Javorníky neznámé na sněžnicích

Toulky po zapomenutých částech Javorníků podnikáme vždy, když se do nich dostaneme. Touláme se po nic už sedm let v létě, v zimě, na jaře i na podzim a za celá ta léta jsme kromě úseku mezi Stratencem, Velkým Javorníkem a Kasárnami nikdy nepotkali ani živáčka. V zimě se brodíváme panenským sněhem, kdy jediná stopa je ta naše. Celistvost občas porušují pouze místní obyvatelé - jeleni, zajíci, liška a rys.

V létě si zuby a rty barvíme borůvkami a na podzim sbíráme cestou tuny praváků. Nejinak je tomu i teď. Túra, kterou jsme si pro dnešní den vybrali, je takové polodenní osamocené toulání nabízející horskou všehochuť. Čeká nás část bočního hřebene Javorníků, tisícový vrchol, horské louky, výhledy i putování zalesněnou částí hor, ale také nekonečná cesta údolím.

Z osady Čierne, nacházející se kousíček pod hřebenem, vyrážíme tradičním směrem. Naším prvním cílem je vrchol Čierne (1 013 m). Je to naše nejbližší tisícovka a při každé naší návštěvě Čierneho si neodpustíme alespoň jedenkrát vystoupit na tento vrchol. V podstatě jsme si tento vrchol adoptovali. Není z něj sice žádný výhled, ale je "náš". A je krásný za každého počasí.

Sluníčko prosvítající mezi stromy dokáže čarovat, za mlhy je tam zvláštní tajemná atmosféra, v chumelenici by mohl stát modelem Ladovi. Letos jsme začali na jeho vrcholku budovat kamennou pyramidu. Při každé návštěvě se na ni snažíme jeden kámen přiložit. A tak nám Čierne pomalu roste a roste.

Kdysi vedla přes vrchol Čierneho turistická značka, po níž se dalo dostat nádherným a nenáročným hřebenem během dvou hodin přes další dva vrcholy Jaseňové (992 m) a Ustrigeľ (1 009 m) na nejvyšší vrchol Javorníků Velký Javorník. Nebo na druhou stranu přes vrchol Kykuľa (920 m) do Štiavniku. A tímto směrem se také tentokrát vydáváme. Naše kroky však budou mířit nejprve na louky mezi Papradnem a Štiavnikem a až pak do Štiavniku.

Z vrcholu Čierneho prudce sejdeme dolů a pokračujeme lehce zvlněným terénem směrem ke Kykuľe. Cestou se nám otevírají úžasné výhledy na velkou část hlavního hřebene Malé Fatry. Jako na dlani máme zasněženou pasáž od Velkého Rozsutce přes Stoh, Stěny, Chleb i Velký Kriváň. Lehce vystoupáme na jeden bezejmenný vrcholek a pak už prudce kloužeme do jedné z mnoha osad, kde chvíli odpočíváme a likvidujeme sladké zásoby.

Před námi je ještě jeden z vrcholků, který se jmenuje Kyčerka (724 m) a pak už skutečně klesáme na rozsáhlé louky. Je to krásné místo. Uprostřed luk vyzývá k odpočinku lavička s malou kapličkou. Jsme tu podruhé. Poprvé jsme sem omylem zabloudili a na rozsáhlých pláních nás honila bouřka. Tehdy nás dostihla v okamžiku, kdy jsme úprkem dosáhli vesnice. Nyní nás sice nehoní bouřka, za to se stmívá a teplota klesá prudce dolů a blíží se k minus patnácti stupňům. Do Štiavniku přicházíme již za tmy a čeká nás pět kilometrů pochodu po silnici vesnicí. Závěrečný úsek na chaloupku je už zase přírodou a do kopce.