Polské Tatry: Orla Perć - chodník v Tatrách

Chodník pro orly aneb tatranská via ferrata (2) - vysokohorská turistika v polských Tatrách

V předchozí části článku jsme se podívali na první část Orlí stezky Orla Perć, Orla Perč) až po sedlo Kozia Przelecz (2 137 m) a na možnosti nástupů na tuto trasu. Po nejobtížnější části trasy nás čeká technicky sice nepatrně snadnější terén, zato ale delší část zajištěné trasy.

Ani další cesta není o moc snadnější. Na úseku dlouhém zhruba půl kilometru překonáme výškový rozdíl 154 metrů s pomocí hojně natlučených stupadel a řetězů na skalních římsách ze strany Pusté dolinky.

• Předchozí část článku

Po úseku se stupadly a řetězy následuje asi půlhodinový poměrně těžký "lezecký" úsek pod hlavní vrchol Kozích Čub. Přes Kozie Czuby (2 266 m) se po dalších asi 10 minutách dostáváme do úzkého sedla Kozia Przelecz Wyźnia (2 240 m), ve kterém se během léta tvoří zácpy.

Čtěte také: Túra na vrchol Svinica neboli tatranský Matterhorn

Ze sedla již míříme přímo na nejvyšší vrchol celé stezky - Kozi Wierch (2 291 m). Z Kozího vrchu se otevírají fantastické kruhové rozhledy. Dohlédneme daleko do Podhalí, jako na dlani máme Kościelec (2 155 m), Červené vrchy s Temniakem a celý hlavní hřeben Vysokých Tater od Svinice (2 301 m) až po Rysy (2 499 m).

Z vrcholu se dostaneme chodeckým terénem na rozcestí s černou značkou, kterou lze v případě potřeby využít k sestupu k plesu Wielki Staw Polski. Druhý popsaný úsek zvládneme za dobrých podmínek za 1 a 1/4 hodiny. Ze sedla Zawrat je to na vrchol 2 až 2 a 1/2 hodiny.

Následuje poměrně bezproblémový sestup (asi 70 m) a traverz s následným výstupem jihovýchodním úbočím vrcholu Buczynowa Straźnica (2 242 m) a scházíme do sedla Przelecz nad Dolinou Buczynowa (2 225 m). Asi 35 minut.

Následuje asi 70 m traverz vpravo a pěkným komínem asi 20 m výstup k hřebeni do úzké štěrbiny zvané Przeleczka przy Czarnym Mniszku. Pokračujeme přes sedlo Zadnia Sieczkowa Przelecz a po západním úbočí stěn, které Poláci nazývají Czarne Ściany. Tady je přechod umožněn díky bohatému jištění v podobě kovových stupadel a řetězů.

Následně přicházíme k rozcestí se zelenou turistickou značkou, která se k naší trase připojuje zleva z Gasienicowe doliny. Z cesty se otevírají krásné pohledy do Gasienicowé doliny. Jde o čtvrté místo, kde lze opustit hřeben s Orlí stezkou. Od rozcestí s černou TZ sem vcelku v pohodě dorazíme asi za 1/2 hodiny.

Opět stoupáme. Nejprve na vrchol Zadni Granat (2 240 m) v krásném hřebeni Granaty, posléze přes sedlo Pośrednia Sieczkowa Przeleczka na Posŕedni Granat (2 234 m), jenž je rozťat hlubokým komínem.

Pokračujeme přes úzké sedlo Skrajna Sieczkowa Przelaczka (2 197 m) s asi 80 cm puklinou (propastí, odjištěno řetězem), kterou je nutno překročit na Skrajny Granat (2 225 m). Tato část hřebene svým charakterem a obtížností připomíná roháčskou hřebenovku, tak jak ji známe z Roháčského hřebene v Západních Tatrách.

Jde o velice krásný hřeben, jenž nás přivádí do sedla Granacka Przelecz (2 145 m) a na rozcestí se žlutou turistickou značkou z Gasienicowe doliny. Páté a poslední místo, kde lze náročnou hřebenovku opustit v jejím průběhu. Z rozcestí se zelenou TZ je to sem asi 1/2 hodiny.

Za rozcestím se žlutou TZ následuje poměrně exponovaný terén s nepříjemnou sutí. Tady je potřeba dbát zvýšené opatrnosti, protože případné uklouznutí a pád by mohly mít fatální následky.

Skalní hřeben opět mění směr a míří k východu. My si užijeme krásného výstupu na vrchol Orla Baszta (2 177 m) s volným lezením a náročného přechodu skupiny vrcholů Wielka (2 184 m) a Mala (2 172 m) Buczynowa Turnia, které představují pomyslnou třešničku na dortu a jsou bohatě odjištěny řetězy. Místy má ale chodník charakter příjemné procházky po úbočí.

Traverzující chodník vyskládaný kameny prochází alpínskými loukami s nádhernými výhledy na Polská plesa a okolní štíty. Krásná hřebenovka končí sestupem přes vrcholky Ptak a Kopa nad Krzyźnem v sedle Krzyźne (2 112 m), které od severu střeží vrchol Wielki Woloszyn (2 151 m). Z posledního rozcestí ze zelenou TZ je to sem asi 1 a 3/4 až 2 h.

Ze sedla Krzyźne můžeme pokračovat jak vpravo k jihu, tak vlevo k severozápadu. Doporučuji pokračovat vpravo do Doliny Pieciu Stawow Polskich po žlutě značené TZ. Do doliny je to asi 1 a 1/4 až 1 a 1/2 h. Následný sestup Dolinou Roztoki a Dolinou Bialki jsme si již popsali, byť v obráceném pořadí.

Další varianty nástupu (sestupu) na hřeben z Doliny Pieciu Stawów Polskich

• Žlutá TZ z rozcestí S. Bronikowskiego (1 740 m) dolinkou Pusta, výstup 70 min, sestup 50 min
• Černá TZ žlabem zvaným Szeroki Źleb na Kozi Wierch, výstup 80 min, sestup 60 min
• Žlutá TZ do sedla Krzyźne, výstup 110 min, sestup 80 min

Všechny uvedené trasy se spojují od modře značeného chodníku vedoucího do sedla Zawrat (2 159 m). Z chaty (schroniska) v dolině je to na uvedená rozcestí dalších 15 - 30 minut.

Další varianty nástupu (sestupu) na hřeben z Gasienicowe doliny

• Modrá TZ do sedla Zawrat, výstup 90 min, sestup 80 min
• Žlutá TZ do sedla Kozia Przelecz, výstup 100 min, sestup 90 min
• Černá TZ do sedla Przelecz nad Dol. Buczynowa, výstup 10 min, sestup 90 min
• Zelená TZ na Czarne Ściany, výstup 100 min, sestup 90 min, z chaty Murowaniec je to na rozcestí u Czarneho Stawu Gasienicoweho dalších 30 minut
• Žlutá TZ z doliny Pańszczyca do sedla Krźyzne, výstup 160 min, sestup 140 min

• Obtížnost: Těžká, velice dlouhá túra, nejnáročnější turistická trasa Tater
• Délka túry: 14 - 17 hodin
• Převýšení: asi 2 100 m
• Základní trasa: Lysá Poľana - Dolina Roztoki - Wielki Staw Polski - Zawrat - Kozi Wierch - Granaty - Krzyźne - Dolina Pieciu Stawów Polskich - Dolina Roztoky - Lysá Poľana

Tuto trasu, stejně jako velkou řadu dalších, naleznete popsánu v turistickém a trekovém průvodci Vysoké Tatry a polské Tatry.

Jde o III. doplněné a zcela přepracované vydání průvodce Vysoké Tatry, které je tentokráte doplněno o polskou část Tater. Ta je logickou a nedělitelnou součástí tohoto horského celku. Protože celkový objem informací v knize obsažených podstatně narostl, museli jsme přikročit ke zvětšení formátu knihy z tradičního kapesního formátu A6 na formát 114 × 188 mm, podobně jako např. u publikace Ukrajinské Karpaty.