Pochod, trek Michálkovice - Tatry v roce 2020

Túra napříč částí Západních Karpat (4)

Je úterý 1. 9. 2020. Noc jsme strávili v chatě na Veľkej Rači, respektive na Wielkej Raczy, protože chata se již nachází na polské straně hory a patří PTTK (Polskie Towarzystwo Turystyczno-Krajoznawcze). Noc byla celkem divoká, protože se odkudsi přihnala silná bouře s intenzivním lijákem.

Na horách jsou bouřky zvláště působivé. Blesky perou ze všech stran a hromy se odrážejí od hor, takže rezonují mnohem intenzivněji než někde v nížině. Tato bouřka, byla dostatečně silná, aby nás probudila a liják bušil do střechy s takovou razancí, že vytvořil solidní hukot v chatě. V duchu jsem si jen řekl, že snad nás nečeká takovýto liják přes den, kdy bychom měli pokračovat v cestě. V lůžku se jen obracím na druhý bok a pokračuji ve spánku. Nic jiného ani nezbývá.

Den čtvrtý - Z Velké Rače na Bacówku PTTK na Rycerzowej

Ráno vstáváme do zamračeného dne. Pohledem z okna chaty zjišťujeme, že je venku mlha, že by se dala krájet a že prší, sice nelije, ale i tak to není ideální vyhlídka pro dnešní pochod. Jdeme si sednout do jídelny, abychom se v klidu nasnídali a popřemýšleli, co dále, jak budeme pokračovat v cestě.

Při pochodu v roce 2014 jsme s Lupíkem na Raču vystoupali ráno, protože jsme v noci spali v Lalíkoch na autobusové zastávce. Z Rače jsme pak pokračovali po zelené a následně modré turistické stezce, která byla značně neudržovaná, vedla přes nějaký polom, kde se ztratila, takže jsme byli rádi, když jsme dorazili do Novej Bystrice. Odtud jsme se pak po žluté značce vydali do nitra Kysucké vrchoviny a někde v okolí Zázvorské Kýčery (860 m n. m.) jsme trávili další noc.

Dnes je však situace jiná… venku je opravdu počasí, že by do něj psa nevyhnal. A navíc, dle předpovědi, se to má zlepšovat až zítra kolem poledne. Na dnešek hlásí zataženo se slabým deštěm. Študuji tedy mapy.cz, jak bychom mohli pokračovat dále. Vyměřuji různé trasy, vyhledávám přístřešky a chaty, ve kterých bychom mohli strávit noc a hlavně se snažím moc neodchýlit od trasy, protože bych chtěl přece jen dojít následující den na Minčol (1 394 m n.m.) v Oravské Maguře.

Nakonec jsem dospěl k následujícímu: dojít na nedalekou chatu Bacówka PTTK na Rycerzowej, odtud pak následný den pokračovat na Minčol. Důvody jsou jednoduché… dnes je to čtvrtý den treku a už jsme urazili necelých 100 km, takže si zasloužíme odpočinkový den. Zároveň to bude odpočinek i na den následující, protože nás tím pádem bude čekat 35 km na Minčol, což není málo. Další věc je, že je to jen 17 km, a na takové délce se dá vydržet i nějaké to mrholení a lehčí déšť. A poslední věc je ta, že noc strávíme v chatě, kde se dá předpokládat, že mokré věci do rána usušíme.

Takže jelikož nás čeká jen těch cca 17 km pro dnešní den, nemusíme tudíž nikam spěchat, takže v poklidu balíme věci a následně posedáváme v jídelně chaty, konzumujíc pivo Wielka Racza IPA jako startovní nápoj. Jakmile trochu otupíme smysly a usuzujeme, že venku by to již šlo, nasazujeme bágly a vydáváme se na další cestu.

Wielka Racza - Schronisko PTTK na Przegibku

Jakmile vycházíme ven z chaty, potvrzujeme si, že počasí je fakt antitrekerské - chladno, mlha, mrholí. Ale vzdávat se nehodláme. Nejprve jdeme zpět k nedalekému vrcholu k minirozhledničce, která se zde nachází a lovíme místní kešku, poté pro změnu chvíli lovíme směr a následně se již po červené značce vydáváme na čtvrtou etapu pochodu Michálkovice - Tatry.

Jdeme po hřebeni a najednou, kde se vzal, tu se vzal, šmáruje si to před námi holub. Ale ne jen tak ledajaký - buď poštovní, nebo z chovu. Je okroužkovaný na noze a vyloženě působí zmateně. Bylo by dobré jej vzít, zachránit a následně poslat majiteli, ale jsme na treku a zajatce nebereme, takže snad to přežil. Koneckonců, šel směrem k chatě, tak snad k ní došel a otevřeli mu.

Během pár minut stojíme na vrcholu Malá Rača (1 153 m n.m.), který sám o sobě označen nijak není, ale skupina Beskydští pacoši zde na hraničníku zanechala kámen s napsaným názvem vrcholu. Takže jej využíváme k identifikaci fotky a na zahřátí dáváme po půlce borovičky s horcom.

Následně pokračujeme na rozcestí Sedlo pod Orlom, kde by se dalo odbočit na zelenou značku a jít směr Nová Bystrica, my ovšem pokračujeme po červené značce, která po vrstevnici elegantně podchází vrchol Orol (1 119 m n. m.).

Další vrchol, Bugaj (1 140 m n. m.) na slovensko-polské hranici červeně značená stezka opět podchází po vrstevnici. My si na chvíli dáváme pauzu u informační mapky v lese nad přírodní rezervací - Rezerwat przyrody Śrubita. Tato rezervace, jak jsem se dočetl na polské Wikipedii, chrání původní beskydský jedlobukový les, který se zde zachoval z důvodu, že oblast nebyla vhodná pro těžbu dřeva. Dochovalo se zde i mnoho starých jedlí s výškou okolo 50 metrů, dokonce se zde nacházel nejvyšší strom v Polsku - smrk o výšce 51,8 m, než jej v roce 2018 nahradil vyšší strom rostoucí ve Slezských Beskydech.

Dále pak pokračujeme kolem vrcholu Jaworzyna (1 173 m n. m.), který cesta ještě také lehce podchází, ovšem přes následný vrchol - Kykule (1 105 m n. m.) vede přímo. Pak už pozvolna klesáme až na rozcestí pod horou Bania / Priehybok (1 127 m n. m.). Zde se rozhodujeme, že se projdeme k blízké chatě Schronisko PTTK na Przegibku, dát si něco k obědu.

Schronisko PTTK na Przegibku

Schronisko PTTK na Przegibku leží v sedle mezi vrcholy Bendoszka Mała (1 037 m n. m.), Bendoszka Wielka (1 144 m n. m.) a Bania (1 127 m n. m.) na okraji malé beskydské osady Przegibek v pohoří Beskid Żywiecki. Od chaty je to, co by kamenem dohodil, na vrchol Bendoszky Wielkej. Na tomto vrcholu je umístěn velký kovový kříž, vysoký 23,5 metru a malá rozhledová plošinka. Z vrcholu je dobrý výhled na Beskid Śląski, na spoustu vrcholů Beskidu Żywieckeho a polská wikipedie dokonce slibuje i výhled na Velkou Fatru.

My si ale výstup od chaty na vrchol Bendoszki Wielkej pro tento trek odpouštíme, za prvé je zataženo a mlha, takže bychom stejně nic neviděli, za druhé může začít každou chvíli pršet a za třetí… krpál na vrchol vypadá celkem výživně, takže si ho vyšlápneme někdy příště. Raději zapadáme rovnou do chaty, dát si něco dobrého k jídlu.

Chata začala být poprvé využívána PTTK v roce 1928. Postupem času byla upravována a rozšiřována, až do dnešní podoby. Zvenku bych ji popsal jako takovou typickou dřevěnici zdejší části Beskyd, uvnitř je zařízená, řekl bych, ve stylu zdejšího horského kraje. Nabízí i ubytování v ceně kolem 50 zlotých na noc za osobu (v Polských chatách se navíc platí poplatek cca 10 zlotých za povlečení na postele za osobu - na některých chatách se dá domluvit na neplacení tohoto poplatku, má-li člověk vlastní spacák).

Restaurace se nachází hned ve vstupní místnosti. No restaurace… jedná se spíše o takový bufet - přirovnal bych jej k okénku, které bylo na Lysé hoře v Moravskoslezských Beskydech ve známém bufetu Šantán. Před okénkem jsou umístěny i robustní dřevěné lavice a stoly. V nabídce občerstvení najdeme specielní polévky kraje, stejně jako klasická jednoduchá a osvědčená jídla, alko i nealko nápoje.

Já osobně si objednávám pivo a starý dobrý żurek, protože je to má oblíbená výživná polévka, kterou jsem si poprvé dal na zimním treku ve Slezských Beskydech, kde ji ve Wisle podávali do vydlabaného chleba, obvykle je v ní i vejce na tvrdo a klobása, prostě samé dobré věci. Jsem zvědav, zda mě tady polévka nezklame... a nezklamala. Mají ji zde vynikající, mohu ji doporučit i přes cenu 15 zlotých. Jimbo a Jonathan zůstávají u starých osvědčených jídel typu palačinky, apod.

Mimo občerstvení jsme se rozhodli, že pošleme i pohlednice domů, drahým polovičkám, dětem, rodičům… když už jsme v té cca polovině cesty, chataři nám slibují, že při nejbližší cestě do Rajcze (vesnice v údolí) pohlednice doručí na poštu (pohlednice dorazily asi měsíc, možná i později, po našem návratu domů, takže asi tak brzo cestu dolů neměli).

Schronisko PTTK na Przegibku - Wielka Rycerzowa

Po asi 1,5 hodinovém odpočinku se vydáváme dále na cestu. Protože máme celkem čas, odbočujeme ještě k blízké kapličce pw. Podwyższenia Krzyża Świętego, kterou objevujeme v mapách. Jimbo se na chvíli před kapličkou rozvaluje na lavičce a během chvíle usíná… během pěti minut máme problém ho probudit.

Po prohlídce kapličky, která je i odemčená, vyrážíme zpět na červenou značku. Následuje pochod opět po hraničním hřebeni Slovenska a Polska. Vrchol Májov / Majów (1 134 m n. m.) značka opět elegantně podchází, ovšem přes následný vrchol Majcherová (1 105 m n. m.) vede přímo.

Kousek pod Majcherovou potkáváme mladého polského turistu, se kterým jsem předešlý večer kecal na chatě na Velkej Rači. Nyní sedí na kameni, hledí do mapy a působí dost vyčerpaně a bezradně. Tak se ho ptáme, jestli je všechno v pořádku a odpovídá, že jo, ale že ho jeho túra trochu zmáhá. Ptáme se ho tedy, kam jde - předpokládáme, že cíl jeho cesty bude stejný jako náš - ale míří dále. Chce dojít až na Bacówku PTTK na Krawcowym Wierchu a následně má namířeno až na Babiu góru. Jak ho vidím, doporučuji mu raději cestu nějak zkrátit. Sám říká, že vyrazil z Żywca, ale že nečekal, že túra bude takto těžká. Dle jeho slov je na cestě teprve druhý den, ale opravdu vypadá, že má dost. Osobně mu doporučuji dojít dnes jen na Rycerzowku. Tam jsme ho ovšem už nepotkali, tak snad dobře došel.

Turistu tedy necháváme na místě a pokračujeme dále. Čeká nás jen poslední výstup dnešního dne a to na vrchol Wielka Rycerzowa / Rycierova hora (1 226 m n. m.), na kterém stojíme v 17:00. Vrchol je bezvýhledový, je totiž zalesněn, ale protože je to nejvyšší vrchol, na který jsme dnes vystoupali, dáváme si na něm alespoň po půlce borovičky s horcom. Moc se nezdržujeme, protože na chatu to máme už jen kousek.

Prudce tedy sestupujeme dolů, kolem ruin horní stanice nějaké lanovky, či vleku, co tu kdysi stál, směrem k chatě. Z tohoto místa obyčejně bývá pěkný výhled na Beskid Żywiecki, ale my nevidíme nic, protože je stále mlha a co více - ještě houstne. U rozcestí, které se nachází kousek nad chatou, má Jonathan ještě nápad, že bychom mohli vylézt na blízký vrchol Mała Rycerzowa (1 207 m n. m.). Já už to ovšem odmítám, protože mlha je fakt hustá a začíná i pršet. V 17:20 jsme u chaty.

Bacówka PTTK na Rycerzowej

Bacówka PTTK na Rycerzowej byla vybudována až 14. 9. 1975. Zvenku působí jako malá chatka, ale zdání klame, chataři nabízejí 34 míst k noclehu, navíc se zde nachází poměrně velká jídelna s kuchyní a samozřejmostí je sociální zařízení. Od chaty je výhled mimo Beskyd i na celé Tatry od Havranu (2 152 m n. m.) přes Gerlachovský štít (2 655 m n. m.), Kriváň (2 494 m n. m.) po Babky (1 566 m n. m.), s dalekohledem je možno zahlídnout i Královu holi (1 946 m n. m.) v Nízkých Tatrách, dále jsou znatelné některé vrcholy Chočských vrchů, Oravské Magury včetně Minčolu (1 394 m n. m.), na který máme namířeno následný den a také jde rozpoznat pár vrcholů Velké Fatry, například Šiprúň (1 461 m n. m.) anebo Smrekovica (1 530 m n. m.).

V chatě jsme si ubytování pro jistotu rezervovali telefonicky již ráno, aby náhodou chataři neměli nějaký problém - jak nám předchozí večer chatař na Rači říkal, že je nutné mít rezervaci kvůli koronaviru. Nocleh nás vychází na 45 zlotých na osobu ve vlastních spacácích. Rovnou platíme a následně se jdeme zabydlet na pokoj. Po hygienizaci se scházíme v jídelně. Kde si někteří z nás dávají jídlo z kuchyně, někteří z vlastních zásob, všichni si pak dopřáváme pivo.

V jídelně se sedí dobře, chataři zatápějí v krbu, navíc se ukázalo, že nejsme jediní blázni, kteří v tomto nečase brouzdají na vícedenním treku na horách. Jsou tu ještě dva další turisti, Poláci, jeden z nich je ukecaný a byl snad v každém pohoří střední Evropy. Druhý se pak s námi dává do řeči, je z pod Krkonoš - z polské strany samozřejmě, a vypravil se zde, protože v této části Beskyd ještě nebyl. Ten pak s námi popíjí pivo, a vykládá, že takto chodívá častěji sám na hory, že sice ženu má, ale že ta na takové dlouhé treky není. Už si ani nejsem jistý, kde vlastně měl namířeno, ale tuším, že to bylo až na Babiu góru. Před naším výkonem, když jsme mu řekli, odkud jdeme a kam, smeká s úctou klobouk.

Co dodat na závěr tohoto dne… Ikdyž jsem byl na začátku trochu smutný z toho, že se odchylujeme od trasy původního treku, po absolvování této etapy nelituju, ba naopak. Za sebe můžu říct, že mi přijde tato část Beskyd trochu opomíjená, jak českými, tak slovenskými turisty. Polskými bych řekl, že asi ne, ikdyž jsme jich předešlý ani tento den moc nepotkali. Ale svědčí o tom, že sem budou chodit, množství chat - schronisek, které se zde nachází.

Dá se říct, že u nás každý, když se řekne Beskydy, zná jen ty Moravskoslezské, zběhlejší i Slezské. Málokdo však ví, že na Slovensku jsou mimo profláklá pohoří jako Tatry, Malá a Velká Fatra, Nízké Tatry na hranici s Polskem i tyto krásné Beskydy. Když to vezmu z pohledu, že jsem teď část tohoto pohoří prošel, tak mě i udivuje, že se zde prakticky nenacházejí žádné slovenské chaty. Ne že by mi chyběly, protože na polské straně je jich dost, ale i přesto je to trochu s podivem. Na druhou stranu si tato část Beskyd zachovává částečnou divokost, díky tomu, že nebyla zasažena turistickým průmyslem. A navíc mě to zde inspirovalo k tomu, že příští trek Michálkovice - Tatry povede více přes Polsko.

• Předchozí (3.) část článku
• Pokračování článku
• Odkaz na trasu - mapy.cz
• Celkem: 16,7 km, 849 m stoupání, 966 m klesání