoru.

Zrychlujeme. Přes rozcestí Dubový díl (442 m), na kterém stojí hezký turistický přístřešek, jen proletíme. Pokračujeme na Buchlovský kámen. Akorát tak na západ Slunce. Na okraji lesa, na rozcestí Buchlov kámen (525 m) s výhledem na velkou louku a protější hrad Cimburk, stojí velký turistický přístřešek, který se pro tuto noc stane naším náhradním domovem. A protože je tady i upravené ohniště, rozděláme také oheň a k hvězdám na nebi přidáme i pár žhavých jiskřiček od praskajících polen.

Ráno je jako malované. Blankytně modrá obloha slibuje krásný den. I kravky na pastvě opodál, které si spokojeně uždibují čerstvé trávy, jsou téhož názoru. Zatím máme Chřiby jen sami pro sebe. I Buchlovský kámen (Buchlov kámen) s Malý Buchlovským kamenem, jedny z nejznámějších skalisek v Chřibech.

Pomalu se začínají trousit první lidi. Neznámé i známé tváře. Dokonce i takové tváře, které můžete, byť většinou asi nepřímo, znát ze stránek Trekingu, autoři řady článků. Například Dorek Č., kterého můžete znát z kupy článků o skalních útvarech Vysočiny a nebo o přechodu hřebene Vysokých Tater, nebo David M., který je autorem fůry článků o českých hradech aj. Příjemné překvapení. Celková návštěvnost však byla nízká, lidé se asi opět vydali po kovidovém teroru do lunaparků a na přírodu tak trochu zanevřeli…

Staré Hutě, Stupava a Kozel

Pozdě odpoledne, hrubě po druhé hodině, opouštíme naše dočasné útočiště na Buchlově kameni a sestupujeme po zelené do obce Staré Hutě (427 m) v údolí říčky Kyjovky. Zajdeme si k památnému stromu, Malíkově lípě, vysoké asi 36 metrů a s obvodem kmene 420 cm. Ta ještě před 150 lety rostla na dvoře, dnes již zaniklé, sklárny zvané Buchlovská sklárna. Obcí pak pokračujeme k jihu. Míjíme místní hasičárnu s krásnou dobovou stříkačkou, kterou jsem si musel, se svolením, vyfotit. Míjíme rovněž kapličku a pár pomníků. Z jednoho se třeba dozvídáme, že obec byla osvobozena 29. dubna 1945 rumunskými vojáky.

Následuje trochu nezáživná cesta po asfaltu do obce Stupava, naštěstí provoz je tady téměř nulový. Pozdě odpoledne zastavujeme v Akvárku. Ne, rybičky ani jiné mořské potvory tady nemají, ale pivo a něco k jídlu ano. I zmrzlina se tam tuším našla. Máme hezký výhled na docela pěkné sjezdovky s umělým zasněžováním. Jen by mě zajímalo, kolik dní v roce se v této nadmořské výšce dá lyžovat… Týden? Dva?

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

I další cesta vede po asfaltce. Projdeme se krásnou kaštanovou alejí a konečně zamíříme do lesa. Od rozcestí Nad přehradou (327 m) nás čeká stoupání na hřeben po úbočí vrchu Ocásek (553 m). A docela prudké stoupání. Prostě jako v Chřibech.

Kolem studánky s upraveným posezením a lovecké chaty se prosmýkneme ke studánce U Mísy (450 m), od které to máme do cíle již jen kousek. Plánujeme totiž bivak v altánu pod Kozlem, snad nejikoničtějším skalním útvarem Chřibů, který se nachází na úbočí vrchu Kazatelna (542 m). Alespoň podle místních znalců jde o nejkrásnější skálu v Chřibech. A ano, dávám místním bardům, Dorkovi a Frantovi, zástupci turistů z Uherského Hradiště, za pravdu, Kozel je opravdu nádherný. Zejména nyní ve večerním slunci jeho krása a složitá textura skutečně vynikne.

Avšak ouha, altán pod Kozlem je již obsazen a v okolí je snad desítka stanů. Je fajn, že jsou ještě i dnes lidé, kteří vytáhnou děti do přírody a nebojí se přespat v lese, ale muselo to být zrovna dnes? No nic, tady určitě nezůstaneme. Vracíme se proto ke studánce U Mísy, kde je také přístřešek. Stejného provedení jako ten, který nám poskytl přístřeší na Buchlově kameni.

No a ani dnes nebude chybět oheň. Musíme totiž opéct naložené maso, aby se nám nezkazilo… Mělo to být upečeno na roštu v altánu pod Kozlem, dnes se musíme spokojit s pečením na prutu u přístřešku U Mísy. Chudák Míša, ta se toho něco napekla. Ještě druhý den jsem byl přejedenej… Míša se na Chřiby těšila snad od podzimu. A asi nejvíce právě kvůli tomu opékání, které si ale určitě představovala jinak…

• Dokončení článku
• Trasa výšlapu v Chřibech na turistické mapě

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie