Dlouhozobka svízelová (Macroglossum stellatarum) je skutečně úchvatný
motýl z čeledi lišajovití (Sphingidae). Přestože jsou lišaji nočními motýly, s
dlouhozobkou svízelovou se můžeme setkat výhradně za denního světla. Dlouhozobky totiž rády
vyhledávají prosluněné stráně, lesní mýtiny, ale nevyhýbajíse ani zahradám a parkům.
Dlouhozobka svízelová zaujme svým třepotavým letem a schopností "stát" ve vzduchu.
Stejně jako kolibřík. Není proto divu, že mnoha lidem připomíná kolibříka a mylně
dlouhozobku za kolibříka pokládají. Nakonec lze dlouhozobku svízelovou bez velké nadsázky
nazvat motýlím kolibříkem, neboť kolibříky připomíná nejen svým způsobem letu, "parkováním"
u květů během sání nektaru, ale i velice dlouhým sosákem, který může připomínat dlouhý
a úzký zobák ptačích "příbuzných".
Dlouhozobka svízelová patří mezi tažné druhy motýlů. K nám obvykle zalétá z jižnějších
evropských zemí. Areál jejího rozšíření však nezahrnuje pouze Evropu, ale i severní Afriku
a velkou část Asie. Je zdatným letcem, který dokáže překonávat i velké vzdálenosti.
Mnohdy i přes 1 000 km.
Své vynikající letecké schopnosti prokazuje dlouhozobka svízelová i v horských oblastech,
ve kterých vystupuje poměrně vysoko. V literatuře se uvádí výskyt i ve výškách okolo 1 000 m.
Na Velké Fatře jsem dlouhozobku svízelovou fotografoval ve výšce přes 1 200 metrů nad mořem.
Rozpětí křídel dlouhozobky svízelové činí 40 až 50 mm. Typickým je mimořádně dlouhý
sosák, kterým dokáže sát nektar z bodláků, hadince, chrp aj. Má, podobně jako jiné druhy
lišajovitých, úzká křídla a tělo výrazně aerodynamického tvaru. Přední křídla má zabarvena
do šedohnědých tónů. Stejně jako hruď. Zadní křídla jsou na líci jasně oranžová, rub je
hnědooranžový.
Narozdíl od příbuzné dlouhozobky zimolezové (Hemaris fuciformis) a dlouhozobky
chrastavcové (Hemaris tityus) s průhlednými křídly má dlouhozobka svízelová šupinkami
kryta celá křídla.
Tento zdatný letec se u nás objevuje (přilétá) od dubna do června. S posledními jedinci
tohoto druhu se lze v naší přírodě setkat až do října a výjimečně do listopadu, kdy končí
migrace na jih. Některé zdroje však uvádějí, že dlouhozobka svízelová může v našich končinách
i přezimovat.
Dlouhozobka svízelová zpravidla vytváří dvě pokolení. Jejich housenky můžeme nalézt
na různých druzích svízelů, ale i na ptačinci aj. Vývoj velice žravých housenek trvá
okolo 20 dní. Záleží na podmínkách. V posledním instaru dosahuje housenka délky 40 až
45 mm, která se na konci vývoje kuklí v půdě.
