Roční období - střídání ročních dob na Zemi
Nic není neměnné - ani jaro, léto, podzim, zima. Proč se střídají?
Roční období je časový interval mezi slunovratem a rovnodenností či mezi
rovnodenností a slunovratem. Roční období jsou důsledkem sklonu zemské osy vzhledem
k rovině oběžné dráhy Země kolem
Slunce.
Délka i počátky jednotlivých ročních období se mění nejen vlivem precese zemské osy,
ale také v důsledku stáčení perihélia.
Tyto změny mají za následek posun bodů slunovratů i rovnodenností vzhledem k perihéliu.
Jaro, léto, podzim, zima
Jaro, léto, podzim, zima. Roční období, která jsou typická pro střední zeměpisné
šířky jižní i severní polokoule. V rovníkových oblastech se obvykle střídají jen dvě
klimatické periody - období dešťů a období sucha. Jaro a podzim jako takové v tropech
neznají.
Čtěte také: Soumrak: Astronomický,
občanský a nautický soumrak
Astronomické jaro začíná jarní rovnodenností.
V okamžiku jarní rovnodennosti, která obvykle připadá na severní polokouli na 21. březen,
je ekliptikální délka Slunce rovna nule. Jaro (hovoříme stále o severní polokouli) končí
okamžikem letního slunovratu, kdy je ekliptikální
délka Slunce rovna 90°. Letní slunovrat připadá obvykle na 21. červen.
V okamžiku, kdy Slunce dosáhne ekliptikální délky 180° končí léto a začíná podzim.
Tento okamžik se nazývá podzimní
rovnodennost, kterou začíná podzim. Začátek podzimu, který končí zimním slunovratem,
obvykle připadá na 23. září. Podzim zpravidla trvá do 21. prosince. Pochopitelně že na
polokouli severní, na jižní polokouli naopak při zimním slunovratu začíná jaro (jarní
slunovrat).
Astronomická zima obvykle
připadá na 21. prosinec a trvá až do jarní rovnodennosti okolo 21. března. V okamžiku
zimního slunovratu je ekliptikální délka Slunce 270°, v okamžiku jarní rovnodennosti
je ekliptikální délka Slunce 360° resp. 0°.
Délka ročních období
Průběh a především délka ročních období na severní a jižní polokouli jsou odlišné.
Léto na severní polokouli je, v důsledku excentricity oběžné dráhy Země kolem Slunce,
o 4,5 dne delší než zima. Na jižní polokouli je to naopak.
Tyto rozdíly mají za následek klimatické rozdíle mezi severní a jižní polokouli.
Sklon zemské osy (23,5°) a rozdílná vzdálenost Země od Slunce v perihélia
a aféliu mají také za následek klimatické rozdíly
mezi jednotlivými ročními období. Jak na severní, tak na jižní polokouli.
Délka (přibližná) ročních období
Roční období |
Na severní polokouli |
Na jižní polokouli |
Jaro |
92 d 22 h |
89 d 17 h |
Léto |
93 d 14 h |
89 d 1 h |
Podzim |
89 d 17 h |
92 d 22 h |
Zima |
89 d 1 h |
93 d 14 h |
Precese zemské osy a její důsledky
Vraťme se ale ještě k precesi zemské osy. V jejím důsledku dochází k posunu začátků
jednotlivých ročních období. Zhruba za polovinu tzv. platónského roku (asi 13 000 let)
dojde následkem změny orientace zemské osy v prostoru k tomu, že severní polokoule
bude v červenci odvrácena od Slunce a naopak v prosinci ke Slunci přivrácena. Tedy
bude tomu přesně naopak než dnes.
Následkem toho bude, že jaro na severní polokouli nebude začínat 21. března, ale okolo
23. září. Klimatické léto počne těsně před Vánoci, tedy 21. prosince, zatímco klimatická
zima bude mít svůj počátek před dnešními hlavními školními prázdninami - 21. června.
Z uvedeného je jasné, že ve vesmíru ani na Zemi nic není věčné, nic není neměnné. Ani
takové "samozřejmosti" jako roční období…
Pro úplnost jen dodávám, že roční doby se střídají i na jiných planetách či měsících
naší Sluneční soustavy projevující se
nápadnými sezónními změnami teplot či atmosférické cirkaluace. Je tomu tak například na
Marsu, Saturnu,
Neptunu či Saturnově měsíci Titan.
Další související články:
+ Afélium, bod oběžné dráhy tělesa kolem Slunce
+ Apogeum - bod oběžné dráhy tělesa kolem Země
+ Protuberance, nejefektnější projev sluneční aktivity
+ Sluneční erupce pozdního léta, Solar Dynamics Observatory nasnímala sluneční erupci třídy M5
+ Bafající Slunce porodilo neochotnou erupci. Sluneční erupce v roce 2014
+ Sluneční erupce aktuálně, online pohled na Slunce z SDO
+ Sluneční skvrny online, online pohled na Slunce z SDO
+ Flokule, jasné oblasti sluneční chromosféry
+ Slunce ze sond Stereo
+ Slunce, naše nejbližší hvězda
+ Sluneční soustava
+ Arpovy galaxie: Ultrakompaktní trpasličí galaxie podobné kulovým hvězdokupám
+ Trpasličí galaxie NGC 5477, pohled Hubbleova teleskopu
+ Směsice exotických hvězd, nový snímek hvězdokupy 47 Tucanae dalekohledem VISTA
+ Barevný vesmír - neuvěřitelné fotografie z vesmíru
+ Obrazy z vesmíru, mlhovina M 42 v Orionu
+ Prachové pásy reflexní mlhoviny M 78 v novém světle
+ Hvězda s chvostem, neočekávaný objev
+ Barnard 86, kaňka na zářící hvězdné obloze
+ IC 2177 mlhovina Racek aneb na křídlech racka
+ Pulzující srdce Krabí mlhoviny: Krabí mlhovina, jak ji dosud nikdo neviděl
+ Planetární mlhovina Helix, prstencová mlhovina v souhvězdí Vodnáře
+ Prachové pásy reflexní mlhoviny M 78 v novém světle
+ Otevřená hvězdokupa M 11. Přelet divokých kachen otevřenou hvězdokupou
+ Galaxie M 33. Dalekohled VST pořídil detailní záběr galaxie M 33 v souhvězdí Trojúhelníku
+ Galaxie M 104 Sombrero, spirální galaxie NGC 4594 v souhvězdí Panny
+ Pomocí dalekohledu VLT astronomové objevili novou třídu kulových hvězdokup
+ Nejtěžší známá hvězda ve vesmíru nese označení R136a1
+ Hvězdné asociace: OB asociace, T a R asociace
+ Otevřené hvězdokupy, seskupení relativně mladých hvězd
+ Obzvláště nesourodý pár, dva různé oblaky plynu v nedaleké galaxii
+ Co jsou to hvězdy a proč svítí? Ze života hvězd
+ Nejjasnější hvězdy, 20 nejjasnějších hvězd na obloze
+ Nova, eruptivní proměnná hvězda
+ Supernovy, oslňující kosmické ohňostroje ohlašující zánik hvězd
+ Hnědý trpaslík, záhadné objekty na pomezí planet a hvězd
+ Červený trpaslík, nejpočetnější hvězdná třída ve vesmíru
+ Oranžový trpaslík, trpasličí hvězda hlavní posloupnosti
+ Žlutý trpaslík, další z hvězd hlavní posloupnosti
+ Hvězdy. Co jsou to hvězdy a proč svítí?
+ Drama vzniku hvězd detailním pohledem, detailní snímek výtrysku hmoty z objektu Herbig-Haro 46/47
+ Nejtěžší známá hvězda ve vesmíru
+ Polární záře, aurora borealis a aurora australis
|