Rybníky a pastviny, trek v Nízkém Jeseníku

2denní okruh okolo Budišova nad Budišovkou a přes končiny při okraji VVP Libavá (1)

Zpět v Budišově nad Budišovkou (510 m) jsou po pouhých pěti dnech. Tentokráte je v plánu dvoudenní okruh okolo města po nejzajímavějších vrcholech a dolech této části Nízkého Jeseníku. Společnost mi tentokráte dělají staří známi souputníci Aleš s Davidem. Vzal bych moc rád i dceru Míšu, ale ve škole již opět zahájili "hru na učení", takže musí zůstat doma. Škoda, líbilo by se jí tady.

Samozřejmě, že nemůže chybět startovní pivo. Jedno čepované dáváme na náměstí. Docela bodlo. Pak nás již čekají první kilometry. Míříme po modré turistické značce k jihovýchodu po proudu Budišovky kolem Muzea břidlice a starého dvouobloukového kamenného mostu z roku 1773, který je osazen ještě starší sochou sv. Jana Nepomuckého z roku 1725.

Údolí Budišovky

U ATC Budišov nad Budišovkou (490 m) odbočujeme k vodní nádrži V Parku na úbočí vrchu Palísek (604 m). Vlastně se pohybujeme po naučném chodníku zvaném Břidlicová naučná stezka. Sluníčko konečně začíná svítit a hřát, takže mohu odložit bundu. Na konec května je opravdu chladno, v průměru dobrých 5 °C pod normálem. Je to vidět i na krajině, resp. na vegetaci, která olistěním připomíná spíše konec dubna či začátek května. Olše i další stromy jsou stále téměř holé a teprve nyní se začínají nesměle zelenat.

Zamáváme právě projíždějícími vláčku z Budišova, jenž má namířeno do Suchdolu nad Odrou, a již jsme na rozcestí Starooldřůvecká silnice (476 m). Po lesní rozblácené cestě plné kaluží kopírujeme tok Budišovky. Stále po modré značce. Míjíme větší žulová skaliska. Nezvyklý to jev, protože se pohybujeme v krajině břidlice. Nakonec jeden stále aktivní břidlicový důl je kousek od nás. David valí dopředu, snad nechytl druhý dech? To mně přitom při plánování trasy kladl na srdce, že to musí být "lemra čundr"…

Využíváme příjemného posezení u brodu přes Budišovkou. Aleš s Davidem dostávají hlad. Nu což, času máme dostatek, plánovaná trasa je vcelku krátká. Míjíme louky a boudy, které se v létě využívají při organizaci dětských táborů. Míjíme i skupinu vzdálených táborníků, kteří klohní guláš v kotlíku. No voní to až na cestu.

Nové a Staré Oldřůvky

Konečně jsme u Čermenského mlýna (417 m). Bylo by fajn dojít až na Hadinku, ale my modrou značku opouštíme a míříme k hranici VVP Libavá. Ta byla před pár lety o kus posunuta (tuším že roku 2016), takže můžeme využít staré silničky vedoucí do Starých Oldřůvek kolem zaniklé obce Nové Oldřůvky.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Mineme hezký rybník i blízkou břidlicovou štolu a stoupáme na hřeben vrchu Krátká pole (asi 515 m). To se již dostáváme na hranici rozsáhlého vojenského prostoru Libavá v místě zaniklých Nových Oldřůvek (Neudorf), které jsou prvně písemně připomínány v roce 1456. V roce 1930 žilo v obci 248 obyvatel německé národnosti. Od roku 1949 byla obec vysídlována a v roce 1952 se stala součástí VVP Libavá. Poslední budovy byly zbořeny v roce 1961. Dnes velká část luk a polí bývalé obce zarostly břízami a hlohem.

Kocháme se výhledy do nitra Libavy a míříme k západu do Starých Oldřůvek. Krčma je ale zavřená, funguje jen v Pá, So a Ne od 17.00, takže ani nevolám kamarádovi Dušanovi, který tady bydlí. Nerad dělám neohlášené návštěvy když není čím na revanš pohostit. Mám tak důvod se sem vrátit při některé z dalších potulek s batohem. Vlastně důvody hned dva, protože z informačního panelu u místního kostela zjišťuji, že za obcí, v údolí Odry je Starooldřůvecký mlýn a břidlicový podzemní lom z poloviny 19. století. Těžební komora má mít délku až 180 metrů, vrstva břidlic mocnost až 16 metrů.

Červená hora

Projdeme obcí, která je docela velká a míříme stále k západu po polní cestě s dalšími fantastickými výhledy. Na úrovni vrchu Bouřkový kopec (602 m) usedáme do trávy a užíváme si odpoledního sluníčka a nádherných výhledů na mírně zvlněnou a sytě zelenou krajinu v okolí řeky Odra, která pramení téměř na dohled pod Fidlovým kopcem (680 m), i na vzdálené hřebeny Beskyd.

Následuje sešup dolů do obce Polesí. Tam, k velké radosti mých společníků (i mé), je otevřena zahrádka penzionu Schönwald, na které se chvíli zdržíme. Obloha se zatahuje a ochlazuje se. To ale až tolik nevadí, protože nás čeká stoupání. Míjíme staré domy patrně po původních obyvatelích. Snad nejčastějším letopočtem na fasádách těchto domů je rok 1925.

Konečně jsme za obcí a stoupáme k vrcholu Červené hory, nejvyššího bodu našeho dvoudenního putování. Na rozcestí Podlesí, okraj (620 m) potkáváme modrou turistickou značku, která sem přichází zprava z Budišova nad Budišovkou. Začíná foukat studený vítr a kousek od nás padají provazy vody. Doufám, že nás ta lokální přeháňka mine.

Po příjemné lesní cestě se konečně dostáváme pod vrchol Červené hory a po krátké odbočce i na samotný vrchol Červené hory (749 m n. m.), na kterém stojí meteorologická stanice. Hezká stavba, která jako by z oka vypadla např. stanici na vrcholu Lysé hory (1 323 m) v Beskydech. Samozřejmě jsem musel zavzpomínat i na kamaráda Láďu, který již bohužel není mezi námi. Ještě vloni, v květnu, jsme tady byli spolu.

Opět vysvítá Slunce. Podvečerní světlo dodává tomuto místu kouzelnou atmosféru, kterou se snažím zvěčnit s pomocí digitálního fotoaparátu. A pochopitelně je to i důvod dát si vrcholovku. Přípitek za výhledů k sopkám Malý Roudný a Velký Roudný a k hřebeni Jeseníků nemá chybu.

Nakonec nám zbývá necelý kilometr do místa bivaku. Ten jsem naplánoval v sopouchu sopky Červená hora. Ano tento vrch (ne samotný vrchol) je jedním z pětice sopek Bruntálské vrchoviny, geomorfologického podcelku Nízkého Jeseníku. Tyto sopky patří k nejmladším vulánům České republiky.

Cestou ještě odbočíme ke Zlaté lípě (obvod kmene asi 356 cm, výška 13 m a stáří okolo 250 let), kde si můžeme přečíst zajímavosti o střetu pruských a rakouských vojsk za sedmileté války (1756 - 1763). U Guntramovic se střetli v roce 1758 Prusové pod velením plukovníka Mosela a Rakušané pod velením generála Laudona. Rakouským vojákům se podařilo zcela rozprášit pruskou zásobovací kolonu.

Konečně je tady sopouch. Rychle nachystat spaní, nanosit nějaké dřevo a se západem Slunce můžeme zapálit oheň. A spočinout před zítřejším přesunem nazpět do Budišova nad Budišovkou. O tom zase ale až příště.

• Pokračování článku

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie