Gratzener Bergland, příhraničí Novohradských hor na kole

Dřívější označení rakouského příhraničí Novohradských hor

Gratzener Bergland, dřívější označení rakouského příhraničí Novohradských hor, je jižním pokračováním naší české zalesněné plochy vlnitých hřebenů. Liduprázdná teritoria a jen místy ovlivněná přirozenost přírodních krás nabízí mnohé ve své různorodosti. Mystické lesy Dolních Rakous tak dají vychutnat nepoznané kouty naši sousedů, kteří nám servírují návštěvu po svých vytýčených stezkách zvaných "Mountainbike-Strecken". Stačí jen krok přes hranice a ocitáme se v úplně jiném světě.

Z Veveří se místy rozbitou severní cestou, velmi úzkou i pro průjezd vozidel kempujících návštěvníků, dostáváme obloukem kolem zdejšího Veverského rybníka blíže k hranicím. Štěrková cesta nás žene vpřed, v mysli se soustředíme na odpolední pláchnutí do Rakous.

Vzdušná krajina se nám otevírá a v dálce se zelená střecha, která nám za chvíli bude jako ochranný štít spočívat nad helmami. Průjezd kolem polí obdělávaných zdejšími usedlíky připomíná ekologické farmaření.

Rozdílnost s našimi zemědělci není až tak viditelná, pracující na poli si nás nevšímají, bikeři tudy zajisté často vyjíždějí za výlety. A nebo je snad natolik zaměstnává vybírání brambor z brázdy? Druhá varianta je v této chvíli asi mnohem více na místě. Na kraji cesty je postaven dřevěný panel nesoucí informaci o zdejších cestách pro horskou cyklistiku.

Spojení s českou části je v mnohém měřítkem konektivity dvou národností. A tak kolo se zde jeví jako ideální nositel pro umožnění vzájemných návštěv cyklistických nadšenců a pochopení kultury na druhé straně hraniční čáry. I přesto, že jsme jen několik kilometrů za hranicemi, vůně a nálada krajiny nám připadá naprosto rozdílná od té naší. Proto tady i ostatně jsme.

Tvar našeho okruhu připomíná povadlý zvonkový květ. Nyní jsme na stopce a zahýbáme vpravo po cyklistické trase C3. Stoupáme a smrkové porosty začínají zpívat svou píseň dřívějších lovců zdejší zvěře. Silné kmeny stojí podél cest jako bojovníci doprovázeni méně vzrostlými výtrusy.

Vyjíždíme ostrou, drobným štěrkem vysypanou serpentinu a dosahujeme křížení s tzv. "Cestou zážitků". Blízko umístěná vyhlídka Mandlstein poskytuje výhled z výšky 874 m n. m. Pokračujeme po "Grenzlandweg", abychom ve stoupání nalezli okraje cest porostlé ostružiním. Obrovské plody v hojném počtu nám nedávají klid a na chvíli pokládáme kola, to zde přeci nemůžeme nechat. Vítězí nad námi nekončící množství a zacvakáváme se zpět do nášlapů. Vždyť máme před sebou ještě skoro celý okruh. Nemůžeme plýtvat časem.

Moorbad Harbach je první vesničkou při cestě na jih. Přejíždíme kolmo cestu vedoucí do Lauterbachu a "Cé trojku" (C3) zaměňujeme odbočením vpravo za červené značení. Stromořadí po levé straně nám vytyčuje cestu k rozcestníku. U něj se ohlížíme zpět hezkým výhledem k již projetému území a sjíždíme po červené dolů.

Výstup kolem místního nově postaveného dřevníku, plného vůně pilin a smoly, pokračuje podél rozhraní lesa a typicky kvetoucí rakouské louky. Vrchol hřebene, ozdobený vystavěnou kapličkou, jakoby nás vybízel ke krátké zastávce. Slunce se opírá do svahu, dobíjíme zde chvíli energii na prosluněném posekaném trávníku vysoko položeného vrchu.

Po třech kilometrech se objevujeme na počátku cesty mizící v mlází mladých stromků. Vegetační výsek nás vede vzhůru do výšin tisícovky zvané Nebelstein - Mlhový kámen (1 017 m n. m.). načka malovaná sem tam na kamenech nám připomíná značení v jižních částech pohoří Rakouska, zde však v mnohem skromnějším provedení.

Kola putují na ramena a slalomem mezi oblými balvany dosahujeme místní horské chaty s vyhlídkou postavenou nad ní. Vztyčený dřevěný kříž na samotném vrcholu vyzařuje do dáli a z plošiny je možné se pokochat nádherným panoramatem české části Novohradských hor.

Červeně zrající plody jeřabin se pokyvují na tenkých větvích stromů, které naštěstí nebrání v tolik touženém výhledu. Na části skály spatřujeme vytesaná propojená srdce, symbolizující tak snad i pouto lidí k tomuto hezkému kraji. Srdcová záležitost je tak určitě spjata i s ostatními deseti vrcholy Dolních Rakous, které přesahují výšku 1 000 m n. m.

Na řadu přichází pevné uchopení řídítek, přesunutí těžiště za sedlo a v mírném podřepu sjíždíme dolů. Vítr se prohání roztočenými koly, krajina letí kolem nás vysokou rychlostí směrem vzad tak dlouho, dokud neklesneme až na dno údolí v obci Harmanschlag. Okolní vystupující ochranné pásmo hřebenů se vypíná nad nížinou tohoto místa s vystavěnou dominantou bělostného kostela.

Zahýbáme vlevo, abychom po projetí krátkého úseku lesem stanuli před branami Sankt Matinu. Odtud sledujeme pravý břeh toku Lainsitz po pohodové stezce pro cyklisty. Rychlým tempem dosahujeme architektonicky velmi cenného města Weitra.

Na historickém náměstí jakoby se zastavil čas. Poklidné tempo života obyvatel není narušeno případnými cizinci posedávajícími na dřevěných terasách v popředí kamenných restaurací. Všímáme si, že gotické základy zdejšího atraktivního městského hradu posloužily jako skelet pro přestavbu do dnešní renesanční podoby.

Cesta přes Schagges a Heinrichs bei Weitra je pro nás časovkou vedoucí přímo přes hraniční přechod až do Nových Hradů. Pro srovnání i zde navštěvujeme místní cennou pamětihodnost, kterou je Novohradský hrad. Po zdařilé rekonstrukci se komplex hrdě vypíná na ostrohu mezi říčkou Stropnicí a Novohradským potokem.

Přístup po již dnes nefunkčním padacím mostě překlenuje hluboký hradní vyzděný příkop, který je nyní zajištěn rozpažením stěn. Bělostná čistota je k vidění i na nádvoří s možností průchodu na protilehlou stranu vstupu. Dřívější panství Rožmberků tak vypovídá mnohé dnešním generacím zajímajícím se o historii našeho národa.