Pohoří Freiwald a horská turistika v Rakousku

Rakouské pohoří Freiwald aneb tam kde pramení řeka Lužnice

Pohoří Freiwald, které je vlastně přirozeným pokračováním Novohradských hor směrem na jih, kde je česko - rakouská hranice, je většině českých návštěvníků zcela utajeno, protože hraniční přechody na jihu Čech bývají převážně využívány jako možnost přesunouti se dále směrem k atraktivním Alpám či dále do končin zaslíbených mořské vodě, slunci a písku.

Pokud se tedy Novohradské hory rozprostírají mezi Dolním Dvořištěm a Českými Velenicemi a na severozápadě přecházejí do oblasti Slepičích hor neboli Soběnovské vrchoviny, které jsou známé vrcholy Kohout a Slepice (povšimněte si, že tvůrci názvu horstva dali přednost Slepici před Kohoutem, byť je o pár metrů nižší!), rakouský Freiwald odděluje hornorakouský Mühlvirtel od dolnorakouského Waldviertelu, které jsou jedny z charakteristických významných oblastí rakouského pohraničí.

Oblast pohoří Freiwald spadá rovněž do oblasti Vitorazska, historického území v oblasti pramene a horního povodí řeky Lainsitz - tedy naší staré dobré Lužnice, proslavené vodáky, Jakubem Krčínem se Zlatou stokou a pivem "Třeboňský Regent" z třeboňského pivovaru, který je se svým založením v roce 1379 nejstarší továrnou na výrobu tohoto moku v České republice.

Čtěte také: Slepičí hory, na nejvyšší horu Kohout

Ale pozor, v centru Vitorazska, kterým není žádné jiné město, než slavná historická Weitra (což je doslovný překlad slov), byl pivovar založen již v roce 1321! Tuto skutečnost jsem nelibě nesl, když jsem si ji přečetl v horské chatě Nebelsteinhütte, kde jsem byl třikrát a pokaždé jsem hasil spravedlivou žízeň danou od Boha. Nu což, porážky je nutno umět přijímat nejen od sousedů západních či východních, ale i od jižních bratrů, my jsme se jim za to však následně rafinovaně pomstili Temelínem.

Geomorfologicky jsou Novohradské hory a Freiwald logicky to samé a pokud někdo vidí panorama Novohradských hor s konturami Vysoké, Kraví hory a Kuní hory odněkud od Jindřichova Hradce, Třeboně či Českých Budějovic, vidí v podstatě severní části Freiwaldu čili "volného lesa".

Pravda je, že u nás po 2. světové válce příliš "volný" nebyl a na mapách existoval po Staré Hutě, dále značky nevedly a žili zde pouze pohraničníci se svými pejsky. Ani na Vysokou, která je sousední hora s Mandelsteinem se pochopitelně nemohlo, takže mnozí obyvatelé Nových Hradů či Horní Stropnice netušili, že se tato hora dá obejít po české straně.

Avšak ani dnes není značených cest na jih příliš husto, naštěstí však po silnicích jde dojet autem, na kole či dojít pěšky přes Staré Hutě, Černé údolí, Pohorskou ves až do Pohoří na Šumavě, které vlastně ani na Šumavě není, i když oblast spadá do Šumavské hornatiny, kde se asi 400 m od hranice nachází Kamenec (1 072 m), nejvyšší hora Novohradských hor. Je to jedna ze tří z 14 tisícovek popisované oblasti, z nichž ještě Myslivna (1 040 m) a Vysoká (1 034 m) přesahují tuto kótu, kterých by u nás mělo být 391. Takže jsme zase s vrcholem, podobně jako s pivovarem, dopadli jako sedláci u Chlumce, protože nejvyšší Viehberg neboli "Dobytčí hora" měří plných 1 112 m nad mořem.

Podobně jako Grosser Arber je vyšší našeho Plechého v západním pohoří na Šumavě. No, proč ne, když alpský Grossglockner převyšuje naší Sněžku více než dvojnásobně… My ale máme zase pivovarů více a určitě kvalitnější pivo! A zatím taky ještě i levnější.

Protože jsem pohoří Freiwald několikráte navštívil a částečně prochodil, chtěl bych nabídnout čtenářům Trekingu několik typů, odkud jsou vynikající výhledy v nádherné horské přírodě. Jsou to od západu Viehberg, Nebelstein, Mandelstein a Gmünd.

K nim patří i pramen Lužnice pod horou Eichelberg (1 054 m ), tedy přesně řečeno pramen řeky Lainsitz, která se však ihned po soutoku s českým pramenem Lužnice na naše území za chvíli vrací, aby pak mohla téci opět od bývalých Stříbrných Hutí do Rakous a od Českých Velenic opět k nám od osady Krabonoš.

Nemá to tedy řeka, která mezi Táborem a Lužnicí obejme statečné vodáky s láhvemi rumu, nikterak jednoduché. Po celou dobu svých více než 200 km se kroutí jako had, pod Týnem nad Vltavou se zprava vlévá do Vltavy, která podobně putuje na své pouti z Šumavy a pro změnu přijímá další řeku z pohoří Freiwald - známou Malši, která si to na sever rázuje do Českých Budějovic. Podobně jako statečný dobrý voják Josef Švejk, ale z jiné světové strany.

Viehberg (1 112 m)

I když se jedná o nejvyšší horu pohoří, spíše než turistický má samotný vrchol význam spíše lyžařský. Je střediskem zimních sportů městečka Sandl, ležící v nadmořské výšce 927 m. Je zde řada sjezdovek i běžeckých lyžařských tratí, které vedou prakticky kolem celé hory. Sjezdovky začínají hned u Viehberghüte, kde je možnost se občerstvit i v létě, což jsem provedl. Výstup na samotný vrchol je možný po sjezdovce, turistické značky vedou z jihovýchodní a z jižní strany kopce. Hora nezůstává nic dlužná svému jménu, všude pod horou se pásly krávy. Jedná se o pramennou oblast řeky Malše, která pak po části toku tvoří státní hranici.

Nebelstein (1 017 m)

Tento vrchol, který má z turistického hlediska větší význam, jsem navštívil hned několikrát. Dvakrát jsem měl excelentní výhledy, které umožňuje vyhlídka z vrcholového kamene, na který vedou dřevěné schody. Je zde tradiční vrcholový kříž. Občerstvení poskytuje turistická chata ÖAV Nebelsteinhütte sekce Waldviertel rakouského alpského spolku, kde je možno se najíst a napít za obvyklé rakouské ceny. Já jsem měl štěstí na vynikající houbovou bramboračku, neměla chybu.

U chaty je rovněž stožár s vysílačem. Je zde křižovatka turisticky značených cest, na Mandelstein jsou tři hodiny chůze převážně lesem. Pod chatou asi 500 m je parkoviště, bez problémů je možno pod chatu dojet z několika stran. Letos v červnu byly v okolí pozůstatky vichřic, polomy se postupně odstraňují. Výhledy z vrcholu jsou skvělé a umožňují udělat si obraz o rozloze celých Novohradských hor. V případě velmi dobré viditelnosti jsou zcela jistě Alpy jako na dlani, já jsem to štěstí neměl.

Mandelstein (874 m)

Tato další významná hora leží asi 10 km severovýchodně od Nebelsteinu a oba vrcholy spojuje hned několik možných turistických cest. V údolí mezi horami leží malebné rašelinné a klimatické lázně Moorheilbad Harbach. Dříve to byl bývalý hraniční přechod do ČR přes naše Šejby. Samotný Mandelstein je rovněž vrch s vrcholovým skaliskem, jak jinak než s křížem. Je to typická skalní vyhlídka do ČR, přímo naproti máme Vysokou a Kraví horu s malebnými osadami Hojná a Dobrá voda s bílým barokním farním kostelem Nanebevzetí P. Marie.

Tento kostel je známé poutní místo a dominanta kraje nad Novými Hrady. Je zde několik pamětních desek a jedna z nich připomíná odsun německých občanů v roce 1945, kteří právě v Novohradských horách tvořili hlavní část obyvatel, kteří se převážně všichni hrdě hlásili k Henleinové straně a v roce 1939 radostně vítali Němce, kteří jim v Horní Stropnici jako projev přátelství vařili guláš v polní kuchyni a feldkurát sloužil mši. Ale jistě byli i ti hodní Němci…

Odsun se zde všude v pohraniční oblasti považuje ze strany Rakušanů za silnou křivdu, která se táhne okolo hranice jako červená nit. Ale již připojení české části Novohradských hor k ČR v roce 1919 brali zdejší jako velké zklamání, takže se není příliš čemu divit.

Freiwald na turistické mapě

Mandelstein je krásně vidět i z opačné strany, když sedíte u piva v Dobré či Hojné Vodě, jak jinak. Autem se v Rakousku dostaneme si 1 km pod samotný vrchol a když jdeme po turistické značce prudce nahoru a doprava narazíme na vrcholový kámen s křížem i na křižovatku značených cest.

Je třeba přiznat, že tento způsob dosažení vrcholu Mandelsteinu je asi vůbec nejčastější, jen znalci se noří do hlubokých lesů pohoří, kde je jinak výhledů jako šafránu. Nejlépe je využít hraniční přejezd v Nových Hradech a jet směrem na Weitru. Pak odbočit na západ do hory podle značení na směrovkách.

Gmünd

Toto město na soutoku řek Lužnice a Braunau , které neleží přímo v pohoří, je z hlediska turistiky významné hned několika aspekty, takže by byl hřích je nevzpomenout. Jednak je to přírodní park Blockheide Eibenstein s krajinou severských vřesovišť s žulovými balvany, viklany, žulovými lomy a s jezírkem s celkovou rozlohou 110 ha. Nejznámější skalní útvary jsou Teufelsbett - Čertovo lože, Pilzstein - Hřibový kámen a Christophstein - Kryštofův kámen.

Mezi skalami je dřevěná rozhledna, která umožňuje kruhový rozhled a můžeme si vychutnat pohledy na hřebeny Freiwaldu i Novohradských hor s Kraví horou, Hojnou i Dobrou Vodou s kostelem. Našemu zraku neuniknou i v Rakousku zvláště populární komíny jaderné elektrárny Temelín. Tato silueta se již dostala i na pohlednice.

Další raritou Gmündu je to, že jeho územím prochází 15. poledník východní délky. Poledník je zde vyznačen jako "Meridianstein". A je podle něj pochopitelně pojmenovaná i útulná stylová hospůdka. Pokud pojedete do Rakous přes České Velenice, které dříve tvořily předměstí Gmündu a byly známy železnicí císaře Františka Josefa na trase Vídeň - Gmünd - České Velenice - České Budějovice - Plzeň, nezapomeňte tyto místa navštívit, stojí opravdu za to. Na parkoviště vedou směrovky, ale je třeba dávat pozor, lehce jde zabloudit. Samotná Lužnice se svými balvany a peřejemi uprostřed města je rovněž silným zážitkem.

Pramen Lužnice - český a rakouský

Napřed se vydáme za českým pramenem Lužnice a to z Pohoří na Šumavě, kam můžeme dorazit autem, na kole i pochopitelně pěšky. Krajina je zde nádherná a louky na náhorní planině jsou pastvou pro naše oči.

Neznačenou cestou stále na jih budeme mít po pravé straně nejvyšší horu Kamenec a asi po 20 minutách dorazíme na státní hranici, kde je malý hraniční přechod a před kostelíkem se dáme doleva do lesa. Zde je vkusně upravený pramen, hrníček pro žíznivé i orientační tabule s mapkou. Česká Lužnice se sice po pár stech metrech zase promění v Lužnici rakouskou - tedy Lainsitz, ale tady je to naše řeka, která vodákům později nadělá spousty radostí. Takže na ní buďme pyšní.

K rakouskému pramenu musíme putovat od kostelíka P. Marie Dobré Rady, po pravé straně zanecháme osadu Stadlber , dalších asi 40 minut jdeme po turistickém značení a musíme si vyšlápnout pěkně do kopečka asi 200 m . Po dosažení vrstevnice hory Eichelberg pokračujeme směrem na severovýchod a po 10 minutách jsme u pramenu, který je o něco honosnější, než ten náš český. Bývá zde dost rakouských turistů.

Odtud se vydává Lužnice na svou další dobrodružnou pouť, než její vody skončí v Severním moři. Rakouský pramen Lužnice můžeme pochopitelně navštívit i z rakouské strany a to, jedeme-li od Sandlu nebo Weitry, musíme si ale pečlivě hlídat odbočku směrem na sever. Nebo je možno pramen chápat jako občerstvovací bod při klasické pěší hřebenovce pohořím Freiwald třeba z Mandelsteinu a Nebelsteinu na Viehberg.

A na závěr něco málo o vrcholech samotných Novohradských hor a Novohradského podhůří - Slepičích hor, které nejsou nikterak méněcennější, než jejich jižní sousedi. Budou to: Vysoká (1 034 m), Kraví hora (953 m), Kuní hora (925 m), Cigánský vrch (804 m), Zaječí vrch (780 m), Slepice (865 m) a Kohout (870 m).

Všechny tyto vrcholy již byly dříve zřejmě dostatečně popsány, takže jen mohu z vlastních zkušeností doporučit hřebenovku z Kaplic přes Kohouta, Slepici neboli Vysoký kámen, Benešov nad Černou, Zaječí vrch, Cigánský vrch, Kuní horu, Kraví horu a Vysokou do Hojné vody. Jedná se asi o trasu 40 km (včetně 8 km okruhu přes Vysokou), takže je možno podle kondice trasu rozdělit na více částí či ji absolvovat najednou.

Jako bonbónek nás čeká na Kraví hoře rozhledna, odkud uvidíme vše kolem. Doporučuji sestoupit dolů do Hojné Vody po červené a vychutnat si skalní městečka s bizardními tvary a slavný skalní žulový útvar Napoleona, který se však musí vidět z té správně strany. Milovníkům sakrálních památek by neměl uniknout kostel v Dobré Vodě. A Nových Hradů je přírodní reservace Terčino údolí s restaurací a umělým vodopádem, je zde asi 6 km dlouhá naučná stezka. Jedná se o velmi romantické a malebné prostředí, kdy na vás dýchají staré dobré časy.

Kdo se chce o Novohradských horách dovědět více, tomu doporučuji skvěle napsanou publikaci "Novohradské hory - první tři" od rodáka z Nových Hradů Milana Koželuha . Dílo vydala v roce 2005 Novohradská občanská společnost. Kniha má náboj a čte se sama. Na obálce se na vás zubí Napoleonové dokonce hned tři.

Já jsem si svou fotku s touto porovnal ale až po zakoupení knihy, kdy jsem měl hlavu již dříve nafocenou a vůbec jsem netušil, že se jedná o bojovného Korsičana, který skonal na ostrově Elba. A tam jsem čirou náhodou byl jednou při jedné hutnické služební cestě v Itálii v ocelárně Piombino na břehu moře. Ale do Novohradských hor je to každopádně blíž a mají tam určitě lepší pivo!