Památný Charkov (Харків), 2. největší město Ukrajiny

Dnes je Charkov centrem Charkovské oblasti (Charkovského kraje), historického regionu zvaného Slobodská Ukrajina. Po vzniku Sovětského svazu byl Charkov mezi lety 1919 a 1934 dokonce hlavním městem Ukrajiny. Nakonec v té době byl Charkov i nejlidnatějším ukrajinským městem s asi 400 tisíci obyvateli. Proto se lze dodnes v literatuře setkat s titulem "první hlavní město".

Na výše uvedenou skutečnost nakonec upozorní i průvodce, rozhodnete-li se s ním vydat na komentovanou projížďku městem. I když v těchto těžkých dnech, kdy na Ukrajině probíhají těžké boje s vojsky Ruské federace, to určitě možné není. Národnostní složení města se za posledních 100 let výrazně proměnilo. Zatímco v první čtvrtině 20. století byl podíl Ukrajinců a Rusů vyrovnaný s početnou menšinou židovského obyvatelstva (asi 20 %), dnes tvoří Ukrajinci přes 60 % obyvatel a Rusové (hovořící povětšinou jazykem suržyk) asi jen 30 %.

Četné archeologické nálezy dokládají osídlení Charkova již po dobu téměř čtyř tisíc let. Nejstarší nálezy pocházejí ze 2. tisíciletí př. n. l. z doby bronzové. Později se zde nacházela sídla Skýtů, Sarmatů a ještě později raných Slovanů z 2. - 6. století našeho letopočtu. V dobách slavné Kyjevské Rusi se zde nacházelo město Donets, které podlehlo nájezdu Kumánů v roce 1240 a následně Tatarů, kteří oblast kontrolovali až do 15. století.

Dnešní město Charkov, resp. jeho zárodky, založili záporožští kozáci v roce 1656. Tehdy tady začala růst zprvu pevnost, která záhy přerostla v opevněné město chránící hranici Ruského impéria. V 18. století město ztrácelo význam, což se změnilo v roce 1765, kdy se Charkov stal hlavním městem ruské části Ukrajiny.

Největšího rozmachu dosahuje Charkov na konci 19. století, kdy se město s příchodem železnice stalo významným průmyslovým a kulturním centrem. Velký příliv obyvatel nastal také během Stalinova hladomoru ve 30. letech 20. století. Původem gruzínský tyran Stalin způsobil hladomor svými neuváženými zemědělskými reformami, které nejvíce zasáhly východ Ukrajiny a jihozápadní části Ruska.

Velice těžké časy zakoušelo město v průběhu bojů II. světové války. Asi vůbec nejtemnějším obdobím se stala První bitva o Charkov v roce 1941, kdy město ovládli Němci. 15. prosince 1941, za aktivní spolupráce některých zdejších obyvatel, Němci povraždili v rokli Drobickij Jar na 15 000 Židů. Včetně žen a malých dětí. Otřesné záběry jsou i po osmi desítkách let mementem naprostého selhání lidství i západní civilizace.

V květnu 1942 proběhla Druhá bitva o Charkov, kdy se Rudá armáda pokusila město znovu obsadit. Útok byl však odražen a město zůstalo po těžkých bojích v německé okupační správě. V létě 1943 po všeobecném ústupu německých vojsk a jejich spojenců kontrolu nad městem získali Rusové, avšak během tzv. Třetí bitvy o Charkov byla sovětská vojska opět dočasně vytlačena Wehrmachtem. Definitivního osvobození se Charkov dočkal až 23. srpna 1943.

V poválečných letech proběhla rychlá obnova města, které bylo v důsledku válečných událostí z větší části zničeno. V roce 1975 bylo otevřeno metro, probíhala rychlá výstavba průmyslových podniků a obytných čtvrtí. V roce 2012 se jméno města velice často objevovalo ve světových sdělovacích prostředcích, protože Charkov byl jedním z měst, kde se konalo Mistrovství Evropy ve fotbale. Jeho jméno se v médiích objevuje, bohužel, i v dnešních válečných dnech, kdy byla Ukrajina napadena Ruskou federací.

Jakýmsi pomyslným centrem opravdu hezkého města je Náměstí Svobody, o kterém všichni zdejší průvodci vykládají, že jde o největší náměstí v Evropě. I bych tomu věřil, protože náměstí se svými zhruba 12 hektary je opravdu monumentální. Člověk si něm opravdu připadá nicotný. Projekt náměstí kapkovitého tvaru měl zpracovat v roce 1924 významný architekt V. Trocenkov.

V čele náměstí najdeme obří budovu Deržpromu (Dům národního průmyslu), která byla postavena ve 20. letech 20. století. Jím zastavěná plocha činí neuvěřitelných 6 hektarů. Do roku 2014 stála na náměstí obří socha V. I. Lenina, kterou však po Majdanu demonstranti strhli. Příznivce vojenské historie jistě zaujme exponát těžkého tanku s bočními otočnými věžičkami z I. světové války a mnoho dalších zajímavostí.

Další cennou stavbou Charkova je klášterní chrám ve stylu ukrajinského baroka zvaného také jako kozácké baroko, které nebylo až tolik zdobené. Pokrovský chrám byl dostavěn v roce 1689. Z dalších cenných památek si zmínku zaslouží pravoslavné chrámy sv. Dimitrije a sv. Alexandra Něvského, významné osobnosti ruských dějin 13. století.

K častým cílům turistů i místních patří velké městské parky jako jsou Gorky park a nebo Ševčenkův park z roku 1805. Dnes tady nalezneme delfinárium a nebo Památník 50. rovnoběžky. Ve městě je mnoho galerií, muzeí, divadel. Působí zde Charkovská státní filharmonie a nebo Charkovská univerzita, na které mimo jiné studoval významný charkovský rodák Otto von Struve. Osobně jej považuji za nejvýznamnější osobnost města, která svou alma mater proslavila daleko za hranicemi.

Otto von Struve (12.8.1897 - 6.4.1963) byl významný astronom, který významnou měrou přispěl k rozvoji spektroskopie. Zabýval se i otázkami rotace hvězd a mezihvězdného plynu. Zejména v oblastech H II. Narodil se na území Ruského impéria, vystudoval v letech 1914 - 1919 a hned po studiích bojoval v řadách bělogvardějců proti bolševikům.

Po vítězství bolševiků uprchl Otto Struve nejprve do Turecka, aby v roce 1921 odjel do Spojených států. V letech 1932 - 1947 vedl Yerkesovu observatoř, později založil a vedl McDonaldovu observatoř. V letech 1932 - 1945 vedl prestižní časopis The Astronomical Journal, v letech 1952 - 1955 byl předsedou Mezinárodní astronomické unie. Napsal řadu prací, mezi jeho nejvýznamnější knihy patří Stellar Evolution a The Universe. Zemřel v Berkeley v Kalifornii.