Dlouhozobka svízelová zaujme svým třepotavým letem a schopností "stát" ve vzduchu. Stejně jako kolibřík. Není proto divu, že mnoha lidem připomíná kolibříka a mylně dlouhozobku za kolibříka pokládají. Nakonec lze dlouhozobku svízelovou bez velké nadsázky nazvat motýlím kolibříkem, neboť kolibříky připomíná nejen svým způsobem letu, "parkováním" u květů během sání nektaru, ale i velice dlouhým sosákem, který může připomínat dlouhý a úzký zobák ptačích "příbuzných".
Dlouhozobka svízelová patří mezi tažné druhy motýlů. K nám obvykle zalétá z jižnějších evropských zemí. Areál jejího rozšíření však nezahrnuje pouze Evropu, ale i severní Afriku a velkou část Asie. Je zdatným letcem, který dokáže překonávat i velké vzdálenosti. Mnohdy i přes 1 000 km.
Čtěte také: Otakárkovití (Papilionidae), nejkrásnější a také největší denní motýli světa
Své vynikající letecké schopnosti prokazuje dlouhozobka svízelová i v horských oblastech, ve kterých vystupuje poměrně vysoko. V literatuře se uvádí výskyt i ve výškách okolo 1 000 m. Na Velké Fatře jsem dlouhozobku svízelovou fotografoval ve výšce přes 1 200 metrů nad mořem.
Rozpětí křídel dlouhozobky svízelové činí 40 až 50 mm. Typickým je mimořádně dlouhý sosák, kterým dokáže sát nektar z bodláků, hadince, chrp aj. Má, podobně jako jiné druhy lišajovitých, úzká křídla a tělo výrazně aerodynamického tvaru. Přední křídla má zabarvena do šedohnědých tónů. Stejně jako hruď. Zadní křídla jsou na líci jasně oranžová, rub je hnědooranžový.
Narozdíl od příbuzné dlouhozobky zimolezové (Hemaris fuciformis) a dlouhozobky chrastavcové (Hemaris tityus) s průhlednými křídly má dlouhozobka svízelová šupinkami kryta celá křídla.
Tento zdatný letec se u nás objevuje (přilétá) od dubna do června. S posledními jedinci tohoto druhu se lze v naší přírodě setkat až do října a výjimečně do listopadu, kdy končí migrace na jih. Některé zdroje však uvádějí, že dlouhozobka svízelová může v našich končinách i přezimovat.
Dlouhozobka svízelová zpravidla vytváří dvě pokolení. Jejich housenky můžeme nalézt na různých druzích svízelů, ale i na ptačinci aj. Vývoj velice žravých housenek trvá okolo 20 dní. Záleží na podmínkách. V posledním instaru dosahuje housenka délky 40 až 45 mm, která se na konci vývoje kuklí v půdě.
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.