Slepýš křehký (Anguis fragilis), slovensky slepúch lámavý

Areál rozšíření slepýše křehkého zahrnuje téměř celou Evropu. Vyjma jižních částí Pyrenejského poloostrova, Skandinávie a Britských ostrovů. Na východě ČR, na Moravě v oblasti Karpat a Vněkarpatských sníženin, Drahanské vrchoviny a Nízkého Jeseníku, se jeho výskyt prolíná s výskytem slepýše východního (Anguis colchica). Podle odborných druhů tady může docházet i k mezidruhovému křížení.

Jak tyto dva druhy od sebe odlišit? Slepýš východní má v příčné řadě ve středu těla 28 - 30 šupin, na rozdíl od 24 - 26 šupin u slepýše křehkého. Laikovi k odlišení poslouží skupiny modrých skvrn na těle slepýše východního, které slepýš křehký postrádá.

Čtěte také: Ještěrka zední - v ČR kriticky ohrožený druh plaza

Slepýš křehký (Anguis fragilis) patří do řádu šupinatí (Squamata) a čeledi slepýšovití (Anguidae). Tato beznohá ještěrka bývá někdy zaměňována za hada. Snad i díky poměrně dlouhému vzrůstu. Dospělí slepýši mohou totiž výjimečně dosahovat délky až 50 cm. O tom, že nejde o hada nás přesvědčí pomrkávání této velice inteligentní ještěrky. Ano. Slepýš křehký má pohyblivá oční víčka. Narozdíl od strnulého pohledu hada na nás při vyrušení v přírodě tato ještěrka zvědavě pomrkává.

Slepýš křehký vykazuje znaky teritoriálního chování. S dospělými jedinci se na stejné lokalitě lze setkávat po řadu let. Slepýši dávají přednost vlhčím oblastem na okrajích listnatých a smíšených lesů, remízkům, ale i pasekám a loukám. Nemají ale rádi bezlesou krajinu. Spatřit ji ale můžeme i na zahradách či na rumištích.

Tato ještěrka je nejaktivnější za soumraku a v nočních hodinách. Přes den se s ní lze setkat spíše v čase po dešti, kdy vylézá za potravou. Přes den se obvykle schovává pod kameny, pod listím či v děrách po hlodavcích nebo v lesní hrabance.

Podobně jako jiné druhy plazů i slepýš křehký přes zimu hibernuje. V říjnu až listopadu, podle podmínek, zalézá do puklin, pod kořeny a nebo do děr po hlodavcích do asi půlmetrové až metrové hloubky. Tam přezimuje. Často ve společnosti dalších slepýšů a nebo i jiných druhů plazů. Tato ještěrka patří k poměrně dlouhověkým živočichů. Ve volné přírodě se může dožívat 20 až 30 let, v zajetí byl prý chován i jedinec, který se dožil 35 let.

Z hibernace se slepýš křehký probouzí v březnu až dubnu. Krátce na to se páří. Samička rodí v červnu až červenci v průměru 10 až 15 mláďat. Slepýši totiž patří mezi vejcoživorodé (oviviparní) živočichy. Tedy takové, které se z vajíček klubou těsně před a nebo krátce po porodu. Mláďata mají délku 7 až 9 cm, dospělí jedinci obvykle 30 až 40 cm, výjimečně 45 až 50 cm.

Slepýš křehký má šedé, hnědavé až bronzové zbarvení. Na hřbetě má dvě řady větších šupin. Samice mohou mít na hřbetě a bocích hnědé pruhy, samec mívá naopak úzký tmavý pruh na břiše. Jejich zbarvení je však velice variabilní. Poměrně vysoká hlava slepýše křehkého je tupě zakončená, od protáhlého trupu je oddělena jen neznatelně.

Slepýš křehký patří k velice užitečným živočichům. Na jeho jídelníčku jsou nejen pavouci, mnohonožky, slimáci nebo žížaly, ale velice rád si pochutnává na housenkách motýlů. Spořádá však i velké množství dalšího hmyzu. Avšak samotný slepýš, který patří mezi silně ohrožené druhy, má v přírodě řadu přirozených nepřátel. A tak sám může skončit v žaludku ježka, kuny, ale i lišky, divokého prasete, krkavce a řady dalších druhů, i dravých, ptáků.

Použité zdroje

• Slepýš křehký - Anguis fragilis
• Slepýš křehký
• Slepýš: had, nebo ještěrka?
• Anguis fragilis - slepýš křehký