Treking > Příroda > Naše příroda vstupuje do svého 10. ročníku
Naše příroda vstupuje do svého 10. ročníku
Představení čísla 1/2017
3.2.2017 | Vendula Pávková
Se začátkem února již tradičně přichází i první číslo Naší přírody, která
letos slaví 10. narozeniny. A co nového přináší? Manželé Motyčkovi nám vysvětlí, že
slovo diaspora má svůj význam i v botanice, v dalším článku se dozvíme, s jakými užovkami
se u nás můžeme potkat, mokřadní seriál představí své lesní obyvatele. Nezapomněli jsme
ani na výletníky a zveme vás tentokráte do Jestřebích hor či do Mojetínského krasu.
Své si najdou i děti, které rády soutěží, z dávné minulosti nakoukneme k mosasaurům
a nechybí ani zpráva z 2. konference Naší přírody.
Obsah čísla 1/17
Víte, co je diaspora? / Hana a Vladimír Motyčkovi
Ze života našich užovek / Přemysl Pavlík
Divočina krocená řekou - 3. díl - obyvatelstvo pralesa / Alena Říhová
Včelník rakouský / Mladen Kaděra
Hřebenovkou Jestřebích hor / Martin Janoška
Mojetínský kras / Jakub Hloušek
Nejkrásnější hrad na Moravě / Jiří Popelka, Monika Vraštilová
Za šestinožci na Kamenec / Jan Moravec
Úspěšné završení 3. ročníku soutěže Quarry Life Award / Lukáš Volša, Hana Michalíková
Mosasauři - stále tajemní vládci křídových moří / Daniel Madzia
Školní "kecy" aneb Dravci / Marek Velechovský
2. konference Naše příroda / Jan Moravec
Víte, co je diaspora?
Jako diaspora bývá nejčastěji označována etnická či náboženská skupina rozptýlená
na cizím území mezi domácím obyvatelstvem jiného původu či vyznání. Nejznámější je
v tomto ohledu diaspora židovská. Označení pochází ze starořeckého výrazu označujícího
setí semene. V novořečtině pak znamená vyhnání, rozptýlení.
Prapůvodní význam tohoto slova, tedy setí semene, pak úzce souvisí s méně známým
významem botanickým, kde se pojmem diaspory označují rostlinná semena, plody, výtrusy,
ale také cibule, hlízy, oddenky či jiné části rostlin, které jsou schopné zakořenit
a dát vznik novému rostlinnému jedinci. A právě na tyto diaspory bychom chtěli upozornit
v našem článku. Bude to však jen letmý dotek tohoto tématu, protože rozmanitost diaspor
a jejich šíření v přírodě je tak obrovská, že by podrobnější popis vydal na několik
tlustých knih.
Ze života našich užovek
Většina z nás má k přírodě nepochybně kladný vztah. Buď k přírodě jako celku, nebo
k určité její části či jednotlivému druhu. Někdo má rád kytky, jiný psy, kočky, ptáky
nebo akvarijní rybky. Nerad bych se mýlil, ale vzhledem k těm již zmíněným je podle
mne jen hodně malé procento těch, kteří si oblíbili hady. Ať již naše nebo ty cizokrajné.
Dnes je poměrně jen malá možnost setkat se v naší přírodě s hadem, a přesto k nim
lidé často pociťují vrozený odpor. Pohlížejí na ně jako na tvory zákeřné, slizké, odporné
a stále ochotné zaútočit a kousnout. Svědčí o tom i nadávky "ty hade" nebo "ty zmije!"
A to přesto, že to jsou tvorové svým způsobem krásní, svérázní, hodni obdivu a také
většinou velmi užiteční. Člověku se vždy raději vyhnou, alespoň ti, co žijí u nás.
Divočina krocená řekou, 3. díl - obyvatelstvo pralesa
Lužní les se živými tvory doslova hemží. Každý z nich má v zelené džungli své nezastupitelné
místo a většinu z nich nikde jinde nepotkáte. Aby se sem tolik živáčků najednou vešlo, využívají
každičké míst(ečk)o, skýtající potravu a bezpečí. Šmejdí v korunách a kmenech stromů, v mlází
i bylinné džungli, v půdě a hrabance, nechybí ani v lesních bažinách a tůních, ba dokonce ani
ve ztrouchnivělém dřevě ne. Jsou velmi dobře maskováni a tak je lze často zahlédnout sotva
na druhý pohled.