Hřebenovka Vsetínské vrchy, přechod hřebene

Valašský trek (1) aneb dvoudenní procházka ve Vsetínských vrších

Přiznám se, že letos na nějaké to větší trekování nemám moc času. Přece jen narození dítěte je velká změna v životě člověka a nese s sebou zodpovědnost a jiné, ovšem příjemné starosti. A jelikož se mi narodil synáček, čas zbývá většinou na krátké jednodenní akce, anebo na turistiku s kočárkem.

Ale i přesto jsme se s bráchou dohodli, že nějaký menší trek podnikneme. Brácha navrhoval, ať přijedu za ním do Čech (momentálně totiž pracuje - a tudíž i žije - v Mladé Boleslavi) a zde podnikneme nějakou výpravu třeba do Jizerských hor nebo do Lužických hor, nebo jen něco lehčího v okolí Boleslavi.

Toto by ovšem bylo náročné z hlediska časového… Přece jen cesta z Ostravy do Čech zabere nějakou tu hodinu. Nakonec jsme zvolili variantu, která mě napadla jen tak náhodou - navázat na trek z minulého roku tzv. "Jarní procházku československým pohraničím."

Čtěte také: Túrka kolem jedné valašské doliny aneb od lunaparku k samotě

Abych to trochu přiblížil. V loňském roce jsme z Bílé od Chaty Třeštík vyrazili na Trojačku (938 m) a odtud jsme pokračovali přes Bumbálku, Masarykovu chatu, chatu Kmínek, Kelčovské sedlo, Bobek (871 m), Konečnou, následně přes Údolí Černé Ostravice, Gruň, Bílý Kříž, Polomku (984 m), Kolářovu chatu Slavíč, Chatu na Kamenitém, až jsme skončili v Horní Lomné.

Pro letošek jsme tedy vybrali opačný směr. Start opět na Třeštíku a odtud pochod do V alašského Meziříčí. Datum jsme určili na 21. duben a nakonec jsme vyrazili jen sami dva.

Cesta na Třeštík

S bráchou jsme jasně domluvení na sraz ve vlaku v Ostravě - Kunčicích. K naší smůle je dost plný, ale místo k sezení jsme ještě chytli. Důvodem je naše špatná logistika, jelikož o tomto víkendu se koná legendární sraz skautů na Ivančeně. Jedná se sice o pěknou akci k uctění památky pěti skautů popravených na konci války za odbojovou činnost, ale na druhou stranu o akci značně masovou, což dokazují i davy skautů ve Frýdlantu nad Ostravicí.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Tyto davy skautů nám místy přijdou až komické. Hlavně ve Frýdlantu, kdy čekáme na autobus na Třeštík. Skautíci totiž mají domluvený kyvadlový autobus do Malenovic a někteří zde čekají třeba i hodinu… To je opravdu k smíchu, když si uvědomíte, že do Malenovic se dá odtud dojít za půl hodiny pěšky. Holt, dnes už asi skauti nejsou to, co kdysi…

Následná cesta autobusem z Frýdlantu na Třeštík je pro nás v kraji známá klasika. Na jedné straně výhled na Lysou horu (1 323 m), na druhé se zdvihá masiv Smrku (1 276 m) a Ondřejníku, které mezi sebe svírají Frýdlant, Čeladnou a Ostravici. Na konci posledně jmenované vsi Lysá a Smrk mezi sebe svírají řeku Ostravici v úzkém údolí, které je následně vyplněno přehradní nádrží Šance.

Za Šancí nás čeká ještě odbočení do Starých Hamer a projížďka směrem na horský hotel Charbulák na Gruni a to na zastávku Staré Hamry, Jamník. Následuje ještě obec Bílá a pak už výstoupení na Třeštíku. Nutno podotknout, že většina cesty je lemována krásnými lesy a romantickými samotami a polosamotami.

Přechod z Třeštíku na Soláň

V 10:40 vystupujeme na autobusové zastávce u chaty Třeštík (850 m). Řekl bych, že nyní již bývalé turistické chaty, protože již slouží jen k soukromým účelům. Děláme poslední úpravy v batozích, a protože nám počasí přeje - slunko pere - mažeme se UV50. Následně razíme po červené značce směr Čarták, vzdálený dle rozcestníku 14 km.

I když ze startu cesta působí mírně, je to jen zdání, protože nás hned čeká výstup na Vysokou, což je zároveň nejvyšší vrchol Hostýnsko-vsetínské hornatiny, táhnoucí se téměř od československých hranic až po Holešov. Během prvních 5ti minut pochodu jsme odměněni výhledem na nedaleké Javorníky průsekem v lese a to na známé Kasárne, Veľký Javorník (1 071 m), Malý Javorník (1 019 m), či Makytu (923 m).

Pokračujeme dále a po chvíli poznáváme v korunách stromů krčící se obrys Lysé a Smrku. Přicházíme na odbočku k prameni Rožnovské Bečvy (940 m). Nechce se mi scházet o cca 75 výškových metrů níže, ale nakonec se nechám zpracovat.

Necháváme batohy u rozcestí a jdeme se na ten zázrak podívat. V lese kvete dost sasanek a pramínek není příliš vydatný, možná je to i tím, že je dost sucho. Trošku se osvěžujeme z pramínku a vracíme se zpět k batohům, na vrchol Vysoké to máme již, co by kamenem dohodil.

V 11:30 stojíme na Vysoké (1 024 m). Bohužel, vrchol nenaskýtá žádné výhledy, jelikož je celý zalesněný. Zato pro dálkové turisty nabízí skvělou možnost noclehu zdarma, jelikož se zde nachází parádní přístřešek.

Nijak zvlášť se nezdržujeme a pokračujeme v cestě. Následuje prudší sestup z Vysoké a poté relativně rovný úsek stále lesem bez výhledů, až na rozcestí Polana, pod stejnojmenným vrcholem Polana (937 m). Zde se cesta trochu mění.

Nacházíme se na hřebeni zvaném Benešky. Začínají se objevovat louky a pastviny se samotami a polosamotami, trochu podobné těm kopaničářským v Javornicích. Zároveň se opět pěkně otevírá výhled na Javorníky, na opačné straně potom na MS Beskydy, zvláště na vrcholy Smrk, Kněhyně (1 257 m), Čertův Mlýn (1 205 m), Pustevny a Radhošť (1 129 m). Z jednoho místa je dokonce dobře viditelný hřeben Kriváňské Malé Fatry s tolik výrazným Velkým Rozsutcem (1 609 m). Nutno podotknout, že celá tato pasáž je dost malebná a kousek pod hřebenem se nachází i dva silné prameny, přibližně v polovině cesty mezi rozcestími Polana a Benešky.

My zatím vodu nedobíráme, naopak upalujeme dále, protože se již nemůžeme dočkat zlatavého moku a polévky. Přecházíme přes vrchol Kotlová (869 m) a jakmile z něj sejdeme dolů, nacházíme se u horského bufetu Pod Kotlovou, kde svérázný Valach za doprovodu lidové hudby připravuje nejrůznější dobroty ve formě klobás a frgálů a podobných věcí. My si dopřáváme jen to staré dobré pivo.

Cesta dále pokračuje obdobným stylem jako doposud. Střídají se lesy s pastvinami či loukami a samotami, vše do sebe krásně zapadá a vytváří pěkný obraz horského hřebene, šetrně obhospodařovaného lidskou rukou. Vše stráží vrcholy sousedních pohoří, a jakmile se dostáváme na vrchol Soláň (861 m), otevírají se nám opět zajímavé výhledy na MS Beskydy, kdy jejich jindy královna, se momentálně jenom krčí v pozadí jako nenápadný kopeček.

Dostáváme se na asfaltku a pod námi na poli lidé ještě s pomocí koně orají řádky v hlíně. Následně míjíme boží muka a Galerii v přírodě v okolí Informačního a výtvarného centra Zvonice. To už se dostáváme na asfaltovou komunikaci spojující údolí Rožnovské Bečvy s údolím Bečvy Vsetínské. V tomto místě, v sedle Čarták (cca 800 m) se nachází její nejvyšší bod.

Cesta na Ptáčnici

V sedle se nakonec zastavujeme ve Valašském šenku U Valů. Přece jen už nám opravdu vyhládlo a ke všemu ta zatracená žízeň… Takže polévka a pivečko přichází vhod. Zároveň dáváme na chvíli odpočinout znaveným nohám.

Následně pokračujeme po asfaltce linoucí se mezi loukami, na kterých momentálně kvetou prvosenky. Vychutnáváme poslední výhledy na Radhošť s dobře znatelným vysílačem, kaplí sv. Cyrila a Metoděje a také Horským hotelem Radegast. Dobře jde rozpoznat i masiv Velkého Javorníku (917 m) s dalšími vrcholy, např. Huštýn (747 m).

Poté se již noříme do lesa a výhledy se opět omezují. Před stoupáním na vrchol Leští (899 m) děláme chybu, jelikož jsme moc zakecaní a vydáváme se rovně po zdánlivě jednoznačné cestě. Že je něco špatně, si všímám až, když notnou chvíli procházíme kolem PP Skálí, která chrání zachovalé, přírodě blízké, bukové lesy a lesy na sutích, lokalita je významná i geomorfologicky, kdy se zde nachází rozsáhlé suťové pole s výchozy odolných pískovců soláňských vrstev.

Takže po dohromady asi dva km zacházce se vracíme zpět a opět po červené značce pokračujeme na Vsáckou Tanečnici (912 m). Uznávám, že jsme mohli pokračovat a napojili bychom se na modrou značku vedoucí z Nového Hrozenkova údolím Malé Brodské na Tanečnici, ale to bychom si zkrátili cestu a to nechceme.

Na Vsácké Tanečnici se na chvíli zastavujeme v přístřešku s lavičkami. Po krátkém odpočinku pokračujeme na vrchol Šerhovny (860 m), kde se z cedule dočítáme o tragické události z 27.10.1944. Nedaleko tohoto místa stával dřevěný letní chlév a v něm se skrývali partyzáni. V onen den jej německý pátrací oddíl objevil a palbou podpálil. 8 lidí v něm našlo smrt.

Z tohoto vrcholu to máme ještě 7 km na Ptáčnici, musím uznat, že začínám mít dost a navíc nám došla voda, ale je třeba dojít až do cíle. Turistická mapa bohužel neukazuje žádný pramen po cestě. Zkoušíme alespoň v jednom místě sejít z hřebene k potencionálnímu potoku, ale ten je bohužel vyschlý.

Procházíme přes vrcholy Beskyd (892 m) a Skálí (850 m), pod sebou necháváme PP Brodská, chránící jedlobukový les s výskytem jedle bělokoré a stromy starými i 180 let, ve kterém žijí vzácní živočichové jako strakapoud bělohřbetý, jeřábek lesní, čáp černý, útočiště zde má i rys ostrovid. Míjíme ještě vrchol Lušovku (875 m) a v 19:00 jsme na Ptáčnici (830 m).

Ptáčnice

Poslední stoupání na Ptáčnici mi dalo celkem zabrat a začínal jsem nabírat pocit, že už na vrchol nedojdu. Ale vidina útulného přístřešku, který jsem vytipoval pomocí serveru mapy.cz k přespání, mě hnala stále dopředu. A mapy nelhaly… Na vrcholu se opravdu přístřešek nachází.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Protože nám došla voda a v batohu máme jen láhev vína, vysílám bráchu do nedalekého hotelu Vsácký Cáb, ať ji tam načepuje do PET lahví a aby náhodou obsluha neremcala, dávám mu za úkol, ať mi vezme ještě alespoň pivo v plechu. Já abych taky něco udělal, alespoň sbírám dřevo v okolním lese (vrchol je celý zalesněný) a rozdělávám oheň.

Brácha se po necelé půlhodince vrací zpět a dobře pořídil. Nejen, že má vodu, ale dokonce koupil i pivo, ale ne jen tak ledajaké, nýbrž z produkce místního minipivovaru ve vesnici Zašová. Mě se podařil rozdělat oheň, takže i kolemjedoucí cyklisté litují, že si nevzali s sebou špekáčky. Co už… chyba.

My ovšem takovou chybu neudělali a špekáčky a veškeré příslušenství k nim máme. Tudíž může začít pohodový večer u táboráku s opékáním buřtů, pivem, vínem a třeba i zpěvem. Nakonec jsme tak unavení, že na zpěv již nedochází a někdy ve 23:00 usínáme.

• Odkaz na trasu na mapách.cz

• Dokončení článku