Člověk míní, ale počasí někdy mění. Protože se dostavily tropické teploty a pochodovat s těžkým batohem při teplotách hodně nad +30 °C není vůbec nic příjemného, rozkouskoval jsem původní okruh na jednodenní krátké výšlapy a přesunul se do kopců vyšších, kde byly teploty přece jen o poznání snesitelnější. I tak to byl ale místy očistec…

Veporské vrchy jsou hezkým pohořím středního Slovenska. Vlastně se nacházejí kousek od samotného geografického středu Slovenska, kterým je vrch Hrb na pomezí výše zmíněných pohoří. Nejvyšší horou Veporských vrchů je Fabova hoľa (1 439 m), dalších vyhledávaným vrcholem je např. Klenovský Vepor (1 338 m).

Veporské vrchy dosahují rozlohy 870 km², což je na pomyslném žebříčku rozloh slovenských pohoří a geomorfologických celků řadí na 18. příčku mezi Javorníky s 884 km² a Štiavnické vrchy o rozloze 856 km². Pohoří patří do geomorfologické oblasti Slovenské rudohoří, do kterého patří řada pohoří od Volovských vrchů na východě až po Slovenský kras na jihu.

Nejkratší přístup na Obrubovanec vede ze sedla Tlstý Javor (1 025 m). Je zde malé parkoviště, informační tabule a lesní hřbitov obětí bojů z doby SNP. Procházka je to opravdu nenáročná, vhodná třeba po nedělním obědu i pro rodiny s malými dětmi. Při trošce dobré vůle a snažení se zde dá projet i s dětským kočárkem, jenž je alespoň trochu uzpůsoben to "terénu".

Vyrážím na Obrubovanec sice bez kočárku, ale rychlost postupu nemám ani o fous vyšší, než rodinka, která by se tady s kočárkem vydala. Pojal jsem tento výlet totiž jako entomologickou exkurzi. A s patřičným vybavením. Protože objektů k fotografování bylo opravdu hodně, trval mi tento asi 6kilometrový výšlap hezkých pár hodin. Proč si ale k tomu neužít i nádherných panoramat, která se otevírají z hřebenových a svahových luk i lesních mýtin. Pohledy na Poľanu i pohoří na jihu jsou opravdu úžasné.

Příjemná traverzová cesta vede pod vrchem Tlstý Javor (1 068 m) a bez velkých výškových výkyvů se ubírá západním směrem. Přes louky v mapách označená jako Sihlička a za výhledů (za zády) na Sihlianskou planinu se značený chodník přehoupne přes několik bezejmenných kót a již se objevuje rozcestí Obrubovanec (980 m) s připojující se žlutou značku z doliny Vydrovo a Čierného Balogu.

Rozcestník se nachází na krásné květnaté louce pod stejnojmenným vrchem a na dohled salaše, která jako bájný pták Fénix díky nadšení dobrovolníků nedávno (v roce 2020) opět vstala. Sice ne z popela, ale proč ji k Fénixu nepřipodobnit. Při poslední má návštěvě z ní byla polozborcená ruina.

Posedím v příjemném stínu u salaše Obrubovanec, která opět slouží dálkoplazům jako nouzové útočiště, dostanu do hledáčku batolce, perleťovce, nějakou tu babočku a další zdejší zástupce motýlů i jiného hmyzu a zajdu se pokochat výhledy z vrcholu, resp. od vrcholu, neboť samotný vršek Obrubovance je zalesněn.

Stejnou cestou se pak vracím nazpět k autu do sedla Tlstý Javor s předsevzetím, že příště se sem vydám až bude počasí přát túrám "natěžko". Že ten třídenní okruh opravdu uskutečním. Vždyť naposledy jsem se tady toulal během Rudohorského Karpattreku. Tehdy jsem zde nezdržel a ani tady nespal. Pokračoval dále na Zákľuky a tehdy ještě otevřenou Chatu pod Hrbom. A i vám mohu tuto kouzelnou část Veporských vrchů jen a jen doporučit.