Do šumavského Podlesí, Čestice a pěší turistika

Z historie osídlování Šumavy

Čestice, jejichž bílou věž kostela a barokní zámek vidíme mezi prosvítající zelení snad ze všech okolních výšin, se rozkládají asi uprostřed cesty mezi horským městečkem Vacovem a Volyní na Strakonicku.

Zdejší oblast byla dlouho dobu odříznuta od světa. Proto zde jeden z majitelů panství vybudoval koncem 18. století silnici, vedoucí z nedalekých Lčovic na Čkyni, a posléze do Čestic. Turisté, kteří přijíždějí k Česticím a kteří se mohou obdivovat překrásným pohledům na šumavské vrcholy až k majestátnímu Boubínu, používají dnes její části.

První zmínka o vladyckém sídle v Česticích pochází z roku 1243, kdy jménem obce se uvádí v konfirmační listině krále Václava I. V té době bylo zvykem, že důležité listiny o převodu majetku podepisovali vznešení svědci. Na tomto dokladu nalézáme mezi jinými jmény i jméno Jahoan de Secsz. Byl to pravděpodobně první známý pán na Česticích. V roce 1366 se na několika listinách objevuje jméno rodu Přechů. Z pěti bratrů hospodařil v Česticích Rynart, purkrabí na Helfenburce. Z jejich třech synů se Čestic pravděpodobně ujal Štěpán.

Kaple a dřevěná poustevna

Jméno Štěpána z Čestic najdeme mezi čtyřmi sty padesáti dvěma podpisy čestických pánů a rytířů na listině, která byla v roce 1415 poslána kostnickému koncilu jako stížnost proti upálení Mistra Jana Husa. Po dobu husitských válek táhlo krajinou husitské vojsko, ale žádné škody nenadělalo, neboť páni i poddaní obce byli vyznavači Husova učení.

Pochodující houfy zanechaly stopy v místech panského lesa, zvaného "Zákupy", kde bylo objeveno několik prastarých koňských podkov toho tvaru a typu, jakých se užívalo a které ke zmatení nepřítele se daly přikovat i obráceně.

Koncem 16. století zdědili Čestice Hodějovští, společného původu s Přechy. Z rodu byl nejslavnější Jan starší Hodějovský, zakladatel duchovního básnictví na pražské univerzitě a vydavatel básní českých humanistů. Za účast na stavovském povstání byl majetek Hodějovských zkonfiskován a prodán věrnému císařskému sluhovi Jindřichovi Michálkovi Hýzrlovi.

To byl člověk chamtivý a ctižádostivý s touhou vyniknout - chyběl mu však rodový původ a především majetek. A tak jedinou naději ke slávě spatřoval ve válečných službách. Jindřích Hýzrle je nejčastěji uváděn jako stavitel zámku v Česticích nebo přestavby tvrze na zámek.

Za něho se poprvé objevuje název Kalvárie pro vrch nad obcí v souvislosti s tím, že v rámci svého rekatolizačního úsilí zde dal vedle tří dřevěných křížů postavit dvě dřevěné kaple. Později tu vzniklo poutní místo s pěti kaplemi kamennými, propojenými sloupovím. V duchu tehdejšího romantického nazírání na život byla v lese mezi skalními balvany postavena i dřevěná poustevna.

Povedený páter

V roce 1653 získal Čestice hrabě Karel Leopold, původem Ital. Z té doby pochází zajímavý zápis v obecní kronice o faráři jménem Jan Jakub Bramburský, muži prapodivné povahy, opilci a výtržníkovi. Karel Leopold si na něj stěžoval: "Mše neslouží, na nouzi ani chudobu nehledí, lidi bije, ovoce v zahrádkách krade a další nepřístojnosti koná".

Jeho chováním se nakonec musel zabývat purkmistrovský úřad ve Strakonicích, kde z předvolaných svědků učitel Martin Tejnohorský vypovídal, jak "chodíce s páterem při koledě mezi nimi nedorozumění pro koledu vzniklo, a tehdá páter po něm hodil zmrazkem, avšak chybíc, pěstí ho udeřil, až krev mu z nosu vytryskla".

Po Říčanských a Malovcových, kteří na Česticích vládli do roku 1800, získal častými střídáními zubožený čestický statek hrabě Karel Rey, původem z francouzské Riviery. Opravil zámek a snad právě do jeho doby spadá zápis kroniky, kdy "za kruté zimy 1822 bylo na zámku denně živeno chlebem a polévkou na třicet chudých". Když 15. září 1827 se Karel Rey vracel do svého rodiště, "s pláčem se sním loučily zástupy lidí, z nichž zvláště chudí ho velice želeli".

V roce 1832 získal Čestice od hraběte Taaffa Ludvík Canal de Malabaila, "poslední dobrý pán na Česticích". Jeho rodina pocházela z Itálie a jeden její příslušník byl významným humanistou, žijícím v Praze. Na dnešních Vinohradech založil v roce 1790 za tehdejší koňskou branou parkovou zahradu, kde konal první pokusy s pěstováním cukrové řepy.

V říjnu 1861 se majitelem Čestic stal hrabě z Khavenhülleru, velkopřevor maltézského řádu. Čestičtí ho poznali už jako 79letého starce, majícího velkou zálibu ve střelbě na zajíce. Pro špatný zrak se však honů sám nezúčastňoval, ale sedával na polní sedačce, kam před něho honci přiháněli zajíce na dostřel.

Hrabě střílel jako o závod a protože za každého ušáka se bohatě odměňoval, zařídil to brzy fořt tak, že den předtím postříleli honci více zajíců a rozložili je po poli. Po každé ráně hraběte mu pak tento "úlovek" s velkou slávou přinesli. Radovali se všichni - lovec z počtu zajíců a honci z odměn.

Posledním vlastníkem Česti byl Emanuel Karel, člen významného a rozvětveného rodu Valdštejnů. Protože v listopadu 1894 zemřel bez potomků, prodali dědicové statek v roce 1897 konventu řádu Dominikánů, který jej držel až do roku 1936.

Rady na cestu

Podšumavské Čestice jsou snadno dostupné dálkovou autobusovou linkou Praha - Zadov. Zámek se zasazenou kamennou deskou z roku 1546 se znakem Přechů z Čestic se nachází na východním konci náměstí. Ve svých základech, pokud nezmizely úplně, má zbytky tehdejší tvrze.