Kunovická hůrka (587 m) s rozhlednou, turistika v Hostýnských vrších

Výšlap na rozhlednu ve stínu rozhledny na Kelčském Javorníku

Nápadné návrší Kunovická hůrka svou výškou 587 metrů asi nikoho neohromí. Neohromí ani délkou výstupu a nebo jeho obtížností. Ohromit ale může každého, kdo se umí kolem sebe dívat s očima otevřenýma, nádhernými výhledy nejen na zelené hřebeny a vršky Hostýnských vrchů, ale i na vrchy Nízkého Jeseníku, Podbeskydské pahorkatiny, Beskyd a nebo do Moravské brány.

Kunovická hůrka byla jednoho srpnového dne i našim cílem. Protože výšlap na toto návrší na pomezí Hostýnských vrchů (Hostýnsko-vsetínské hornatiny) a Moravské brány nezabere více než dvě, tři hodiny, spojili jsme výlet na tento hezký vršek i s dalšími cíli. Prvním z nich, již cestou do Rajnochovic, byla rozhledna v obci Kunovice, která byla vybudována na vodojemu nad obcí (434 m) a pro veřejnost slavnostně otevřena 20. června 2021.

Na rozhlednu na Kunovické hůrce vyrážíme z rozcestí Rajnochovice (402 m). A protože se nám nechce šlapat po asfaltu až k náběhu turistické značky, pokračujeme k vrcholu podle svého rozumu, nejkratší cestou. Nakonec značka není dogma a vrch brázdí řada lesních cest sloužících ke svozu dřeva.

Širokou svážnicí tak ukusujeme první výškové metry, cestou se občerstvujeme sladkými ostružinami a vychutnáváme si prvních hezkých výhledů. Jedinou vadou na kráse jsou ty ohromné holiny, paseky bez stromů. Nevím, zda-li tady bylo skutečně tolik smrků, které podlehly náletům kůrovce, a nebo tady byla důvodem ekonomické zájmy.

Nedokáži si vybavit, jaké dřeviny tady v okolí převažovaly, protože když se řeknou Hostýnské vrchy, vybaví se mi především bukové lesy. Je ale pravdou, že místní hospodáři se postarali o opětovné zalesnění a k výsadbě přistoupili s rozvahou. V podrostu vidíme mix více druhů dřevin, jak listnáčů, tak jehličnanů. Příští generace se tak tady zřejmě dočká poměrně přirozeného a zdravého lesa.

K vrcholu Kunovické hůrky se blížíme cik-cak. Nechybí ani ostružiny a broučci s motýly. Já vím, zdržuji, Michalka občas vypadá nervózně, když se "zaseknu" o nějakého z těch okřídlených i neokřídlených bezobratlých fotím, ale uznejte, dokázali byste bez povšimnutí minout tu zlatohlávka, tu zase třeba přástevníka kostivalového (Euplagia quadripunctaria)?

Takovýmito "přískoky vpřed" se postupně dostáváme až pod vršek. Po kamenité a částečně zarostlé cestě. Sklon stoupání se postupně zmenšuje a otevírají se bombastické výhledy. Především do úrodných lánů v Moravské bráně. Žně začnou co nevidět. A již je tady samotný vršek Kunovické hůrky (587 m) s malou dřevěnou rozhlednou, která tady stojí od roku 2010.

Nevysoká stavba s vyhlídkovou plošinou přístupnou po strmých schůdcích skýtá ale úžasné výhledy. Severním směrem vidíme nejzápadnější vršky Moravskoslezských Beskyd s Radhoštěm, nechybí Starojický kopec s hradem Starý Jičín v Podbeskydské pahorkatině ani řada vrcholů v Nízkém Jeseníku, především v nejbližším podcelku Oderské vrchy. No a pochopitelně výhledům vévodí Kelčský Javorník (865 m), nejvyšší hora geomorfologického podcelku Hostýnské vrchy. Na Kelčáku stojí od roku 2015 25metrová rozhledna, která tu naši, tak trochu neprávem, zastiňuje jak výškou, tak i kruhovými výhledy.

Na rozhledně Kunovická hůrka, která stojí nejen na vrcholu, ale i na 8,8 km dlouhé naučné stezce (zastavení č. 8) profesora Rudolfa Haši, se chvíli zdržíme. Jednak spočinout v horkém dopoledni a jednak si užít opravdu hezkých výhledů. No a jak to již tak bývá, již nyní spřádáme plány na příští, tentokráte vícedenní, výlet do těchto končin. A jen pro úplnost - prof. Rudolf Haša (1881 - 1963) byl významný rodák z blízké obce Kunovice. Pracoval v oboru lesnictví, přednášel na Mendelově univerzitě v Brně. Prostě zajímavá osobnost.

Po odpočinku se vydáváme dolů. Bereme to ale trochu "hákem", okolo, abychom se nevraceli stejnou cestou. Za výhledů na hezké louky a pastviny míříme k dalšímu cíli. A tím je studánka Nad dolním koutem. U studánky s výbornou pramenitou vodou je další z informačních panelů naučné stezky. Můžeme se tady tak dozvědět, co že je to pramen, jak proudí a čím jsou ovlivňovány podzemní vody, ale i něco o místní flóře a fauně.

Od studánky Nad dolním koutem se pak již vracíme nejkratší cestou do Rajnochovic, obce, která je prvně připomínána v roce 1721. To za dalších parádních výhledů. Pochopitelně nemůžeme před odjezdem vynechat zdejší stánek s výbornou točenou zmrzlinou. To by mi Míša asi neodpustila…

Cestou domů si pak ještě trochu zajíždíme a zastavujeme se na Trojáku, na Tesáku (690 m) prohlédnout si spáleniště chaty na Tesáku, která bohužel shořela 29. ledna 2022. Věřím, že se tato důležitá základna dočká svého opětovného vzkříšení. A pochopitelně následovaly ještě i nějaké další zastávky, letní dny jsou přece poměrně dlouhé a je potřeba je využít na maximum.

• Kunovická hůrka s rozhlednou na turistické mapě