Časopis Naše příroda vstupuje do svého 10. ročníku

Představení čísla 1/2017

Se začátkem února již tradičně přichází i první číslo Naší přírody, která letos slaví 10. narozeniny. A co nového přináší? Manželé Motyčkovi nám vysvětlí, že slovo diaspora má svůj význam i v botanice, v dalším článku se dozvíme, s jakými užovkami se u nás můžeme potkat, mokřadní seriál představí své lesní obyvatele. Nezapomněli jsme ani na výletníky a zveme vás tentokráte do Jestřebích hor či do Mojetínského krasu. Své si najdou i děti, které rády soutěží, z dávné minulosti nakoukneme k mosasaurům a nechybí ani zpráva z 2. konference Naší přírody.

Obsah čísla 1/17

• Víte, co je diaspora? / Hana a Vladimír Motyčkovi
• Ze života našich užovek / Přemysl Pavlík
• Divočina krocená řekou - 3. díl - obyvatelstvo pralesa / Alena Říhová
• Včelník rakouský / Mladen Kaděra
• Hřebenovkou Jestřebích hor / Martin Janoška
• Mojetínský kras / Jakub Hloušek
• Nejkrásnější hrad na Moravě / Jiří Popelka, Monika Vraštilová
• Za šestinožci na Kamenec / Jan Moravec
• Úspěšné završení 3. ročníku soutěže Quarry Life Award / Lukáš Volša, Hana Michalíková
• Temný stín, co tají dech vrabců, kosů, hrdliček / Alena Říhová
• Mosasauři - stále tajemní vládci křídových moří / Daniel Madzia
• Školní "kecy" aneb Dravci / Marek Velechovský
• 2. konference Naše příroda / Jan Moravec

Víte, co je diaspora?

Jako diaspora bývá nejčastěji označována etnická či náboženská skupina rozptýlená na cizím území mezi domácím obyvatelstvem jiného původu či vyznání. Nejznámější je v tomto ohledu diaspora židovská. Označení pochází ze starořeckého výrazu označujícího setí semene. V novořečtině pak znamená vyhnání, rozptýlení.

Prapůvodní význam tohoto slova, tedy setí semene, pak úzce souvisí s méně známým významem botanickým, kde se pojmem diaspory označují rostlinná semena, plody, výtrusy, ale také cibule, hlízy, oddenky či jiné části rostlin, které jsou schopné zakořenit a dát vznik novému rostlinnému jedinci. A právě na tyto diaspory bychom chtěli upozornit v našem článku. Bude to však jen letmý dotek tohoto tématu, protože rozmanitost diaspor a jejich šíření v přírodě je tak obrovská, že by podrobnější popis vydal na několik tlustých knih.

Ze života našich užovek

Většina z nás má k přírodě nepochybně kladný vztah. Buď k přírodě jako celku, nebo k určité její části či jednotlivému druhu. Někdo má rád kytky, jiný psy, kočky, ptáky nebo akvarijní rybky. Nerad bych se mýlil, ale vzhledem k těm již zmíněným je podle mne jen hodně malé procento těch, kteří si oblíbili hady. Ať již naše nebo ty cizokrajné.

Dnes je poměrně jen malá možnost setkat se v naší přírodě s hadem, a přesto k nim lidé často pociťují vrozený odpor. Pohlížejí na ně jako na tvory zákeřné, slizké, odporné a stále ochotné zaútočit a kousnout. Svědčí o tom i nadávky "ty hade" nebo "ty zmije!" A to přesto, že to jsou tvorové svým způsobem krásní, svérázní, hodni obdivu a také většinou velmi užiteční. Člověku se vždy raději vyhnou, alespoň ti, co žijí u nás.

Divočina krocená řekou, 3. díl - obyvatelstvo pralesa

Lužní les se živými tvory doslova hemží. Každý z nich má v zelené džungli své nezastupitelné místo a většinu z nich nikde jinde nepotkáte. Aby se sem tolik živáčků najednou vešlo, využívají každičké míst(ečk)o, skýtající potravu a bezpečí. Šmejdí v korunách a kmenech stromů, v mlází i bylinné džungli, v půdě a hrabance, nechybí ani v lesních bažinách a tůních, ba dokonce ani ve ztrouchnivělém dřevě ne. Jsou velmi dobře maskováni a tak je lze často zahlédnout sotva na druhý pohled.