Hřebenovka Malé Fatry, přechod hřebene: Fatransko-tatranský Karpattrek (1)

Tak postupně přes zimu a jaro uzrál plán na Fatransko-tatranský Karpattrek. Finální trasa doznala jistých změn a nakonec spojila východiště na Strečně (resp. Nezbudské Lúčce) s cílem v Telgártu. Podle mého soudu se jedná o nejvelkolepější holní hřebenovku Slovenska s úžasnými panoramaty a dalekými výhledy, která prochází celkem třemi národními parky, pěti pohořími (Malá Fatra, Chočské vrchy, Velká Fatra, Starohorské vrchy a Nízké Tatry) včetně jejich nejvyšších vrcholů (Velký Kriváň, Velký Choč, Ostredok, Kozí chrbát i Ďumbier) a především úchvatnými travnatými (holními) hřebeny Západních Karpat.

Celou trasu jsem absolvoval ve dnech 13. až 23.6.2013 za těch největších veder, kdy na Slovensku padaly stoleté teplotní rekordy. Původní plán byl sice zpracován na 12 dní, ale skrytě jsem doufal, že bych trek mohl absolvovat za 9 - 10 dní. Díky opravdu úmorným vedrům jsem ale na Fatransko-tatranském Karpattreku nakonec procoural plných 11 dní. V žádném případě jsem nechtěl jít na doraz. To si člověk může dovolit možná u jednodenní túry, nikoliv na treku dlouhém 214 km s převýšením 14,5 km…

Čtěte také: Přechod Martinských holí, Fatransko-turčanský Karpattrek (1)

Startovní pivo na Strečně

Konečně se z Žiliny přepravuji courákem na zastávku Strečno (360 m). V místní staniční hospůdce dávám startovní pivo a s úderem dvanácté nahazuji na záda bágl, jenž bude mým věrným společníkem nadcházejících 11 dní a 214 kilometrů. Denní průměr bude činit 19,5 km při 1 300 metrovém převýšení. Procházím vesnicí podél Váhu, jehož koryto je naplněno po předchozích lijácích až po okraj. Nad tím vším bdí svým zádumčivým pohledem hrad Strečno hrdě se tyčící na vysokém skalním ostrohu.

U Rozcestníku a lávky přes Váh v obci Nezbudská Lúčka (360 m) se napojuji na trasu loňského Fatransko-turčanského Karpattreku a po jehož trase budu pokračovat po zbytek dnešního dne. Byť v obráceném sledu. Odpolední procházka vede zprvu mírně zvlněnou krajinou podél Váhu, avšak od rozcestí Podhradské (420 m) začíná již to správné karpatské stoupání.

Kolem Starhradu (hradu Varín) se po červené turistické značce drápu krásným ostrým hřebínkem s porosty buku a dubu a občasnými skalisky rychle vzhůru nad Domašínský meandr. Tento úsek mám velice rád, skalní lesostepi, bučiny a podobné biotopy mě vždy uchvacovaly. Jako na dlani defilují vrchy Lúčanské Malé Fatry, po kterých jsem se v loňském roce měl možnost toulat hned dvakrát.

Poměrně rychle nabírám výšku a před druhou hodinou jsem již na Chatě pod Suchým (1 075 m), kde dávám skvělou kapustnicu a další pivo. Je strašné horko (předzvěst toho, co bude následovat v dalších dnech), takže pivo je opravdu zasloužené. Společnost mi dělají dvě malé černé kočky. Čtyřnohé.

Vzhůru na Suchý

Po krátkém odpočinku před chatou, vysušení pohorek a zádového systému batohu opět popadám batoh a pouštím se dále k hlavnímu hřebeni. Na rozcestí Javorina (1 150 m) odbočuji vpravo a pěkným travnatým hřebenem a následně bukovým lesem pokračuji do sedla Príslop pod Suchým (1 202 m), ve kterém začíná ono vyhlášené a "oblíbené" stoupání na Suchý (1 468 m). Je to sice blbejch 266 výškových metrů, ale v odpoledním slunci dovede chodník vedoucí prakticky po spádnici síly dokonale prověřit.

Konečně je tady vrchol a schránka s vrcholovou knihou, do které se nakonec po kochačce úžasnými výhledy zapomenu podepsat. Nu což, v říjnu během setkání na vrcholech to napravím. Z vrcholu Stratenca, by se kvůli takovémuto opomenutí asi vracel jen málokdo…

Přes pěkný skalnatý vrcholek Biele skály (1 462 m) se dostávám na sedlo Vráta (1 440 m), ze kterého se vydrápu na další pěkný a vyhlídkový vrchol Stratenec (1 513 m). Z něj se otevírají krásné pohledy nazpět na Suchý a Biele skály, stejně jako na protější Malý Kriváň, jenž je v odpoledním světle neobyčejně plastický a fotogenický. Další úžasné pohledy se otevírají do Kukurišové a Prostredné doliny severně od hřebenu nebo do dlouhé a lesnaté Sučianske doliny jižně hřebene.

Přes Malý Kriváň na Velký Kriváň

Další cesta vede po příjemném travnatém hřebínku do sedla Priehyb (1 452 m), ze kterého se stoupá k vrcholu Malého Kriváně. Na jihu vidím Turčanskou kotlinu, Martinské hole i Velkou Fatru, na severu ostré vršky Kysucké vrchoviny a dokonce na severozápadě rozeznávám Lysou horu, nejvyšší vrchol Moravskoslezských Beskyd.

Bez většího úsilí dosahuji vrcholu Malého Kriváně (1 671 m), jenž je rovněž skvělým výhledovým bodem. Na chvíli usedám do sytě zelené trávy a oddávám se dalekým výhledům. Jako na dlani mám velkou část své nadcházející cesty, kterou mohu nazvat různě, nikoliv však krátkou. Přesto se již těším na dalším etapy převážně hřebenového putování. Všude kolem klid, nikde ani živáček. Odpolední hřebenovku Malé Fatry si užívám absolutně sám. Opravdu neuvěřitelné! Po obloze se prohánějí baldachýny bělostných obláčků, které tu okolní nádheru jen umocňují.

Po krátkém relaxu za zajímavých výhledů do doliny Malá Bránica sestupuji do sedla Bublen, pod kterým doplňuji z pramene vodu. Na rozdíl od podzimu, kdy jsem tady byl na minulém Karpattreku, voda z trubky teče v dostatečném množství. Ze sedla Bublen (1 510 m) následuje táhlejší stoupání na vrchol Pekelník (1 609 m), jenž je již v přímém sousedství Velkého Kriváně, nejvyššího vrcholu Malé Fatry. Zvláště odsud vyniká Velký Rozsutec (1 610 m), jenž se v pozdně odpoledním světle jeví neobyčejně plasticky a poskytuje vítaný motiv pro nejednu fotografii.

Konečně je tady hrana Velkého Kriváně (1 650 m), ze které je to na vrchol Velkého Kriváně opravdu jen skok. Je něco před sedmou, když dosahuji nejvyššího bodu Malé Fatry. Na vrcholu jsem zcela sám, jen později registruji na protějším Chlebu čtyři lidi, které při sestupu z vrcholu potkávám ve Snilovském sedle.

Opět si připadám jako soukromník, neboť vršek Velkého Kriváně i s neopakovatelnými výhledy mám jen sám pro sebe. Stejně jako předchozí hřebenovku. Od Chaty pod Suchým až po Velký Kriváň jsem nepotkal ani živáčka. Kdypak se mi ještě něco podobného poštěstí?… A to je pěkné, opravdu pěkné počasí. Tentokráte se nezapomenu zapsat do vrcholové knihy a vydávám se na poslední úsek dnešního dne.

Sestup na Chatu pod Chlebom

Před osmou hodinou opouštím vršek Velkého Kriváně (1 709 m). Přes Snilovské sedlo (1 524 m) sestupuji na Chatu pod Chlebom (1 415 m). Slunce sice zapadá až za více než hodinu, ale chtěl bych dnes ještě stihnout alespoň jedno večerní pivo a urvat nějaké místo na spaní. Po 19 kilometrech s 1 850 m převýšením si je, podle mého soudu, zasloužím. Někdo může možná namítnout, co pořád mám s tím pivem, ale podle mého jde o nejlepší iontový nápoj. A mně se po něm dobře chodí a jsem schopen dodržet stabilní výkon. Nakonec i známý slovenský chodec Juraj Puci šel před léty pochod na pivo…

Dnes jsem na cestě strávil 8 a půl hodiny, z toho čistého času pochodu o dvě hodiny méně. Není to sice výkon na olympiádu, ale nejhorší to při poměrně těžkém batohu také není.

Nakonec stíhám dokonce další pivo, ale ze spaní v deset nic není. Nakonec totiž s chalany ze Slovenska kecáme v jídelně do půl jedné. Večer se sice poněkud protáhl, byl to ale opravdu příjemný večer…

• Pokračování článku

Karpattrek pas, Fatransko-tatranský Karpattrek
Fatransko-tatranský Karpattrek a pas vás zavede na hřebeny Malé Fatry, Chočských vrchů, Velké Fatry, Starohorských vrchů a Nízkých Tater. Fatransko-tatranský Karpattrek osobně považuji za vůbec nejkrásnější a nejvelkolepější holní hřebenový přechod, který na Slovensku můžete absolvovat. Podotýkám ale, že se jedná o subjektivní hodnocení.

Co to vlastně je Karpattrek? Jedná se o náročnou vícedenní hřebenovou túru, kterou lze absolvovat buď na těžko a nebo také s poměrně lehkým batohem. Na trase každého plánovaného Karpattreku je totiž relativní dostatek turistických chat a…

Další související články: