Průvodce | Karpattreky | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Lyžování | Příroda | Soutěže | Aktuality | Zajímavosti | Kalendář akcí | Napsat článek | E-shop | Více…
Kontakty  Cookies  Ceník inzerce  RSS 
Treking.cz Hledat
Poslední aktualizace: 7.9.2020 , svátek má
Treking > Treky, turistika > Krivánska Malá Fatra / hřebenovka

Krivánska Malá Fatra / hřebenovka

Túra kolem Vrátne doliny, hřebenovka

Nerad bych se mýlil, ale srdce Malé Fatry - myslím krivánskou část - najdeme ve Vrátné dolině. V ní se nachází nejvíc rekreačních středisek a převážná většina turistů odtud vyráží pěšky nebo lanovkami do hor, sem se lidé stahují po absolvování túr.

Steny, Velký Rozsutec, Stoh

Nelze se tomu divit. Údolí obklopují nádherné hory jako Velký Kriváň, Chleb, Hromové, Steny, Poludňový grúň, Stoh, Velký Rozsutec, Boboty, Sokolie, Baraniaky, Žitné a Kraviarske, které nenechají chladným žádného milovníka hor. Proto se zaměřím především na tuto oblast, ačkoliv nám chvilku potrvá, než do končin zavítáme.

Z vlaku vysedáme ve stanici Strečno, která je pěkných pár kilometrů vzdálena. Navíc je obec známá úplně něčím jiným než přírodními krásami, její dominantu představuje stejnojmenná zřícenina hradu ze 14. století. Ta se nachází na strmém skalisku nad řekou Váh a upoutá každého návštěvníka. U nás tomu není jinak. Přestože zříceninu nemíníme navštívit, upíráme k ní při průchodu vesnicí Nezbudská Lúčka napjatě zraky. Hrad - přijeli jsme až večer po setmění - je ve tmě nádherně nasvícen.

Čtěte také: Přechod Malé Fatry; Fatransko-tatranský Karpattrek (1), hřebenovka ze…

To už ale na okraji lesa stavíme stan a zalézáme do spacáků, noc je kupodivu klidná. Přestože máme poslední dubnový den a nastaly čarodějnice, žádná ježibaba k nám na koštěti nepřiletí.

Starhrad a Chata pod Suchým

Do hor vyrážíme po svítání. Stoupáme vzhůru, a aniž se nadějeme, dostáváme se na území Národního parku Malá Fatra. Ten vyhlásili v roce 1988 a jeho rozloha činí 22 630 ha. Nejvyšší bod představuje Velký Kriváň (1 709 m) a nejníže položené místo najdeme při řece Váh u Strečna (350 m), odkud jsme právě vyrazili; čili nás čeká pěkná štreka.

Než se ale stihneme pořádně zapotit, prvně zastavujeme. Činíme tak na Starém hradě (Starhrad), jenž se nachází na opačné straně řeky než stojí Strečno. Původně se nazýval Varín a založili ho už ve 13. století, pročež je starší než jeho známější Váh od Starhradu kolega. V 18. století ho ale opustili a sídlo zpustlo, proto z něj zbyly jen ruiny. Přesto v něm najdeme zdi, zbytky paláce i věže, coby bonus se přidává nádherný výhled na klikatící se Váh.

Následuje výšlap lesem. Ten oproti mojí předchozí návštěvě těchto končin zčásti vykáceli, a tak se občas otevírá omezený výhled na okolní kopce. To už ale po necelých dvou hodinách chůze přicházíme k Chatě pod Suchým. Přestože odbila teprve desátá hodina dopolední, dáváme si pořádné jídlo, čili kapustnicu; hustá polívka nemá sebemenší chybu.

Vzápětí opět stoupáme. Zprvu se ubíráme podél vleku, v sedle Príslop nám ukazatel sděluje, že půjdeme na vrch Suchý (1 468 m) ještě tři čtvrtě hodiny. Nevím, jestli jsme tak dobří, nebo se rozcestník plete - spíš bude správně druhá možnost - ale dostáváme se na vrchol i s plnou polní za cca dvacet minut.

Jelikož se po předchozím dočasném zatažení - ráno bylo azuro - zase vyčasuje, zdržíme se dobře půl hodiny a kocháme se okolím. Směrem na západ se zvedá masiv Lúčanské Fatry s nejvyšším bodem Veľká lúka (1 476 m), na opačnou světovou stranu se táhne hřeben námi navštívené části hor, jemuž dominuje Malý Kriváň. Výhledy nabízí i sever a jih.

Stratenec, Biele skaly a Malý Kriváň ze Suchého

Bohužel panuje opar, a tak jen mlžně vidíme Velkou Fatru, Javorníky nebo Beskydy; až v průběhu dne se nám občas poštěstí zahlédnout stále sněhově bílé vrcholky Nízkých Tater.

Malý Kriváň, Bublen a Veľký Kriváň

Následuje okouzlující hřebenovka. Biele skaly uchvátí skalnatými pasážemi; chvilku usedáme na Stratenci (1 513 m), odkud je vidět i zřícenina hradu Strečno. Následuje výšlap na Malý Kriváň (1 671 m), z nějž prvně spatříme nejvyšší vrchol celého pohoří. Příliš tedy neváháme a ubíráme se k němu.

Přes sedlo Bublen, kde se dá v prameni dobrat voda, stoupáme na Pekelník a následně vylézáme na Velký Kriváň, jenž, jak jsem prozradil dříve, dosahuje nadmořské výšky 1 709 m. Z hory se nabízí nové výhledy. Přímo před námi leží hlavní hřeben Malé Fatry, a tak máme jako na dlani Chleb, Steny, Stoh i Velký a Malý Rozsutec. V dáli za nimi se táhne Oravská Magura a opodál se ukazuje Velký Choč, chvilkami nepatrně probliknou bílé stěny Roháčů. Také jsme se dostali nad srdce Malé Fatry, jak jsem v úvodu nazval Vrátnou dolinu.

Pokocháni rozhledy, scházíme do Snilovského sedla, kde je v plném provozu lanová dráha. Ta nás na rozdíl od mnoha jiných návštěvníků neláká, scházíme k Chatě pod Chlebom. V té je docela plno a pár lidí se podivuje, že je ubytovací kapacita zcela zaplněna; nás naštěstí tento problém netrápí. Vůbec nás nenapadlo, že bychom přenocovali právě tady. Zastavujeme pouze na jídlo, dáváme si halušky a pivo.

Malý Kriváň Velký Kriváň

Posilněni stoupáme do Sedla za Hromovým a nalehko zaskočíme na vrchol Hromové (1 636 m). Ačkoliv nás láká i blízký Chleb, vynecháme ho. Pokračujeme přes Steny. Jedná se o nádherný vzdušný hřebínek, z nějž se nabízí výhledy do všech stran. Já se ale zaměřím pouze na Velký Rozsutec a Stoh, obě hory se zvedají přímo před námi. Vrcholy totiž přímo ukázkově ukazují geologickou rozmanitost Malé Fatry.

Poludňový grúň a Stoh

Krystalické horniny (žuly a břidlice), které pokrývají většinu pohoří, jsou u Rozsutce jako mávnutím kouzelného proutku nahrazeny vápenci a dolomity, oba kopce vedle sebe působí zcela cizorodě. Vypadá to dokonce tak, jako by nějaký škodolibý obr vyrval Rozsutec z jiných končin a zasadil ho právě tady.

Denní pouť končíme na metě Poludňový grúň (1 460 m). Než se nadobro zešeří, shlížíme přes Grúň do Vrátné doliny i na již dříve spatřené vrcholy jako jsou Velký Rozsutec, Stoh, Boboty, Sokolie, Baraniaky, Žitné a Kraviarske. Do stanu nás zahání narůstající chlad.

Stoh k večeru, vpravo v dáli Velký Choč

Ráno nás zdraví opět nádherný den, vycházíme celkem brzo. Tedy, abych byl přesný, slovo "brzo" je značně relativní. Přestože je k osmé hodině, neujdeme příliš moc kroků a proti nám se vynoří dvě skupiny na těžko jdoucích turistů, které dle všeho vyšly o něco dřív než my - soudíme, že nocovaly ve Stohovém sedle či někde poblíž.

To už se ale stejně jako včera po ránu pořádně zapotíme, stoupáme na Stoh (1 607 m). Pokud výšlap pojmeme jako ranní rozcvičku, jistě by z nás při vyplňováni okének modrého života měli radost Rychlé šípy. Z travnatého Stohu se nabízí výhled na část včerejší trasy i na Velký Rozsutec, neopomenu ani kopec Osnica (1 362). Nevím proč, ale tento vrcholek mě při předchozích dvou návštěvách Malé Fatry vždy zaujal a říkal jsem si, že by také stál za výšlap. Ani jednou k tomu však nedošlo a nedojde ani tentokrát.

Veľký a Malý Rozsutec

Scházíme do sedla Medziholie (1 185 m). Necháváme batohy v krytu smrků a nalehko se vydáváme na Velký Rozsutec (1 610 m); posléze se shodujeme, že jsme velmi dobře učinili. Výšlap je výživný. Jelikož má hora skalnatý ráz, dochází chvílemi i na řetězy, v jednom místě objevuji na zemi kapky od krve - asi si tady kdosi šeredně natloukl. My naštěstí za celou dobu putování jedinkrát nespadneme, i proto na vrchol v rozporu s údaji na ukazatelích vystupujeme za necelou hodinu. Seshora se opět nabízí skvělé výhledy.

Velký Rozsutec

Abychom nemuseli dolů stejnou cestou, scházíme po výrazně pohodlnější pěšině do sedla Medzirozsutce. Za ním, jak velí název, zvedá se Malý Rozsutec, který mám dodneška spojený s návštěvou Malé Fatry v roce 1999. Tehdy jsme z jeho vrcholu pozorovali zatmění Slunce; bylo až s podivem, kolik lidí si do hor bralo tmavá skla či dnes už nepoužívané velké diskety do počítače.

My tentokrát Malý Rozsutec nenavštěvujeme a po úbočí jeho většího bratříčka se ubíráme zpět do sedla Medziholie, kde mezitím výrazně přibylo turistů. Na Velký Rozsutec a Stoh táhnou nyní přímo štrúdly lidí, ještě že máme oba kopce už za sebou.

Bereme si batohy a v trávě mezi blatouchy spatříme k našemu překvapení hopsat lasici kolčavu. No fíha, kdepak máš kamarády, šelmičko? Kam se schovali medvěd hnědý, vlk, rys ostrovid, kočka divoká či orel skalní, kteří se v oblasti též vyskytují? Odpověď neobdržíme, jisté však je, že se v Malé Fatře nachází celkem 188 druhů chráněných zvířat. Podobné je to i s rostlinami. I ony zde mají plno chráněných druhů; z dřevin je nejrozšířenější buk a následuje ho smrk.

Přírodovědná vložka končí, pokračujeme v túře. Scházíme do střediska Štefanová, které se mi připomene zvláštním způsobem. Když jsme do něj slezli při poslední návštěvě Malé Fatry, strhla se silná průtrž. Ač se to zdá k nevíře, situace se opakuje. Pouze se k lijáku přidají hromy a blesky, nastává bouřka. Stejně jako před pár lety přečkáváme slotu v hospodě, a jakmile se vyjasní (minule pouze ustal déšť), vyrážíme znovu do terénu.

O kousek dál ve Štefanové zahýbáme na zelenou značku, která k našemu údivu není označena rozcestníkem, že by ho zničil nějaký vagabund? Možné je všechno, řešit nedostatek nemíníme. Opouštíme ves a vnikáme do lesa, tam nastává zrada. Značka se náhle ztrácí. No tohle, co teď?

Vyndáváme mapu a dáváme hlavy dohromady, záhy se orientujeme. Zahýbáme hloub do porostu a brzy sklízíme úspěch. Nalézáme pěšinu podcházející Poludňové skaly. Zádrhel spočívá pouze v tom, že je žlutá značka přemazána a zrušena. Aniž jsme cokoliv tušili (měli jsme mapu z roku 2006), došlo ke změně trasy; dnes se k rozcestí pod Pálenicou neodbočuje ve Štefanové, ale až ze sedla Vrchpodžiar - ve středisku tudíž nezaúřadoval žádný vagabund, pouze opomněli vymazat starou značku. Zbylý kousek už ale dojdeme a záhy se napojujeme na oficiální stezku.

Jánošíkovy diery

Na řadu přichází tzv. Jánošíkovy díry, nad něž jsme vystoupali. Jako první nás vítají Horné diery. Sestupujeme mezi skalisky a lemujeme potok, jenž klokotá a hučí, občas míjíme vodopády. Podél nich se leze po žebřících a ku pomoci jsou i jistící Horné diery pomůcky (řetězy, umělá stupátka). Jedná se o další velmi nádherný úsek, jen z vlastní zkušenosti doplním, že se dolů sestupuje o poznání hůř než nahoru. Pokud do oblasti opět někdy zavítám, vezmu to zase obráceně jako v minulosti.

Horné diery máme za sebou, jsme v Podžiaru. Necháváme u chaty batohy a nalehko procházíme Dolné a Nové diery. I tady se k průchodu soutěsek používají umělé pomůcky (žebříky apod.). Jestli nás při návštěvě kaňonů něco těší, tak skutečnost, že se po odpolední bouřce nevyskytuje v terénu příliš moc lidí. Máme území v podstatě jenom pro sebe.

Stan nakonec rozhazujeme v Podžiaru, v noci se rozprší. Sychravo je i po ránu, přesto po osmé hodině opouštíme dočasné útočiště. Navzdory zakaboněné obloze stoupáme do mlh; možná je to s podivem, ale změny počasí prozatím nijak nelitujeme. Krajina totiž získala nový nádech a kmeny stromů se "rozšafně" noří do hutné šedi.

Boboty, Terchová

Přecházíme vrchol Boboty (1 086 m), ze zalesněného kopce slézáme s pomocí řetězů. Po necelých dvou hodinách, neboť jsme kvůli počasí nikde nezastavovali, ocitáme se v soutěsce Tiesňavy, jíž prochází do Vrátne doliny jediná silnice. Jako bychom si ji chtěli užít, ubíráme se dočasně po asfaltu. Nemíříme však zpátky do hor, ale zahýbáme do obce Terchová, jež se prvně vzpomíná k roku 1580. Nejvíc ji však proslavil slavný zbojník Juro Jánošík (1688-1713), který se zde narodil. V roce 1988 mu nad střediskem postavili obrovitou sochu, autora představuje Ján Kulich.

Zahneme krátce k památníku, načež zamíříme na brzký oběd. Posléze se podél potoka Vranianka vracíme zpět do soutěsky Tiesňavy, neboť se nám zdá, že se mírně vyčasilo. Že by nás, doufáme, vyslyšel Juro Jánošík, jehož jsme prosili o odfouknutí mraků? Ani náhodou!

Vrátna dolina

Jak se záhy ukáže, známý zbojník nás pouze navnadil a naopak se nás rozhodl vyzkoušet, jestli bychom podobně jako on, když se ukrýval, obstáli v nehostinných podmínkách. I proto se po výstupu na Sokolie ocitneme v husté mlze, která nás až do večera - občas ji doprovodí mírné mrholení - v podstatě neopustí.

Zatím to ale netušíme a stoupáme ze soutěsky, míjíme skalní věže. Na řadu opět přijde pár řetězů, při výstupu mají též pomáhat zbudované schody. Ty bychom si ale rádi odpustili. Připadá nám, že je vytvořil nejméně dvoumetrový člověk, protože jsou děsně vysoké; vůbec si nedovedeme představit, že by se tudy ubírali rodiče s dětmi. Otec s matkou by si kromě nohou unavili i ruce, neboť by své ratolesti museli každou chvíli vyzdvihovat.

Sokolie, Baraniarky a Kraviarske

Sokolie (1 172 m) je za námi, scházíme pěšinou mezi buky do sedla Príslop (916 m). Tam se, aby toho nebylo málo, nechutně rozfouká. Zvažujeme, jestli se nevrátíme zpátky do doliny, nakonec pokračujeme přes Baraniarky (1 270 m), Žitné (1 265 m) a Kraviarske (1 361 m), jak jsme původně plánovali.

Baraniaky, Žitné, Kraviarske

Šplháme vzhůru a záhy absolvujeme velmi atraktivní úsek, jenž by ovšem bylo mnohem lepší absolvovat za pěkného počasí. Takhle totiž nemáme žádné výhledy a navíc jde na pár místech trochu o hubu. Rozbahněná úzká pěšina při sestupu z prvního kopce je v některých pasážích parádně kluzká a při smeknutí hrozí pád kamsi dolů, chvílemi mi není zrovna příjemně. Pokud se nás ale Jánošík opravdu rozhodl vyzkoušet, může se usmívat, jistě jsme obstáli na jedničku.

Tři hory jsou za námi, klesáme do Sedla za Kraviarským. Z toho se dá pokračovat k vyšším partiím, čímž bychom obtočili Vrátnou dolinu kolem dokola, to ale nečiníme. Sestupujeme do údolí. Před setměním se zastavíme v chatě Vrátna, od níž vede lanovka do Snilovského sedla, a dáváme si něco teplého do žaludku - samozřejmě dojde i na pivo, které teplé býti nesmí. Nocujeme poblíž nedalekého parkoviště v budce alias posedu kus nad silnicí. Útulek je sice dost těsný, nějak to ale přežijeme.

Tiesňavy

Ráno, přestože to zpočátku po chladné noci vypadá na další zakaboněný den, se jasní. I díky tomu se s Malou Fatrou rozloučíme s plnou parádou. Když kráčíme po silnici, otvírají se nám postupně výhledy na včera zdolávané Baraniarky, Žitné, Kraviarske a Boboty, zanedlouho dojde i na Stoh a Velký Rozsutec. Bonbónek na závěr představují Tiesňavy. Rozeklaná skaliska vypadají ve slunečních paprscích na rozdíl od předchozího zakaboněného dne přímo pohádkově, lepší rozloučení s pohořím si nemůžeme přát.

Další související články:

+ Malá Fatra - hory travnatých hřebenů - NP Malá Fatra, turistika a treky, turistické trasy
+ Malá Fatra, levné ubytování a horské chaty, útulny
+ Jídlo a pití na vícedenním treku, jídelníček a doporučení pro vyváženou stravu (1)
+ V zajetí sněhu aneb Lúčanskou Fatrou na sněžnicích
+ Malá Fatra, přechod hlavního hřebene pohoří
+ Jižní částí hřebene Martinských holí na vrcholu babího léta
+ Velký Rozsutec, výstup na nejkrásnější horu Slovenska
+ Příroda NP Malá Fatra, fauna a flóra
Treking.cz - diskuze

Diskuse k tomuto článku

přidat názor    zobrazit celou diskusi
Aktualne z Terchovej a Vrátnej (Vanda, 22.07.2014, 12:50 )
http://www.terchova.sk/nezaradene-clanky/1045-privalova-povoden
Na margo (Jano, 20.07.2014, 21:06 )
O smere pochodu v zásade rozhoduje vždy niekoľko faktorov. Pokiaľ sú všetky takmer rovnocenné, potom je vhodnejšie uprednostňovať: výstup strmším terénom a zostup pozvoľnejšou, aj keď dlhšou trasou (aj preto, že zostup sa uskutočňuje už pri narastajúcej únave a vo všeobecnosti je vždy menej bezpečný); výstup / postup takým smerom, ktorý poskytuje prevažný čas atraktívnejšie pohľady / výhľady; túru končiť v mieste, kde je viacej dopravných možností. Bez palíc chodia na turistiku len neskúsení turisti! Hmotnosť palíc v porovnaní so službami, ktoré poskytujú, je nepodstatný detail. Palice zamestnávajú aj inak skoro čistú jalovú príťaž ruky, odbremeňujú nohy a zvyšujú stabilitu a bezpečnosť pohybu.
Směr pochodu (Hanys, 21.07.2014, 12:51 )
.. O směru pochodu rohoduje jen jediný faktor - moje rozhodnutí :) Každopádně díky za doplnění názoru na věc :)
Jano, díky (-OB-, 21.07.2014, 18:18 )
za vyjasnění. Právě jsem zjistil, že jsem nezkušený turista, neboť nepoužívám hůlky :-)) Vedle drbání a odhánění much ruce zaměstnávám fotografováním atd., pro mne zbytečnou přítěží rozhodně nejsou.
Vítej do klubu (Hanys, 22.07.2014, 06:26 )
No to na tom nejsi tak "špatně" rozhodně sám - z asi 4 lidí co chodíme stabilně po horách je používá jen jeden :) A taky to statisticky celkově vychází zhruba tak, že každý druhý je nezkušený, jelikož lidí, kteří hůlky mají je zhruba stejně jako těch, co je nemají. Já sice nefotím, ale hůlkám jsem nikdy nepřivyknul a v celkovém volnosti pohybu jsou mi spíš přítěž. Tím nechci vyvracet argumenty, které Jano napsal pro používání hůlek.
Turistické palice (Jano, 22.07.2014, 07:58 )
Som vcelku prekvapený, aký mohutný - a hlavne rozporný a hodne nekoštruktívny - ohlas vzbudila moja poznámka o turistických paliciach. Čo som uviedol, som nevyčítal z kníh, ale overujem si to v podstate roky rokúce vo vlastnej praxi. A knohy, teda seriózne manuály o turistike, môj názor len potvrdzujú. Je som nevynašiel nič nové pod slnkom, iba som mal to šťastie, že som prenikol do "tajomstva palíc". A že to s paličkami treba trochu i vedieť, je fakt, pre mnohých, zdá sa, fakt podstatný a neprekonateľný. Spresním jedno konštatovanie z predchádzajúceho: bez palíc chodi i turisti veľmi skúsení. A ešte tieto poznámky: 1. Skutočne, efektívne používanie palíc si treba natrénovať. Palice zvyšujú výkon - tým že zapájajú do pohybu aj ruky - miestami možno i o 10 %. 2. Pred tromi rokmi som absolvoval celú Orlu Perć i s klasickými, drevenými, často strašne prekážajúcimi palicami. A keď sa tam vyberiem znovu, budem mať palice znovu (rovnako ako aj priblu na hlave). Bez palíc by bolo absolvovanie CELEJ túry, VRÁTANE tejto prekrásnej, najkrajšej a najnáročnejšej turistickej trasy v celých Tatrách, v rámci jediného dňa ohrozené. 3. Hlavným cieľom nie málo mojich túr do okolia Liptova je práve a výslovne fotografovanie. Sledujem, že štatisticky podstatná časť turistov, možno i viac ako 90 %, chodí pravidelne/spravidla MIMO vyznačených ba i solídne vybudovaných turistických chodníkov. Z toho ale nemôžem urobiť záver, že je to správne, dokonce že je to etické! 4. Práve zákaz používania palíc bol dôvodom, prečo som vyspustil zo zreteľa inak možno veľmi atraktívny horský pretek cez Klin (vyskúšal som si ho sám, samozrejme, s palicami). 5. Zásadne a dosť úzkostlivo sa bránim, aby som nedajboh aj mimovoľne nevyriekol, nenapísal čosi, čo sa môže vnímať ako invektíva. Ak sa tak stalo, samozrejme, sa ospravedlňujem.
Myslím, že o (-OB-, 22.07.2014, 17:50 )
bouřlivém nesouhlasu nelze mluvit. Pouze o nesouhlasu. Já to vidím tak, ať si po horách každý chodí s tím, co mu vyhovuje. Rozhodně bych se ale nepouštěl do hodnocení "nezkušení" zda-li chodí "s" a nebo "bez". To se mi jeví poněkud nevhodným a nemoudrým. U používání hůlek jsi taktně opoměl na jednu podstatnou věc - turista pravidelným používáním hůlek ztrácí přirozenou stabilitu. Ulehčení chůze je jedna věc, "přebytečné" vybavení věc druhá. Mně osobně třeba vadí ti hůlkoťukové, kteří za vámi klapají s palicemi i tam, kde jich není třeba a narušují s nimi božský horský klid. Před nimi se vždy snažím utéct a pak v horách zbytečně trhám "rekordy" :-))
Hlásím se taky (Vašek Vg, 22.07.2014, 20:30 )
k nezkušeným turistům, nenosím hůlky
Vašku, navrhuji (-OB-, 22.07.2014, 20:35 )
na setkání autorů poslední listopadový víkend založit asociaci nezkušených turistů :-))
Ahoj Oto, (Vašek Vg, 23.07.2014, 06:22 )
myslím, že to není špatný nápad. Hlavně abychom ještě dlouho nezkušenými turisty zůstali
Opět (Jarmila, 23.07.2014, 13:38 )
jsme u toho - co komu vyhovuje - já kvůli kolenům bez hůlek ani ránu, dceři spíš překáží
ešte ďalšie (magdaléna popelářová, 19.07.2014, 20:22 )
Napríklad - ve slovenštině-ne Kraviarské, ale Kraviarske. Vím, že to není na vašem sdělení to nejdůležitější, ale zdá se,že se skloňováním a časováním slovenských názvů mají problém i další přispěvatelé. Díky za krásné zážitky ze slovenských hor a vůbec horám i turistům zdar.
Díky za připomínky (Vašek Vg, 22.07.2014, 20:32 )
a vše nejlepší k dnešnímu svátku - dle českého kalendáře - slovenský to má asi jinak
pravopis slovenský (magdaléna popelářová, 19.07.2014, 20:13 )
Ve slovenštině existuje zákon "rytmického krátenia", což znamená, že kromě dvouhlásek neexistují dvě délky za sebou.To znamená, že Vrátna , Ploská, Tlstá apod. se skloňují jako běžná česká přídavná jména, t.j.od Vrátné, Ploské, Tlsté atd.(samozřejmě existují i tady výjimky, ale to až někdy jindy).Stará Slovenka v Česku.Díky za POCHOPENÍ.
nie je to tak (vlado, 25.07.2014, 22:03 )
skloňuje sa od Vrátnej, od Ploskej, od Tlstej....vzor pekný, resp. pekná, pekné a áno dve dlhé slabiky za sebou nemôžu byť výnimky môžu byť len v niektorých cudzích slovách, slabika s dvojhláskou je dlhá slabika a nie je tam výnimka..už si v tých Čechách asi moc dlho...
Doporučení (Hanys, 15.07.2014, 13:39 )
Jen bych ze své osobní zkušenosti podotknul, že tůru přes hřebeny Malé Fatry je lepší začít z opačné strany - konkrétně my jsme vycházeli od hotelu Diery v Terchové a jít směrem na Strečno. Důvody jsou 2. Ten první je, že ze Strečna jezdí vlaky na Žilinu často a odpadá dlouhé čekání na odjezd z hor domů ( my většinou hned druhý den jdeme do práce, takže bodne se dostat domů dříve). Ten druhý a hlavní důvod je, že z Terchové je mnohem snesitelnější stoupání na hřeben - prolezou se diery a než se člověk naděje, tak stojí pod Rozsutcem, tam se nabízí cesta přes hřeben ( doporučuji) a sestup do sedla Medzihole a nebo traverz (pro ty, co chtějí spořit síly, ale tím pádem příjdou o jeden z nejhezčích pohledů na Slovensko). Co se Stohu týče, tak traverzovou trasu NEDOPORUČUJI a už vůbec ne, pokud je po dešti. Já jsem vybral s kámošem špatně a šli jsme tama. Od té doby tomu přezdíváme Vietnam :) Pochod po šikmině v náklonu místy 40 stupňů, bahno, které má konzistenci plastelíny až nad kotníky. Listnatý les a nedýchatelný vzduch. Každý krok vpřed vykoupen několika vyrovnávacímy kroky. Trekové hůlky v případě traverzu jsou skoro nutností - já je neměl :/ :D Traverz, pokud si dobře pamatuju měl trvat 45 minut a byla z toho 1 h 45 minut - nohy potom byly jak šlaušky a dojít na chatu Pod Chlebom byla bolest :) Po traverzu je nutno kousek sklesat do sedla, jehož jméno si už nepamatuju ( snad sedlo Stohu) - zmíněné bahno vytváří docela zajímavou klouzačku při jejímž scházení mě uklidňovalo pouze to, že mám cestovní pojištění :D Abych se vrátil k začátku, tak stoupání ze Strečna je hodně náročné a když jsem scházel dolů, tak jsem byl rád, že nejdu opačnou stranu. Místy opravdu ostré stoupání (těsně před hřebenem) a prakticky pořád na slunci. Dlouhý nástup ze Strečna na chatu Pod Suchým. Toť mé doporučení :) Hanys
Věc názoru (Petr, 17.07.2014, 21:14 )
Věc názoru
Pravda (Hanys, 18.07.2014, 07:10 )
No to je pravda. Jen jsi se mohl trochu rozepsat, jak to vidíš ty, pokud máš s danou trasou zkušenosti. Možná tento článek a diskuzi bude číst někdo, kdo tam ještě nebyl ( tak jako to dělám já, když se zajímám o místo, kde jedu poprvé).
Jen na okraj, (Vašek Vg, 18.07.2014, 07:41 )
se spoji to není tak snadné. Původně jsem plánoval začít v Terchové, ale ani spoje ze Strečna nejsou vždy super. Chtěli jsme odjíždět v něděli kolem poledne ze Žiliny vlakem a v tu dobu jede ze Strečna na Žilinu jen jeden spoj (vlak), který přijíždí cca 5 minut před odjezdem mezinárodního rychlíku. To nám, protože máme s vlakovou dopravou už pár zkušeností, přišlo riskantní (na další vlak bychom při zpoždění museli čekat 2 hodiny), navíc byla v té době v provozu ze Žiny kvůli opravám jen jedna kolej místo dvoukolejky - i do Strečna, přestože jde o pouhé dvě zastávky, jsme večer přijeli s cca půl hodinovým zpožděním, stáli jsme ve Varínu. Z Terchové jezdily autobusy mnohem lépe. Vždy je tedy nutno cestu sladit i s přepravou.
Co komu víc vyhovuje (Jarmila, 18.07.2014, 09:31 )
My to taky chodíme ze Strečna, jednak ostré kopce jdu radši nahoru než dolu a co se spojení týče, tak autobusy z Terchové do Žilina jezdí taky celkem často.
pojištění (roman, 18.07.2014, 10:41 )
jenom detail cestovní pojištění by bylo v těch místech k ničemu, tam je třeba mít ještě připojištění pro zásah horské služby !!
Vím (Hanys, 18.07.2014, 13:42 )
Jo to vím a taky ho vždycky mám - nemyslel jsem, že to tady bude třeba uvádět, ale je dobře, že tady ta informace zazněla pro lidi, kteří třeba neví :)
... ani náhodou (sedlo, 19.07.2014, 19:53 )
... jít s Rozsutci za zády je hřích!
Nemyslím si (Hanys, 22.07.2014, 06:33 )
Pro mě je Malá Fatra rozhodně více, než ty dva kopce, takže nepociťuju potřebu čučet celou dobu treku jen tím směrem. Velký Rozsutec je asi jedna z nejhezčích hor, ale stačí podívat se na ní - popřípadě si na ni vylézt a pokračovat.


Reklama
Výběr článků
Hory Tuláky mezi buky (2), treking v Bukovských vrších a Bieszczadech
Hory Besedické skály, jedno ze skalních měst Českého ráje
Hory Pekelný přechod Slezských Beskyd - Velký Stožek, Barania Góra a Skrzyczne
Reklama
Témata našich článků…
Český ráj Malá Fatra, ubytování Chata na Šerlichu Hajnáčka Hukvaldy Zbojnícka chata Krížna Jeseníky, ubytování Poľana Praděd Sovinec Maroko Králický Sněžník Komety Sivá brada Piz Bernina Tribeč Blesk Veporské vrchy Jeskyně Na Pomezí Turistické boty Hrad Frýdštejn
Reklama
Doporučujeme ke čtení

Vliv větru na pocitovou teplotu, tabulka pro přepočet

Vítr patří k základním meteorologickým jevům. Vánek či slabý vítr je v letních parnech vítaným společníkem. Silnější vítr může být vítaným společníkem při chůzi nebo drápání se do kopce za předpokladu, že fouká po…

Solární nabíječky pro turistiku a treking - luxus nebo nezbytnost?

Hory

Solární nabíječky se v outdooru objevily poměrně nedávno. Se stále častějším používáním GPS, digitálních fotoaparátů…

Populární treky
1. Slovenské hory Baraniarky a Kraviarske, podzimní balada modré hřebenovky
2. České hory Ledopády v Pulčínských skalách; návštěva Pulčínských skal a ledopádů aneb úskalí turistiky na Valašsku
3. Rumunské Karpaty Maramureš, Suhard, Rodna a Sapinta, Sighet (1) - trek po hřebenech rumunských Karpat
4. České hory Králický Sněžník, procházka nad mraky - z Dolní Moravy k vrcholu Králického Sněžníku
5. Slovenské hory Roklinou Suchá Belá, Slovenský ráj a turistické trasy
Reklama
Reklama
Regiony
Beskydy | Bílé Karpaty | Blatenská pahorkatina | Brdy | Broumovská vrchovina | Česká Kanada | České středohoří | České Švýcarsko | Český les | Český ráj | Děčínská vrchovina | Doupovské hory | Drahanská vrchovina | Džbán | Hanušovická vrchovina | Hornosvratecká vrchovina | Hostýnské vrchy | Chřiby | Javorníky | Jeseníky | Ještědsko-kozákovský hřbet | Jevišovická pahorkatina | Jizerské hory | Králický Sněžník | Krkonoše | Krušné hory | Křemešnická vrchovina | Křivoklátská vrchovina | Litenčická pahorkatina | Lužické hory | Nízký Jeseník | Novohradské hory | Orlické hory | Pálava | Podbeskydská pahorkatina | Podyjí | Rakovnická pahorkatina | Ralsko | Rychlebské hory | Slavkovský les | Slezské Beskydy | Smrčiny | Svitavská pahorkatina | Šluknovská pahorkatina | Šumava | Švihovská vrchovina | Vizovická vrchovina | Vlašimská pahorkatina | Vsetínské vrchy | Východolabská tabule | Zábřežská vrchovina | Zlatohorská vrchovina | Ždánický les | Železné hory | Žulovská pahorkatina | Belianské Tatry | Branisko | Bukovské vrchy | Burda | Cerová vrchovina | Čergov | Čierna hora | Chočské vrchy | Kremnické vrchy | Krupinská planina | Kysucké Beskydy | Laborecká vrchovina | Levočské vrchy | Ľubovnianska vrchovina | Malá Fatra | Malé Karpaty | Muránska planina | Myjavská pahorkatina | Nízké Tatry | Ondavská vrchovina | Oravská Magura | Oravské Beskydy | Ostrôžky | Pieniny | Podunajská pahorkatina | Pohronský Inovec | Polana | Považský Inovec | Revúcka vrchovina | Roháče | Slanské vrchy | Slovenský kras | Slovenský ráj | Spišská Magura | Beskydy | Stolické vrchy | Strážovské vrchy | Starohorské vrchy | Šarišská vrchovina | Štiavnické vrchy | Tribeč | Velká Fatra | Veporské vrchy | Vihorlat | Volovské vrchy | Vtáčnik | Vysoké Tatry | Východoslovenská rovina | Zemplínské vrchy | Žiar
Túry a lokality podle pohoří
Hledej podle pohoří
Služby Horská seznamka Outdoor bazar Ztráty a nálezy Archiv článků Spolupracujeme Počasí Satelitní snímky Fotogalerie Turistická mapa Kalendář turistických akcí Treky České hory Slovenské hory Alpy Karpattreky Rumunské hory Ukrajinské Karpaty Asijské hory Severské země Turistika s dětmi Balkánské a evropské hory Ubytování Horské chaty, české hory Slovenské chaty Penziony, hotely Ubytování online Alpské chaty České kempy Slovenské kempy Chorvatské kempy Kempy, Slovinsko Ukrajina, Rumunské hory Výlety Skalní města a skály Naše vrcholy Rozhledny České hrady Slovenské hrady Jeskyně Vodopády Sedla a doliny Členění Slovenska Geomorfologické členění ČR Výlety Přehled našich pohoří Sopky v ČR Karpaty Alpy Ledovcová jezera Památky a zámky Větrné mlýny Čedičové varhany Viklany Bludné (eratické) balvany Ostatní Cestování, cestopisy Horolezectví Cykloturistika Snow Soutěže Příroda, fauna a flóra Vesmír, astronomie E-shop Testujeme Outdoor vybavení, poradna
TOPlist