Koniklece velkokvěté, první jarní květy Středního Pojihlaví
Kozének, Biskoupský kopec, PP Pustý mlýn a Nad řekami
Někde jsem se dočetla, že v Brně už na začátku března rozkvetly koniklece velkokvěté, tak mě napadlo, že o týden později by mohly kvést i na Biskoupském kopci v přírodním parku Střední Pojihlaví. Nadmořská výška zhruba odpovídá, tamní "kopce" nedosahují ani tři sta metrů.
Odstavím auto na plácku za Lhánicemi nedaleko Mohelna, abych se nejdříve podívala do přírodní památky Kozének. Tamní osamocená zemědělská usedlost se podle map nazývá Kozínek, je s největší pravděpodobností obydlená, nicméně některé její části se postupně rozpadají - od loňska z mohutně zvlněné střechy bývalých hospodářských budov sjely další tašky… Ale tamní příroda stojí za to.
V květnu ve stráni nad usedlostí "svítí" koberce fialových květů chráněné orchideje - vstavače kukačky, přičemž na obzoru se tyčí impozantní stopětadvacet metrů vysoké chladicí věže dukovanské jaderné elektrárny. Ty jsou ostatně nejvýraznější dominantou okolí a představují zajímavý kontrast k unikátní krajině. Svažitá louka stepního typu s roztroušenými vzrostlými stromy a keři sousedí se starým sadem a v časném jaru tam kvetou i koniklece velkokvěté. Zatím ale ani poupátko, bohužel. Brno má nejspíš jiné mikroklima…
Zkusím to o kus dál, Biskoupský kopec by mohl klapnout. Objevila jsem však pouze tři kusy otužilých kvetoucích exemplářů. A stovky chlupatých poupátek. Ještě tak týden nebo deset dní na sluníčku by to chtělo. I když na kopci, který je taktéž přírodní památkou, je krásně vždycky.
Kolem se rozkládají rozsáhlé louky s koberci měkké trávy v kombinaci s řídkými lesíky složenými převážně z borovic a bříz. Navíc když ještě svítí slunce, nefouká vítr a vzduch voní jarem… Více než konikleců velkokvětých tu ale po jejich odkvětu bývá konikleců lučních. Ty jsou mezi již vzrostlejší trávou méně nápadné - tmavě fialové s delším stonkem. Po odkvětu jsou ale stejně dekorativně "chlupaté".
Po svačině a vyhřívání se na sluníčku se pustím dál - po trase "modré" cyklotrasy dojdu z kopce na okraj Biskoupek, jak mě upozorňuje zdobné odpočívadlo při cestě k lávce přes řeku Jihlavu. Nad ní se proti proudu ve směru k Mohelnu rozkládá přírodní památka Pustý mlýn. Na suťových stráních tam v časném jaru rozkvétají také žluté kvítky kriticky ohroženého křivatce českého. Zatím jich v suché trávě září jenom pár.
Jak vidno, tak adrenalinová "houpací" lávka přes Jihlavu od loňska nedoznala výrazných změn, její pilíře ještě drží a stále je schůdná pouze na vlastní nebezpečí s tím, že po ní může jít maximálně pět osob naráz a není vhodné jí houpat, protože již dvakrát spadla… Osobně bych dodala, že kdo trpí závratí či poruchou rovnováhy, měl by se dívat výhradně před sebe, neb svislé bočnice jsou umístěny se značnými rozestupy, takže plní spíše "dekorativní" než ochrannou funkci.
Na druhé straně turisty s rozkolísaným tepem vítá nejenom příhodně položená hospůdka Kolečkárna, ale také červená značka. Po ní jsem se pustila vlevo po proudu řeky k nedaleké vsi Hrubšice.
Před Hrubšicemi se nachází podstatně solidnější přemostění, ale také netypické turistické odpočívadlo odkazující na templáře, kteří kdysi stáli u založení nedalekého hradu Templštejna, dnes turisticky atraktivní zříceniny. Jeho zbudování předcházel vznik druhé moravské komendy v blízkých Jamolicích, odkud pak templáři její sídlo přenesli do nového hradu.
Mohutné vyřezávané sochy tří templářských rytířů zdobící odpočívadlo stojí přímo pod vstupem do přírodní památky zvané Nad řekami. Z vyšlapaných cestiček vinoucích se stepními trávníky na strmém hadcovém podloží s ostrůvky borovic a dubů nelze přehlédnout trsy uschlého kavylu i sluncem vyhřáté plochy, které s oblibou vyhledávají členové tamní syslí kolonie. Ale ne dnes. Jednak jsou plaší, navíc určitě ještě spí. Objevila jsem jedinou otevřenou díru, pokud tedy byla syslí - kriticky ohrožený pan domácí asi zrovna větral…
