Kokořínsko, trek s odbočkou na královský hrad Bezděz

Turistika v Ralské pahorkatině

Jak jistě každý ví, patří chráněná krajinná oblast Kokořínsko mezi hojně navštěvovaná území naší republiky. Pomyslný střed představuje Kokořínský důl s hradem Kokořín či přírodním útvarem Pokličky, opomenout nelze ani skalní útvary mezi zříceninou Čap a horou Vlhošť.

Jelikož jsem však uvedená místa již navštívil, zaměřil jsem tentokrát svoji pozornost na okrajová místa chráněného území, která mi až na jistou výjimku zůstávala utajena.

Z vlaku vystupuji v sobotu ráno v osadě Skalsko a ubírám se po silnici, první příjemné zpestření mi zhruba po kilometru chůze připravuje vlaková zastávka Sudoměř. Vedle nádražní budovy se vyjímá závora i semafor a vedlejší domek je osazen cedulemi s různými nápisy. Nechybí na nich upozornění na nebezpečí výbuchu v lomu či názvy zaniklých institucí, dle mého názoru nemá stanice nejmenší chybu.

Čtěte také: Z rozžhaveného Bezdězu do chladného Máchova jezera

Následuje vodní dílo Sudoměř, jež se sice honosí zajímavým názvem, leč, jak zajisté každý ví, nemá s husitskými válkami nic společného. Jan Žižka tady nesvedl vítěznou bitvu, při níž se část panské jízdy málem sama utopila v bahně vypuštěného rybníka. Nádrž zbudovali teprve nedávno.

Údolí Skalského potoka

Následuje obec Trnová, nořím se do Údolí Skalského potoka. Procházím podél vody mezi lesy, přidávají se pískovcová skaliska. V těch se vyskytují skalní příbytky, jež bohužel nejsou nijak označeny a hustý porost brání v jejich nalezení. Nebudu ale nijak truchlit, že vynechám Petrovnu a Spálený mlýn, vše mi vynahradí Suchý mlýn. Ve skalách je vytesáno na patnáct místností, dle žlabů se zčásti jednalo o chlévy. Údajně došlo i na mlýn. Později běželo o samotu s myslivnou, lidé místo opustili v polovině 20. století.

Vrátenská hora

Nechávám údolí za zády a ubírám se do obce Nosálov, již podobně jako další osady v blízkém okolí zdobí dřevěné vroubené chalupy a občas i empírové brány. Není divu, že se od roku 1995 jedná o vesnickou památkovou rezervaci. Já se však dlouho nezdržím a stoupám na vulkanickou Vrátenskou horu (508 m).

Na vrcholu stojí 48 m vysoká telekomunikační věž z roku 1999, jež zároveň slouží coby rozhledna. Kupuji si vstupenku a stoupám na ochoz ve výši 25 m, z něhož se nabízí vynikající rozhled. Asi nejvíc mě zaujme nedaleký Bezděz, poblíž něhož se nachází Ralsko a Ještěd. V dáli se táhnou Krkonoše, dále lze spatřit např. Český ráj s Kozákovem či Drábskými světničkami, Tábor, Kumburk, Říp a Vlhošť, nechybí ani kopce Českého středohoří v čele s Milešovkou a Sedlem. Závěrem zmíním střechu zámku Houska. Důvod je prostý, vedou k němu mé příští kroky.

Houska

Původně se jednalo o hrad, jenž postavili v 13. století a patřil pánům z Dubé. V roce 1590 ho přestavěli na zámek. Podle jistých údajů původní hrad nesloužil k ochraně před případnými nájezdníky, ale naopak měl zamezit, aby z nitra země nevylezlo neznámé zlo. Jestli je to pravda, ovšem nepotvrdím. Nádvoří je přelidněno a před pokladnou i stánkem s občerstvením stojí neskutečný dav návštěvníků, proto otáčím kormidlo a ubírám se do klidnějších končin.

V obci Dolní Houska zastavím v hospodě na jídlo a přes Kočičí hřbet vystupuji na Velký Beškovský kopec (474 m). Na jeho vrcholu se kromě zajímavých skalek nachází i vyhlídka směrem na západ. Jelikož vzhledem k bujícímu porostu nabízí dosti omezené výhledy, sdělím až později, co lze daným směrem zpozorovat.

Na následné křižovatce cest mě udiví, že se KČT přestal od letošního roku (2012) starat o červenou turistickou značku a přenechal ji jako významovou značku okruhu okolo obce Dubá. Se změnou z cesty zmizely veškeré rozcestníky s uvedením směru trasy a případnými vzdálenostmi.

Vysoký vrch

Já se s tím ale srovnám a přes osadu Plešivec se ubírám na Vysoký vrch (427 m). Ten sice nedosahuje takové výšky jako Velký Beškovský kopec, ale nabízí mnohem lepší výhledy na západ. Proto konečně prozradím, co lze zhlédnout. V dálce se zvedá Hazmburk a České středohoří v čele s Milešovkou a Kletečnou, o něco blíž se vyskytují kopce Sedlo a Vlhošť. Opomenout nelze ani zřícenina hradu Starý Bernštejn, jež se ukazovala už před výšlapem do kopce.

Usedám na skalisko a pozoruji západ Slunce, spát zůstávám venku. K noclehu se při nepřízni počasí nabízí i uměle vytvořená komůrka Kameníkova jizba, panuje ale krásné počasí, které mě nenutí mít střechu nad hlavou.

Korecký vrch

Ráno snídám na vyhlídce a poté mimo turistickou značku scházím do obce Korce, nad kterou se zvedá Korecký vrch. Vystupuji na čedičový vrchol, přičemž se na stezce asi občas přebíjí stará značka s novou. Jinak si nedovedu vysvětlit, proč by v jednom místě vedly dolů dvě značky, zatímco nahoru směřovala jedna značka až opodál.

Z nejvyššího bodu (465 m) se nabízí nádherný výhled hlavně východním směrem. V plné parádě se předvádí hlavně Ralsko, Ještěd, Bezděz či Vrátenská hora, pozadu ale nezůstávají ani Velký Beškovský kopec, Vysoký vrch, Sedlo nebo Vlhošť.

Potěšen nádherným výhledem pokračuji do obce Ždírec, tam dostávám ránu pod pás. Zelená turistická značka, po níž chci opustit oblast Kokořínska a ubírat se do obce Okna, byla loni (2011) zrušena. Chvilku zvažuji, co s tím provedu, načež ránu pod pás zasazuji potížím i já. To by bylo, abych si neporadil, v podobě zálesáka se vydávám po zrušené stopě.

Nacházím stezku do Lučinatého údolí a objevuji na stromu i původní zamazanou značku, vydávám se po ní. Postupuji nádherným travnatým údolím, jež obklopují stromy a zprvu se přidávají i skalky, zanedlouho obdržím dárek navíc. Prvně ve volné přírodě spatřím jezevce. Tak tohle je bomba.

Přicházím do obce, jež má mít název Okna, a tak se schválně dívám po staveních, jestli se u příbytků v duchu názvu skutečně okna vyskytují. Jak se ale ukáže, mírně jsem si zašel a nacházím se jinde, než jsem zamýšlel, nedopatřením jsem zavítal do obce Luka. Truchlit ale nebudu.

Bezděz

Ubírám se po silnici a poté lesem, ocitám se pod hradem Bezděz. Sídlo vybudoval na znělcovém vrchu (604 m) král Přemysl Otakar II., k výstavbě došlo v letech 1264-78. V roce 1279 Ota Braniborský uvěznil na Bezdězu mladého krále Václava II. i jeho matku Kunhutu, poté hrad vlastnily různé šlechtické rody. Do královských držav ho znovu přiřadil Karel IV., v moci panovníka však dlouho nezůstal. Jeho syn Václav IV. ho dal zase do zástavy. Opět docházelo ke střídání majitelů a asi nejznámějším vlastníkem se stal v 17. století Albrecht z Valdštejna. Následně začalo sídlo chátrat.

Přestože nejvzácnější část objektu představuje raně gotická kaple, zaujmou každého návštěvníka asi nejvíc dvě věže, přednost dostane ta vyšší. Nabízí se z ní výborný výhled do širokého okolí. Jako na dlani se ukazuje nejen blízké Máchovo jezero, ale i České středohoří, Lužické hory, Ralsko, Ještědský hřeben, Krkonoše, Český ráj a Kokořínsko. Hradní páni měli zkrátka z věže skvělý přehled o okolním dění.

Přehled mám ostatně i já. Hravě dohlédnu k vlakové stanici Bezděz, kam povedou mé příští kroky. Jelikož tam moje putování po oblasti končí a přesun vlakem nebudu rozebírat, uzavírám své vyprávění o místech, jež snad nikoho nemůžou zklamat.