Ještěrka živorodá (Zootica vivipara, dříve Lacerta vivipara)
je barevně velice variabilní druh plaza. Ještěrky živorodé jsou obvykle na hřbetě
hnědočerné až hnědošedé se světlými podélnými pruhy. Někteří jedinci mohou mít až
olivový nádech. Samice ještěrek mají po stranách hřbetu a na bocích drobné tmavé skvrny.
Na břiše jsou tyto ještěrky živorodé zbarveny do žlutavých tónů, samci od žlutooranžové
až po zářivě červenou.
Ještěrka živorodá je spíše drobnější ještěrka dorůstající 10 až 16 centimetrů, výjimečně
až 18 centimetrů. Při zběžném pohledu je ještěrka živorodá zaměnitelná
s ještěrkou obecnou(Lacerta agilis)
a nebo ještěrkou zední(Podarcis muralis).
Narozdíl od ještěrky obecné však u ještěrky živorodé ve zbarvení zcela chybí zelená barva.
Dalším rozlišovacím znakem je tvar hlavy, protažený nos a kožní štítky za nozdrami. A také
poměrně krátký a silný ocas tmavě hnědé až téměř černé barvy.
Ještěrka živorodá má ráda spíše horské polohy, její populace jakoby přirozeně navazovala
na spíše nížinné populace ještěrky obecné. Ovšem i s ní se lze setkat v nižších polohách.
I pod 400 metrů nad mořem. Přednost dává osvětleným pasekám, okrajům lesních cest a horským
loukám v bučinách a horských smrčinách. Přestože se vyhýbá suchým biotopům, lze se sní
setkat i v krasových oblastech jako je Slovenský
kras.
Ještěrka živorodá je spíše vlhkomilný a poměrně otužilý druh. Občas vstupuje do vody
a oproti jiným druhům ještěrek je doba její hibernace poměrně krátká. Obvykle od října
do února až dubna, podle podmínek. Na internetu lze dokonce při troše snahy dohledat
fotografie ještěrky živorodé na sněhu…
Tento druh ještěrky dostal své pojmenování podle toho, že samice jsou vejcoživorodé
(ovoviviparní). Mláďata se klubou okamžitě po nakladení vajec samicí uvolněním blanitého
obalu vajíčka. Těch bývá od dvou do deseti, obvykle v srpnu nebo v září. Po narození
(vylíhnutí) dosahuje délka ještěrek 4 až 5 cm. Samicë dosahují pohlavní dospělosti ve
třech letech, samci již ve dvou. Jedná se o poměrně dlouhověké ještěrky dožívající se
10 let, podle některých zdrojů dokonce 15 až 20 let.
Ještěrky živorodé se živí především pavouky, housenkami, motýly a dalšími druhy
bezobratlých. Spíše "měkkými" druhy bez krovek apod. Přestože je areál rozšíření této
ještěrky velice široký - od Pyrenejského poloostrova až po Sibiř, u nás patří k ohroženým
druhům. Na druhou stranu ale vytváří řadu poddruhů. Např. na jihu Slovenska se lze setkat
s poddruhem ještěrka živorodá panonská (Zootoca vivipara panonica), která je
i na výše připojených fotografiích. Tento poddruh byl popsán teprve v roce 1967.
U zobrazené ještěrky živorodé (Zootoca vivipara panonica) je dobře patrný
olivový nádech na hřbetě i nepravidelné malé skvrnky "chaoticky" roztroušené po celém
těle. Tato kresba je velice variabilní a pro každou ještěrku charakteristická. Díky ní
lze spolehlivě odlišit jednotlivé kusy ještěrek. Podobně jako je tomu např. u rysa,
žiraf a velké řady dalších živočišných druhů. Ať již mezi obratlovci a nebo bezobratlými.
Nápadně jiného zbarvení dosahují naše ještěrky živorodé, které jsou na fotografiích níže.
