Ještěrka zední (Podarcis muralis), slovensky jašterica
múrová, je v ČR kriticky ohrožený a zároveň nejvzácnější druh plaza. Ještěrky zední
z čeledi ještěrkovití (Lacertidae) jsou menšího vzrůstu, dorůstají maximálně
20 centimetrů délky. Zbarvením připomíná ještěrku
živorodou(Zootoca vivipara). Má šedohnědé zabarvení, na hřbetě světlejší
pruh. Tmavší boky se světlými skvrnami připomínají tygří pruhování.
Zploštělá hlava ještěrek má silně zašpičatělý čenich. Nakonec celé tělo je silně vřetenovité.
U ještěrky zední lze pozorovat velice variabilní zabarvení břicha. Zatímco mladí jedinci
jej mají zabarveno krémově až světle okrově, starší jedinci jej mohou mít zabarveno až
do cihlově červené. Zbarvení samečků a samiček je přitom velice podobné. Až na nápadné
modré skvrny na bocích, které se objevují převážně jen u dospělých samečků.
Podle internetových zdrojů žije v ČR ještěrka zední, která patří do čeledi ještěrkovití
(Lacertidae) pouze na dvou lokalitách. Ve Štramberském krasu a u Olomouce. Proto
je u nás zařazena v Červené knize ohrožených živočišných druhů. Mám pocit, že jsem ji
zahlédl v Českém středohoří, ale zřejmě šlo o záměnu s ještěrkou živorodou. Na rozdíl
od ní ale dobře šplhá, takže se může objevovat na kolmých hradních i lomových stěnách.
Ještěrka zední je hojnější u našich východních sousedů. K článku připojený snímek
ještěrky jsem pořídil v Aggtelek-karszt, maďarském pokračování Slovenského
krasu. Areál rozšíření ještěrky zední zahrnuje střední a jižní Evropu a také část
západní Malé Asie v polohách do 1 000 metrů nad mořem. K životu si vybírá především
slunné, ale vlhčí lokality na zříceninách hradů, skalních vrších i okrajích lesů. Nejvíce
si oblíbily lesostepní až stepní lokality.
Samečci ještěrky zední jsou silně teritoriální. Na jaře svádějí tvrdé souboje o přízeň
samiček, které po oplodnění kladou do zemních jamek 3 až 9 vajíček. Z nich se po několika
týdnech inkubace líhnou mladé ještěrky. Obvykle během srpna. V našich končinách hibernují.
Vhodná doupata začínají hledat na přelomu září a října, na jaře se podle podmínek probouzejí
v březnu až dubnu. Na jihu Evropy nemusí dokonce hibernovat vůbec.
Ještěrka zední se živí hmyzem všeho druhu, patří tak k opravdu užitečným živočichům.
V přírodě má však sama řadu přirozených nepřátel. Není proto divu, že je velice ostražitá
a její fotografování není vůbec snadné.
