2denní Jeseníky, trek Hrubým Jeseníkem před letním slunovratem

Přes Vodopád Merty a Vřesník na Dlouhé stráně a Mravenečník (1)

Je pár dní před letním slunovratem a meteorologové slibují slušné počasí. Teploty letos poprvé atakují tropy, přesto vyrážíme alespoň na dva dny po dolech a hřebenech Hrubého Jeseníku. Parkujeme na Skřítku, kde se od loňska nic nezměnilo. Tedy snad jen to, že se tady platí parkovné. 30 Kč/den. Jen o víkendech.

Přezout do pohorek, vzít bágly a vyrážíme. Zatím jen na startovní kofolu a huhňáka (pivo). Docela to bodlo. Jen před odchodem zjišťuji, že je vlastně ještě zavřeno, že mají až od 10 hodin. No, opět jsme se s Michalkou vecpali do zavřené hospody… Paní či slečny ale byly ochotné a při objednávce ani okem nemrkly. Rok před tím se nám to nevědomky podařilo hned 3×…

Nyní opravdu nahazujeme bágly na záda a opouštíme motorest Skřítek (867 m), který stojí na hranicích Hrubého Jeseníku a Hanušovické vrchoviny. Po červené turistické značce míříme lesem k hlavnímu hřebeni Jeseníků. Přes rozcestí Nad Skřítkem (890 m) se dostáváme k turistickému přístřešku na rozcestí Pod Ztracenými kameny (1 100 m).

Nabrali jsme výškově asi čtvrt kilometru. O to však přijdeme a klesneme dokonce pod úroveň Skřítku. To proto, že opouštíme turistickou značku a pokračujeme vlevo západním a posléze severním směrem po lesní svážnici, která slouží také jako cyklostezka a v zimě jako lyžařská trasa.

Vodopády Ztraceného potoka

Za občasných výhledů k jihu a západu míříme přes rozcestí U Bochnerovy boudy (910 m) k Vodopádům Ztraceného potoka. Ty jsou ukryty v hustém lese asi 100 metrů pod lesní cestou. Vede k nim jen úzká stezička, vodopády očividně nejsou nijak hojně navštěvovány. Proto nás překvapí, že v lese postupně potkáváme tři lidi, kteří míří ke stejnému cíli.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Po široké a zpevněné lesní svážnici postupně obcházíme masívy vrchů Pecny (1 330 m) a Břidličná hora (1 358 m) a kolem přístřešku, u kterého se nachází křížek s připomínkou tragického skonu Františka Krmely (7.11.2011) se konečně dostáváme do údolí říčky Merta. Ještě než dorazíme na rozcestí Pod Zadním Hutiskem (715 m) protneme žlutou turistickou trasu, která míří z Vernířovic na Čertovu stěnu a na Jelení studánku.

Máme za sebou asi devět kilometrů. Zastavujeme na svačinu na lavičkách zdejšího turistického přístřešku, abychom nabrali síly před následujícím docela výživným výstupem. Míříme totiž k Vodopádu Merty. Cestou fotím nějaké ty motýly a brouky, kterých je tady bohatě. Není ale mnoho času na nějaké "umění", protože nás čeká ještě hezkých pár kilometrů.

Vodopád Merty

Chvíli sledujeme zpevněnou cestou, ale brzy, za jedním z mostků, odbočujeme do hluboké doliny sevřené mezi vrchy Homole (1 209 m) a kótu 1 197 m u Františkovy myslivny. V dolní části oproti podzimu, kdy jsem tudy mířil na Břidličnou horu, přibylo pokácených a odkorněných stromů. Kůrovec nemilosrdně likviduje nepůvodní smrky. Jistě, každá dřevina má svého škůdce, ale vzrostlým bukům a dalším listnáčům se tady očividně daří.

Konečně jsme nad Vodopádem Merty. Shazujeme batohy a nalehko scházíme dolů do koryta říčky Merty, abychom se zblízka pokochali krásou vodopádu. Přes zimu tady napadalo a nebo byla naplavena spousta větví a dalšího polámaného dříví. Těžko vybrat vhodný úhel záběru, aby z vodopádu bylo něco kloudného vidět.

Vyhlídka, Vřesník a Dlouhé stráně

Vracíme se pro batohy, Míša trochu zuří, protože se jí pořád něco plete pod nohy, tu kořen a tady zase klacek, a pokračujeme dále. Na lesní svážnici to máme jen nějakých 200 až 300 metrů. Před tím se musíme v prudkém svahu proplést hustými větvemi vyvráceného smrku. Chuťovka. Přestože je relativně chladno a pod mrakem, potíme se jako vrata do chléva…

Konečně cesta! Nejdeme ale vpravo, jako obvykle, nýbrž vlevo. Dalším našim cílem je totiž Vyhlídka (1 010 m). Ztratíme sice nějaké výškové metry, ale pokocháme se pohledem na hlavní hřeben Jeseníků s dominujícími Břidličnou horou a Jelením hřbetem (1 367 m). Na vyhlídce se líbí i spoluputujícím plyšákům, kteří pochopitelně nemohou chybět ani na tomto treku.

Po krátké pauze pokračujeme dále. Času není nazbyt, protože chceme stihnout otevřené občerstvení nahoře na Dlouhých stráních a skvělou bezovou limonádu. O té básníme od podzimu. Na rozcestí Pod Homolí (1 055 m) odbočujeme vpravo a po prašné lesní cestě nabíráme svižně výšku. Obcházíme vrch Homole a za výhledů k hřebeni s vrchy Velká jezerná (1 248 m) a Malá Jezerná (1 271 m) se přesouváme na rozcestí Malá jezerná (1 265 m).

Čas máme skvělý takže navrhuji Míše, že bychom to vzali přes Vřesník (1 342 m). Je pro, na Vřesníku jsme nebyli již pár let. Po úzké, ale dobře patrné lesní pěšině nabíráme výšku a za výhledů k Pradědu (1 492 m), nejvyšší hoře Hrubého Jeseníku, se vyhoupneme k lučnatému vrcholku.

Borůvčí má pěkně nabito, úroda bude slušná. Jenže kuličky jsou maličké, zelené. Letos je vše opožděno o dobré tři týdny. V předchozích letech jsme v Jeseníkách již i v této výšce hodovali na slaďoučkých borůvkách i lesních jahodách. Borůvky se opravdu ještě nedají a lesní jahody teprve kvetou. Škoda, musíme si nechat zajít chuť.

Prosmýkneme se kolem vrcholu Vřesníku a míříme na Dlouhé stráně. Chci vynechat úmorné schody, proto to obcházíme na červenou značku a přes vršek Dlouhých strání kolem prázdné horní nádrže PVE Dlouhé stráně míříme k severnímu okraji nádrže. Pod hranou totiž stojí onen bufet. A Míša vítězoslavně hlásí: "Hurá, mají otevřeno!"

Objednáváme hned čtyři bezové (bezinkové) limonády. Opět chutná skvěle. Nevím jak to kamarád Roman z "Podkérkonoší" dělá, ale volá mně vždy, když jsem někde na treku nebo na kopci. Když zjistil, že máme namířeno na Dlouhé stráně na bezovou limonádu tak se ptal, nejsem-li nemocný. Že na limonádu a ne na pivo. No víte, pivo si člověk může dát téměř všude. Na tak skvělou bezovku, jakou mají na Dlouhých stráních, však narazíte málokde. Proto opravdu bez piva…

Mravenečník, Na Medvědí

Když máme dopito, pokračujeme dále. Obloha se pročistila a začíná svítit sluníčko. Míša je už utahaná, přesto chce jít okolo přes Mravenečník. Navrhoval jsem, že můžeme sejít rovnou do bivaku, ale drží se statečně. Šikula. Znovu proto obcházíme horní nádrž PVE Dlouhé stráně, která má rozlohu 15,4 ha a obvod hráze 1 750 m, a míříme k vrcholu hory Dlouhé stráně (1 353 m). Respektive k tomu, co z původní hory zbylo. To je dnes náš nejvyšší dosažený bod. Užíváme si klidu, není tady ani noha, a nádherných výhledů. Dohlednost je sice špatná, ale Králický Sněžník, Hanušovickou vrchovinu i Orlické hory ještě vidíme.

Přes sedlo Mravenečník (1 305 m) si to pak zamíříme na vrch Mravenečník (1 343 m), kde si dopřáváme další pauzu a užíváme si sluníčka pozdního odpoledne a výhledů. Ve vrcholové schránce bohužel chybí kniha, takže k Michalčině zklamání nemůžeme udělat další ze zápisů. Tak snad příště. Stejně tady letos ještě chci alespoň jednou zamířit, mám naplánován do těchto končin docela hezký a zajímavý třídenní okruh.

Když už máme pocit, že jsme si krás Mravenečníku i výhledů užili do sytosti, vyrážíme na poslední úsek dnešní trasy. Musíme se přesunout k bivaku. Scházíme z Mravenečníku a kroky nám vedle lesních mravenců kříží střevlík zlatolesklý (Carabus auronitens). Hezký kousek a skvělé světlo. Toho musím vyfotit. Míša má pro takovéto zastávky naštěstí pochopení.

Přes rozcestí u Tetřeví chaty (1 165 m) pak míříme (po asfaltce) k "medvědí boudě" v mapách označované také jako srub Na Medvědí, hezkému srubu u rozcestí Pod Horní nádrží PVE (1 180 m). Spali jsme tady již vícekrát. Jen mě děsí, kolik tady přibývá smetí. Posledně jsem odnášel konzervy od rybiček, dnes tady čekají zase nějaké plechovky od piva. Jasně že je posbírám a zítra odnesu. Nechat to tady, tak příště tady bude hromada. Stačí, že někteří kálej a "chčijó" hned za srubem. Fakt by mě zajímalo, co je to za čuňata, která si naserou přímo na zápraží. Čuňata, která "kde žrut, tam i srut" použijíc rčení kamarádky Natálky z Ukrajiny.

I dnes jsme tady na srubu sami. Vlastně jsme společnost měli v tomto bivaku jen jednou. Dáváme lehkou večeři, upíjíme něco ze zásob a hybaj na kutě. Na půdu, kde jsem již roztáhl spacáky a nachystal spaní. Michalka dobrovolně odchází spát po osmé hodině, ještě dlouho před západem Slunce. Vždyť nyní máme nejdelší dny v roce. Asi to bylo dnes docela namáhavé. Však jsme našlapali zhruba 23 kilometrů při kilometrovém převýšení.

• Dokončení článku
• Orientační trasa na turistické mapě

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie