Treking > Treky, turistika > Na Velkou Deštnou, túra na nejvyšší horu Orlických hor (částečně) na sněžnicích
Na Velkou Deštnou, túra na nejvyšší horu Orlických hor (částečně) na sněžnicích
Túra ze sedla Mezivrší přes Kunštátskou kapli
17.3.2022 | Lenka Mašová
Nebudu zapírat, v Orlických
horách jsem v zimě nebyla, nelákalo mě to. Coby nelyžař bych se tam tak akorát
mohla brodit po kolena sněhem, kdybych běžkařům nechtěla ničit nebo blokovat stopu.
Sněžnice to ale radikálně změnily, neb na nich se mohu pustit kamkoliv.
A právě proto druhou březnovou a slunečnou sobotu po asi půldruhém roce parkuji
nad Rokytnicí v Orlických horách v sedle Mezivrší. No jo, časy se ale mění. Místo
někdejšího plácku je zde oficiální parkoviště se závorami, takže neproklouzne ani
myš.
Automat spolkne stovku na dobu od 7 do 22 hodin a na papírku, který z něj vyleze,
je uvedeno, že uhrazená částka je nikoli za parkování, nýbrž za jednorázový vjezd
do Kolowratských lesů. No tak jo.
Nicméně je nutné přiznat, že na rozšířeném plácku kromě závor a automatu přibylo
i umělecké dílo v podobě blíže neurčeného sudokopytníka vyříznutého z kovu na jednom
konci a dřevěná dvojkadibudka s vyřezanými srdíčky na straně druhé. Bohužel, ač k ní
vedla vyházená úzká cestička, sněhu bylo tolik, že nebylo možné zavřít pootevřená dvířka
toalety. Tak pro ty, co nejsou exhibicionisty, snad až v létě…
Červená hřebenovka vede pořád stejně, a protože byla prošlápnutá, šlo to i bez
sněžnic, což mi vydrželo až na
Pěticestí. Tam už bylo docela dost lyžařů i turistů, čemuž se nelze vzhledem
k otevřené občerstvovací stanici
divit. Sice toho v nabídce moc nemají, ale grog vaří stále skvělý. Hodilo by se však
více palet na sezení…
Ale když už s sebou sněžnice táhnu, to by bylo, abych je nepoužila. Pohrdnu tedy
upravenou cestou, nasadím sněžnice a ke Kunštátské kapli
se vydám volným couráním. Mohu tak obdivovat výhledy přes polský výběžek na
Králický Sněžník a ještě
více vlevo na hřeben Rychlebských hor.
Sluníčko svítí, vítr je jen mírný, co víc si přát? Kunštátská kaple, kdysi zřízená
pro lesní dělníky těžící dřevo, zdálky svítí bělostí svých zdí, pravidelně udržovaných,
ale je vidět, že povětrnostní vlivy mají navrch.
Od ní se pouštím jakože po červené značce, ale spíš kolem ní, když to jde. A tady
narážím na nečekaný problém. Člověk (já) v zimě obvykle chodí po cestičkách vyšlapaných
někým, kdo ví, kam jde. Jo, bejvávalo. S rozvojem skiapinismu a sněžnicového courání, kdy
si každý zcela svobodně jde, kudy chce a kudy se mu to zrovna líbí, neb hodlá být zcela
volným, nastala drobná potíž. Minimálně pro "zpátečníky", jako jsem já. Milion turistů,
milion cestiček a teď si v tom držte jen tak bez chytré techniky správný směr… Jo, jo,
jestli ono příliš demokracie někdy spíš neškodí…
Každopádně se nejdřív motám jako vítr v bedně (ale zase v dáli vidím i Sněžku)
a ve chvíli, když už fakt nevím, kde přesně jsem, pokorně scházím "o patro níž",
abych po lyžařské stopě dosáhla rozcestí Pod Homolí. S tím, že dál půjdu po upravené
cestě, na kterou se červená značka stejně po chvíli připojí.
V sedle Pod Jelenkou to pak už je jenom kousek ke stoupáku na
Velkou Deštnou. I tam mě čekaly
novinky. Že je srub
zmodernizovaný, to jsem už věděla z tisku, ale nikde jsem neobjevila Kačenku - plastiku
holčičky s hrnkem kakaa, která seděla na lavičce před původním srubem. No a jako na
potvoru jsem se na ni zapomněla obsluhy zeptat.
Nicméně i ve vylepšeném srubu mají stejnou nabídku občerstvení a i mimo otvírací
dobu je k dispozici pocestným, kteří se chtějí schovat před náhlou nepřízní počasí.
Protože malé hory, taky hory…
Od kiosku je to už jenom kousek k volně přístupné rozhledně na vrcholu Velké Deštné,
která původní vyhlídkovou věž nahradila na podzim roku 2019. Výhledy jsou za příznivého
počasí parádní.
No a co teď? Odpoledne značně pokročilo, dny jsou krátké, takže fofrem na parkoviště…
Tudíž už žádné courání lesem, ale od Homole pěkně na jistotu po upravené cestě. Má sice
asi milion zatáček, pravda, ale zase se není kde ztratit. V kiosku na Pěticestí už mají
zavřeno, také kdo by tam potmě ještě byl, takže hurá na červenou a fofrem přes Komáří
vrch k autu. Hlavně bacha na díry, které se ráno na světla jevily jako celkem bezproblémové,
nicméně teď by to bylo o zlámání končetin.
Parkoviště už bylo prázdné a při výjezdu jsem zjistila, že se závora zvedá automaticky.
Kdo přijede, také vyjede. Sice by mě zajímalo, jak by to bylo, kdybych přetáhla 22. hodinu,
nebo, nedejbože, přespala v autě jako kdysi, nicméně je pravda, že jsem neměla čas ani chuť
to zjišťovat v praxi. Jinak cesta do Rokytnice s hlubokými vyjetými kolejemi mi nepřišla
tak strašná jako ráno - asi že nebyla tolik vidět…
Líbil se vám tento článek?
Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji
stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet
2502526845 / 2010
Podpořit nás můžete i dalšími způsoby,
třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby
můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč.
Výši částky si nakonec ale určete sami.
Letošní předjaří je nezvykle mrazivé. Alespoň v noci, kdy
teploty padají i k -10 °C. Ale protože dny se již znatelně prodlužují a dají
se pomalu realizovat i delší přechody, balím plnou polní a poohlížím se po vhodném cíli
…
Těsně před svítáním, ještě dřív než se okolní vzduch stačí
rozpálit na obvyklých pětatřicet stupňů, vstupuji (samozřejmě bosky a s hlavou
pokrytou nezbytným šátkem) spolu se skupinkou místních poutníků, do lůna
…
Přírodní zajímavost v podobě lokality s hojným výskytem chráněné
bledule jarní je nyní možné obdivovat v přírodní rezervaci Údolí Chlébského potoka
v Chlébském, místní části Skorotic na rozhraní Kraje Vysočina a
…
Na pohádkovou zimu na Králickém Sněžníku musí mít člověk kliku.
Neb mám k tomuto vrcholu silný citový vztah, byla jsem tam snad stokrát. Tak dobře,
stokrát asi ne, ale zato ve všech ročních obdobích, ve dne i v noci…
…
Kyjev je hlavní město, a s asi třemi milióny obyvateli (celá
aglomerace má asi 3,7 mil. obyvatel), i největší město Ukrajiny. Město Kyjev
ležící na řece Dněpr je často zváno jako matka ruských měst, protože v minulosti
…
Noc byla dlouhá, tak jak již na podzim jsou. A také mrazivá,
teploty spadly asi pět stupňů pod nulu. Na trávě i na stromech, kam ještě nedosáhly
sluneční paprsky, je silná vrstva jinovatky. Rychle balím a vyrážím vstříc
…
Charkov (ukrajinsky Харків) je krásné město na severovýchodě
Ukrajiny. Leží na jejím samotném okraji, pouhé tři desítky kilo- metrů od hranic
s Ruskou federací a asi 400 kilometrů od Kyjeva. Rozkládá se v nekoneč
…
Po předchozím ponoru do historie afrického čarodějnictví se
posuneme do současnosti subsaharské Afriky. Mnozí Afričané míní, že čarodějnický
útok má vždy osobní původ, pramení v osobě konkrétního čaroděje, kte
…
Na přelomu září a října to opět vypadalo na dva dny hezkého
počasí. Možná poslední hezké podzimní dny. Proto ani chvíli neváhám a mířím
do hor. Kam jinam než do Jeseníků… V plánu mám zhruba 50kilometrový okruh
…
"Už jsi slyšel o Kamenné bůdě?", ptal jsem se kamaráda.
Odpověď byla "jo, jasan, znám. Kamienka pod Chopkom, nebo myslíš tu pod
Velků Javořinů?". "No, tak teda ty jsem přímo nemyslel", říkám a začal
jsem mu vyprávět
…
Z vlaku vystupuji v bělokarpatských Vrbovcích. Čeká mě cca
29 km přes kopce Bílých Karpat. Přijel jsem po trati, která byla postavena
začátkem třicátých let minulého století jako jedna z železničních spojnic
…