Tatry nejsou totéž co Vysoké Tatry, geomorfologické členění Tater

Tatry opravdu nejsou totéž co Vysoké Tatry, byť z turistického hlediska jsou takto často pojímány. Tatry totiž zahrnují všechny geomorfologické jednotky jako jsou Vysoké Tatry, Západní Tatry (Roháče), Belianské Tatry a další, byť se jedná o geomorfologické jednotky různých řádů. Strukturu Tater přehledně zobrazuje níže připojená tabulka.

Tatry, geomorfologický celek

Geomorfologický celek Tatry dosahuje rozlohy 785 km². Jedná se o jeden z celků Vnitřních Západních Karpat a nejvyšší pohoří celého Karpatského oblouku. Tatry jsou "rozděleny" státní hranicí na dvě nestejně velké části. Slovenská část Tater (610 km²) zaujímá necelé 4/5 rozlohy pohoří (78%), kdežto polská část Tater pouze větší pětinu (175 km², 22%).

Geomorfologický celek Tatry patří do Fatransko - tatranské oblasti, subprovincie Vnitřní Západní Karpaty, provincie Západní Karpaty, subsystému Karpaty a systému Alpsko - himalájského.

Pohoří (celek) Tatry sousedí s řadou geomorfologických celků. Od severu to jsou Podtatranská brázda, Spišská Magura, Podtatranská kotlina a Chočské vrchy. Určitě řadu z vás překvapí, že například ani Město Vysoké Tatry s osadami jako Tatranská Lomnica, Smokovce či Štrbské Pleso včetně druhého největšího plesa slovenské strany "Tater" Štrbského plesa vlastně neleží z geomorfologického hlediska v Tatrách, nýbrž v Podtatranské brázdě v podcelku Tatranské podhorie resp. Popradská kotlina. Přiznám se, že i mne toto členění poněkud překvapuje.

Východní Tatry a Západní Tatry

Tatry se dělí na dva podcelky. Jsou to Západní Tatry a Východní Tatry. Nejvyšším vrcholem Východních Tater, které dosahují rozlohy 405 km², je Gerlachovský štít (2 655 m), jenž je nejen nejvyšším vrcholem Slovenska, ale vůbec celých Karpat, které zasahují na území sedmi států - Rakouska, České republiky, Slovenska, Polska, Ukrajiny, Maďarska a Rumunska. Někteří autoři soudí, že k systému Karpat patří i tzv. Srbské Karpaty, které jsou však obvykle u nás řazeny k Rodopskému systému.

Tatry, geomorfologické členění

Vysoké Tatry

Podcelek Východních Tater se pak dělí na dva okrsky. Prvním okrskem jsou to nám důvěrně známé Vysoké Tatry s celkovou rozlohou 341 km², kde 260 km² připadlo Slovensku a jen 81 km² Polsku, s nejvyšším Gerlachovským štítem. Délka hřebene Vysokých Tater činí 26 km, přičemž jeho střední výška činí 2 279 m.

Belianské Tatry

Druhým okrskem Východních Tater jsou Belianské Tatry s rozlohou 64 km². Belianské Tatry leží celé na území Slovenska. Délka jejich hřebene činí jen 14 km a nejvyšším vrcholem je Havran (2 152 m) následován Ždiarskou Vidlou (2 142 m). Podrobněji jsou jednotlivé okrsky popsány v samostatných článcích.

Západní Tatry

Nejvyšším vrcholem podcelku Západní Tatry, které turisté obvykle nesprávně zjednodušeně nazývají Roháče, je Bystrá (2 248 m). Tento geomorfologický podcelek dosahuje rozlohy 380 km². Z toho 286 km² připadlo Slovensku a jen 94 km² Polsku. Západní Tatry se dělí na šest okrsků. Jsou to: Osobitá, Sivý vrch, Liptovské Tatry, Roháče, Červené vrchy a Liptovské kopy. Délka hřebene Západních Tater dosahuje 42 km.

Hranice mezi Východními a Západními Tatrami probíhá zhruba na spojnici Podbanské, Kôprová dolina, Kobylia dolina, sedlo Závory, Kamenistá Tichá a Ľaliové sedlo. Hranice nesleduje hřebenové partie, nýbrž jednotlivé tektonické zlomy a hranice mezi geologickými jednotkami.

Hranice (tektonické linie) mezi celky (stejně tak například mezi kontinenty) v žádném případě nemusí probíhat po hřebenech hor, nýbrž klidně po bočních hřebenech či dolinách. To je také jedna z hlavních příčin, proč je některými kartografy například kavkazský Elbrus chybně přisuzován Evropě pojímajíc, že leží ještě před Hlavním Kavkazským hřebenem. Přitom Elbrus leží až poměrně daleko za zlomovou linií a leží tedy jednoznačně již v Asii.

Roháče

Asi nejznámějším okrskem podcelku Západní Tatry jsou Roháče. Tento název je často nesprávně přenášen na celé Západní Tatry. Roháče tvoří nejskalnatější část Západních Tater zhruba mezi vrcholy Baníkov (2 178 m) na západě a Volovec (2 061 m) na východě s vrcholy Hrubá kopa, Tri kopy, Plačlivé i Ostrý Roháč. Do Roháčské skupiny patří ale i vrcholy jako Pachoľa, Spálená, Salatín i Brestová až po sedlo Pálenica. Nejvyšším vrcholem tohoto okrsku je Baníkov, jenž je nejvyšším vrcholem hlavního hřebene Západních Tater a 4. nejvyšším vrcholem tohoto podcelku.

Liptovské Tatry

Dalším okrskem Západních Tater jsou Liptovské Tatry zvané také jako Liptovské hole. Tento okrsek zahrnuje takové vrcholy jako Baranec, Hrubý vrch s hřebenem Otrhanců, ale i nejvyšší vrchol Západních Tater - Bystrá. Okrsek Liptovské Tatry pak zakončují vrcholy Veľká Kamenistá, Smrečiny a Poľská Tomanová. Nejvyšším vrcholem Liptovských Tater je Bystrá (2 248 m) následována vrcholem Jakubiná (2 194 m), která je druhým nejvyšším vrcholem Západních Tater.

Sivý vrch

Nejzápadnějším okrskem Západních Tater je skupina Sivého vrchu. Tato část Tater je budována především vápenci a dolomity, tedy usazenými horninami. Okrsek na západě sousedí s dalším celkem, kterým jsou Chočské vrchy. Na počátku minulého století patřily Chočské vrchy se skupinou Sivého vrchu nerozlučně k sobě jako dnes již neexistující Liptovské vápencové hole. Ty však při pozdějších úpravách geomorfologického členění byly rozparcelovány mezi více celků (Velká Fatra, Chočské vrchy a Tatry). Nejvyšším vrcholem této skupiny je Sivý vrch (1 805 m).

Osobitá

Dalším okrskem Západních Tater je skupina Osobité. I tato část Tater je budována převážně vápenci a dolomity. Okrsek Osobitá zahrnuje především masív Osobité s přilehlými vrcholy a dolinami. Nejvyšším vrcholem skupiny Osobité je vrchol Osobitá (1 687 m), jenž je bohužel pro turistický ruch uzavřen.

Červené vrchy

Předposledním okrskem Západních Tater jsou Červené vrchy. I tento okrsek je budován usazenými horninami a představuje část hřebene zhruba mezi Tomanovským sedlem a Ľaliovým sedlem s vrcholy jako Temniak, Kresanica, Malolučniak, Kondratova kopa a Sucha kopa včetně vrcholů Goričkova a Kasprov vrch. Název této skupiny (okrsku) je odvozen od zabarvení travních porostů v podzimních měsících, kdy se rudá barva mrazem spálené trávy velice vyjímá na bílém vápencovém podkladě. Zejména při pohledu z polského Podhalí. Nejvyšším vrcholem Červených vrchů je Kresanica (2 122 m), avšak nejznámějším a nejrozložitějším je masív Temniaku (2 090 m).

Liptovské kopy

Posledním okrskem Západních Tater jsou Liptovské kopy. Jedná se o zalesněný masív s pěknými travnatými holemi sevřený zhruba Kôprovskou dolinou a Tichou dolinou. Skupina Liptovských kop se táhne přibližně od sedla Závory a zahrnuje takové vrcholy jako je Veľká kopa, Garajova kopa, Ostredok, Krížna, Všiváky, Magura či Veľká Brdárova grapa. Nejvyšším vrcholem okrsku Liptovské kopy je Veľká kopa (2 052 m).