Turistika v Beskydech: Lysá hora (1 323 m n. m.) trochu jinak

Lysá hora: Trošku delší, ovšem o to pěknější trasa na královnu Moravskoslezských Beskyd

Ráno vstávám ve 4:45. No vstávám… musím se značně přemáhat po včerejší šestnáctihodinové směně, zvažuji všechna pro a proti, proč jít na výlet a proč ne. Nakonec vítězí to, že vyrazím. Přece jen jsem si dal určité cíle na letošní rok a jedním z nich je vystoupat na Lysou horu v průměru alespoň jednou týdně.

Jakmile vykouknu z okna, počasí se tváří nic moc, je pod mrakem, ale říkám si, že se snad vyčasí. Chystám snídani, svačinu, sedám na kolo a jedu směr do práce. V práci nechávám kolo a rychle se přesunuji na nádraží v Kunčicích. Vlakem se přepravuju do Frýdlantu nad Ostravicí a posléze autobusem na zastávku Staré Hamry - rozcestí Černá. A tady začíná můj výlet.

Údolím Černé Ostravice na Bílý Kříž

Po výstupu z autobusu na chvíli sedám v zastávce a dopřávám si snídani. Počasí se po cestě vyjasnilo, obloha je krásně čistá, takže to vypadá na nádherný den. Ještě naposledy studuji mapu, abych zjistil, co jsem si to vlastně naplánoval a jestli to na mě nebude moc, když mám jít ještě večer do práce.

Čtěte také: Východ Slunce z Lysé hory, noční výstup na nejvyšší horu Beskyd

Mapa i rozcestník mluví jasně - musím jít po zelené TZ nejprve po asfaltce směrem na Bílá - Konečná. Vydávám se tedy na cestu. Provoz sice není hustý, ale i tak se tudy sem tam prořítí auto, takže jsem moc rád, že chodník brzy odbočuje na asfaltku, vedoucí údolím Černé Ostravice.

Musím smeknout před tímto údolíčkem. Je opravdu malebné, moc se mi tu líbí. Voda je nádherně čistá, ne jako u nás dole, v Ostravě. Na druhou stranu v duchu děkuji zakladateli našeho města, že se usadil v takové blízkosti malebných hor, jakými Beskydy jsou.

Cestou údolím mě provází čáp černý. Vyrušil jsem ho přibližně v oblasti pramene Ledový (zde možnost nabrat vodu). Nejprve jsem nevěděl, o jakého ptáka se jedná, jelikož jsem jen viděl něco obrovského se vznést. O kus dál jsem jej vyrušil znovu, odletěl o nějakých 300 metrů a ztratil se mi mezi smrky. Poté jsem ho vyrušil potřetí, to už se rozletěl směrem proti mně a bezpečně jsem poznal, o jaký druh se jedná. Škoda, že jsem ho nestihl vyfotit.

Čáp mě tedy provázel velkou částí údolí, takže jsem se už dostal na rozcestí Údolí Černé. Zde se po levé straně nachází jakási přehrádka, já se dávám doprava, po modré TZ, a mírným stoupáním přicházím až do Bílá - Konečná. Teoreticky jsem zde mohl dojet autobusem, ale proč si cestu zlehčovat a ochuzovat se o tak krásné údolí?

Bílá - Konečná se nachází na bývalé hranici se Slovenskem. Já se odsud po červené TZ vydávám po bývalé statní hranici směrem na Bílý kříž. Mírné, krátké stoupáníčko a už se mi z louky otevírají pohledy na Lysou horu, krčící se za hřebenem Grúně.

Louka je krásně rozkvetlá zvonky rozkladitými a jinými květy. Kolem vrcholu Čudácka (827 m) se dostávám až do osady Vjadačka, kde se nachází horská chata Doroťanka. Jelikož mám chuť na pivo, tak se zastavuji, ale otvírají až v 10, což je za půl hodiny. Chci si ovšem koupit i turistickou známku, tak počkám.

Čekání si krátím pokecem s jihomoraváky, kteří jsou zde ubytovaní a chystají se na kolech prozkoumávat tuto část Beskyd (po zbytek cesty se s nimi ještě budu setkávat a míjet). Piva jsem se dočkal, cyklisti už odjeli, a jelikož jsem dopil, taky budu pokračovat v cestě. U Doroťanky je možnost dočerpat vodu. Já jí mám dost, takže toho nevyužívám.

V osadě je nutno lehce klesnout, ale výškové metry posléze opět nabírám v mírném stoupání na Súľov (903 m). Před samotným vrcholem se nacházejí kolmé skalní stěny - mrazový srub Vlčia skala. Opět jsou z něj krásné výhledy na Lysou a již i na horský hotel Sulov.

Kousek za vrcholem Súľova se připojuji na asfaltku, to už jsem v osadě Bílý Kříž. Zde už to dobře znám, jelikož jsem tudy párkrát procházel při přechodu ze Starých Hamrů do Mostů u Jablunkova, přes hřeben Polomek.

V horském hotelu se nezastavuji na pivo, je tu už celkem plno, ani to nechcu nijak přehánět, když jdu ještě na noční. Potkávám tu ovšem své známé cyklisty, tak se s nimi jen zdravim. Opět mám možnost dobrat vodu z pramene, ale nevyužívám toho a mířím dál k samotnému věhlasnému Bílému kříži.

Od Bílého Kříže na Lysou

Bílý Kříž je nejen osada, ale vlastně i boží muka. Kousek od něj se nacházejí jakési výzkumné kyslíkové skleníky. U nich se dávám na rozcestí po modré TZ. Lesem klesám kolem pramene Bílý Kříž k rozcestníku Ježánky. Kdybych se cítil, že již mám dost, s ledovým klidem se zde mohu dát po zeleném TZ a asi po půl kilometru dojdu k horskému hotelu Visalaje, kde je možnost občerstvení a taky odsud jezdí autobusy do Frýdku, Havířova či Orlové.

Já ovšem dost nemám a tak pokračuju po červené TZ, kolem PP Obidová. Střídavě přes lesy a louky, na kterých se nacházejí polosamoty Obidová, Muroňka a Vyšní Mohelnice přicházím k rozcestníku Vyšní Mohelnice, u kterého mě dojíždějí mí známí cyklisté. Opět mě zdraví a konstatují, že jdu až neuvěřitelně rychle. Já jim na to jen odpovídám, že nahoře budou jistojistě dříve, tak ať mi tam už objednají pivo.

Od rozcestníku pokračuju kousek se zelenou TZ po polňačce, která se u chatky s trojúhelníkovým pozemkem odděluje a pokračuje do Masarykova údolí. Já se dávám mírným kopečkem po červené TZ, potom ještě kousek po rovince a u dalších chat začne cesta prudce stoupat přes pastvinu, na jejímž konci je u lesa nádherná chata Na Pasíčkách. Vidím cyklisty, že tento úsek někteří z nich raději tlačí (on je to opravdu výživný stoupáček).

Jakmile se dostávám k chatě na vrcholu louky, otáčím se, abych se pokochal pohledem na hřeben Polomek a Grúně. Nyní mě čeká vyklusávací rovinka až po první křížení s asfaltkou, která vede na Lysou. Ta slouží v létě hlavně cyklistům, v zimě běžkařům a také zásobování.

Přejdu přes jednu ze serpentin asfaltky a opět lesem prudce stoupám na vrch Huserka (929 m). Po něm následuje krátká vyklusávací rovinka po asfaltce. Zde se nachází parádní přístřešek s posezením, takže vůbec neváhám a pouštím se do svačinky ve formě sardinek, abych nabral sílu před dalším stoupáním a mohl v něm předběhnout turisty, kteří právě předbíhají mne a přejí mi dobrou chuť. Kochám se pohledem na masiv Travného a moji cyklisti mě opět předjíždí. Takže je načase pokračovat.

Chodník opět prudce stoupá, v podstatě v tomto místě vytváří zkratku v serpentině asfaltky, kříží ji a opět lesem prudce stoupá na vrchol Zimný (1 080 m), kde se nachází rozcestník. Ve stoupáku jsem si mákl, takže jsem předběhl turisty, kteří mě míjeli. Jen konstatují, že si měli vzít taky svačinku, aby měli víc sil. Já je uklidňuji, že nahoře mají pivo, které rozhodně není k zahození. Na tom se shodujeme snad všichni.

Ze Zimného je to Lysou co by kamenem dohodil, což mi dodává na náladě a opět přidávám do kroku. Následné stoupání lesíkem mám rád zvláště v zimě při inverzním počasí, protože se zde přímo z chodníku otvírá nádherný pohled na Tatry. Při následném míjení asfaltky mám před sebou už "jen" stoupání po sjezdovce, které je zasloužená třešnička na dortu. V něm ještě předbíhám nejmladšího z cyklistů, který se toho nebojí a dává si to přímo po sjezdovce. No nezávidím mu, asi bych to nevyjel.

Na Lysé hoře

Jakmile jsem na vrcholu, první, co jdu udělat je to, že tradičně pohladím hladící bod na obelisku. Jelikož zde potkávám jednoho z cyklistů, dost se s ním zakecávám. Když se od obelisku dostatečně pokochám výhledem na Smrk, Radhošť, Velký Javorník, masiv Ondřejníku, za kterým bývá vidět Štramberská trúba, dále do celé Podbeskydské pahorkatiny, loučím se s kamarádem cyklistou (jeho kolegové buď ještě nedojeli, nebo nejeli až k obelisku), jdu do starého dobrého Šantánu na polívku a pivo, jako zaslouženou odměnu po výživném stoupání. Každopádně cestu z Ježánek na vrchol Lysé považuji za nejlehčí z cest, které nahoru vedou, a zároveň taky nejkrásnější.

Po dostatečném nasycení a napojení jdu ještě na Tatranskou vyhlídku. Protože je opar, jsem rád, že jde vidět alespoň silueta Lúčanské Malé Fatry a Krivánské Malé Fatry. V duchu přemítám hřebenovku, kterou jsme tam v dáli, před pár týdny šli. No nic. Doma mě ještě čekají nějaké povinnosti, navíc večer ještě práce, je čas se rozloučit se starou dobrou Lysou a odebrat se zpět do civilizace.

Dolů na Ostravici

Myslím, že cesta z Ostravice na Lysou horu, respektive obráceně, je tak profláklá, že ji nemusím sáhodlouze popisovat. Dokonce ani nevěřím, že je v ČR ještě někdo, kdo by ji neznal. I tak ji stručně shrnu. Cesta nahoru = solidní výživný krpál (asi 900 m převýšení na 8,5 km, od vlakového nádraží). O víkendu tudy ani nechodím, protože zde chodí doslova zástupy turistů v řadě. Proto raději upřednostňuji výstupy přes týden. Přece jen mám rád trošku klidu.

Cesta dolů tedy svižně klesá, lemována nádhernými výhledy při pěkném počasí. Ikdyž zde jdu po x kráté, nikdy se jimi nemůžu nabažit, stejně tak jako pohledy na samotnou Lysou horu, která působí doslova magicky. Výhledy skončí s nástupem lesa, ale kousek za rozcestníkem Lukšinec se ještě směrem ke Smrku otevřou. Od rozcestníku Butořanka je možno jít alternativně po modré TZ, údolím Mazáku.

Po této trase nechodí tolik turistů, je malebná, ale o něco delší, než klasická červená. Navíc závěr vede asi 1,5 km po hlavním tahu na Slovensko, což není až tak příjemné, protože někteří řidiči, si zdejší cestu pletou s dálnicí. Já jdu dnes z Butořanky po červené, kdy TZ vede od pramene pod Butořankou po asfaltce až na Ostravici na nádraží, kde pro dnešek končí moje cesta. Nezbývá než říct… za týden ahoj, Lysá horo.

Shrnutí

Když tuto trasu zpětně zhodnotím, jedná se o náročnější výlet. Nechci nikoho podceňovat (já jej zvládl asi za 6 hodin, nepočítaje přestávky), rozhodně je třeba si na něj vyhradit adekvátní čas. Některé části trasy tohoto výletu mohu doporučit i jako vhodné pro výlety rodičů s dětmi (např. cesta údolím Černé Ostravice na Doroťanku nebo cesta z Bílá - Konečná na Súľov).

• Staré Hamry Černá: 0,0 km, stoupání: 0 m
• Údolí Černé: 3,8 km, stoupání: 83 m
• Bílá - Konečná: 5,4 km, stoupání: 221 m
• Doroťanka - rozcestí: 9 km, stoupání: 484 m
• Bílý Kříž: 12,5 km, stoupání: 1 028 m
• Ježánky: 14,6 km, stoupání: 1 047 m
• Vyšní Mohelnice: 17,2 km, stoupání: 1 102 m
• Zimný: 20,5 km, stoupání: 1 462 m
• Lysá hora: 22,5 km, stoupání: 1 709 m
• Butořanka: 26,5 km, stoupání: 1 710 m
• Ostravice žst. (celkem): 30,0 km, celkové stoupání: 1 713 m

Další související články: