Čtvrtohory se dělí na dvě období (oddělení). Jsou to starší čtvrtohory neboli pleistocén a mladší čtvrtohory neboli holocén. Spodní pleistocén (stupeň gelas) již sousedí s předchozím geologickým útvarem - třetihorami neboli terciérem.

Pro úplnost je však potřeba dodat, že debata o hranicích mezi terciérem a kvartérem se vedla dlouho a neutichá ani dnes. V roce 1983 byla hranice čtvrtohor stanovena na 1,8 miliónu let. Badatelé však namítali, že před 1,8 milióny lety nedošlo (z geologického hlediska) k žádné podstatné změně. V roce 2009 proto Mezinárodní komise pro stratigrafii posunula hranici čtvrtohor až do období před 2,588 milióny let. Původně třetihorní geologický stupeň zvaný gelas byl přeřazen do čtvrtohor.

Pozn.: Podle nového stratigrafického členění je kvartér pouze jednou z period kenozoika, nejmladší geologické éry. Společně s neogénem a paleogénem, které byly do roku 2005 součástí třetihor - éry předcházející čtvrtohorám. Třetihory však od roku 2005 nejsou samostatnou jednotkou, ale pouze "pomocnou" jednotkou. Více naleznete v článku o třetihorách.

Proč ke změně hranice mezi třetihorami a čtvrtohorami došlo? Pro období gelas - podle nového tedy pro pleistocén (dříve nazývaný diluvium) - jsou typické drastické klimatické změny. Dochází k prudkému ochlazení a nastupuje tzv. doba ledová. Došlo sice k celosvětovému ochlazení, ale doba ledová, tedy plošné zalednění, zasahuje jen severní zeměpisné šířky a horské oblasti. Celkově tak čtvrtohory vypadají oproti předchozím teplým obdobím jako jedna velká doba ledová. Toť výrazná změna i nápadné rozhraní.

Sněžná čára v horských oblastech našich geografických šířek v době ledové klesá někde k 1 200 metrům nad mořem. I v našich horách jako jsou Krkonoše, Šumava či Jeseníky se objevují svahové ledovce. A to nemluvím o blízkých Tatrách, kde se objevují ledovce dlouhé i 15 kilometrů. Ty by se tak mohly směle měřit s největšími alpských ledovci dneška!

Během pleistocénu docházelo k dalším prudkým klimatickým výkyvům a ke střídání dob ledových (glaciálů) a dob meziledových (interglaciálů). To v našich zeměpisných šířkách. V tropickém pásmu planetu sice také došlo k ochlazení, nikoliv ale k dobám ledovým. Tam se střídala výrazně deštivá období, tzv. pluviály, se suššími obdobími, která se nazývají interpluviály. Během pluviálů pravděpodobně dramaticky klesala rozloha deštných lesů a snižovala se i jejich biodiverzita. Naopak v interpluviálech jejich rozloha roste a zvyšuje se i druhová rozmanitost.

Na konci pleistocénu dochází k dalšímu klimatickému výkyvu, tentokráte kladným směrem. Končí doba ledová, výrazně se otepluje a nastupuje holocén (dříve nazývaný také aluvium). To před pouhými 11 700 lety! Kontinentální i alpské ledovce tají, zvedá se hladina světového oceánu (až o 120 metrů) a krajina prochází nepředstavitelnou proměnou.

I v holocénu se střídají teplejší období s obdobími chladnějšími. Nejedná se však o doby ledové (byť poslední chladná perioda je nazvána malou dobou ledovou), ale o tzv. stadiály. Ty jsou pak přerušovány teplejšími obdobími neboli interstadiály.

Stratigrafická tabulka čtvrtohor

Z historických období zasahuje do starších čtvrtohor (pleistocénu) starší doba kamenná označována v odborné literatuře také jako paleolit. Na přechodu těchto dvou epoch je střední doba kamenná (mezolit). A konečně do mladších čtvrtohor pak patří mladší doba kamenná (neolit), doby bronzová, železná a období následující až do dnešních dní.

Megafauna v pleistocénu

Ve vrcholící době ledové se česká krajina nepodobala ničemu, co známe dnes. Úzký pás tundry byl sevřen mezi dvěma čely ledovců - mezi čelem kontinentálního ledovce ze severu a mezi čelem alpského zalednění zasahující k nám od jihu. Pod ledem byly téměř celé Britské ostrovy, sever Německa, téměř celé dnešní Polsko, Bělorusko. A to nemluvím o Skandinávii. Třeba centrum klimaalarmistických hysterek v dnešním Švédsku bylo pod více než dva kilometry silnou vrstvou ledu!

Jižně od nás (mimo alpskou oblast) se rozkládal pás stepí. Ano, před 12 či 15 000 lety se pás stepí táhl od Francie přes Maďarsko, Ukrajinu dále na východ. Souvislý pás lesa se objevuje až na Pyrenejském poloostrově, na Apeninském poloostrově či na Balkánu. Lesy se objevují i v karpatským předpolích a teplých kotlinách, jedná se ale jen o izolované lesní biotopy.

Úzký nezaledněný pás české krajiny představoval významný migrační koridor mezi západem a východem Evropy. Naší krajinu pokrývala tundra s mechy a lišejníky. Nanejvýše keřovitými porosty. Klimatické podmínky byly opravdu drsné. Objevují se u nás zástupci velkých savců, kteří jsou souhrnně označováni jako megafauna.

Lidé doby starší doby kamenné tak mohli potkat takové druhy jako mamuti (Mammuthus primigenius), medvědi jeskynní (Ursus spelaeus), šavlozubí tygři (Homotherium moravicum), nosorožec srstnatý (Coelodonta antiquitatis), obří jelen Megaloceros giganteus, prakoně (Equus stenonis a Equus cabalus), pratuři (Bos primigenius taurus), sobi (Rangifer tarandus), ale i polární lišky a další zvířata žijící dnes daleko na severu.

Po konci doby ledové tato megafauna velice rychle vymírá, neboť se nedokázala adaptovat na nové podmínky. Změny po konci doby ledové se ovšem netýkají pouze megafauny střední Evropy. Vymírání velkých živočichů bylo zjištěno i v tak vzdálené Austrálii, kde vymizeli obří vačnatci.

Čtvrtohory v Českých zemích

Český masív i Vnější Karpaty jsou v období čtvrtohor výhradně souší. Jedná se však o období velice krátké, takže do geologické kroniky (vrstev) našeho území se zapsaly jen relativně málo. Čtvrtohorní usazeniny sice pokrývají asi 90 % rozlohy našeho území, avšak mocnost těchto sedimentů dosahuje jen decimetrů až metrů. Jen v místech zasažených glaciálními procesy může mocnost těchto vrstev dosahovat až 100 metrů.

V holocénu se prudce nemění jen flóra a fauna, vznikají i půdy a dramaticky se mění charakter říční sítě. Zatímco v dobách ledových byly řeky spíše mělké s širokým korytem, v poledovém období dochází k prohlubování koryt a vzniku četných meandrů. Při těchto přechodech dochází ke vzniku tzv. říčních teras, kdy se říční niva (v období interglaciálu) hluboce zařezává pod úroveň okolní krajiny.

Změny krajiny, klimatu, fauny i vegetačního krytu jsou velice rychlé. V řádech pouhých desetiletí se krajina měnila k nepoznání. Hranice lesa postupuje o stovky metrů až kilometry za rok, objevují se první města, městské státy i státní útvary. Nic není neměnné, nic není věčné. Povrch planety, krajina i klima dosud podléhaly změnám. I neobyčejně rychlým změnám. Proto by bylo pošetilé se domnívat, že od nynějška tomu již tak nebude.

• Stratigrafická tabulka (geologická)