Ještěrka živorodá (Zootoca vivipara), Lacertidae

Ještěrka živorodá je spíše drobnější ještěrka dorůstající 10 až 16 centimetrů, výjimečně až 18 centimetrů. Při zběžném pohledu je ještěrka živorodá zaměnitelná s ještěrkou obecnou (Lacerta agilis) a nebo ještěrkou zední (Podarcis muralis). Narozdíl od ještěrky obecné však u ještěrky živorodé ve zbarvení zcela chybí zelená barva. Dalším rozlišovacím znakem je tvar hlavy, protažený nos a kožní štítky za nozdrami. A také poměrně krátký a silný ocas tmavě hnědé až téměř černé barvy.

Ještěrka živorodá má ráda spíše horské polohy, její populace jakoby přirozeně navazovala na spíše nížinné populace ještěrky obecné. Ovšem i s ní se lze setkat v nižších polohách. I pod 400 metrů nad mořem. Přednost dává osvětleným pasekám, okrajům lesních cest a horským loukám v bučinách a horských smrčinách. Přestože se vyhýbá suchým biotopům, lze se sní setkat i v krasových oblastech jako je Slovenský kras.

Ještěrka živorodá je spíše vlhkomilný a poměrně otužilý druh. Občas vstupuje do vody a oproti jiným druhům ještěrek je doba její hibernace poměrně krátká. Obvykle od října do února až dubna, podle podmínek. Na internetu lze dokonce při troše snahy dohledat fotografie ještěrky živorodé na sněhu…

Čtěte také: Ještěrka zední - v ČR kriticky ohrožený druh plaza

Tento druh ještěrky dostal své pojmenování podle toho, že samice jsou vejcoživorodé (ovoviviparní). Mláďata se klubou okamžitě po nakladení vajec samicí uvolněním blanitého obalu vajíčka. Těch bývá od dvou do deseti, obvykle v srpnu nebo v září. Po narození (vylíhnutí) dosahuje délka ještěrek 4 až 5 cm. Samicë dosahují pohlavní dospělosti ve třech letech, samci již ve dvou. Jedná se o poměrně dlouhověké ještěrky dožívající se 10 let, podle některých zdrojů dokonce 15 až 20 let.

Ještěrky živorodé se živí především pavouky, housenkami, motýly a dalšími druhy bezobratlých. Spíše "měkkými" druhy bez krovek apod. Přestože je areál rozšíření této ještěrky velice široký - od Pyrenejského poloostrova až po Sibiř, u nás patří k ohroženým druhům. Na druhou stranu ale vytváří řadu poddruhů. Např. na jihu Slovenska se lze setkat s poddruhem ještěrka živorodá panonská (Zootoca vivipara panonica), která je i na výše připojených fotografiích. Tento poddruh byl popsán teprve v roce 1967.

U zobrazené ještěrky živorodé (Zootoca vivipara panonica) je dobře patrný olivový nádech na hřbetě i nepravidelné malé skvrnky "chaoticky" roztroušené po celém těle. Tato kresba je velice variabilní a pro každou ještěrku charakteristická. Díky ní lze spolehlivě odlišit jednotlivé kusy ještěrek. Podobně jako je tomu např. u rysa, žiraf a velké řady dalších živočišných druhů. Ať již mezi obratlovci a nebo bezobratlými. Nápadně jiného zbarvení dosahují naše ještěrky živorodé, které jsou na fotografiích níže.