Súlovské vrchy jsou skutečně vršky turistice zaslíbenými. Můžete do nich jezdit opakovaně, přesto je nikdy úplně nepoznáte. Pokaždé v nich objevíte něco nového. Já do nich jen letos vyjel již potřetí, přesto velice rád.
Tentokráte nevyrážím sám, společnost mi bude dělat kamarád Láďa, se kterým jsme byli naposledy v zimě v Beskydech. Máme v plánu tiesňavy, nejvyšší vrchol i největší hrad. Počasí nám má přát, takže se nemůžeme dočkat, až dorazíme do výchozího bodu naší asi 60kilometrové štreky - Rajce.
Čtěte také: Přes Súlovské skály na Velký Manín, Považský Karpattrek (1)
Těšíme se sice na koniklece, které (doufám) pokvetou (před necelými třemi týdny po nich ještě nebylo vidu ani slechu), přesto si projdeme centrum Rajce a stavíme se na startovní pivo. V otevřeném baru zjišťujeme, že tam máme téměř rodačku a že dokonce mají i něco k snědku. Sice jsem do Súlovek přijel chodit a ne se cpát, ale Láďa mě vcelku snadno překecává na - boršč. Opravdu byl výborný. Určitě se při příští cestě tady opět zastavím.
Rajec, Malá Čierna a sedlo Marek
Z Rajce se vydáváme po žluté turistické trase. Nejprve po Bystrické cestě, brzy však odbočujeme do údolí potoka Hvojtová. Při letmém pohledu do mapy to sice na první pohled vypadá na dolinovou turistiku, přesto nás dnes čeká docela solidní porce výškových metrů.
Fotogalerie
Po široké polní cestě se přes rákosiny a hezké vrbové porosty dostáváme k lesu, kde to přece alespoň na pár metrech trochu stoupá. Míjíme rozkvetlé trsy blatouchů bahenních, Boží muka a mezi vrchy Petrová (637 m) a Dubová (728 m) se prosmýkneme do obce Malá Čierna.
V obci nemají bohužel záchytný bod. Ani u kostela… A tak pouze projdeme a stoupáme pod vrch Dubica (811 m) po loukách za úžasných výhledů (zpětně) k jihu i východu ke Strážovským vrchům a Malé Fatře s nepřehlédnutelnou horou Kľak, která se k obloze zvedá jako ohromný dračí zub. Míjíme popásající se kravky a již se noříme do lesa.
Cesta se zvedá vcelku mírně a životodárný stín nás chrání před spalujícím sluncem. Nechci prudit, ale to je léto, ne jaro. Před třemi týdny nám tady sněžilo a vše bylo holé, nyní vše zelené a některé kytky po odkvětu. V posledních letech nám nějak minimálně jedno roční období chybí - jaro…
Konečně je tady sedlo Marek (asi 670 m) a pěkné louky s opravdu malebnými výhledy. Vidím oba Maníny i Manínskou tiesňavu, další vršky Súlovských vrchů a dokonce i Javorníky. A neklame-li mě zrak, pak dokonce přes tiesňavy vyčuhuje vršek hory Klapý. Tak to opravdu nemá chybu. Tuto žlutou jsem nikdy nešel, nemohu se zbavit dojmu, že jde o poměrně novou značku. Nemám ji ve starší mapě a do turistického průvodce této oblasti jsem ji také nezpracovával.
Sedlo Studená a Vrchteplá
Noříme se do opět do lesa a po dosti rozježděné lesní cestě sestupujeme světlým lesem s množstvím krásně tvarovaných a aromaticky vonících borovic do dalšího sedla - Studená (asi 580 m). Z luk nad sedlem se nám otevírá skvělý výhled na celou Súlovskou kotlinu i celé skalní město s Bradou a Roháčem. Na druhé straně se vlní a vzdouvají hřebeny a vrchy Strážovských vrchů s nezaměnitelnou horou Vápeč.
Přesto že by jeden čekal, že ze sedla budeme sestupovat, opak je pravdou. Znovu stoupáme. Musíme překonat další hřeben, ze kterého pak scházíme po loukách přes rozcestí Za Okrúhlym do obce Vrchteplá. Cestou fotím střevlíka, zatím se mi jej nepodařilo přesně určit. Potvora se schovává, nemá pro fotografování vůbec žádné pochopení…
Před hospůdkou B-111-B ve Vrchteplé, kterou akorát před chvíli otevřeli, nám z protější strany přicházejí vstříc další dva manící s velkými bágly. Jen tak prohazuji, zda-li to nejsou ti dva borci, které Ládis potkal ráno na nádraží v Českém Těšíně. Jasně že jsou… Domluvit se, tak se tady na minutu přesně jistě nesejdeme.
Protože máme dobrý čas a je docela horko, zapadneme na zahrádku na nějaké ten tekutý chléb. Nakonec pivo je nejvyváženější iontový nápoj. Jistě by mi za pravdu dal i Ivan Zajíček, který na tomto webu "spáchal" také hromadu zajímavých článků. I na téma pivo, kterému věnoval hned tři knihy. Velká škoda, že již nemohl dopsat knihu čtvrtou.
Severák, Velký Manín
Když se nám zdá, že jsme ve Vrchteplé udělali dostatečnou útratu, nahazujeme na záda bágly a pokračujeme dále. Dnes to bude až do obce Záskalie tak trochu vopruz, protože nás čeká šlapání po asfaltu. Ale chtěl jsem si projít i obě tiesňavy v této části Súlovských vrchů.
Přes Pastovník, Kostolec (odbočka, 434 m) a Kostoleckou tiesňavu se dostáváme do obce Záskalie (410 m), ze které nás čeká dlouhé a strmé stoupání na Velký Manín (891 m), nejvyšší horu Súlovských vrchů. Dnes to ale zapíchneme dříve, ještě pod vrcholem. Míříme k hezky "zašité" boudě Severák, která je parádně udržovaná. Díky všem, kdož se o její chod a údržbu starají.
Nad obcí nás zdraví ovečky, letošní mláďata se bázlivě tlačí k mámám. Nakonec ale
"ostych" překonají a nechávají se fotit. Strmě se škrábeme vzhůru, užíváme si výhledů
ze skalních vyhlídek (mimo žlutou TZ), přestože se sluníčko již schovalo pod obzor.
A se soumrakem přicházíme na Severák, kde je naštěstí prázdno. Budeme tak dnes spát
pod střechou…
Na oslavu výstupu a k uctění skvělého bivaku si dáváme "vrcholové" pivo. Z plechovky. A kompotovici. To však jen tolik, abychom ráno stihli východ Slunce a nezaspali jej. Což se povedlo. A přestože trochu rušila oblačnost, nádherného východu Slunce jsme si užívali plnými doušky…
- Trasa na turistické mapě
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.